 |
O osadě Linda na úbočí Svatotomášského pohoří se v dnešní době dočtete lakonický popis:
Osada Linda měla zkrátka tu smůlu, že byla v hraničním pásmu v oblasti železné opony a že její obyvatelstvo tvořili Němci. Stihl ji tedy osud všech okolních osad, vesnic a obcí - zůstalo z ní jen označení na turistické cestě a v jeho okolí několik hromad kamení zvolna zarůstajících náletovými stromy a tu a tam několik ovocných stromů nezapadajících do zdejšího přírodního biotopu; ty jsou patrné zejména na jaře svými květy.
Jméno Linden, dnes počeštěné na Linda, se ve starých knihách objevuje kolem roku 1500 až 1510. Vzniklo od německého pojmenování lípy - zřejmě Zu der Linden (U lípy).
|
V prvních písemných dokladech o osídlení tohoto kraje z roku 1379 není osada mezi tehdy jmenovanými nově založenými osadami uvedena. Je však pravděpodobné, že již tehdy existovala - a to buď pod jménem Fuchsschlag (Liščí paseka) - Linda měla při sobě samotu Fuchshof (Liščí dvůr) - nebo Glashut (Sklářská huť) Z uvedého jména je vidět, že na tomto území kdysi existovala a pracovala sklářská huť.
Na osidlování území "německé rychty" se podílely ze sousedství tyto hornorakouští páni a panské rody: Heinrich der Schütz, Simon Nimmervoll, Hauzenbergové, Hugenbergové, Jauchenbergové a Lenzendörferové, kterým vesměs připadla na tom území i léna, také mlýny. V té době neuvedené další osady Lindener Waldhäuser (Lindské Chalupy), Multerberger Waldhäuser (Multerberské Lesní Domky) a Rosenhügel (Růžový Vrch) vznikly až později.
Zbytky osady linda najdete nad pravým břehem Lipna v údolí pod Vítkovým Hrádkem. Jsout tu již jen malé zbytky základů, hustě zarostlé křovím a listnatými stromy. Bývalou obcí přímo prochází žlutá značka vedoucí z Pasečné na Vítkův Kámen. Zhruba kilometr jde tato značka souběžně se slinicí Pasečná - Frýdava; pak se odpojí směrem vlevo a stoupá v Vítkovu Kameni. K návštěvě těchto míst bych doporučoval jarní měsíce - nejlépe květen, kdy jsou zdejší louky porostlé hustými koberci pampelišek .... a hlavně, hned dole, ještě při silnici, vás neodradí od další cesty houštiny kopřiv zvících vzpřímeného medvěda ... (o kus dál to ale je lepší!).
(Zde byly použity údaje z odkazu Vítkův Kámen a Vítkův Hrádek - Z jihočeských hradů jeden z nejstarších)
O tom, kolik obyvatel tu kdysi žilo, si můžeme udělat představu z pramenů na stránkách Zaniklé obce po roce 1945.
| Rok | Počet obyvatel | Počet domů | Zdroj údajů |
| 1910 | 184 | 27 | V. Záruba, P. Koblasa: Šumava - místopisný slovník, 2000 |
| 1921 | 173 | 26 | Místopis ČSR, 1929 |
| 1950 | 11 | 14 | Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955 |
|  |
 |
 |
 |
 |
Ač by se to dnes mohlo zdát absurdní, bývalo zde kdysi zřejmě živo. Uvádí se, že koncem 18. století tu stálo 15 usedlostí a v provozu byly dva hostince a výčep piva. Dále tu stála dokonce i trafika. Poblíž obce pracovaly dva mlýny. Uživil se tu dokonce i obchodník s dobytkem. Při pohledu na obrázky se tomu ani nechce věřit ...
Lindner Waldhäuser (dnes Lindské chalupy) byla drobnější osada, která ležela východně od obce Linden. Ležela těsně u dnešní silnice Frýdava-Pasečná, kde ji dnes již připomíná jen starý kříž a husté křoví.
O tom, kolik domů tu kdysi stálo a kolik obyvatel v nich kdysi žilo, si opět můžeme udělat představu z pramenů na stránkách Zaniklé obce po roce 1945.
| Rok | Počet obyvatel | Počet domů | Zdroj údajů |
| 1910 | 72 | 12 | V. Záruba, P. Koblasa: Šumava - místopisný slovník, 2000 |
| 1921 | 82 | 13 | Místopis ČSR, 1929 |
| 1950 | 0 | 8 | Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955 |
 |
První pozemková kniha zaznamenává majitele domů na území pozdější výtoňské rychty v roce 1605. Písemnost, která není opatřena vazbou, nachází se dnes pod signaturou I 5 AU 58/2 ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově. Na titulním listu nese nápis:
1605 Jahr
(Rok 1605)
Register derren Heußer
(Seznam domů)
wo In St. Thomas' Walldt auff Schloss
Krumaw zuegehorig gebaudt
(které byly postaveny ve svatotomášském lese patřícím zámku Krumlov)
sein worden: wie dan jedes
(jak potom každý)
sambt dem Stiftern: In diesen Register Nach Vollgent beschrieben.
(spolu se zakladatelem v tomto seznamu následovně zapsán).
Každému z domů je určen v pozemkové knize jeden list. Dohromady obsahuje seznam deset domů. Jde zřejmě o domy, které v době založení knihy už na zmíněném území "svatotomášského lesa" existovaly. Jmenovitě se dá hovořit o pozemcích osady Přední Výtoň a samot Kaplické Chalupy (Kapellner Waldhäuser), Lindské Chalupy (Lindner Waldhäuser) a Multerberské Chalupy (Multerberger Waldhäuser). Dohromady tvořily samostatnou rychtu výtoňskou (Heuraffl), která nejprve nesla jen označení "Holzhäuser". Místní jméno Heuraffl či Haraffl, užívané v časech pobytu poustevníků paulánů, nebylo už v 17. století běžným a ožilo znovu teprve počátkem následujícího 18. století. Zda u sepsaných majitelů jde o první osídlence Výtoně, není zcela jasné. Až dosud není nijaký starší soupis pozemků a domů v těchto končinách znám.
Osmý záznam (fol. 477):
Zní: "Ain Hof zu Prüllen (Peurllen) bey St. Leonhart besizt hat bezallt. Actum
1605." Vlastník Andreas Peurler, následně asi 1612: Mathiaß; přímé přiřazení
není možné. Myslitelná je jedna z usedlostí v Lindských Chalupách, od níž jižním
směrem se nachází louka, které se říkalo Prühl-Rosenauer.
 |
 |
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Tajemná místa plná síly
