Ve druhém pokračování seriálu o téměř zapomenutých obcích na Šumavě bych vám rád ukázal jedno místo, respektive území jedné bývalé obce, které by měl mít před očima každý tvor, který má pokušení si zahrávat s mocí, penězi a zbraněmi. Ta obec se jmenovala Kapličky. Sice ne tak docela, to jméno bývalo spíše "po německu" Kapellen a žili tu ponejvíce lidé německé národnosti - ale copak to byl nějaký hřích? Rozmlátíte snad vy, český uživatel Internetu, svůj počítač kladivem za to, že do něj pronikl program infikovaný nějakým virem z USA a vyhlásíte kvůli tomu válku všem anglicky hovořícím zemím?
Memento: Podívejte se
na tenhle obrázek. Je na něm něco divného...mír a válka
se tu snoubí na dřevěném kůlu... na dřevě stromu,
který nevěděl, co je mír ani co je válka... Na torzu
stromu, živého organismu, který musel zahynout, aby se
stal nositelem dvou zdánlivě protichůdných ideologií -
ostnatého drátu nesoucího smrt a turistické značky...
Ten kůl nad bývalými Kapličkami už zažil mnohé pány... Původně nesl ostnaté dráty, jejichž zbytky na něm ulpěly dodnes. Teď nese turistickou značku. Je to opravdu jeho poslední Poslání? Snad...lidé, mějte rozum!
Kapličky, počeštěná forma místního
názvu Kapellen, bývaly farní obcí na dnešních hranicích mezi námi a
Rakouskem. Žili tu ponejvíce lidé německé národnosti...ale byli to přece úplně
stejní lidé, jako jste vy a jako jsem já. Byla to farní obec. Stála tu fara a
také kostel se špičatou věží, jak bývalo tehdy zvykem. Ten kostel tu stál již
stovky let; pravda - byl přestavován, rekonstruován, jak šel život, ale dosud
neznal slovo dynamit. Pak přišel rok 1959. V jediném oslepivém záblesku se
kostel, duchovní místo, proměnil v hromadu sutin. Přijely
buldozery a přišli lidé s krumpáči, infikovaní
nenávistí. K čemu? To snad sami ani pořádně nevěděli. Oficiální ideologie
zavelela a nebylo úniku.
Od té doby uplunulo skoro padesát let. Byly zatlučeny tisíce kůlů a nataženy stovky kilometrů ostaného drátu. Desítky kilometrů úzkých asfaltových silniček hlídaly, zda jsou kůly a drát v pořádku. Deset let před koncem tisíciletí vystřídali vojenské GAZy cyklisté a pěší turisté. A byli zaskočeni tím, že v olšinách a břízkách kolem asfaltových cest vyrostly úplně obyčejné kozáky a křemenáče, ale v množstvích, jaké dosud neviděli. Do kraje se začal vracet život...
Jen ručně psané a (Z Té Druhé Strany) příležitostně obnovované nápisy upozorňují, že v této panenské krajině kdysi stála obec o rozloze přes 2000 hektarů, kde ve více než 150 domech žilo přes tisíc lidí...
Navažme na článek o Lipové uveřejněný dříve. Je září roku 2001. Promáčený pátráním po osudu náhonu z Lipového potoka stoupám ke hranicím, do míst, kde kdysi stávala obec Kapličky. Dnes tu za celý rok potkáte jen pár turistů nebo cyklistů, pohybujících se po nově vyznačených trasách nebo pamětníky - motoristy s rakouskýmí nebo německýmí "espézetkami" přijíždějícími položit kytičku tam, odkud byl kdysi násilně vykořeněn život.
