|
Ještě v roce 1947 tu stávala poměrně velká a výstavná obec. |
V sedle pod Uhlířským vrchem, při cestě z Kapliček na Mnichovice a dále na Vyšší Brod, stávala obec Schönfelden, neboli Krásná Pole. Nebyla to obec jen tak bezvýznamná, protože ještě při vzniku Československé republiky v roce 1918 se území dnešního papírenského městečka Loučovic rozdělovalo do katastrů obcí Bolechy (Wullachen), Krásná pole (Schönfelden) a Mnichovice (Minischlag), protože samostatné Loučovice v té době dosud neexistovaly. V padesátých letech byla ves zlikvidována beze zbytku. Původní zástavbu lze jen tušit podle terénních nerovností, obdélníků odlišné vegetace a skomírajících ovocných stromů rostoucích zdánlivě nelogicky mezi smrčinami. Na místě bývalých domů dnes chátrá několik rozlehlých přístřešků pro dobytek a obec připomíná již jen lakonická zmínka v mapách, že se tu v roce 1927 narodila německá básnířka Gabriele Breit.
|
Ještě v roce 1947 tu stávala poměrně velká a výstavná obec. |
Porovnejme si v duchu ty dva obrázky, mezi kterými je časový odstup padesát šest let ...
|
Hledali byste ji tu dnes (fotografie z roku 2003)? |
Krásná pole, tehdy ještě ovšem pod názvem Schönfeld, najdeme již na mapovém listu č.271 z I. vojenského mapování, tak zvaného josefského, z let 1764 - 1768. Poblíž můžete pod názvem Capelln vidět i obec Kapličky, o které píšu v samostatném povídání.
|
|
Na zvětšeném detailu můžeme pozorovat, že počet a rozložení domů se za těch skoro 200 let (do roku 1947, ze kterého je ta historická fotografie), moc nezměnilo. Ovšem díváme se jen na centrum obce. Jak jsme si řekli, bývalo to správní centrum rozlehlejšího okrsku, takže v roce 1910 patřilo pod Krásná pole 125 domů, ve kterých žilo 903 obyvatel.
|
|
|
Dnešní dominantou Krásných Polí je komunikační převaděč. Z bývalé obce zbyla opravdu jen ta plechová tabulka na rozcestí. |
Ale přece jen něco... Tenhle malý rybníček pod lesní silnicí stvořil člověk. Stál u něj nějaký statek? Kdo ví... |
|
Při troše pozornosti lze objevit místa napovídající, že tu cosi stávalo .... |
... a že tu žili a umírali lidé. |
Když tak vidíte ty dnešní snímky, asi si řeknete, že je to Bohem zapomenutý kraj, ráj pro turisty vyhledávající spíše klidná a tichá místa s panenskou přírodou. Je zajímavé, jak příroda dokázala skoro beze zbytku zahladit stopy po bývalém osídlení. A teď se něčeho podržte ... jsme v nadmořské výšce zhruba 900 metrů - uhodli byste, co se tu dříve pěstovalo? Pokud si myslíte, že tak maximálně kamení nebo tráva na seno, jste pořádně vedle ... Pěstovali tu kvalitní pšenici používanou k přípravě mouky pro přípravu hostií. Ale to není ještě všechno. Pěstoval se tu též chmel a vinná réva! No, já taky zalapal po dechu ...
