 |
 |
Po České kotlině, která je odpradávna nazývána Bohemii, je rozeseto bezpočet
krásných a tajemných míst, o jejichž existenci ví jen málokdo. A to právě platí
o samotě zvané Zámky (kdysi tu prý stával zámek). V katastrálním území Praha - Bohnice
je tato lokalita coby významný geomorfologický fenomén se společenstvy skal a
skalních stepí s výkrytem chráněných a ohrožených rostlin a živočichů zapsána od roku 1982
jako chráněná přírodní a archeologická památka.
Chráněné území se rozkládá na východ orientovaných svazích spadajících k Vltavě,
konkrétně
mezi ústím Drahaňského potoka a osadou Zámky. Je rozděleno na dvě části
ostře zaříznutou Zámeckou roklí a tvořeno nejstaršími horninami na území
Prahy.
Na větší části území vystupují na povrch tmavé břidlice, které se na dně
tehdejšího moře usadily v době před více jak 640 miliony lety. Do těchto břidlic
později pronikly žíly dioritového porfyritu a bazaltu. Právě tyto horniny spolu
s břidlicemi byly těženy jako stavební štěrk ve velkém lomu v severní části.
|
|
Historie osídlení a využívání území člověkem sahá až do doby asi před pěti a
půl tisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniká na skalnatém ostrohu nad
Vltavou výšinné sídliště, dnes zvané Zámka (též Zámky). Vykopávky a archeologické nálezy (6
exemplářů misek na nožkách nalezených v letech 1955 až 1983) dokládají jeho
osídlení již ve 4. století př.n.l. - tj. v době neolitu, lidem typu řivnáčské kultury a poté nepřetržitě až do příchodu Slovanů.
V době
raného
osídlení Slovanů, v 6. - 8. století, dosahuje hradiště největšího rozkvětu a
představuje jedno z hlavních center, které mělo velký význam pro další vývoj
osídlení Pražské kotliny, kdy intenzivní migrace zvyšovala výrazně počet obyvatel.
Okolo 8.- 9. století
dochází k výstavbě opevněných hradišť (tzv. doba hradištní). V té době dochází k
pokřesťanštění obyvatel Čech.
S nástupem soustředění moci na Pražském hradě se mnoho hradišť v okolí Pražské
kotliny stává bezvýznamnými a postupně zanikají. Opevněné hradiště Zámka zaniká
v 9. století požárem a na významu získává hradiště Levý Hradec.
 |
 |
 |
 |
Sevřený trojúhelníkový areál hradiště o rozloze 6,5 ha byl obestavěn palisádou a valy, které jsou
dodnes patrné na východě a severu výběžku. Průzkum terénu potvrdil i existenci
tzv. polského plotu na západní straně, kterou jinak chránil kolmý sráz. Dnes je
zde na části spadající přímo dolů k Vltavě pustý lom, jehož stěny při slunci
září krásnou načervenalou barvou.
Přístup na hradiště přes šíjové
zúženi chránilo příčné opevnění z hlinitých vrstev. Boční opevnění na severním
svahu bylo na základě terénního výzkumu rekonstruováno jako hradba tvořená dvěma
dřevěnými stěnami, mezi něž byla nasypána hlína a v horních partiích kameny.
Areál bývalého hradiště je volně pro návštěvníky přístupný.
 |
 |
Hradiště Zámky (též Zámka) nebylo v tomto směru od Prahy osamoceno. V blízkém okolí na skoro každém skalnatém výběžku či náhorní rovině byla lidská osada později i hradiště. Nejznámější je Levý Hradec, ležící na území dnešních Roztok v jeho části zvané Žalov. Ostroh nad Vltavou byl osídlen už v mladší době kamenné, v 7. nebo 8. století zde vzniklo slovanské hradiště a o sto let později mohutné opevněné hradiště, jedno z center přemyslovské moci. Po přesunutí Přemyslovců do Prahy význam Levého Hradce upadal a zprávy v kronikách o něm postupně mizí.
Zhruba kilometr je vzdálen památný vrch Řivnáč - buližníkový suk nad údolím Vltavy, který byl osídlen v mladší době kamenné a podle zdejších archeologických nálezů byla pojmenována i řivnáčská kultura, která je zaznamenána na třiceti strategicky dobře umístěných tzv. výšinných sídlištích. Z Řivnáče je dobrý výhled na Levý Hradec a dolní Povltaví i Kokořínsko. Vrch je přístupný z Roztok.
Na rozhraní roztockého, únětického a žalovského katastru je Holý vrch, kde byly asi před 120 lety nalezeny desítky pozůstatků kultury, později označené jako kultura únětická. V mladší době kamenné zde vedly staré obchodní stezky, jimiž procházel směnný obchod. Do prostoru budoucích Čech se dovážel jantar, zlato a zvláště měď, potřebná pro výrobu bronzových nástrojů.
Také na území roztockého Velkého a Malého háje (skoro 100 ha) se nacházejí doklady starého osídlení a to mohylová pohřebiště ze starší doby železné. Naučná stezka, která prochází lokalitou Tichý háj nabízí i vyhlídku na druhou stranu řeky - na ostrožnu hradiště Zámka, na severní straně narušené lomem.
V oblasti obce Klecany bylo na přelomu 9. a 10. století zbudováno sídliště
Pravý Hradec, jehož existence je doložena dvojicí slovanských pohřebišť. Jedno
sloužilo k ukládání ostatků příslušníků vyšších vrstev a právě to se nachází v
místech bývalého hradiště, jehož úkolem pravděpodobně byla signalizace mezi
hradištěm - předchůdcem dnešního Pražského hradu a Levým Hradcem. Sídlila zde i
vojenská posádka, která byla schopna přispěchat na pomoc právě vznikající Praze.
(Zatím nevíme,
zda byl jejím zakladatelem kníže Bořivoj I. (+ 889) nebo až jeho syn Spytihněv I.
(+ 915).)
Dále to bylo lehčí opevnění na ostrožně Na Farkách v pražské Tróji a největší hradiště šárecké, ke kterému směřovaly i hlavní cesty a brody, z nichž za nejdůležitější se považuje brod v Podbabě.
 |
 |
Z novější historie je zajímavé, že v Zámecké rokli v roce 1870 hamburská společnost Albert Nobel a spol. uvedla do provozu první a jedinou továrnu na dynamit v Čechách. Když v Dynamitce skončila výroba, převzal její areál podnik Řempo, který zde měl sklady. Dnes jsou zde opuštěné a zdemolované zbytky budov, jen stále pěkný tovární komín zatím odolává vandalům a zubu času. Areál je nepřístupný, neprůchodný, místy oplocený. Pohled do něj se naskýtá z cesty obcházející hradiště a ze silničky podél Vltavy, která do něj vedla a zde končí.
Ikdyž samotné hradiště nenabízí víc jak zvlněný terén zarostlý stromy a keři a jejich nálety, přeci jen genius loci místa je zde velmi působivý. Už jen proto, že je zde klid a místo není příliš zatíženo návštěvníky. Jen letadla ve výšce - jedno za druhým - míří k Ruzyni. Kdo není nakloněn spiritistice místa, může vyjít na plošinu ústředního "hrbolu", kde najde něco, co by nečekal a už vůbec ne v souvislosti s hradištěm. Skauti si toto místo označili jako Slibový pahorek a navršili zde kamennou Vallovu mohylu.
 |
 |
Plukovník generálního štábu československé armády Bedřich Valla byl jedním z nejvýznamnějších vůdců českého skautingu za prvé republiky. Kromě vedení velkého dejvického 11.oddílu skautů (od roku 1932) byl jedním z hlavních iniciátorů a tvůrců prvního celovečerního skautského filmu Píseň mládí (1938). Snahou filmařů bylo představit podle námětu bratra Vally skauting jako hnutí vychovávající mládež k občanské zodpovědnosti a vlastenecké odhodlanosti bránit svou vlast, což bylo vzhledem k bouřlivé situaci v sousedním Hitlerově Německu více jak aktuální. Ve filmu vystupují kromě hereček Věry Ferbasové a Ljuby Hermannové především neherci - skauti a skautky z oddílů bratra Vally a sestry Bivoj Jedličkové.
