 |
 |
Takhle jsem si název mého povídání opravdu nepředstavoval. Minul rok a přiblížil se Den otevřených sklepů v Republice Kraví hora, tedy den, na který jsem se já a se mnou jistě i spousta dalších lidí, moc těšili. Bohužel, stalo se několik věcí, které způsobily, že sklenka byla tentokrát tak trochu kalná - ačkoliv víno opět vynikající ... což snad na jižní Moravě ani jiné být nemůže.
Tentokrát bych si dovolil začít hodně tvrdě. Kdosi dovolil, aby se o víkendu, na který připadal poslední květnový den a tedy i Den otevřených sklepů, který je státním svátkem Republiky Kraví hora jela přes Bořetice automobilová Rally Hustopeče 2008. A nejen to - jedna z jejích rychlostních zkoušek začínala přímo u dolní celnice, na hranicích Republiky. Tak tedy ty, kdo tohle měli na svědomí, bych na rok zavřel do vinného sklepa plného úplně, ale naprosto prázdných sudů a nechal je tam o džbánu vody a skývě chleba přemýšlet až do příštího května o tom, cože to v tom posledním květnovém víkendu roku 2008 natropili.
Pobyt v Bořeticích začal velice slibně. Ubytovali jsme se ve stejném prima penziónu kousek nad nádražíčkem a vydali se nahoru na Kraví horu. Byl krásný a prosluněný večer uprostřed vinic ... co více by si člověk mohl přát. Jak jsme pomalu stoupali a obzor klesal, objevovalo se kolem zelené moře vinohradů a z něj jako ostrůvky začala vystupovat městečka, při jejichž zaslechnutí se rozbuší srdce každého milovníka vína -- Kobylí, Vrbice, Bořetice, Velké Pavlovice, Velké Bílovice, Zaječí ... Dřevěná rozhledna se leskla novým nátěrem, pod ní se červenaly střechy Bořetic, bělala věž tamního kostelíka a od rybníčků začínal noční koncert žab.
|
|
Ale to již čas pokročil a dole nás již očekával ve svém sklípku náš hostitel. Seznámili jsme se s "parťáky" pro následující dva večery a ochutnávka mohla začít. Ačkoliv kraj kolem Velkých Pavlovic patří spíše vínům červeným, ochutnávali jsme tamní bílá vína skoro dvě hodiny ... Aurelius, Chardonay, Irsai Oliver, Muškát, Neuburské, Ruladnské bílé i šedé, Ryzlink rýnský i vlašský, Sauvignon, Sylván, Tramín, Veltlínské (a to jsem na některá jistě zapomněl) - vše se zasvěceným i humorným výkladem pána zdejšího sklepa. Pak přišlo na řadu neuvěřitelně bohaté občerstvení - večeře o několika chodech, podávaná přímo ve sklípku, v bočních a k tomu uzpůsobených prostorách - abychom stačili trochu vstřebat ten alkohol i informace.
No
a potom následovala galerie vín červených - a zase si můžete vzít na pomoc celou
abecedu, protože zdejší nabídka začíná odrůdou André a končí Zveigeltrebe. Náš
pan vinař nás pak ponechal chvíli se "zbraněmi ráže 7" o samotě a šel se
podívat, jak dole u Bořetic projíždějí automobiloví závodníci trať "erzety". Ti
závodníci nám v tuto chvíli nevadili - řev jejich aut ani zvířený prach do
sklepa nepronikal. Pak byla najednou půlnoc ... a pak i trochu víc ... a museli
jsme se rozloučit, abychom trochu nabrali síly před zítřejším Dnem otevřených
sklepů.
Plni vrchovatě příjemných dojmů jsme mířili po silničce dolů k Bořeticům, k našemu penzionu. A od této chvíle se začala naše dosud krásně čirá sklenka kalit ... Přestože u startu rychlostní zkoušky u dolní celnice byl v této chvíli mrtvý klid, byli jsme navigováni podél igelitové pásky do pole vzrostlé pšenice, kde jsme se cik a zase cak museli obilím. V úplné tmě ... netušíc, kam šlapeme (nebo na koho). Ale byla tam již vyšlapaná pěšinka, tak jsme tam to krásné obilí chvíli udupávali - jen abychom zas vyšli o kus níž kus nad místem kontroly. Tu pásku tam musel natahovat někdo se smyslem pro černý humor ... nebo cvok ... jediným smyslem tu bylo zřejmě jen lidi naštvat a zdupat pár arů pole. Páska pak totiž už vedla mezi stromky u silnice přímo ke skupině mladíků nudících se u stolků s hodinami a dalšími proprietami. Někteří z nich pak na lidičky jdoucí od sklípků povykovali, ať jdou okamžitě za pásku nebo zavolají policii České republiky ... a na oplátku, aby byla zachována rovnováha, byli zas jimi odesíláni do Příslušných Míst. Nějaký mladíček hulvátsky ječel i na nás - žena šla vpravo od pásky a já vlevo vedle ní tak těsně, že se mi ta páska třela o rukáv - jenže to tomu pořadateli zalykajícímu se vlastní důležitostí nestačilo ... Připomínám, že na kilometry daleko nebylo v tu chvíli jediné auto ...
