O šumavských vodopádech

Když se hovoří o Šumavě, obvykle se dozvíte, že je na ní jeden jediný vodopád - a to vodopád v Bílé strži. Docela mě proto zaujal přehled na stránkách o českých i světových vodopádech, který je k Šumavě mnohem štědřejší. Uvádí se tu:

Teď jde o to, jak je vlastně vodopád definován? Ale fuj, kam sem s nějakou pavědeckou klasifikací. Všechna ta místa jsou krásná, uprostřed čisté a nefalšované přírody a stojí za to se tam podívat. A protože nemůžeme mít všechno najednou, tak si dnes řekněme něco málo alespoň o dvou z nich - o Bílé strži a sv. Wolfgangovi.

Vodopád v Bílé strži

Když budete hledat informace o vodopádu v Bílé strži, dočtete se všude skoro stejné chvalozpěvy - romantické údolí, překrásné přírodní scenérie ... Ale proč ne, nakonec. Vždyť je to pravda.

Bílý potok stéká z úbočí hřebene nedaleko Černého jezera a razí si cestu kaňonovitým údolím Bílé strže, aby posléze jeho voda splynula s tokem Úhlavy. Ještě dlouho před tím vytváří v nadmořské výšce 940 m mezi balvany různé kaskády a také jedinečný vodopád - i když tedy řekněme, že ne jediný, tak určitě největší na Šumavě. Zajímavé je, že jeho výška se udává opravdu ve štědrém rozpětí - obvykle se píše 14 m, ale setkal jsem se i s udávanou výškou poloviční. Vzhled vodopádu a dojem, jaký na vás udělá, závisí na průtoku vody - nejmohutněji působí při jarním tání - ale to nemá na výšku skály žádný vliv. V balvanech v řečišti potoka najdete i obří hrnce, které mnozí asi znáte z údolí Vydry.

Okolí Bílé strže má pralesní ráz a je porostlé horským i smrky s buky, jedlemi a jeřáby. Údolí bylo v rozloze 79 ha vyhlášeno přírodní rezervací.

Bílou strž najdete asi 4 km jižně od Hojsovy Stráže a asi 10 km severozápadně od Železné Rudy. Nejsnazší přístup nabízí trasa červené turistické značky vedoucí ze Špičáckého sedla nad Železnou Rudou kolem Černého jezera. Z druhé strany můžete přijít po modré značce procházející železniční stanicí Hojsova Stráž a osadou Hamry. Od turistické cesty vede k vodopádu asi 200 m dlouhá odbočka končící na  vyhlídkové terase.  Dolů k potoku ani přímo k vodopádu projít nelze, přístup do vyhlídkového prostoru je ohraničen dřevěným zábradlím.

Pokud budete cestovat pěšky, na kole nebo na běžkách, doporučím vám jednu osvědčenou trasu s východiskem na parkovišti pod lanovkou ze Špičáku na Hofmanky a Pancíř. Přijedete-li autem, nechte ho na parkovišti u lanovky. Lanovkou vyjeďte na mezistanici Hofmanky. Vozí se i kola, není to žádný problém. Tím budete mít nastoupanou výšku na větší část výletu. Lanovkou doporučuji začít proto, že končí poměrně brzy, nějak kolem 16 hod, takže spoléhat na ni při návratu není moc rozumné. Z Hofmanek se dejte asfaltovou silničkou do Špičáckého sedla. Cyklisté a běžkaři pozor - jede to tu hodně rychle, ale jezdí tu i auta.

V sedle jsem pil letos svou nejdražší Plzeň - za 45 Kč. Cizinec zvyklý platit v Eurech pivo v ceně 3-4 fufníků si jistě připadá jako v ráji, ale Čecháček jako debil... Pokračujte lesní asfaltkou na Černé kezero, je to "po vrstevnici" asi 4,5 km. Vpravo jsou tu a tam hezké pohledy na hřeben Pancíř-Můstek-Prenet. Od jezera pokračujte dále po červené (cyklisté mohou po lesní asfaltce, červená se připojí asi po 0,5 km zleva). Po pár stovkách metrů stoupání jste na vrcholu této části trasy a můžete se kochat dalekými výhledy směrem na Nýrsko a údolní vodní nádrž. Silnice pak klesá několik kilometrů až k místu, kde stojí dřevěné odpočívadlo a je tak rozcestník s vyznačenou odbočkou k vodopádu. Ještě před tím se ale nenechte zmást - asfaltka se bez označení větví; vy se dejte doprava.