|
Blížím se k hranicím. Profil krajiny se zvolna vyrovnává. Přede mnou je Rakousko. |
Pohory mám promočené, ale na obzoru se objevuje železná strážní věž. |
Ta je také jedinou upomínkou na Kapličky v jejich nechtěné podobě "novodobé historie". |
|
Jediné, co z celé obce zbylo v neporušené podobě, je tato betonová nádrž. Na ni byla také instalována rytina s obrázkem, jak vypadala obec dříve, než ji rudý teror zlikvidoval. |
Desku s obrázkem se vandalové pokoušeli již několikrát zlikvidovat. Vždy se však našli lidé, kteří ji obnovili. |
Území původních Kapliček je dodnes viditelné. Půdorysy bývalých statků tak rychle z krajiny prostě vymazat nelze. |
|
Žulový kříž s letopočtem 1990 nepostavili viníci, ale ti, komu bylo ublíženo... Skuteční původci hrůz v těchto místech jsou dnes "za vodou"... |
Z celého farního chrámu zbylo jen tohle. Zbytky jsou zahrnuty v hromadě sutin pod námi. Dodnes žijí pamětníci dnů likvidace, autoři modelu na tyči vlevo... |
Jak nepředstavitelné úsilí musel člověk vynaložit k tomu, aby z žulového balvanu vytesal tuhle nádrž. A jak nepatrné úsilí potřebovali zrůdní roboti s hvězdou, srpem a kladivem na čele k tomu, aby ji zničili... |
|
Cesta z vesnice k rybníku, kam se večer chodili plavit koně, je dnes turisticky atraktivní trasou... |
Vedle mnoha výhledů tu rostou i jalovce, košaté tak, jak je odjinud snad ani neznáte. |
Hrad Mravenčího Krále. Taková mraveniště můžete vidět právě jen na Šumavě... |
Cesta z Kapliček do českého vnitrozemí je romantická. Krásné šumavské smrky a jalovce střídají výhledy do krajiny. Ale přece tudy kdysi vedla úplně obyčejná cesta ze vsi k rybníku, kam chasníci večer chodili plavit koně. Ano, to krásné romantické jezírko, to je vesnický rybník. Těch padesát let mu přidalo na kráse, ale v jiné podobě, než pro jakou byl určen.
|
Neuvěřitelně malebné šumavské jezírko byl vlastně vesnický rybník, kde se večer plavili koně ... |
Komunistům stačilo prokopat hráz a rybník měl patřit minulosti... |
Nepovedlo se. Jezírko existuje dodnes, ale změnilo se do krásy. Okolí je dnes dokonce rezervací... |
Potok vedoucí z prokopané hráze na obrázku uprostřed je Lipový potok, jak jej možná již znáte z minulého příspěvku. Asi dva kilometry dole po proudu se z něj odvětvoval náhon na mlýn a žili tam lidé... Poblíž jezírka je skrytý tábor (již několik let), kam jezdí mladí lidé žít Lesní Život. Mají tu skryté své vory, ve kterých se plaví po jezírku, v lese na mýtině tábor, obklopený kameny, novodobými menhiry. V září již byl tábor opuštěn, ale nikde ani smítko, jen kameny, studánky a celý les čekají na příští rok. Takovým návštěvníkům Šumava drží palce...a čeká na ně se stejnou láskou, jakou oni cítí k této krajině.
|
Na hrázi jezírka, které je na mapě uváděno pod názvem Prokopané hráze, stojí s modrou značkou Pan Smrk... |
Je tohle jen uschlý strom nebo lesní čaroděj, střežící klid svého hájemstvíí? |
Lesní jezírko nepatřilo přímo ke Kapličkám, jak jsem se původně domníval. Podívejte se na výřez z historické mapy ... Kapličky jsou zde zakresleny jako Cappeln. Když se podíváte trochu šikmo nahoru, vidíte tu jezírko zakreslené - je na něm šipka. No a jak je vidno, stávala tu osada pojmenovaná Dobau. Jak se zdá, mohlo tu být nějaké hospodářské zařízení poháněné vodou z tehdejšího rybníka - jsou tu zbytky obtokového kanálu, které napovídají, že to nebyl asi jen prostý rybník. Snad zde byla pila, možná mlýn jako v Lipové vzdálené asu tři kilometry po proudu? Možná to někdy zjistím.Všimněte si obce Schönfelden (Krásná Pole), ta bývala správním centrem celého kraje - a z ní nezbylo prakticky vůbec nic ... Jen turistický rozcestník s tabulkou napovídá, že tu nebyl vždy jen les a pastviny ...
 |
 |
Uplynulo pár let od chvíle, kdy byly napsány odstavce, které jste právě dočetli. Od té doby se objevila řada dalších informací, takže si můžeme obrázek o Kapličkách a jejich okolí dokreslit a rozšířit.
Oblast dnešního vyšebrodska začala být osídlována až v době, kterou dnes označujeme jako období vrcholného středověku. Roku 1259 byl dokončen Vyšebrodský klášter a ten se stal důležitým kolonizačním centrm celé krajiny. První kolonisté byli většinou, v souladu s "ideovou linií" kláštera, německy mluvící katolíci. Tak vznikaly v širokém okolí kláštera nové obce - například v roce 1310 dnešní Loučovice (Kienberg). Tehdy také vznikly Kapličky, o kterých jsou první záznamy v roce 1376.
