Po podivných zkušenostech s fotografováním studánky sv. Jana, tak zvané Světice, v Brandýse nad Labem, jsem se rozhodl, že se pokusím zdokumentovat slovem i obrazem také další zajímavé polabské studánky. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na studánku sv. Vojtěcha, kterou jsem kdysi "objevil" poblíž Přerova nad Labem.
Při toulkách naší zemí najdete řadu míst spojených se jménem sv. Vojtěcha, biskupa z rodu Slavníkovců. Je zajímavé, že mnohde jde právě o spojení s vodou. Na různých místech prý biskup udeřil svou berlou o zem a v těch místech vzápětí vytryskl pramen. Jaký měl sv. Vojtěch vztah k těmto místům? Na internetových stránkách Přerova nad Labem se můžeme dočíst například toto:
...Bylo to právě slavníkovské panství se správním centrem na Libici, které se prostřednictvím druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha dostalo do souvislosti s Přerovem. Ten jako majitel části rodového jmění, daroval roku 993 Přerov s několika dalšími vesnicemi (Bříství, Vykáň, Starý Vestec) k hmotnému zajištění života benediktínského kláštera v Břevnově. Řada pověstí hovoří o sv. Vojtěchovi ve vztahu k Přerovu, kde neměl být dokonce na přerovské tvrzi vězněn...
Město Přerov nad Labem leží na úpatí Přerovské hůry. Ta se svými 236,9 metry nad mořem (a výškou asi 67 m od hladiny Labe) nepatří mezi velehory, ale přesto spolu se svým protějškem, Semickou hůrou (231,4 m), tvoří dominanty této části Polabí. Je jarní podvečer. Cestou z Prahy po uzavírkami poseté hradecké dálnici se tu honily mraky, ale teď mám štěstí. Nebe se vybralo, a jak prozrazují dlouhé stíny, slunce se sklání nízko nad obzor. Brambory jsou sice již v zemi, ale jejich klíčky schované v brázdách okolních polí teprve čekají na svou chvíli...
|
|
|
| Ke studánce se dostanete od silnice mezi Přerovem nad Labem a Císařskou Kuchyní. Asi tak uprostřed odbočuje vlevo polní cesta, u které se dá zaparkovat. | Od silnice je to necelý kilometr; nejprve po rovině, pak do mírného svahu. Z dálky není kaplička postavená nad studánkou v polích skoro vidět. |
|
|
|
| Končí stromořadí a otevírá se pohled do kraje. Rovina končí a začíná mírné stoupání. Bohužel tu končí i cesta. Po levici je stále dominantní Přerovská hůra. | Asi v polovině cesty začíná být vidět, kudy ze studánky odtéká voda. Není tu žádný potůček, spíše pás mokré země, který se postupně vytrácí v poli. |
Cesta končí a je třeba pokračovat mezi brázdami brambor. Pás trávy rašící na vytékající vodě vede trochu bokem, proto časem volím taktiku - tři kroky rovně, pak brázda vpravo a znovu... Boty těžknou lepící se ornicí, ale cíl se blíží.
 |
Studánka sama je ve vyzděné klenuté podzemní prostoře, nad kterou je postavena cihlová kaplička. Ta byla podle mapy postavena na počátku 19. století a později obnovena - roku 1897. V létě je to tu celé zarostlé kopřivami a vším možným, co se tu uchytí, ale teď je ještě přístup poměrně ucházející. Na kapličce chybí kříž, který tam podle všeho kdysi býval. Není tu ani žádný zřetelný nápis. Co bylo kdysi ve výklenku, o tom je možné jen uvažovat. Vzhledem k tomu, že výklenek je poměrně mělký, tak pravděpodobně nějaký obraz či plastika. |
| Přístup k prameni zřejmě dříve býval upraven tak, aby bylo možné se pohodlně dostat až ke hladině vody. Teď je však přístup redukován na jakýsi kráter, kam napůl slézám a napůl se sunu. Otvor je tak nízko, že do něj není vidět a lehat na břicho do bláta se mi zrovna nechce. A to ještě proti minule (naposledy jsem tu byl někdy předloni) zmizely haldy haraburdí, které přístup zamezovaly úplně. Někdo se to tu zřejmě již snažil dát trochu do pořádku. Chci si vnitřek samozřejmě vyfotografovat; střílím tedy naslepo do podzemní prostory. Výsledek je kupodivu ucházející. |  |
|
|
|
|
|
Na hladině plave sláma a jiné plavby schopné nečistoty naváté sem zřejmě větrem. Voda vypadá na pohled sice čistě, ochutnat ji však nemám nejmenší odvahu. Je stojatá a vzhledem k umístění to asi bude tekutý koncentrát všemožných hnojiv prosakujících sem z pole.
Studánka sama je poměrně vysoko, poblíž vrcholu táhlého hřebenu "Na vrších". Ten má podle mapy nadmořskou výšku 200,2 m a vrstevnice 180 m je až pod studánkou. Její vydatnost je velice malá, voda nestačí dotéci ani k silnici a vytrácí se bahnitou louží na zlomu svahu.
|
Voda vyvěrá, dá-li se tomu vůbec tak říkat, ze země asi deset metrů pod studánkou. |
Otáčím se ke studánce zády. Celý vodní tok je ten zelený pás uprostřed končící dole u cesty. |
Na rozdíl od studánky sv. Jana se mi tu nepodařilo vyfotografovat nic podivného. Žádný duch se mi tentokrát nesnaží zabránit v práci. A jaký bude další osud této zajímavé památky? Ke zpřístupnění by bylo zapotřebí před vstupním otvorem odstranit pěkných pár kubíků zeminy, což těžko kdo dovolí, natož udělá. Vzhledem k pravděpodobně povrchovému původu a minimálnímu průtoku se asi ani nedá očekávat, že by voda byla pitná. Takže kdo ví. V každém případě je to ale zajímavé místo, otisk našich dějin, které by zasloužilo alespoň zachovat, jak nejdéle to půjde.
Ještě tip, kudy byste se ke kapličce se studánkou dostali. Je zanesena na mapovém listu Edice KČT č.17 - Dolní Pojizeří, Mladoboleslavsko a Nymbursko, v pravém horním rohu čtverce G1. Do Přerova nad Labem dojedete autem od Prahy po hradecké dálnici. Odbočíte na křižovatce Bříství. Před vámi vlevo zůstane zřícenina zajímavé kaple (o té někdy jindy); vy ale dálnici podjedete a přetnete starou silnici na Poděbrady a Hradec. Pokračujete rovně až se dostanete na velkou křižovatku na kraji lesa mezi Přerovskou a Semickou hůru, tam odbočíte vlevo a projedete Přerovem. Na jeho konci po pravé straně je známý polabský skanzen (nejstarší svého druhu ve střední Evropě) a hned za ním velmi zajímavý renesanční zámek zdobený sgrafity (vznikl přestavbou původní gotické vodní tvrze). Na křižovatce hned za zámkem odbočíte vpravo na Čelákovice. Jste téměř u cíle - asi po kilometru odbočuje vlevo polní cesta, ta je již zachycena na druhém obrázku.
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
