 |
Snad nejznámější a nejnavštěvovanější ze šumavských slatí - Tříjezerní slať - najdete pod svahem Oblíku, severozápadně od Modravy. Je součástí menšího (5 ha), ale typického šumavského horského vrchoviště prameništního typu.
Jezerní slať dostala své jméno podle dnes již téměř neexistujícího jezírka, které i tak je bohužel nám, prostým smrtelníkům - turistům nedostupné. To Tříjezerní slať je na tom lépe.
Je to zvláštní souhra náhod, ale zatímco u Jezerní slatě jsem měl většinou na počasí smůlu, Tříjezerní slať mě vždy vítala slunečnou pohodou. Člověku by se ani nezdálo, že tu bývá kolem 160 mrazových dnů do roka a roční průměr srážek je 1 100 mm.
Pokud nevíte, kde Tříjezerní slať hledat, podívejte se na mapku. Pěší turisté to mají nejjednodušší z Modravy. Po červené značce půjdou k Rybárně a odsud po neznačené, ale široké cestě kus do prudkého kopce. Cyklistě to mají jednodušší; všechny cesty kolem jsou sjízdné na kole. V zimě na běžkách se do těch končin dostanete také, ale slať je v tu dobu návštěvníkům uzavřena - a ani byste pod vrstvou sněhu nic neviděli.
|
Do nitra slatě opět vede povalový chodník zřízený roku 1978, který je zároveň naučnou stezkou. Začíná v hustém lese, kde turista najde lavičky k odpočinku, bytelné dřevěné zábradlí, ke kterému si může zamknout kolo a také tu jsou tabule s informacemi o slati. Pak se již návštěvník může vydat po chodníčku za dobrodružstvím.
 |
 |
Povalový chodník o délce asi čtvrt kilometru zde nevede jen sem a tam, ale vytváří smyčku, která se dotýká všech tří zdejších jezírek. Cesta je tak o poznání delší než třeba v Jezerní slati - jen je potřeba mít štěstí a být tu ve chvíli, kdy se na přírodní krásy současně s vámi nepřišlo podívat několik set dalších lidí. Pojďme si trasu společně projít - v místě, kde cesta vytváří smyčku, zabočíme vpravo.
 |
 |
Za malou chviličku se před námi otvírá pohled na první a největší z jezírek. To má plochu asi 7 arů a hloubku přibližně 2 m. Koupat se tu ale nezkoušejte - v ledové vodě by vás to mohlo stát život a pokud ne, zdejším ochráncům přírody by se to zaručeně nelíbilo. A při troše smůly ... zdejší rašeliniště je stále živé a mocnost rašeliny dosahuje kolem 4,5 m ... dost na to, aby tu člověk zmizel beze stopy.
 |
Máte-li štěstí na "fotogenické nebe" a bezvětří, pak se můžete kochat krásou pohledu na mráčky zrcadlící se na zrcadlové klidné ploše temné řašeliništní vody.
 |
 |
Od prvního jezírka ke druhému není daleko - doslova pár kroků. Jezírko je o poznání menší a ze všech stran trochu zastírá pohled na jeho hladinu kosodřevina. Zdejší rašeliništní kosodřevina není přesně tatáž, jakou jste zvyklí vídat třeba v Krkonoších - je to kříženec této horské kosodřeviny s borovicí blatkou.
 |
 |
Všimněte si, jak jedna a tatáž hladina vypadá úplně jinak za rozjásaného letního dne a za dne, kdy obloha je lehce pošmourná. Jako kdyby voda odrážela náladu celého dne.
 |
 |
Smyčka povalového chodníku se zatáčí dále vlevo a objevuje se třetí a poslední jezírko. I zde máme štěstí na klidnou hladinu a letní mraky nad námi ... A pro srovnání opět snímek pořízený jindy, kdy takové krásné počasí nebylo.
 |
 |
Cestou si můžete doplňovat botanické znalosti. Každý zdejší typický rostlinný druh je označen tabulkou se jmenovkou. Kromě tří jezírek je zde spousta míst, kde vodní hladina probleskující mezi travinami naznačuje, že hranice mezi pevnou zemí a tajemným vodním živlem je zde velice tenká.
 |
 |
Obě části smyčky se spojují a po společné části chodníku se vrátíte na pevnou zemi. Zůstane vám krásný zážitek, fotografické či filmové záběry a jistota, že se sem rádi zase vrátíte
 |
 |
O dalších šumavských slatích čtěte také:
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