Se zakládáním obcí samozřejmě přicházelo i částečné odlesňování do té doby zalesněných vyšších partií Šumavy. Připomeňme si možný původ jména dnešní Pasečné - Reiterschlag, což se vykládá jako "paličova paseka" - lesy se v té době likvidovaly mimo jiné i vypalováním, čímž jednak vznikly plochy půdy připravené k zemědělské kultivaci a jednak se zem vypálením lesa obohatila o potřebné minerální látky.
Na místech, odkud les musel ustoupit, pak byly zakládány obce obklopené pásem polí a pastvin. V té době se ještě důsledně uplatňoval tzv. trojhonný způsob hospodaření - pole se dva roky využívala zemědělsky, pokaždé pro jinou plodinu a třetí rok se zem nechala odpočinout a pozemek sloužil jako pastvina. Byly ovšem i jiné systémy, kdy se poměrně chudá horská půda nechávala plodit déle a poté odpočícala i několik let.
Obživu ovšem poskytovaly i zbývající lesy. Jako stavební i palivové dříví byl oblíbený zejména zde dosud hojně rostoucí buky a jedle, takže přirozené složení lesního porostu se mění ve prospěch rychleji rostoucích smrků. Tento proces vyvrcholil v 19. a 20. století zavedením téměř výhradních smrkových monokultur; což nebylo hospodaření moudré, jak bohužel již dnes víme. Oblast dosáhla nejvyšší hustoty osídlení v období První republiky, kolem třicátých let dvacátého století, V té době byl poměr zastoupení hospodářsky využívané půdy k lesům zhruba 3:2, tedy zhruba takový, jaký můžeme pozorovat, když dnes přejedeme hranice do Rakouska.
Farnost Kapličky byla založena při cestě nazývané antigua via (stará cesta) vedoucí z Pasova přes rakouský Helfenberg do Vyššího Brodu. Je připomínána v nejstarším českém urbáři z roku 1278, z té doby je zde zápis, že obec vyšebrodskému cisterciáckému klášteru odevzdala 780 vajec a 60 sýrů. Z etymologie tehdejšího latinského názvu Capella vyplývá, že v místě budoucího osídlení byla nejprve postavena kaple a u ní pak celá osada. Založení Kapliček se připisuje Vokovi z Rožmberka; osada pak byla po několika letech předána klášteru. Pokud to tak skutečně bylo, odehrálo se založení obce podle tehdejšího obvyklého scénáře. Aby byli nalákáni a zároveň motivování budoucí osadníci, bylo jim vrchností zaručeno, že po určitý čas od založení obce (třeba dvacet let) budou pracovat sami pro sebe, bez povinnosti pracovat pro vrchnost a odevzdávat ji povinné dávky.
První kostel, zasvěcený svatým Janovi a Pavlovi, byl v Kapličkách postaven na vrcholu kopce v nadmořské výšce 950 metrů v místech na mapách označovaných Stranwaldské polesí. V kronikách lze najít zápis o tom, že 15. září 1377 pak přišel do Kapliček z vyšebrodského kláštera první farář. Z Kapliček se stala farní obec - její součástí byl tedy farní kostel, fara a také farář zajišťující církevní služby pro obec samotnou, ale i pro všechny obce v okolí, pod farnost spadající. Kostelík byl postupně rozšiřován. V roce 1643 byly vysvěceny tři postranní oltáře a k nim v roce 1790 přibyl nový hlavní oltář Panny Marie. Koncem 19. století byl starý kostel zbourán a na jeho místě postaven nový, který se stal opravdovou dominantou celého okolí, jak se můžeme přesvědčit ze zachovalých dobových fotografií. Trojlodní kostel byl postaven v novorománském slohu na základě projektu inženýra Karla z Vyššího Brodu a 11. června 1896 byl slavnostně vysvěcen.
Stavba dosahovala úctyhodných rozměrů - kostel byl 23 metrů dlouhý a kolem 12 metrů široký. Padesátimetrová věž nesla čtyři zvony. Nejstarší z nich byl z roku 1590 a další známý zvon pak z roku 1618. Hlavní oltář byl zhotoven z polychromovaného dřeva a vyřezal ho tyrolský řezbář Riffesser. Uprostřed oltáře byly sochy svatých Jana a Pavla, kterým byl kostel opět zasvěcen. Postranní oltáře pocházely ze 17. století a byly přivezeny z vyšebrodského kláštera. Víme i to, že věžní hodiny zhotovili hodinář Johann Krammer a kovář Wenzel Hutter z Kapliček.