 |
 |
Po rozpuštění československé armády vstoupil major Valla do vzniklého
Vládního vojska a zapojil se do odboje (Obrana národa), kde se stal
velitelem odbojové organizace Útok. Kromě jiného organizuje sbírky pro
postižené z řad odbojářů a skautů nasazených na práci do Říše. Aby se vyhnul
zatčení Gestapem přechází v květnu 1944 k partyzánům do Itálie, kde pokračuje v
akcích proti fašismu. Dne 11. července je v Brunette zatčen pražským Gestapem a
vyšetřován nejdříve v Pečkárně a na Pankráci. Pak byl převezen do terezínské
Malé pevnosti, kde se dočkal 5. května 1945 osvobození. Terezín byl však zamořen tyfem
a Valla byl přesunut do karanténní stanice v Krabčicích pod Řípem. Zde voják,
skaut, vlastenec bratr Valla-Šíp jako velitel samosprávy organizuje odjezdy
bývalých vězňů zpět domů. Zanedlouho je převezen do nemocnice v Roudnici nad
Labem, kdýž je pravděpodobně poprvé stižen slabou mozkovou příhodou. Z nemocnice
je převezen
do pečovatelského ústavu v Horních Beřkovicích, kde je 20. května 1945 opětovně
stižen mrtvicí a umírá. Dočkal se sice osvobození republiky, ale nemohl již
pokračovat ve své práci a věnovat se výchově mládeže v duchu Junáckého slibu a
desatera. In memoriam byl povýšen do hodnosti podplukovníka československé
armády, vyznamenám Zlatým Junáckým křížem, Československým válečným křížem a
Štefánikovým pamětním odznakem.
Tak to je stručně životní příběh zde na Zámkách mohylou připomínaného skautského
vůdce.
Jak se na Zámky dostanete?
Je několik cest, které vedou na toto chráněné území. Můžete se pěšky vydat
od ZOO v Tróji nebo od trojského psího útulku podél Vltavy a v Drahaňském údolí
odbočit vpravo na pěšinku vedoucí nahoru nad lomy. Po výstupu se dáte po polní cestě
vpravo a dojdete k jižní části bývalého hradiště. Že jste na místě vám potvrdí
poškozený, ale ještě stále viditelný nápis Archeologická kulturní památka.
Cesta
pokračuje dál po obvodu území až na sráz lomů, kde ke úchvatný pohled na
vltavské údolí od Dejvic až k Roztokám a na protější stranu se suchdolskými skalami a
srázy.
 |
 |
Z konečné autobusu 152 v Čimicích můžete příjemnou procházkou projít Čimickým
údolím až k rozcestí u rybníčku (pozor ať nesejdete na klesající slepou cestu do
Zámecké rokle k Dynamitce) a po modré značce polní cestou vpravo do vrchu až k
lokalitě hradiště.
Na rozcestí u rybníčku se dostanete také
pěšinou od vchodu na zvířecí hřbitov (vpravo od brány starého Bohnického
hřbitova) směrem k navážce hnoje (pod vysokým napětím), kterou projdete a
pokračujete po vyšlapané cestičce po okraji řepkového pole dolů do údolí a zde
hned navážete na cestu vzhůru do kopce ku hradišti. Dá se říci, že skoro všechny
vyšlapané cestičky vedou právě a jedině nad lomy.
Sejít k rybníčku můžete i
alejí z rozcestí na konci ulice U Drahaně. Zde i před zvířecím hřbitovem můžete
zaparkovat auto.
Protože se jedná o oblíbenou trasu zdejších pejskařů, mileneckých i
důchodcovských dvojic, tak se zde neztratíte, každý vám rád ukáže ten správný
směr nad lomy.
 |
 |
Nakonec jedna "časoprostorná" zajímavost.
