 Říp - akvarel autorky ... |
Není možné pozorovat Říp jen z okna vlaku, a tak jednoho dne vystoupím ve Vraňanech a přesednu na motorový vláček, který mě doveze do stanice Ctiněves. Po této trati jedu poprvé a pozoruji krajinu polí a luk, jíž dominuje osamělý čedičový bratr Českého středohoří, Říp. Hora, vysoká 456 m nad mořem, vystupující náhle z roviny, opředená pověstí o praotci Čechovi, se stala symbolem našeho národa. A není divu. Při pohledu na ni se zatají dech i nám.
Říp - akvarel autorky ... |
Krajina hýří různými odstíny zelených barev a některá pole, kde obilí teprve začíná růst, se mohou pochlubit načervenalou barvou země. Úrodná a zdravá krajina, kde je dobře i zvěři. Svědčí o tom několik zajíců, srnek a bažantů, které spatřím během jízdy. Svěže zelený Říp je porostlý listnatým lesem, ale nebylo tomu tak vždy. Byl zalesněn v 19. století, původně byl bezlesý, podobně jako středohorské kopce na Lounsku.
 Říp před sto lety ... |
Zdá se, že ve Ctiněvsi vystoupili téměř všichni cestující, kteří se vydávají po červené značce k vrcholu Řípu - inu poutní místo. Cesta vede alejí starých hrušní a pokračuje polní cestou. Někde nad námi zpívá skřivánek. Sluníčko svítí a na obloze můžeme pozorovat zajímavou oblačnost - zejména na jihozápadě a na západě výrazné řasy, rozbíhající se do různých stran, vytvářející tak vějíře, které dodávají krajině ještě větší malebnosti. Nad polem krouží káně.
 ... a Říp dnes |
Z rostlin mě zaujme snědek chocholičnatý se zářivě bílými květy, rožec polní, jitrocel prostřední, růžová vikev a modrý rozrazil perský. Tu a tam z trávy vykoukne žlutý květ kozí brady. Začíná kvést žlutý pryšec chvojka a v blízkosti úpatí hory na sebe upozorní jediná rostlina svými nápadně žlutými květy - starček přímětník. Vstupuji do lesa, v němž převládají duby. Cesta, vedoucí napřed po rovině, lemovaný kvetoucím jahodníkem chlumním a mařinkou vonnou, se stáčí vpravo a začíná stoupat a mění se v úzkou, kamenitou stezku. Už mi zbývá vystoupat posledních, dost obtížných 500 m k vrcholu, ale za námahu to určitě stojí.
 Mařinka vonná |
 Rozrazil perský |
 Jitrocel prostřední |
Čedič, z něhož je Říp tvořen, obsahuje více magnetovce, což způsobuje odchýlení střelky kompasu. Ten však u sebe nemám, abych se o tom přesvědčila, ale věřím tomu. Stezka mě dovedla k jednomu z nejkrásnějších míst těsně pod vrcholem. Po jejích obou stranách jsou skalky s kvetoucí šalvějí, mateřídouškou a lomikamenem. Úžasná scenérie, plná barev a vůní.
 Šalvěj luční |
 Pryšec chvojka |
 Lomikámen na čediči |
Posadím se na kámen, očarovaná kouzlem tohoto místa. V dálce se ozývá kukačka a kolem mě poletují motýli, většinou hnědásci a menší žlutaví motýlci s černými skvrnami (snad by to mohly být samičky některého druhu ohniváčka). Občas prolétne velký čmelák skalní, je černý a má oranžový zadeček. Objeví se i skvost z říše brouků - zlatohlávek, jehož krovky se na slunci kovově zlatozeleně lesknou. Brouk při letu skutečně bručí. Dříve byli zlatohlávci v přírodě dost běžní, ale teď jsou bohužel vzácnější.
 Čmelák skalní |
 Hnědásek jitrocelový |
 Otakárek fenyklový |
Rozhled do krajiny je mírně zacloněn oparem, ale i tak je pěkná vyhlídka na Středohoří. Je příjemné teplo. Po chvíli pokračuji k vrcholu, kde jsou davy turistů nejen pěších, ale i cyklistů, kteří tu pořádají okružní jízdu. Místní restaurace nabízí občerstvení a suvenýry. Rotunda svatého Jiří na slunci téměř svítí. Je postavena ze světlé opuky. Obejdu ji zvenku, prohlédnu si místo, odkud pochází základní kámen Národního divadla a ještě vyhlídky k Mělníku a k Praze.
 Rotunda svatého Jiří |
Protože sestup bývá obtížnější než výstup, zvolila jsem pro návrat prozaičtější panelovou cestu, vedoucí směrem ke Krábčicím. Ale i zde se setkávám s krásnými skalkami u cesty a s koberci rozrazilů. U parkoviště odbočím vpravo a pohodlnou cestou na okraji lesa přicházím k červené značce, vedoucí k nádraží do Ctiněvsi. Ještě jedno posezení na vyhřátém kameni a pohledy na proslulou horu a okolní krajinu. Její krásou se shora kochá i několik rogalistů. Nezbývá mi, než se rozloučit s Řípem a vydat se na nádraží. A snad aby loučení nebylo tak smutné, přelétne kolem otakárek fenyklový....
 Památná hora Říp na staré pohlednici |
Obrázky - archív autorky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka