Šumavské nostalgie V. - Svatý Tomáš a Vítkův Hrádek

Nad skomírající obcí Pasečná se vypíná nejvyšší vrch Svatotomášského pohoří, Vítkův kámen. Na jeho vrcholu je zřícenina druhého nejvýše položeného hradu v Čechách - Vítkova Hrádku (1053 m) - a těsně pod ním leží další málem zapomenutá obec, Svatý Tomáš, významná svým raně gotickým kostelem.

Hrad přešel po vymření Rožmberků postupně do rukou několika šlechtických rodů; vojensky byl využíván ještě za Eggenbergů, kteří tu drželi stálou posádku střežící tuto část pohraničí. Pak význam hradu upadal a budovy pustly, ale za dalších majitelů, Schwarzenberků, byla ve druhé polovině devatenáctého století zřícenina opravena, zdi zakonzervovány a na vrcholu věže zřízena rozhledna. Posledních padesát let minulého století se na hradě podepsalo víc než celá staletí předtím. Hrad po dlouhé době opět začal sloužit k vojenským účelům, pro které byl kdysi postaven, tentokrát jako pozorovatelna protivzdušné ochrany státu. Byl ale pouze využíván, takže chátral a chátral.

Nyní se zdá, že Vítkův Hrádek ožívá. Areál má v pronájmu Občanské sdružení Vítkův Hrádek, které začalo s pracemi směřujícími nejprve ke stavebnímu zajištění objektu a dále pak k jeho výhledovému využití pro kulturní účely. A ještě jeden hezký odkaz na závěr...

Rok 2005 - Vítkův Hrádek ožívá ...

Sdružení Vítkův Kámen splnilo slib ...

Zpráva Občanského sdružení Vítkův Hrádek: V sobotu 9. července 2005 byl slavnostně otevřen pro veřejnost nově opravený nejvýše položený hrad v ČR "Vítkův Hrádek" (1 053 m n.m.) a na něm obnovená rozhledna. Po 60 letech tak mohli návštěvníci opět obdivovat krásy Šumavy, Blanského lesa, Novohradských hor, eventuálně Alp a vůbec poprvé Lipenské jezero. Od roku 1948 do roku 1989 sloužil hrad vojákům jako pozorovatelna a pak byl hrad uzavřen z důvodu havarijního stavu.

Protože stav hradu sleduji od doby, kdy se tato část Šumavy opět stala přístupnou, byl jsem opravdu zvědav, jak se Sdružení s úkolem zpřístupnit hrad vypořádalo; už proto, že před rokem, tedy v roce 2004, byl areál striktně nepřístupný (alespoň člověku dbalému zákazů, příkazů a cedulí všeho druhu). Z dálky se nic nezměnilo, ale okolí hradu je upravené a dříve všudypřítomné kopřivy mezi opevněním a věží zmizely. Z vnějšího pohledu je největším rozdílem bytelné trámové a fošnové schodiště vedoucí ke vchodu do věže, který je umístěn několik metrů nad zemí a do kterého jsme druhdy, když ještě zřícenina byla vydána napospas krkavcům, lezli krkolomě po balvanech a skále. Nyní se tedy dá pohodlně vejít do nitra věže.

Kamenné schodiště v levém rohu od vchodu je stále opuštěné a ve stavu amatérskému "průzkumníkovi" velmi nebezpečném - jako kdysi. Jsou tu ale nově instalované výztuže, takže stav je prozatím zakonzervován - no a uvidíme příště. Věž je stále bez střechy, ale svou  mohutností působí i tak impozantně. Celá protější stěna je obestavěna mohutnou trámovou konstrukcí rozhledny - tedy "věže ve věži".

Vybírá se tu vstupné (20 Kč) a lze si tu také koupit zajímavé a pěkné obrazy. Je tu umístěno také několik informačních tabulí, psaných ozdobným písmem na dřevěných deskách. Neuškodí se seznámit s instrukcemi pro návštěvníky a poučit se o historii hradu.