Porovnejte kultury a civilizační pokrok v různých místech Evropy v 8. století
před naším letopočtem: přesně v roce 776 se uskutečnily první olympijské hry.
Podle tradice byl v roce 753 založen Řím a v období od 6. a 5. století př.n.l.
vznikaly dodnes obdivované plody duchovní kultury, řecké tragedie a komedie. Už
v první polovině 6. století byla založena první filozofická škola v Milétu ... a
Střední Evropa se v té době nacházela přibližně v půli doby železné!
Jak píši výše v textu, nachází se v prostoru bývalého slovanského hradiště Zámka kamenná Vallova mohyla. Po upozornění vnukem pplk. bratra Vally bych uvedené informace chtěla opravit, neboť "chybičky se vloudily", za což se čtenářům a panu Janu Vallovi omlouvám a zveřejňuji jím zaslané přesné informace k osobě pana pplk. Bedřicha Vally:
Dobrý den,
posílám
něco podrobností ohledně "Zámků" - dejvického skautského oddílu a jejich vůdce
bratr Vally.
11. oddíl skautů Prahy XIX, Dejvice převzal bratr Valla v roce 1932 a vybudoval
z něj největší oddíl v Praze. Po sloučení několika dejvických oddílů vzniklo
největší skautské středisko v předválečné republice - 1. středisko Praha XIX,
Dejvice. (Na Zámkách bylo slavnostní místo skládání slibu původního 11. oddílu -
na pamětní desce jsem omylem uvedl 11. středisko).
V předválečné historii br. Valla dosáhl hodnosti majora. Po vstupu do vládního vojska a v průběhu této služby byl povýšen na podplukovníka vládního vojska. Do hodnost podplukovníka československé armády byl povýšen "In memoriam" za zásluhy v protifašistickém odboji.
Film "Píseň mládí" vznikl na objednávku Ministerstva národní obrany, byl
natočen roku 1938 na táboře na Lužnici a měl za úkol propagovat brannou výchovu
v Junáku. Voják bratr Valla se ujal úkolu zadaného náčelnictvem Junáka, zavést v
organizaci také brannou výchovu mládeže, jako potřebu před blížící se hrozbou
válečného střetu.
Ve filmu "Píseň mládí" nehraje Ljuba Hermanová, přestože se natáčení a dění na
táboře účastnila.
V protifašistickém odboji ve vládním vojsku se zapojil do Obrany národa, byl činným v organizacích ÚVOD, PRNV, ilegální Národní střelecké gardě, a napojen na komunistický odboj. U 1. praporu vládního vojska organizoval bojovou skupinu "Útok".
V souvislosti se zapojením do skupiny "LÍPA" v Obraně národa, kterou vedl plk. Lang, patřil major Valla mezi skupinu nejvýznačnějších odbojových pracovníků vojenského odboje.
V květnu roku 1944 byl převelen k 5. praporu vládního vojska do Kutné
Hory, s nímž okamžitě odjel do Itálie, kam byla většina vojska odsunuta. Zde
pravděpodobně spolupracoval s partyzány a podporoval sabotážní práce vládních
vojáků, ale moc dokladů o tomto se mi zatím nepodařilo v archivech nalézt. V
Itálii dostává varování, že se blíží jeho zatčení. Protože je již od 5. května
zatčen za ilegální činnost jeho syn Miloš, , zůstává u 5. praporu,(kde působil
jako zástupce velitele praporu) a aby neohrozil svým útěkem k partyzánům právě
život vyšetřovaného syna a také životy ostatních členů rodiny, vyčká na své
zatčení. Toto se uskutečnilo dne 11. 8. 1944, na přímý rozkaz K. H. Franka.
Jeho další vězeňský osud již máte celkem dobře popsán.
Pomníček jsem odhalil 21.5.2005 při 60. výročí smrti bratra Vally v úzkém kruhu rodinném za účasti pamětníků a skautských přátel.
S pozdravem Valla Jan
Praha, 28. května 2008
Děkuji panu Janu Vallovi za fotografii a poskytnuté informace.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA