Do zlatého věku,
brázdu jsi vyoral,
nám cestu k útěku,
Ty jsi přichystal,
Ty keltský rolníku,
kámen jsi odtahal,
na cestu do věků.
Je jako pavučina,
brázda do úsvitu,
epochy protíná,
nit slunce svitu.
Keltská ta vidina,
co máme v skrytu,
Epona bílá se vypíná.
Tou brázdou tvou,
půjdeme do věků,
na setkání pod mlhou,
pak překročíme řeku.
hned jak nás převezou,
lodicí převozníků,
do říše Sídhe za duhou.