Pro vysvětlení si dojděme na stránky Zaniklé obce:
Osada a po vzniku Československa v roce 1920 obec, dostala své české i německé jméno podle kvality svých polí. Mniši kláštera Vyšší Brod velmi brzo poznali, že zde působí velmi teplý „podunajský fén,“ kde je teplota o několik stupňů vyšší než v údolí Vltavy. V roce 1530 zde bylo šest domů. V této osadě se pěstovalo víno a chmel. Hrozny vína sloužily na výrobu mešního vína a chmel sloužil na výrobu piva nejen v klášterním pivovaru. Klášterní odborníci na víno a chmel psali, že „když slunce svítí, tak na Krásném Poli svítí“. V polovině 19. století zde bylo 14 domů a 118 obyvatel a v roce 1930 17. domů a 131 obyvatel. Po odsunu Němců v roce 1946 byla část osady znovu osídlena, ale tak jako v ostatních místech osídlení farnosti Kapličky, tak i zde, bylo obyvatelstvo násilně vysídleno a domy zbořeny. Pokusy o „novou kolonizaci“ po roce 1990 ztroskotaly pro to, že dosud nebyl schválen územní plán pravého břehu Vltavy.
|
|
Dnes e tu místo pšenice, vinné révy a chmele pěstuje cosi jiného - vrtule. Obrovské třílisté vrtule větrných elektráren se důstojně otáčejí za lesem; tam je již Rakousko. V současnosti (2010) je jich tam celkem sedm. A pokud vám někdo bude tvrdit, že jsou bezhlučné, tak mu nevěřte - když jste od nich ještě pár set metrů, máte pořád nepříjemný dojem, že vám nad hlavou krouží dopravní letadlo.
|
Takový výhled býval z Krásných Polí do kraje. Novohradské hory na obzoru jsou ještě ve slunci, já ale vytahuji pláštěnku a rychle mizím ...od Kapliček za mnou jde liják. |
A ještě jedna taková věc pro zvídavé... objevil jsem, že mezi pověstmi z okresu Kaplice, které sepisoval pan Georg R. Schroubek je také titul Dobavský solný pramen (Die Dobauer Salztränke) s místem vzniku Krásná Pole (Schönfelden). Místní název Dobau je na starých mapách poblíž lesního jezírka v místě zvaném U překopané hráze. A lze jej najít na mapovém listu O_19_III. z II. vojenského (Františkova) mapování. Fakt je, že v lese vím o pěkném pramenu, ale bohužel jsem ho ještě neochutnal. Nebo patří solný pramen v těchto místech jen do říše pověstí?
Asi bych vám měl ještě poradit, kudy byste se na Krásná Pole mohli dostat, kdybyste se tam chtěli podívat. Navrhnu hned dvě trasy - při tom obě vás mohou dovést i k dalším místům, o kterých se můžete dočíst v sérii povídání Šumavské nostalgie.
První cesta bude vhodná pro cyklisty a případně i pro pěší turisty. Má východisko v Loučovicích u silnice vedoucí z hráze přehrady Lipno do Vyššího Brodu. Pojedete-li od přehrady, pak pár set metrů po minutí tabule s názvem obce Loučovice budete mít po levé ruce fotbalové hřiště. Tam je třeba zpozornět, neb v levotočivé zatáčce odbočuje směrem vpravo do kopců úzká lesní asfaltka, na kterou je zakázán vjezd motorovým vozidlům (měla by u ní být také tabulka Přírodní park Vyšebrodsko). A teď budete pár kilometrů jen a jen stoupat. Po té asfaltce pojedete asi 2 km až k asfaltové odbočce vlevo, označené tabulkou L.c. K hlásce. Kdyby tam ta tabulka nebyla, stejně se nemůžete splést, je to jediná asfaltovaná odbočka na celé silničce, která pak po dalších cca 3,5 km končí na území obce Lipová, o které je v Nostalgiích rovněž řeč. Vy ale odbočíte vlevo a budte stoupat ještě víc ... něco přes další 2 km ... až se najednou cesta srovná do roviny a před vámi se otevře panoráma, které znáte z předchozích obrázků. Jste u cíle. Když pojedete pár set metrů po té rovince lesem, dostanete se na křižovatku, kam by vás zdola přivedla následující trasa.