Informace pro návštěvníky a také něco o historii hradu

Řád pro návštěvníky na majetku památkovém

Cizího návštěvníka Vítkova Hrádku je třeba upozornit, aby na procházkách přísně dbal pokynů dobrého a svědomitého kastelána. Tím se vyvaruje konfliktů. Kouření, rozžíhání zapalovačů apod. jest naprosto zakázáno a to jak uvnitř, tak v bezprostřední blízkosti budovy hradní. Jednotlivé předměty neb objekty měřiti, kresliti, otiskovati, odlévati apod. dovoleno jest jen se zvláštním svolením pana kastelána. Návštěvníci jsou proto povinni odevzdati před vstupem do hradních prostor u vrátného nebo průvodčího své hole, slunečníky, případně zavazadla a tlumoky; nesmějí s sebou býti brány do prostor hradních. Z důvodů nasnadě jsoucích nedovoluje se přístup do hradní věže za počasí silně větrného, deštivého, když velikost krup překročí velikost krup běžných, pak za počasí bouřkového a sněhu, je-li se možno obávati možného, leč nechtěného pádu z vyhlídky. Též se návštěvníkům nedovoluje vykláněti a vylézati na korunu hradební, vydloubávati spáry zdiva a přemísťovati kameny. Mládež do 8 let má přístup povolen jen v průvodu dospělých. Správa hradní může prohlídku odepřít osobám opilým a podezřele se chovajícím.

Vítkův hrádek - Vítkův Kámen - aneb od Vítka až po Vaška

Ten hrad je starý více než půl osma sta let. Byl založen, aby chránil zemské pomezí a obchodní stezku z Čech do Rakous. Zpočátku hrad možno dřevěný, možno kamenný, jak to bylo, dnes nikdo neví. Kterému rodu od počátku náležel, možno uhodnouti po prozkoumání Vítkova Kamene a z jeho jména. Jisté však je, že po vymření mocného rodu zakladatelů, přechází hrad roku 1302 do rukou Rožmberků, kteří zde po krátký čas, v létě roku 1394, krále Václava IV. uvězniti nechali. Během válek husitských, hrad pánům z Walsee postoupit musí. Po dlouhých tři sta let panování nad zdejším krajem, byl roku 1602 Petr Vok z Rožmberka, císaři Rudolfu II. hrad prodati nucen. Z majetku korunu se hrad dostává do majetku Eggenbergů, kterým ho roku 1622 věnuje císař. Ti roku 1949 zapsati dali vše, co se zde nacházelo - muškety, halapartny, soudky se střelným prachem, soudek s Eggenberským pivem, velké malé koule a také čtyři mosazná děla. To, co sepsali, také sbalili a odtáhli. A tak hrad v následující době pustne, pustne a pustne.

V roce 1719 se opuštěný hrad stává až do roku 1945 majetkem Schwarzenberků. Ti zde ještě roku 1725 umésťují knížecího polesného a dávají spravit střechu, aby na něj nepršelo. Říkalo se, že jeho syn z nešťastné lásky neúmyslně založil požár. Potom se již Vítkův hrádek proměnil ve skutečnou ruinu.

V roce 1869 nařídil kníže Schwarzenberk zajištění zdí proti sesuvu a vystavění dřevěného schodiště, aby se za dva roky na to mohl korunní princ Rudolf pokochat krásným pohledem z vyhlídky.

Předposlední rekonstrukce proběhla před druhou světovou válkou a po ní se Svatý Tomáš spolu s hradem dostal do vojenského hraničního území. V padesátých letech zřídili vojáci ve věži pozorovatelnu. Hrad byl v tu dobu v užívání a ve správě Československé lidové armády, která hrad zdevastovala a v roce 1990 předala obci Přední Výtoň. Ta hrad pronajala Občanskému sdružení vítkův hrádek, které má za cíl opravu zříceniny a umožnění jejího důstojného zpřístupnění veřejnosti.

 

Podoba hradu aneb co bývalo a co již není

Hrad založen v nadmořské výšce 1032 m je druhým nejvýše položeným v Čechách. Původně tu stála jen mohutná obytná věž, která svými rozměry 14x17,5 m patří k největším u nás. Nad přízemím, kde byla kuchyně plná jídla, zbrojnice a hradní vězení plné krys se nacházela dvě obytná patra.  Ve druhém byla pravděpodobně velká sálová prostora a třetí patro mělo obranný charakter. Způsob zastřešení hradu zůstal neznámý. Zvláštností věže byla studna, do níž byla dešťová voda sváděna zazděným potrubím. Když nepršelo, nebylo sváděno nic. Pozdější lichoběžníková přístavba s postranními komorami umožňovala vstup po padacím mostě z protilehlého stavení navazujícího na hospodářské budovy. V 16. století vzniklo vnější opevnění se vsazenými nárožními baštami a střílnami. Od té doby zůstal hrad až na drobné úpravy nezměněn.

