Po uvolnění hraničního pásma v devadesátých letech minulého století se běžnému turistovi zpřístupnily desítky čtverečních kilometrů přírody, která byla téměř půl roku z větší části ponechána sama sobě. Obzvláště na Šumavě, kde najednou vznikly kilometry nových cest vedoucích zdánlivou pustinou a přece člověka konfrontující se zemí, kde ještě před půl stoletím žily a umíraly celé generace. Dokud je i jejich obce najednou někdo jediným škrtem pera nevymazal z mapy. Ze tmy zapomnění se začínají vynořovat obce s podivuhodně krásnými jmény, jako Lipová, Zvonková, Pasečná, Krásná Pole, Kapličky, Svatý Tomáš...a spousta dalších, po kterých dnes již často bohužel zůstala jen ta jména.
Je velice zajímavé sledovat, jak se padesát let "ve stavu beztíže" dokázalo podepsat na tváři šumavské krajiny. Bývalé obce se stovkami obyvatel často připomene jen plechová tabulka na turistickém rozcestníku a jen cvičenější oko rozpozná na lukách, kde stávaly statky, kostely a vedly silnice. Pak přišly ke slovu výbušniny a buldozery vedené rozkazy těch, kdo si mysleli, že mohou poroučet světu. A naše země milosrdně skryla spoušť, co po sobě tito "rovnější než rovní" tvorové způsobili. Jak relativně málo stačilo k tomu, aby po kvetoucí obci s téměř 2 000 obyvateli, jako byl třeba Rychnůvek, nezbylo nic, co by kolemjdoucímu stálo za ohlédnutí. Budiž nám toto mementem, zvláště v těchto pohnutých dnech, kdy se opět rozhoduje, zda se lidstvo dá cestou rozumu, lásky a míru nebo zda se v nenávisti beze zbytku vyhladí. Vždyť pokud vojenští šílenci zrovna nepřetaví povrch země jaderným ohněm, za pár let nemusí být vůbec vidět, že tu kdysi žilo nějaké lidstvo (i zde nelze nevzpomenout vynikající knihu Spiritwalker, Poselství z budoucnosti od amerického antropologa, doktora Hanka Wesselmana a také navazující svazek Medicinman).
Rád bych na stránkách Spirály postupně připomněl několik šumavských obcí, které byly vymazány nebo téměř vymazány z map. Tyto obce jsou na mapách a turistických průvodcích i na regionálních stránkách Internetu zmiňovány jen okrajově, pakliže vůbec. Domnívám se však, že si zaslouží důstojnější pomník v myslích a vzpomínkách lidí.
Jako první bych chtěl vzpomenout obec Lipová. Pojedete-li po dříve zapovězené straně Lipna směrem na Přední Výtoň, dovede vás hezká asfaltka asi tři kilometry od hráze na místo, kde na břehu jezera stojí samota U Nováčků. Poznáte to snadno, protože jste-li na správném místě, uvidíte zhruba uprostřed vodní plochy malý ostrůvek. Je tu autobusová zastávka a malá travnatá pláž (pozor, bývá tu spousta klíšťat). Asi o 200 metrů dál ústí do Lipna Lipový potok. Dáte-li se proti jeho proudu lesem do kopce a budete se prodírat houštinami zhruba dva kilometry, překříží potok štěrková cesta sjízdná nákladními vozidly (viz druhý obrázek). Dáte-li se po ní směrem vpravo, po pár metrech se otevře pohled na louky. Jste na místě, tady bývala Lipová. Dál by to podle potoka stejně nešlo, následují bažiny. Teď už ale ať zase chvíli mluví obrázky.
|
Lesy pomalu pohlcují jizvu bývalé cilvilizace. Dnes lesní paseky - kdysi tu stála Lipová. |
Bývalá cesta do vsi. Dnes poslouží jen občas pro přístup k těm zhruba pěti stavením, co zbyla. |
Z bývalých statků zbyly jen ostrůvky odlišné vegetace. |
|
Z celé velké zemědělské obce zbylo pár stavení; Lipová neležela přímo na hranicích, proto nebyla srovnána se zemí úplně... |
Pole a pastviny zvolna zarůstají náletovými smrky. Tomuto krasavci říkáme Král Šumavy, bude mu už přes padesát let. |
Kamenné tarasy kolem bývalých polí působí v dnešních lesích na pohled nelogicky, skoro strašidelně, zvláště za šera. |
Když jsem jednou houbařil v lese těsně nad Lipovou, našel jsem něco, co mi pak nedalo spát. Připadalo mi, že jsem objevil začátek nějakého malého vodního díla, náhonu vedoucího vodu na mlýn - nebo snad pilu? Rozhodl jsem se proto pro detektivní pátrací a dokumentační akci v oblasti Lipového potoka.