Druhá trasa je vhodná pro motoristy (spíše otrlé). Východiskem bude náměstí ve Vyšším Brodu. Pojedete náměstím nahoru, směrem k hraničnímu přechodu Studánky. Na horním konci náměstí je po levé straně je kostel a vpravo velká budova školy. Před školou odbočíte vpravo - ta ulice by se měla jmenovat Martínkovská. Pojedete pořád "cestou nejmenšího odporu" dál a dál, až se ulice změní v dosti rozmlácenou asfaltku stoupající údolím Menší Vltavice do kopců. Kdybyste se ztratili, ptejte se na směr na Mariánskou vyhlídku a Mnichovice. Asi tak po 3 km minete po levici parkoviště - z něj se dá vyjít na Mariánskou vyhlídku nebo navštívit vodopády sv. Wolfganga a vyšebrodský Opatský kanál. Ještě pár set metrů po silnici a dostanete se na rozcestí, kde vpravo vidíte velký statek. Jste pod Martínkovským vrchem, na území bývalých Mnichovic. Odbočte vpravo (vlevo se stejně nesmí). Jestliže až dosud silnice nestála za moc, nyní to bude mnohem a mnohem horší. Dávejte si opravdu dobrý pozor; dnešní automobily jsou bohužel velmi nízké a prorazit motor o nerovnost na vozovce nedá vůbec žádnou práci - byl jsem toho osobně v těchto končinách svědkem. Pojedete po té cestě hrůzy zhruba 4 km - napřed skoro po rovině, potom budete více a více stoupat - až se ocitnete na křižovatce, o které jsme se zmiňovali na konci předchozího odstavce.
 |
 |
Na obrázku je "ta" křižovatka ... Vezměme si jednotlivé směry z pohledu, jak se na ni díváme. Za námi je silnička z Loučovic, kudy byste přijeli podle prvního popisu. Vlevo (zdola) byste přijeli od Vyššího Brodu podle druhého popisu. Rovně byste se velkým obloukem dostali zase zpátky do oblasti Mnichovic nebo dokonce na hraniční přechod Studánky. Nejzajímavější je ale směr vpravo (a pochopitelně do kopce ...), kudy vede červená turistická i cykloturistická značka. Zde není zákaz vjezdu pro automobily a lze pokračovat nahoru k bývalým Kapličkám, dále pak k hraničnímu přechodu do Guglwaldu, ale i dále k dalším místům popisovaným v Šumavských nostalgiích - přes bývalou Lindu do obce Svatý Tomáš, nebo dlouhou cestou do Pasečné a přes Rychnůvek až do Přední a Zadní Zvonkové ...
Přiznám se, že na této křižovatce se mi stal nejtrapnější navigační omyl - nejen na Šumavě. V roce 1990 - tedy před 20 lety - jsme tu byli poprvé a vzali jsme si s sebou i kola. Kdosi nám poradil cestu na Kapličky a do Guglwaldu, kde je pár metrů za hranicemi ohrada s ochočenými daňky. Tehdy v této oblasti ještě byly vidět ostnaté dráty a cesty absolutně nebyly značené - ani v terénu ani v mapě. No a právě na této křižovatce jsem místo doprava určil směr rovně - a k našemu překvapení jsme po dvou hodinách jízdy (v lijáku) vyjeli přímo na celnicí ve Studánkách - Guglwald byl přesně na opačné straně ...
Zní to téměř fantasticky, ale k dispozici máte již i digitalizovanou formu kroniky obce pokrývající období mezi lety 1922 a 1937. Kronika je psaná ovšem německy; obyvatelé české národnosti byli v této oblasti Šumavy tehdy v naprosté menšině.