Prohlédněte si vodopád a pokračujte dolů směrem na Hamry a Hojsovu stráž. Cyklisté mohou pokračovat po červené dále, směrem na Stateček a třeba až na Svatou Kateřinu (s návratem přes Nýrsko). V Hojsově stráži je železniční stanice, kde si kupte lístky na Špičák. S koly nebývají problémy, zvláště u "velkých" vlaků od Plzně. Projedete zastávkou Brčálník a pak je před vámi velký zážitek - 1,8 km dlouhý železniční tunel. Jakmile znovu uvidíte denní světlo, neprodleně se chystejte vystoupit - portál tunelu je doslova pár metrů od nádraží na Špičáku. A jste u cíle - kousek od parkoviště, odkud jste před pár hodinami svou pouť zahájili.

A ještě jeden tip - pokud byste hledali spojení přes debila, tak možná nebude reagovat na heslo "Hojsova stráž", ale na "Hamry - Hojsova stráž".

Vodopády svatého Wolfganga

Vodopády sv. Wolfganga patří mezi méně známé přírodní zajímavostí. Turista hledající vodopád v pravém slova smyslu, jako je třeba ten na Mumlavě v Harrachově, bude možná zklamán. Vodopád je spíše kaskáda několika dílčích vodopádků říčky Manší Vltavice deroucí se kaňonovitým údolím mezi balvany - a tím, jak přes ty velké přepadá, vytváří právě ony vodopády. Pro milovníka přírody je to ale krásné místo, uprostřed divoké a nespoutané přírody. Pod největším z vodopádků je dřevěný můstek, kde můžete postát a tiše se kochat krásným pohledem na živou a divokou vodu a naslouchat jejímu hlasu. Podle informací na tabuli naučné stezky, která tudy prochází, bydlí v dutině v břehu nad vodopádem ledňáček. Kdo má štěstí a trpělivost, může ho prý na okamžik zahlédnout, když se vrhne střemhlav do vody, uchopí rybku a hned s ní zase odletí.

Na informační tabuli je vypsáno i pár údajů o Menší Vltavici. Její voda je tu prý velmi mírně kyselá pH 6,6 až 6.8. V létě je zde voda teplá (či spíše studená ...) něco mezi 8 až 12 °C; v zimě se dostává na pouhou desetinu stupně k bodu mrazu. Obsah kyslíku je v létě dosti stálý - pohybuje se od 8,96 do 9,60 mililitru na litr vody. V řečišti žijí na kamenech v porostu mechu a játrovek rodu Scapanta četné druhy torentikolních bezobratlých. (Pozn. - přiznám se, že neví, co to slovo torentikolní znamená. Nenašel jsem ho v žádném vyhledávači a nezná ho ani Seznam, co zná všechno ...). No a vzácně se tu prý setkáte i s rakem kamenáčem.

Vodopády najdete asi 1,5 km nad vyšebrodským klášterem; vede kolem nich žlutá turistická značka. Cesta začíná před klášterem, nad vodáckým kempem (na konci obce směrem na Lipno, kde se na lukách většinou pasou koně); tam se dá v případě potřeby i zaparkovat. Není to ani daleko od železniční stanice Vyšší Brod - klášter. Použít lze samozřejmě i kolo, ale s výhradami. Nejlepší je využít paralelně se žlutou vedoucí tzv. Opatskou silnici nad hranou říčního údolí. Z ní se lze po žluté značce dostat k vodopádům z druhé strany, shora. Nooo, přiznám se, že jsem tam kolo provlékl. Ne, nedá se mluvit o jízdě ani o vedení - spíše o souboji se svéhlavým byciklem na kluzkých kamenech a kořenech. Opravdu vřele NEdoporučuji.

Proč byly vyšebrodskými mnichy vodopády nazvány právě podle sv. Wolfganga, to se dnes lze jen dohadovat. Svatý Wolfgang je skutečná historická osobnost - byl v desátém století biskupem v Regensburgu (Řezně). Pro Němce znamená jako svatý asi tolik, jako pro nás svatý Václav. Dá se tedy předpokládat, že právě z těch míst se na Vyšebrodsko začalo šířit křesťanství. Biskup Wolfgang se staral o zakládání osad v místech, která dosud nebyla osídlena. Jeho postava je zobrazována v biskupském oděvu, s modelem kostela u nohou nebo v ruce. V krovu kostela bývá někdy zaťata sekera.

JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?