Pokud snad v tuto chvíli čekáte nějaké fotky -- nebudou. Jel jsem tam za vínem a jeho krajem a ne kvůli uřvaným autům. Úplně mi stačila ta páteční cesta z Brandýsa do Bořetic; byl jsem aut přesycen. Znovu se musím zamyslet, jaká mimozemská inteligence tam působila a dovolila ty dvě akce dát do jednoho termínu. Pokud je na Kraví hoře vyhlášen svátek vína, dá se celkem logicky očekávat, že se tam zmnohonásobí pohyb lidí, co tam kvůli tomu vínu přijeli - a nejen na něj podívat, ale - ať to snad působí úplně nepravděpodobně - také ho pít. A mezi tyhle lidi pustit závodní auta, to je prostě nehoráznost do nebe volající ...
Sobota, poslední den měsíce května roku 2008, začala pod vymeteným modrým nebem, slibujícím úpal - však také předpověď zněla na 30 stupňů. Sklípky se měly otevřít úderem 14. hodiny, takže jsme si udělali výlet - tentokrát až za Kraví horu, do oblasti tak zvaných Modrých hor. Tak se tu říká proto, že na podzim je tu všude modro dozrávajícími hrozny. Na následujícím obrázku je vidíte - Modré hory vůkol (v tuto chvíli ovšem zelené, neb réva teprve rozkvétala) a na jejich vrcholech úplně novou vinici.
 |
Když se přes tu vinici podíváte šikmo vlevo a obejdete ji tak, abyste se dostali na okraj srázu, který terasovitě klesá do údolí, uvidíte pod sebou obec Němčičky. Na jejím kraji je nádherný nový bazén - a vlevo od něj lyžařská sjezdovka s vlekem! Dlouhá skoro čtvrt kilometru! Skutečně je tu malé lyžařské středisko - prý nejníže položené ve střední Evropě (cca 180 m nad mořem). Díky svému umístění na severním svahu chráněném lesem se tu prý v zimě opravdu udrží sníh - a lyžuje se tu až do března, jak nám řekl náš hostitel.
 |
Přiblížila se čtrnáctá hodina. Kolem dolní celnice tentokrát řvaly motory, takže jsme ten blázinec raději obešli. Celnice stejně byla prázdná a vstupné se platilo až nahoře, těsně pod Vinckovým náměstím.
 |
 |
Lepší to měly lepší krásné krojované slečny na celnici druhé - hned nad hotelem Kraví hora - byly tu v relativním klidu, většina lidí chodila tudy, jen Sluníčko tu upalovalo pěkně zostra. Za 490 Kč jste od nich dostali skleničku na ochutnávání, pásku na ruku, opravňující vás zadarmo ochutnávat co snesete - do 14 do 19 hodin, a tři poukázky po 100 Kč k nákupu vína.
 |
 |
Ve čtrnáct hodin se na Vinckově náměstí shromáždilo hezkých pár desítek lidí.
 |
Na chvíli odbočím. Předešlého večera jsme se ve sklepě seznámili s manželi, kteří sem přijeli až z více než 800 km vzdálených Brém. Ona Češka, on Němec - líčili jsme jim, jaká to tu vloni byla sláva i legrace ... prezident mluvil, hudba hrála, z kanónu se střílelo, delegace přijely ... počkejte, to budete koukat na tu slávu! Hmmmm ... další kaly začaly přibývat do naší pomyslné sklenky. Na webových stránkách jasně stojí -- 14:00 - zahájení na Vinckově náměstí. Druhá hodina ale minula, po představitelích republiky se slehla zem, ač byl přinesen megafon a zdejší kameraman stál s kamerou v pohotovosti. Lidi se rozpačitě ptali jeden druhého, cože se děje ... prý že nic nebude, že máme jít do sklípků, žádná sláva .. prostě nic. Trapnou situaci alespoň částečně zachránila vedoucí zájezdu ze Slovenska ... ti lidé sem přijeli dokonce v krojích ... a uspořádala improvizované vystoupení pro část trpělivých diváků. Skupinka mužů a žen zazpívala několik slovenských lidových ... hezky, jen co je pravda.... ale tohle jsme čekali od našich hostitelů - a ne že se budeme bavit svépomocí ... Mihl se tu i prezident republiky Kraví hora, ale nic neřekl a šel prostě dál, jako by tu všichni na něj nečekali ... trapas.