|
|
Asfaltová silnička vedoucí téměř "po čáře" od Krásných Polí ke hraničnímu přechodu Guglwald je pozůstatkem sítě cest pohraničníků z éry ostnatých drátů. Kupodivu tu není nikde zákaz vjezdu, takže se při troše opatrnosti dá projet celá trasa z Vyššího Brodu přes Mnichovice a Kapličky až do Guglwaldu autem. Pokud byste tudy někdy jeli, dejte PROSÍM (!!!) dobrý pozor na cyklisty. Vede tudy zelená cyklotrasa s velkými spády, asfaltový povrch silnice se již zvolna rozpadá a cyklisté tu s něčím tak exotickým, jako je vůz bez koní, moc nepočítají... Asi kilometr před tím, než se tato silnička napojí na novou asfaltku z Přední Výtoně ke hraničnímu přechodu, je ostrá pravá zatáčka s výhledem na louky, které jsou již v Rakousku. Těsně před ní je vpravo napůl skrytá v křoví skromná kamenná kaplička. Malovaný obrázek vám ukáže, že tam, kde jsou teď křoviska, býval kdysi život.
Na mapě z III. vojenského mapování (Františko-josefského) z let 1877-1880 je již značka kapličky uváděna poblíž místního názvu Lhota.
 |
Neocenitelné informace o tomto místu podává na stránkách Zaniklé obce opět pan František Schusser:
Osada Lhota, německy Stifft, bývala v blízkosti dnešního hraničního přechodu Přední Výtoň - Guglwald při cestě z Kapliček na Spáleniště. Poprvé je písemně připomínána v archivu vyšebrodského kláštera v roce 1520 jako Stifft. Stifft znamená církevní založení, kterého se v jižních Čechách užívalo ve smyslu českého jména Lhota. Byla založena tak, že klášter najal odborníka, kterému se říkalo lokátor, který řídil klučení lesa, likvidaci spálených porostů a přeměnu takto odlesněné plochy na pastviny a ornou půdu. Současně byl pověřen obstaráním osadníků a rozdělením půdy mezi ně. Noví osadníci byli nejméně osm, ale i dvacet let, osvobozeni od placení poplatků. Klášterní urbář z roku 1530 uvádí, že jsou zde dva osedlí, tedy dva statky. Zřejmě to byly statky, které mnohem později dostaly čísla popisná jedna a dva, neboť oba statky byly dvoulánové, což znamená, že měly více než třicet hektarů půdy. Dva statky jsou uváděny i v berní rule po třicetileté válce v roce 1654. Teprve v roce 1841 uvádí Sommer ve Lhotce 5 domů a 27 obyvatel. ...
Mezi odsunutými z Lhotky v roce 1946 jsem napočítal 31 osob. Nebyl mezi nimi nikdo z největšího statku čp. 1, takže pravděpodobně utekli i s majetkem do Rakouska. Statkář z čp. 1 Franz Woisetschläger padl na frontě 29. října 1944 ve věku 29 let. Z druhého velkého statku čp. 2, bylo 4. září 1946, tedy po žních, odsunuto sedm členů rodiny včetně statkáře Franze Pachnera. Zajímavý je u Lhotky údaj, že dva muži byli vráceni těsně před odsunem z Kaplice zpět do Lhotky. Byli to „specialisté“ z lepenkárny Svatý Prokop, kteří nemohli být odsunuti, aby se nezastavila výroba. Franz Rosenauer i Ludwig Heis jsou na výplatnici závodu i na konci roku 1946 s bydlištěm Lhotka čp. 3 a čp. 4. To znamená že odtud chodili denně do práce a z práce. (Pozn. - vzdušnou čarou je to skoro 6 km, ale reálná cesta zřejmě byla mnohem delší).
... Všech 6 domů ve Lhotce bylo zbořeno při vytváření hraničního pásma v padesátých letech 20. století. Po roce 1990 byla obnovena odsunutými Němci u zbořeného domu Lhotka čp. 2 žulová kaplička s okénkem. Nad okénkem je kamenný nápis „Josef Panger“ a dole vročení „1853“. V okénku je kresba statku Lhotka čp. 3 s německým připomenutím, že statku se říkalo „ U Pangerů“ a statek měl více než třicet hektarů zemědělské půdy. Žulová kaplička bez křížku má výšku 210 cm.
|
Kapličku s malovaným obrázkem po pravé straně cesty ke Guglwaldu lze snadno přehlédnout, a to i z kola. |
Tepaná mřížka nese letopočet 1991. Pod ní na obrázku je statek, který jeho majitelé roku 1946 museli opustit. |
Ale bohužel nám není přáno se s kapličkou dále těšit ... Jak píše Českokrumlovský deník, 27.8. 2011
Z památné kapličky zbyl jenom podstavec
Vyšebrodsko - Zloději se nezastaví před ničím; kapličku u Loučovic zřejmě ukradli na objednávku.