Archeologie aneb co zde který kníže ztratil a my jsme nalezli

Důležité poznatky, které zásadním způsobem rozšiřují stav našich znalostí nejen o hradě samotném, ale i o širší oblasti jižního Lipenska, přinesl archeologický výzkum realizovaný v roce 2004. Jáma, kterou hloubily lopatičky archeologů a v níž se dloubaly prsy badatelů, byla právě v těchto místech pod velkou věží rozhledny. Tato jáma byla po pracném a zdlouhavém hloubení vylita betonem, který ochrání naší rozhlednu i před tou nejstrašnější bouří.  Badatelé pod travou, hlínou, pískem a kamením nalezli spousty drahocenností, které nám pomohly určit stáří této památky. Mezi nálezy převažují zlomky kuchyňské a stolní keramiky, zvířecí kosti, kovové předměty (hřeby, kování, hrot střely kuše, železný ježek). Části gotických kachlů dokazují existenci kachlových kamen.

 

Výzkum datuje stavbu do 1. poloviny 14. století, avšak sporadické nálezy zlomků keramiky z 13. století dokazují, že hradní návrší bylo již osídleno v tomto století. úvahy o existenci dřevěného hrádku, jenž předcházel stavbě kamenné, mohou potvrdit či vyvrátit až budoucí výzkumy. Unikátním nálezem jsou dva pazourky, které dokazují pobyt člověka jiý v období 25 000 až 8 000 let př.n.l., kdy lovecko-sběračské skupiny patrně využívaly skalní útvar pro výhled do okolí a hezký pohled na Alpy.

Nejznámějším nálezem je dvojice mečů ze střední doby bronzové, které byly objeveny kolem roku 1880 mělce pod povrchem v prostoru vstupu do zříceniny. Drobná sondáž provedená v roce 1965 ukázala, že oba meče byly na místo uloženy patrně až ve středověku. Mohly sem být přeneseny a zakopány nejspíše z důvodů souvisejících s magickou ochranou vstupu do hradu, a to buď v době vzniku hradu nebo při jedné z jeho přestaveb.

Prosíme všechny badatelsky vášnivé návštěvníky, aby své lopatičky, rýče, motyčky i jiné kopné nářadí v zájmu státu nepoužívali.

Vzhůru na rozhlednu ...

Řádně poučen může se návštěvník vydat po fortelném dřevěném schodišti vzhůru věží. Není to nic hrozného ani pro lidičky, kterým výšky a rozhledny nedělávají dobře - schodiště je děleno plošinami a natolik skryto v trámové konstrukci, že nevzniká žádný pocit nebezpečí. Ještě před vrcholem si na dřevěném štítu můžete přečíst ...

Tomu, kdo na ni vyšplhá, naskytne se podívaná, která třebaže je v rozporu s okolními smutečními pomníky, přece jen okamžitě vzbudí pocit, že právě ona dovršuje vznikající tušení, neboť nad vrcholky tmavých jedlí otevře se ti všemi směry nesmírná vyhlídka, řítí se ti do očí a málem je rozdrtí svým leskem.

Adalbert Stfter - Hvozd

Až se ocitnete nahoře, dáte těm právě dočteným slovům zapravdu. Rozhled je prostě fantastický. Chce to alespoň trochu slušné počasí, abyste viděli opravdu dobře, ale vidět je dobře i za "běžného" dne. Na Šumavě není mnoho míst s výhledem do šíra; vrcholky, vyvýšeniny a bývalá místa dalekého výhledu pokryly lesy. Ale tady vidět je, a to doopravdy na všechny strany a naprosto nerušeně - jste nad lesem. Co na tom, že ony neustále proklamované Alpy jsou právě skryté v oparu na obzoru - pokud chcete do Alp, kupte si zájezd. Tady jste na Šumavě a je tu k vidění Šumava v celé své kráse - a co více si může člověk přát.

Vyhlídková věž vytváří ochoz u jedné strany věže a ještě kousky ochozu u stěn přilehlých. Místa je tu dost, věž opravdu působí solidně. Jsou tu i směrové tabule, ukazující na co se tím kterým směrem díváte a také obrázky pro případ, že byste náhodou neviděli díky rozmarům počasí nic ... :-). Okraje zdiva věže jsou nově kryty hlazenými kamennými deskami a zdivo je vyspárováno. Jen tu a tam se ve spárách uchytila kytička...

Při sestupu se můžete potěšit dalším povídáním, které by mělo probudit vaši fantazii a vyvolat představy, jak to tu vypadalo asi kdysi a co se tu před staletími odehrávalo ...