Takže na následujících obrázcích vidíte rozpačitě se rozcházející dav lidí očekávající přivítání ... a prezidenta, jemuž byl již dokonce přinesen megafon k projevu - a zase pak nepoužitý odnesen.
 |
 |
Vedoucí zájezdu ze Slovenska (blondýnka v zelenomodrém a bílých kalhotách vlevo od muže s kamerou) zachraňuje trapnou situaci a pořádá improvizované vystoupení lidí ze svého zájezdu ... zpívali moc pěkně!
 |
 |
Trocha nostalgie ... takhle to tu probíhalo vloni ...
 |
 |
Místní nám tu a tam tajuplně naznačovali - "Voni se tam včera nepohodli ...!" Ano, stane se ... Ale my jsme sem přece přijeli za nimi - a mnozí dokonce dost z daleka. Za tím krásným nápadem s vinařskou republikou, za jejími představiteli, obyvateli a za jejich vínem. A teď nám ti představitelé dali studenou sprchu ... nestojíme jim ani za těch pár slov na uvítanou. Kdybych to tu nezažil vloni, třeba by mi to nepřišlo tak divné - ale jak jsem viděl kolem sebe, zaražení byli více či méně všichni. Tak by se vláda prostě chovat neměla - i když je to recesistická vláda recesistické republiky -- ale spousta lidí tohle bere vážně a já třeba její pas nosím stále u sebe a jsem na něj hrdý ... i já jsem se již před rokem přihlásil k občanství v této republice.
Pak už se prostě procházely sklípky ... Co k tomu napsat ... vína skvělá, lidé milí a vstřícní ... a rtuť na teploměru se zastavila na dílku označujícím 33 stupňů celsiovy stupnice. Na obzoru se začaly kupit temné a těžké mraky, ale bylo jasné, že to do těch 19 hodin zvládneme suchou nohou. Raději vám nebudu dělat chutě ... ale pár obrázků přece jen nabízím.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Bylo to prima ... ale pak se nám stala další taková nemilá věc. Vyprávěli jsme našim novám známým z Německa, že Republika Kraví hora má své konzuláty v různých městech u nás i po světě. Proto jsme ve sklípku u pana prezidenta nadhodili, zda nemá zájem o další konzuláty v Brémách a v Brandýse nad Labem. Dostalo se nám lakonické odpovědi - "My už máme konzuláty dokonce až ve New Yorku a v Moskvě". A dál se s námi prezident nebavil. Chápu, že Brandýs nad Labem může vypadat proti New Yorku jako outsider - i když i tam žijí lidé a mají rádi víno - ale ty Brémy ... No, Siegfried alias Víťa byl nepokrytě zklamán a šli jsme o dům dál. Víno má pan prezident vynikající - komu čest tomu čest - ale svou státnickou funkci nějak letos nezvládal.
Probůh, nechci nikoho pomlouvat, ale berte to tak, že běh událostí popisuji očima člověka, který tam prostě přijel na návštěvu a vůbec ho nezajímají nějaké vnitřní spory - neví o nich a ani vědět nechce. Vnímá situaci jako celek, utváří si o ní obrázek - a příště už třeba nepřijede. Což snad je tak trochu škoda - nebo ne?
Hodinky se točily jako větrník ... a najednou bylo těch 19 hodin. A konec legrace. Protože jsme šli dosud stále po dvou (a dokonce po zadních) - těšili jsme se do sklípku našeho hostitele ... posedíme, ještě trochu popijeme a popovídáme si. Ale to ještě neměl být kalům v letošní sklence konec. Náš pan hostitel se letos rozhodl, že se projde po otevřených sklepích i on sám ... no a dopadlo to .... zřejmě krásně pro něj, ale špatně pro nás. Ve chvíli, kdy jsme přišli k jeho sklípku, byl právě odvážen domů a jeho manželka se s námi nebavila - bez omluvy pravila, že prý ať se s námi zítra vyrovná ve víně ... sklípek byl uzamčen a my zůstali bez hostitele na ulici ... tedy na Horním frejdu ... vinařští bezdomovci. Nikoho nezajímalo, že jsme si zaplatili dva večery ve sklípku ... a že sice je hezké to "proplatit" ve víně, ale kvůli tomu jsme tam přece nepřijeli. A naši přátelé dokonce těch 800 kilometrů. Ti dlouze kroutili hlavou ... předpokládali by, že když se někdo zneschopní v rodinném podniku, tak by jeho rodina měla závazky převzít -- nechápali to a samozřejmě, že právem. Tedy jsme nakonec skončili tak, že jsme šli o vinném svátku na pivo do penziónu Starý mlýn. Jak jste si všimli, tak našeho hostitele nejmenuji -- a prohlašuji, že ani není nikde na obrázku. Dělám to úmyslně, protože bych mu nerad udělal ostudu. Je to velice prima člověk, víno má skvělé, dovede o něm povídat náramné věci ... a že se opil - to se přece stává ... jen jsme se do toho neměli připlést zrovna v nevhodnou chvíli my.
Auta tam samozřejmě ječela, smrděla a prášila celou sobotu - a teprve v neděli dopoledne, když jsme si šli nechat "proplatit" ten nepovedený večer, se z okolí Bořetic stáhla.
No a na závěr předkládám jednu takovou fotografii ... podivnou ... Jsou na ní láhve s vínem jistého vinaře. Na těch etiketách jsou podivné obrázky a ještě podivnější nápisy ... nějak tomu nerozumím ... co TOHLE má společného s vínem? Nebo že by v těch lahvích byl vitriol?
 |
Zpět na Tajemná místa plná síly
JL