Kostelnictví v Kapličkách patřilo od roku 1854 až do smutného zániku obce rodině Hutterů, kteří bydleli v domě číslo 17. Tento rod současně vykonával i funkci místních hrobníků.
 |
 |
 |
Kapličky se postupně staly hospodářským a správním centrem širého okolí. Když v roce 1530 byl ve vyšebrodském klášteře prováděn soupis majetku, byl o KApličkách pořízen zápis, ve kterém se uvádějí jako rychta, zajišťující správu území mezi pravým břehem Vltavy a hranicí s horním Rakouskem. To je pořádný kus světa, pokud to tam znáte - a pokud ne, stačí se podívat na mapu (Šumava - Lipno). V době zápisu roku 1530 spadalo pod rychtu v Kapličkách dvanáct obcí a jednasedmdesát selských usedlostí, z nichž v samotných Kapličkách se jich kapsalo třináct.
Z roku 1579 pochází první písemná zpráva o sklárně v Kapličkách. Z roku 1587 pak pochází písemný doklad o založení školy. Škola měla údajně dřevěnou budovu, ke které byl přistavěn chlév, ve kterém pěstoval učitel krávu a kozu.
Dvacátého prosince roku 1574 byly Kapličky a celá rychta zbaveny odúmrtí, to znamená, že obyvatelé mohli svůj majetek svobodně dědit. Z roku 1723 pochází zápis, podle kterého soud v Praze projednával spor mezi vyšebrodským klášterem a obcí Kapličky. Hlavním bodem sporu byl robotnický deník, podle jehož zápisů posílali sedláci z Kapliček lidi na robotu. Podle všeho však posílali robotovat děti a starce, kteří byli na robotu slab, „a přesto dostávali robotnický chlebíček“.
V Rakousko-uherském mocnářství byla robota oficiálně zrušena roku 1775, v Kapličkách došlo k jejímu zrušení až v roce 1786 a robotní daně byly zrušeny až 19. srpna 1803.
Podívejme se, jak v Kapličkách žili lidé. V roce 1927 přišel do Kapliček jako řídící učitel Gerard Bitzan. S jeho jménem je spojena nejen modernizace školy, ale i rozvoj značení turistických cest v širokém okolí. Gerard Bitzan spolu se svými žáky vyznačil mimo jiné turistickou cestu z Vítkova Hrádku přes Kapličky na rakouský Sternstein. V roce 1905 zde byla dokonce otevřena hudební škola; přitom Spolek hudebníků existoval v Kapličkách již před rokem 1900. V roce 1927 se v Kapličkách začalo i pravidelně hrát ochotnické divadlo a v roce 1934 byl založen tělocvičný spolek.
Poštovního spojení se Kapličky dočkaly v roce 1898. Truhlář Karel Hutter v tu dobu nosil dvakrát týdně poštu z Kapliček do Vyššího Brodu a zpět. Po něm převzal donášku jeho syn a v roce 1940 byla v Kapličkách zřízena poštovna.
Na počátku 19. století tu také působil Spolek hasičů, který vlastnil dvoukolový a čtyřkolový hasičský vůz.
V obci Kapličky platilo tak zvané „přírodní právo“, což znamenalo, že každý majitel statku musel povinně dodat zadarmo statkáři, který vyhořel nebo jej postihla jiná pohroma, dřevo na střechu nebo slámu. Velké nebezpečí a ohrožení přišlo v letech 1713 a 1714, kdy řádil v okolí Kapliček mor. Obec Kapličky proto vytvořila hlídky, jež měly zabránit vstupu cizích lidí. Jsou známa jména Ch. Thannera a A. Nägela, kteří za morové hlídky dostali plat deset krejcarů.
Přestože Kapličky přežily spoustu ran osudu; život tu však nebyl nikterak lehký. Tak například v roce 1930 vycházelo na farnosti Kapličky v průměru 14 ha hospodářské půdy na jedno stavení, největší statkář však měl pouze něco málo přes 40 ha.
S příchodem druhé světové války byla česky mluvící menšina vyhnána do vnitrozemí. Po druhé světové válce byla naopak odsunuta německy mluvící většina. Počet obyvatel byl tak snížen na minimum. Následoval proces dosídlení českým obyvatelstvem, organizovaný vládou. Velká část zemědělské půdy ale byla ponechána ladem a postupně zarůstala a dosud zarůstá náletovými dřevinami. Krásně to můžete vidět například kolem silničky vedoucí z Mnichovic přes Kapličky ke Guglwaldu, kde nesmělé nálety břízek a osik od roku 1990 zesílily ve skutečné hájky stromů, ve kterých, když je ta správná doba, roste spousta kozáků a křemenáčů.
