 |
Tvrdit o některé ze šumavských slatích, že je hezčí než ty druhé, to by asi nebylo moc seriózní. Ale kdybych se přesto musel rozhodnout, pak bych za nejmalebnější zvolil Chalupskou slať. Vede k ní nejdelší povalový chodník, je tu největší vodní plocha, je poměrně snadno přístupná ... Ale dosti chvály a podívejme se na ni sami.
Chalupskou slať příroda vytvořila v mělkém údolí Vydřího potoka ve výšce zhruba 910 - 950 m, severně od osady Borová Lada. Celkové rozloha slati v dnešní podobě je 137 hektarů. Z pohledu typologie tvoří Chalupská slať přechodný typ mezi údolními vrchovišti vytvořenými podél Vltavy a Křemelné a horskými vrchovišti z náhorní plošiny Šumavských plání.
Panoramatický pohled je pořízen z vyhlídkové plošiny na konci dřevěného povalového chodníku vedoucího sem z oblasti Svinných Lad. Domy na obzoru vpravo patří k osadě Nový Svět a ještě více vpravo nahoře byste našli známou Alpskou vyhlídku. Je zajímavé, o kolika místech se tvrdí, že jsou z nich vidět Alpy - a ony skutečně někdy vidět jsou. Ale proč hledat něco na dalekém obzoru, když je tu tak krásně - u nás.
|
Na mapce je jezírko označeno bílou šipkou. Žlutá silnice sem přichází zleva od Kvildy a klesá dále vpravo k Horní Vltavici. Po bílé silnici směrem na Nový svět byste se časem dostali na hlavní silnici vedoucí z oblasti obou Kvild do Vimperka. Zaparkovat se dá při troše štěstí v místě, kde odbočuje cesta k infocentru - je tu legální parkoviště, kam se vejde zhruba 20 aut. Pak to není ke slati daleko. Ovšem pokud byste se tu chtěli ohřát, tak s tím moc nepočítejte - průměrná roční teplota je tu pouhých 4,5 °C.
 |
Na mapě je místní část severně od Borových Lad označena názvem České Chalupy - a zde můžeme hledat původ názvu slati.
Od silnice jdete kousek po asfaltované cestě. Asi po dvou stech metrech odbočuje vpravo stezka do rašeliniště. Cyklisté tu mohou zaparkovat svá vozidla -- je tu na to plácek i možnost, k čemu kola zamknout. Jsou tu i tabule s informacemi a mapou, kde můžete podumat nad další trasou. Ještě pár kroků - a už jste na pěkně rekonstruovaném dřevěném chodníku. Chodník dlouhý zhruba 250 metrů je zároveň naučnou stezkou. Ta od roku 1974 zpřístupňuje v období bez sněhové pokrývky část rašeliniště včetně okrajové části jezírka.
 |
 |
Úvodní část cesty vede podmáčenou loukou a malebným březovým hájkem, až se dostanete přímo do rašeliniště, kde již můžete spatřit řadu původních druhů rašeliništních rostlin, mezi nimiž jistě již poznáte břízu pýřitou, borovici blatku i suchopýr pochvatý. Dále zde rostou i další typické rostliny, jako vřes obecný, vlochyně, klikva, kyhanka sivolistá, ostřice i masožravá rosnatka okrouhlolistá. Co se fauny týče, Chalupská slať je specifická značnou biodiverzitou živočichů bezobratlých, zvláště motýlů, k čemuž přispívá přítomnost jezírka. Žijí tu severské druhy vážek i pavouků. Mezi subarktické druhy patří také motýli žluťásek borůvkový a obaleč - ti tu vytvářejí početnou, ale izolovanou populaci.
Podél chodníku jsou tu a tam rozmístěny orientační tabulky s pojmenováním míst, kudy procházíte i toho, co tu můžete vidět. No a Benýsek už vidí cedulku, že ani psi tu nesmí chodit bez vodítka a už kouká, zda ho opravdu přivážu. Stalo se - jinak by milý retrívr, velký to plavec a vodomil, za chvilku brázdil vody rašeliništního jezírka k velké nelibosti jeho obyvatel prožívajících právě svou polední siestu.
 |
 |
Pohledy vlevo i vpravo jsou krásné, ale tak nějak i pochmurné a varující. Pár kroků stranou by nemuselo pro člověka dopadnout vůbec dobře. Vždyť průměrná mocnost vrstvy rašeliny je tu 1,9 m a v neporušených místech - hlavně v okolí jezírka - dosahuje až fantastických sedmi metrů! Celkový objem rašeliny je v současnosti odhadován na více než 2,3 miliónu m3. Odhaduje se, že druhdy bylo vytěženo kolem 0,4 miliónu kubických metrů.
Kdo se do rašeliniště vydá v houbařské sezóně, zde může spatřit některé vzácné houby, jako je např. klouzek žlutavý, kozák bílý, vučinec fialový či ryzec honosný. Ovšem pozor - jste v 1. zóně národního parku ...
Všimněte si, že u pravé straně chodníku převládá bříza a na levé kleč. Je užitečné si zapamatovat, že místa s převládající břízou jsou právě ta, kde byla v minulosti těžena rašelina. Plocha zasažená těžbou činí 50 hektarů.
 |
 |
Jezírko na konci stezky se rozkládá v jižní části rašeliniště. Má rozlohu 1,3 hektaru a je považováno za jedno z největších jezer na rašeliništích vrchovištního typu vůbec. Hloubka vody je kolem 1,5 metru, ale raději ji osobně nezkoušejte ... Na ostrůvcích tu žije spousta vodních ptáků; někteří budou loudit o kousek housky nebo rohlíku, ale nekrmte je - ochranáři to nevidí rádi - což samozřejmě není ten hlavní důvod, proč loudícím kačenkám nevyhovět. Všimněte si těch malých kulatých ostrůvků - prý jsou plovoucí a roste na nich naše masožravá rostlina - rosnatka okrouhlolistá.
 |
 |
Na webu jsou nyní stránky, na kterých je oblast Šumavy zachycena z letadla. Při pohledu na jezírko z ptačí perspektivy vynikne jeho zajímavý tvar i začlenění slati do krajiny. Rozsáhlé rašeliniště bylo v dřívějších dobách značně narušeno těžbou rašeliny a jen pomalu se vzpamatovává a vrací do podoby, kterou mu přiřkla matka Příroda.
 |
Když budete mít cestu kolem, určitě se zastavte. Stojí to za to; a i kdybyste hodně spěchali - prohlídka se dá zvládnout poměrně rychle. Ale spěchat je samozřejmě velká škoda, pokud máte možnost prožít chvíle v krásné přírodě.
O dalších šumavských slatích čtěte také:
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