A teď, milý poutníku, kdož ses do sytosti vynadíval, doprovoďme o dvě století nazpět. Odmysli si ze zdiva modré zvonky, chudobky, pampelišky a tisíce jiných rostlinek. Nasyp zato písek až k přední zdi, zasaď pořádná buková vrata do brány a střechu odolávající bouřím na věž, zrcadlící okna do zdi, rozběl komnaty a vyzdob je vším tím milým domácím nářadím a cetkami útulnosti - a pak, až všechno bude jako za dnů štěstí, až bude všechno zářit jako by to vyšlo právě z rukou zlatníka - pak se mnou vystup prostředním schodištěm do prvního poschodí, dveře se rozletí ...

Adalbert Stifter - Hvozd

Nezbývá než před Občanským sdružením Vítkův Hrádek tiše smeknout a popřát mu, aby jeho elán vydržel i nadále a aby díky němu byl tento nevšední hrad zachován v dobrém stavu další desetiletí a snad i staletí...

Co se plánuje? Není toho málo:

• Oprava hradeb a bastionů.
• Vybudování palisád v místech, kde se hradby rozpadly.
• Vyčištění a rekonstrukce studny.
• Vybudování vstupního srubu.
• Osvětlení hradu.
• Zabezpečení podloží hradu na základě statického průzkumu.

Pokud chcete, můžete si stáhnout malou publikaci o Vítkově Hrádku ve formátu PDF.

Pár obrázků z roku 2008

Některé body jsou již splněny a na jiných se pracuje. Vloni přibylo druhé dřevěné schodiště, navazující na ochoz v jižní části věže, zakomponované do bývalého obezděného kamenného schodiště vedoucí do věže. Letos přibyl stánek s výčepním pultem, kamenná šachta schodiště ve východní části byla dokončena na čisto, studna byla rekonstruována a na hradbách byly instalovány reflektory mířící na věž. Všude je čisto, pořádek a prostě je tu vidět snaha, aby se návštěvníkům na Vítkově Hrádku líbilo a rádi se sem vraceli. Což rád udělám ...

A ještě svatý Tomáš ...

Cestou od zříceniny do obce náš retrívr Benýsek ztratil tenisák ... míčky on nade vše miluje. Běhal vřesem, kličkoval borůvčím, ale míček byl fuč. byl z toho hrozně nešťastný, ale s tím jsme počítali a máme pro jistotu několik míčků náhradních...

Také kostel sv. Tomáše "rozkvetl do krásy". Nevzhledná téměř ruina svítí do kraje čerstvými omítkami, hřbitov je upraven, interiér je uzamčen a zabezpečen a kostel po svém novém vysvěcení opět slouží svému účelu.

Gotický, bývalý farní a poutní kostel zasvěcený svatému Tomáši, zasvěcený Kristovu Utrpení, je cennou stavební památkou. Postaven byl roku 1348 na příkaz Petra I. z Rožmberka. Sakristie na severní straně kostela je ovšem starší. Je románská a pochází údajně z kostela, který dal roku 1252 zbudovat Vok z Rožmberka (Vítek z Krumlova). 

Kostel z roku 1348 byl v letech 1510 - 1517 renovován v pozdně gotickém slohu a v letech 1858 až 1874 ve slohu novogotickém. Z roku 1348 pochází například lomený oblouk západní brány kostela, dveřní ostění v chóru a západní okno s pětibokou kružbou v chóru.  Ostatní okna, síťová klenba v chóru a podélná loď jsou ze stavebního období 1510 až 1517. Horní část kostelní věže, obě okna na západní fasádě, čtyři kamenné sloupy v chóru a okno na severní stěně lodi pocházejí z období novovgotické přestavby. Kamenná mříž a severní vchod jsou barokní.

Síťová klenba v chóru má dvě zvláštnosti. Na východní straně chóru jsou mezi žebrovím dva zkřížené kmeny stromů s jedním přerušeným a jedním pravděpodobně svázaným kmenem - slohový prvek dunajské školy a v severozápadním rohu klenby je vidět dva uříznuté kusy žeber, které jakoby byly spojeny kamennými klíny - pravděpodobně připomínka dřívějšího běžného způsobu stavby ze dřeva v kraji.

Na severní straně chóru je nástěnná malba ze 14. století, tedy z prvního gotického stavebního období. Tato nástěnná malba byla překryta omítkou při pozdněgotické renovaci, kdy byl vestavěn triumfální oblouk (jakási cihlová arkáda) mezi chórem a lodí. Tato malba byla objevena teprve před několika lety, kdy do kostela netěsnou střechou po léta zatékalo a tím došlo k opadávání omítky. Malba zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem a Tři krále.