Po skončení druhé světové války byli odsunuti Němci a Kapličky již nikdy nebyly doosídleny. V roce 1959 bylo na celé hranici se západním světem vytvořeno hraniční pásmo o šířce 4 - 8 km, které se stalo základem tzv. "železné opony". Prakticky veškeré obyvatelstvo bylo z tohoto pásma vystěhováno do nejbližších obcí ve vnitrozemí; zde se jednalo hlavně o Loučovice a Vyšší Brod.
Pak již přišel jen 4. červe 1959 a odstřelem poslední budovy - kostela - přestala obec Kapličky existovat. Stálé osídlení přestalo existovat a do roku 1989 zde liknavě hospodařily Vojenské lesy a statky s. p. V současnosti tu jakýkoliv ruch téměř umlkl; je samozřejmé, že se uvažuje, že se sem život zase vrátí. Je tu tedy sice naděje, že čtvrtý červen 1959 nebyl posledním dnem historie obce Kapličky, ale je otázkou, zda to tak má opravdu být. Zda si příroda nezaslouží, aby tu byla ponechána v klidu, do kterého se sice dostala historickým nedopatřením, ale jak se zdá, tak jí to svědčí.
Ve vývěsce u ruin kostela se objevila kopie vysídlovacího dekretu pro německou rodinu z roku 1946. Podívejme se, co se v takovém dekretu psalo.
ADRESA: ....................
Byl jste určen k odsunu do své vlasti (domů do Říše)a budete odtransportován dne ... 1946 v ... hodin do sběrného střediska v Kaplici.
Vezměte s sebou: 2 přikrývky - 4 soupravy prádla - 2 dobré pracovní obleky - 2 dobré pracovní boty - dobrý pracovní plášť (zimník) - misku, šálek a jídelní příbor - 2 ručníky a mýdlo - šicí potřeby (jehly a nitě) - potravinové lístky a úřední osobní průkazy a doklady.
Dále si můžete vzít předměty Vaší osobní potřeby, něco nezkazitelných potravin a podobně. Všechny Vaše věci nesmí přesáhnout váhu 50 kg na jednu osobu.
Veškeré šperky, cenné předměty, peníze a vkladní knížky (kromě markových platidel) si sepište a odevzdáte je v sáčku s Vaším jménem a adresou na shromaždišti.
Při odchodu z bytu jste povinen uzamknout všechny vchody do místností, které obýváte nebo v nichž provozujete živnost klíči, které opatříte lepenkovým štítkem s Vaším jménem a adresou a odevzdáte na shromaždišti.
Klíčové otvory přelepte připojenými papírovými páskami tak, aby dveře nemohly být otevřeny bez porušení pásky. Na pásky se hlava rodiny vlastnoručně podepíše.
Důrazně upozorňuji, že nic z Vašeho majetku nesmí být prodáno, ani darováno, půjčeno nebo zcizeno.
Neuposlechnutí těchto příkazů se trestá.
Z příkazu Okresní správní komise: razítko, podpis
V případě, že neumíte česky, poslouží Vám vedlejší překlad.
Když jsem navštívil Kapličky v létě roku 2007, padla mi do oka tabulka s nápisem K bývalému hřbitovu ... Vydejme se tedy směrem, kam ukazuje šipka. Řádění komunistů se nezastavilo ani před klidem mrtvých ... Stejně jako v nepříliš vzdáleném Rychnůvku jsou mrtví pohřbeni ještě jednou, pod ruinami odstřeleného kostela.
Bývalý hřbitov byl kousek odtud
Zvláštní pocit ... kráčíte po ruinách kostela
Lavička zve k posezení a zamyšlení
Kaplička je nová, vloni tu nebyla
Tehdy tomuto místu nepomohli ani svatí
Ze hřbitova je tu zatím jen jeden kámen
Nápis na desce upevněné na kapličce říká:
Vzpomeňme v modlitbě
za všechny zemřeléz farnosti
Kapličky, kteří na tomto
hřbitově odpočívají
 |
Na tabuli u silničky se tu a tam objevují nové fotografie či dokumenty vztahující se ke Kapličkám a jejich obyvatelstvu. Podívejte se na obrázek z interiéru kostela v době, kdy ještě sloužil svému poslání ... o to smutnější jsou tři obrázky následující, kde je vyobrazen kostel odsouzený již k zániku.
 |
 |
 |
 |
 |
Kapličky měly tu smůlu, že stály přímo
na hranicích. Ale to bylo neslučitelné s ideologií Mocných
...
Co kdyby TAM člověk uviděl něco, co nemá?
Takže
Rozhodnutím Strany byla obec Kapličky vymazána ze světa ...
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Tajemná místa plná síly