"Ať to bůh potrestá a český stát také.“
Ceduli s touto výzvou mohou číst výletníci v bývalé osadě Lhota nedaleko hraničního přechodu Přední Výtoň – Guglwald na místě, kde ještě začátkem srpna stávala více než 150 let stará kaplička. Z ní tady, v katastru obce Loučovice, zbyl jen kamenný podstavec s letopočtem 1853. „Ten byl součástí kulturní památky,“ zmínil revírník Miroslav Kubišta z vyšebrodské lesní správy Lesů ČR.
Část žulové výklenkové kapličky kdosi ukradl mezi 6. a 14. srpnem. „Horní bohatě zdobená část kapličky byla stylizována do dvou sloupů nesoucích oblouk nad výklenkem. Na oblouku bylo vytesáno jméno Josef Pangerl, nad ním pak písmena IHS. Dolní část pod výklenkem byla zdobena květinovým motivem,“ popsal Miroslav Kubišta. Kaplička byla obnovena v roce 1991, přičemž tento letopočet bylo možné číst ve spodním okraji kovové mřížky, která uzavírala výklenek s obrázkem. Na něm byl vymalován statek čp. 2 zvaný U Pangerlů. „Letos krátce před zmizením kapličky byla na její vrchol nově osazena kovová koule sdvouramenným křížkem,“ dodal Kubišta.
Podle zvěstí, které se Vyšebrodskem nesou, byla kaplička zřejmě ukradena na objednávku a putovala do Rakouska.
Čirou náhodou jsem těmi místy projížděl na kole o dva dny později - netušíce o zmizení kapličky ničeho - a doslova otřesen jsem pořídil tyto snímky.
 |
Je tu lístek s německým textem a z kapličky zůstal jen kamenný podstavec.
Ich ersuche als Kultur Mensch solche Gedenkmaterl in Ruhe zulassen. 158
jahren besteht dieses Materl und musste durch einen Dieb weichen. Warum?
Der HerrGott sol diesen Dieb bestraffen und auch der Tschechische staat soll dem
Dieb bestraffen. Ich hoffe, dass es wieder zuruck kommt.
Vlně přeloženo by to mohlo být asi takto:
Táži se jako kulturní člověk - jak se taková věc může v tichosti přihodit? Kaplička zde stála 158 let a najednou ji někdo ukradne. Zloděje ať potrestá Bůh a český stát. Doufám, že se kaplička vrátí zpět.
Inu, obávám se, že se kaplička nevrátí ani brzy ani později ... Pokud si ji nechal nějaký zazobanec ukrást na objednávku, asi není moc naděje na jeho postižení světskou spravedlností - snad jen ten Bůh; jenže ten by v tomto státu měl již tolik práce, že si snad raději vzal černé brýle a dlouhodobou dovolenou ...
 |
O rok později - začátkem září 2012 - nás za jasného dne pozdního léta opět vede asfaltová silnička od Kapliček ke Guglwaldu. Samozřejmě, že na kapličku myslím a zastavuji v těch místech. Torzo podstavce je nově opatřeno kovovým křížem, takže by neznalý pocestný ani nevěděl, že tu není něco v pořádku. A tak jen obrázek na podstavci vypovídá, že se tu stala velmi nepěkná věc.
|
|
 |
Kolik takových předmětů, které bychom právem mohli zařadit mezi kulturní dědictví, se od nás asi nenávratně ztratilo výměnou za jidášský groš ...
|
|
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Tajemná místa plná síly