|
Je to neuvěřitelné, ale tohle býval vesnický potok vedoucí z bývalých Kapliček do Vltavy - dnes do vodní nádrže Lipno. |
V tomto místě z potoka odbočoval náhon. Snad tu byla hráz se stavidlem - dnes má člověk co dělat, aby se tu vůbec prodral. |
Tudy kdysi opravdu tekla voda. Koryto je dobře patrné a po levém svahu vůči potoku zvolna nabírá výšku. |
|
Místy je koryto sice zanesené jehličím, ale tu a tam jsou ještě dobře vidět kameny opevňující břehy. |
Voda na mlýn tudy již pár desítek let neteče. Zato pravým šumavským hřibům je tu začátkem září podle všeho dobře. |
Asi po půl kilometru vychází koryto náhonu na louku. Nepatrná stopa vedoucí po úhlopříčce z levého dolního rohu obrázku je ještě chvíli vidět, ale záhy mizí. |
Na louce stopy končí. Les přece jen byl milosrdnější, ani padesát let nedokázalo stopy lidské práce zcela zakrýt. V husté trávě se však stopy ztrácí. Voda tu kdysi získala energii a spěchala ji odevzdat člověku a jeho strojům. Někde tam dole stával mlýn. Dnes je tam rozsáhlá bažina porostlá nízkými břízkami. Když je trochu větší sucho, dá se v té bažině poblíž potoka najít zbytek podezdívky. Možná, že je to právě zbytek hledaného mlýna.
|
Věřili byste tomu, že tady někde stával před půl stoletím mlýn? |
Jen Lipový potok spěchá, aby stejně jako před padesáti lety odevzdal svou vodu Vltavě.. |
Občas se v kraji objevují fragmenty dokumentů, které sem přivážejí bývalí němečtí a rakouští obyvatelé a umísťují je na místa, kde kdysi žili jejich rodiče. Tak se podařilo objevit i ručně malovanou mapku, která dokumentuje existenci mlýna (Linderberger Mühle) v Lipové (Lindenberg). Vltava (Moldau) tehdy ještě tekla starým korytem a přehrada byla ještě dílem budoucnosti. Je zde patrná již i železnice, končící ovšem až v obci a ne pod přehradou, jako je tomu dnes. Potok ženoucí mlýnské kolo se dnes jmenuje Lipový potok. Na mapce je označen názvem Dobaubach. Bach je německy potok ... ale to slovo Dobau ... vypadá to jako místní název; ten se však na mapce nevyskytuje ... Je tu jen zcela zaniklá obec Dobring ... mohl by to také být přepis a potok se jmenoval Donaubach - Dunajský potok - ale to by musel téci na druhou stranu hřebenu .... no, nechme spekulací.
Když pojedete podél Lipna do Horní Výtoně, narazíte na odbočku vedoucí k malému hraničnímu přechodu Guglwald. Nyní je použitelný i pro osobní automobily (dříve jen pro pěší a cyklisty). Hned za přechodem je budova staré celnice a u ní ohrada s daňky (mají rádi české rohlíky). Ještě je tu ale kaple a u ní několik památek z dob, kdy ještě po Lipnu nebylo ani památky a žádné ostnaté dráty nestrašily svými ostny. Je tu také veliká (již trochu špatně čitelná) plastická mapa údolí Vltavy, jak vypadalo před tím, než bylo postaveno Lipno, se všemi zaniklými obcemi - nejen těmi zatopenými. V místech, odkud jsou připojené záběry, je nápis Lindenau a kousíček pod nápisem je na potoce vyznačen objekt označený mühle (mlýn). Kruh se uzavírá...
Ještě mě tak napadá...je zajímavé, že jsem v okolí Lipové nenarazil na žádnou lípu. Že by likvidace obce byla až tak důsledná?
Vlk Samotář (JL)
Zpět na Tajemná místa plná síly
