 |
Spoustu slatí skrývá Šumava. Některé jsou ale nepřístupné - těch je většina a o jiných se prostě neví. Jedna z takových leží poblíž bývalé Gerlovy huti. Když se podíváte na mapu, ukazuje vám její polohu bílá šipka. Pro lepší orientaci - Silnice E53 vede z Klatov do Železné Rudy a dál do Bavor, odbočka s číslem 190 je na Sušici a Prášily; kolem ní vede ta nová cyklotrasa, co jsem o ní psal nedávno v článku Šumavská cyklistická magistrála se začíná rýsovat.
|
Bližší vodítka raději psát nebudu. Myslím, že v takové odlehlé slati byste klidně mohli při troše smůly zmizet, že by po vás neštěkl ani pes. Vedou tudy sice stezičky vyšlapané zvěří, ale přece jen ... kdeže jsou naše přírodní instinkty a návyky ... A také - přece jen to I. zóna národního parku ...
O této slati není - pokud vím - nikde zatím nic psáno. Tak si ji můžeme tiše prohlížet a kochat se její klidnou, ale nebezpečnou krásou.
 |
 |
. Vrchoviště jsou obrovskými zásobárnami vody; ale ta je zde spíše nasáklá jako do houby, takže jezírek tu není mnoho. S obnaženou vodní hladinou se tu lze setkat jen v období, kdy je vody dostatek. Za suchého léta v roce 2009 byste tu záběry volné vodní hladiny nepořídili.
 |
 |
Když sem přijdete v létě ve vhodnou dobu, máte dojem, že jste se ocitli na bavlníkové plantáži. Ale je to suchopýr - tráva podmáčených stanovišť, původem ze Sibiře. Jeho květy vypadají jako chomáčky vaty.
 |
 |
V této lokalitě se rašelina netěžila - alespoň o tom není nic známo. I když nedaleko celá desetiletí pracovala sklářská Gerlova huť, příroda tu je nedotčená. Kromě náhodných houbařů - a ani těch není moc - tu můžete chodit celé hodiny a nepotkáte živou duši. Nádherný a ničím nerušený klid ...
 |
 |
Úžasný potůček protékající mezi smaragdovými polštáři mechu odvádí se slati přebytky vody. Již na starých mapách nesla tato oblast název Gerl Wald - Gerlův les. A tak není divu, že i ten potůček se jmenuje Gerlův potok. Ten se pak o kus spojuje se Slatinným potokem tekoucím od Nového Brunstu. Kousek pod jejich soutokem bývala Gerlova pila. A ještě níže, spolu s vodami Sklářského potoka již vznikala síla, která druhdy poháněla stroje v brusírně skla - po níž dnes již není v krajině téměř ani památky. No a nakonec se všechny zdejší vody spojují v toku řeky Křemelné. To už bychom se ale ocitli hezký kousek odsud.
I v takovém malém potůčku tu žijí rybky ... a úplně nejvíc jeho vodu oceňuje retrívr Benýsek, známý vodomil - zvláště v parných letních dnech.
 |
 |
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
