Ráno se v práci sešli dva manažeři. Bylo časně, tak si jeden pral v kuchyňském dřezu ručník a zároveň zapojil rychlovarnou konvici s vodou na čaj. Zatímco konvice začínala brblat, jak to už tyhle konvice dělávají, ten manažer napouštěl do zašpuntovaného dřezu vodu, aby si vypraný ručník vymáchal. Voda pomalu přitékala a konvice zesilovala hukot ... tak ten manažer nechal vodu téci a přešel ke konvici, že si čaj zaleje.
Druhý manažer ho pozoroval a říkal mu:- "Hele, ta voda z dřezu ti přeteče dřív, než se konev začne vařit".
První na to: "Nepřeteče, mám to vyzkoušené..."
Druhý: "Přeteče, vsaď se!"
První:- "Tak o tisícovku ...".
Mohl si to dovolit, byl to bohatý manažer a byl si výhrou jistý.
Jenže ten druhý manažer byl, jak už tak manažeři bývají, pln myšlenek nedobrých a postranních.
A když si plácli na tu sázku, tak šel a vypnul v budově pojistky. Jeho záměr byl prostý - konev se vypne, voda se přestane vařit a dřez přeteče ... vsadili se přece o to, že dřez přeteče dříve, než se voda začne vařit. Prostě hra se slovíčky ... znáte to. Protože se ale v pojistkové skříni nevyznal, vyhodil raději rovnou hlavní jistič; sázel na jistotu.
Jenže netušil, že vodovod v budově je napájen ze studny, elektrickým čerpadlem.
A tak se čerpadlo zastavilo, voda tekla méně a méně, až přestala téci úplně ... a také konvice přestala hřát.
Umyvadlo nepřeteklo a voda se neuvařila
A ti dva tam na to čuměli a jestli neumřeli, tak čumí dodnes ...
Jaké z toho plyne poučení? Kdo ví .... snad "Nedotýkejte se drátů ani na zem spadlých" ... ale možná také nějaké úplně jiné.
Také to mohlo skončit takto ...
... Jenže pak přišel majitel firmy, rozlítil se, že mu ti cvoci shodili svými bláznivými kousky s pojistkami počítačovou síť, kde právě běželo cosi pro firmu ohromně důležitého - a ty dva na místě vyhodil ...
JL
zpět na stránky Poezie