Roku 1991 byla zahájena renovace tehdy téměř rozpadlého kostela, hrozícího zřícením, a to za vedení biskupství České Budějovice a fary frymburkve spolupráci s Okresním úřadem Český Krumlov jako příslušným památkovým úřadem. Renovace je financována především prostřednictvím hornorakouské podpůrné akce , na níž se podílejí země Horní Rakousko, hornorakouská hospodářská komora, podniku z Horního a Dolního Rakouska, dále velký počet jednotlivců z Rakouska Německa, České republiky i dalších států. Kromě toho další podporu poskytují Podpůrný spolek pro obnovu kostela na Sv. Tomáši (Miltenberg, Německo), Okresní úřad Český Krumlov, a Česká podpůrná akce (vede p. Petr Ziegrosser, Vyšší Brod / Sv. Tomáš).

I vy můžete přispět na obnovu kostela: účet č. 7650150-248/8000 u České spořitelny v Českém Krumlově.

Kostel je běžně zavřený a chráněný proti vniknutí vandalů ... ale bohužel i turistů, kteří mají zájem se podívat dovnitř. Podařilo se mi ho po rekonstrukci vyfotografovat zevnitř až v létě 2008, kdy se tam konala mše (s drtovou většinou návštěvníků z Rakuska) a po ní zůstaly dveře ještě nějakou dobu otevřeny.

Lesní "zámeček"

A ještě jedna aktualita ze Svatého Tomáše. Před několika lety vyhořelý lesní zámeček byl znovu vybudován a stal se z něj luxusní hotel se všemi atributy přepychového bydlení - jmenujme si parkoviště hlídané fotobuňkami a kamerami, solária, bazén s vířivkou ... atd. Nic pro poctivého turistu, ale jeden plus to má - další objekt byl zachráněn doslova z ruin.

Přidávám jeden postřeh z posledního srpnového dne roku 2008. Dorazili jsme do obce Svatý Tomáš pěšky kolem druhé hodiny. Nalákáni vizí plzeňského piva a tabulí s denním menu jsme se usadili na nádvoří zámečku - tedy nyní vlastně hotelu - ke stolu v očekávání příjemných věcí budoucích. Ale dočkali jsme se zklamání - vypadalo to, jako když personál právě nacvičuje akci "nezájem". Zatímco skupině německy mluvících turistů se věnovali jakž takž, ostatní jako by ignorovali. To jsme měli štěstí, že jsme se nakonec svého piva dočkali - skupina cyklistů, která dorazila po nás, se po čtvrt hodině znechuceně zvedla a odjela - nikdo si jich vůbec nevšiml. Menu samozřejmě už nebylo, ač tabule pocestné lákaly ke vstupu dál a dál. Naštěstí naproti byl stánek, kde dělali langoše a párky v rohlíku, takže jsme se přesunuli tam. A podržte se - problémy byly i s placením. Po třech urgencích, kdy jsme se s peněženkami v ruce doslova vnucovali (a personál nám ani neodpověděl) jsme jim řekli, že jdeme naproti a pokud budou chtít zaplatit, že nás tam najdou ... no a skutečně se tam za pár dalších minut vrchní dostavil a bylo mu dáno, co mu náleželo.

Teeeeda ... tak tam už nepůjdeme. Netvrdím, že se tam tak k zákazníkům chovají vždycky a pořád, třeba budete mít více štěstí. My jsme ale zažili své a příště tam prostě nepůjdeme. Upřímně řečeno, my bychom tam nešli ani letos - ale v naší oblíbené hospůdce U čarodejnice se stala neslýchaná věc - došlo jim pivo ...

Šumavské nostalgie ...

• Šumavské nostalgie XIII - Linda
• Šumavské nostalgie XII. - Po stopách malých zelených sklíček 
• Šumavské nostalgie XI. - Hůrka 
• Šumavské nostalgie X. - Zhůří 
• Šumavské nostalgie IX. - Přední a Zadní Zvonková 
• Šumavské nostalgie VIII. - Otov, Kyselov, Račín a další... 
• Šumavské nostalgie VII. - Rychnůvek 
• Šumavské nostalgie VI. - Pernek 
• Šumavské nostalgie IV. - Pasečná
• Šumavské nostalgie III. - Krásná Pole 
• Šumavské nostalgie II. - Kapličky 
• Šumavské nostalgie I. - Lipová
• Síla krajiny je velká...

Vlk Samotář   (JL)

Zpět na Tajemná místa plná síly