 |
 |
Páté velké jezero na české straně Šumavy je pojmenováno podle hory Plechý, pod kterou leží -- Plešné jezero (někdy se mu též prý říkalo Balvanité). Leží na opačném konci Šumavy než jezera, která jsme si zatím přiblížil -- Černé, Čertovo, Laka a Prášilské. O vyhloubení karu, ve kterém jezero vzniklo, se postaral svahový ledovec, jeden z jedenácti, které na Šumavě existovaly v pleistocénu, jednom z období čtvrtohor. Dosahoval šířky až 1 km a byl ze všech nejširší. Po jeho ústupu zbyla na okraji karu čelní moréna z mohutných balvanů, která vytvořila přirozenou hráz dnešního jezera. Prohlubeň pak v době meziledové zaplnila voda z tajícího ledovce.
|
|
Na vrcholu hory Plechý -- rozhled zde bohužel není žádný
Podle dochovaného záznamu Plešné jezero poprvé prozkoumal 6. června 1567 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. Rožmberský kronikář Václav Březan tehdy zaznamenal, že Plešné jezero je dlouhé 240, široké 84 a hluboké 50 sáhů. Poznamenal také, že "z jezera vytéká potok, který dává tolik vody, že by stačila na dvě mlýnská kola." Tyto údaje převzal v roce 1679 Bohuslav Balbín do své knihy Velké dějiny království českého. Protože sáh v 16. století měřil šest stop, tedy 1,896 metru, pak podle údajů Jakuba Krčína z Jelčan vychází v přepočtu délka jezera 455 m, šířka 159 m a hloubka 95 m. Délka a šířka zhruba odpovídají skutečnosti, ale hloubka 95 metrů vypadá jako značně přehnaná.
 |
Plešné jezero na historické mapě z mapování v letech 1836 - 1852
Není proto divu, že vznikla pověst, ve které se říká:
"Jednou chtěl jeden muž
změřit hloubku Plešného jezera. Vzal si klubko příze, vstoupil do člunu a vyjel
na jezero. Na nejhlubším místě zastavil, přivázal k přízi kus železa a spustil
ho do hlubiny. Nedosáhl dna ani když vymotal celé klubko příze. Zůstal bezradný
a tu se ozval z hlubiny hlas. Změřil jsi mne a za to pohltím tebe! Voda se
rozstoupila a nešťastník i s člunem zmizel v hlubinách Plešného jezera."
Tuto pověst ovšem známe v souvislosti s jinými jezery, především Čertovým a
Černým.
Německé prameny z prvé poloviny 20. století většinou uvádí délku Plešného jezera 435 m a šířku 176 m. České prameny po roce 1945 pak uvádějí rozměry 520 m a 180 m.
V Řivnáčově průvodci po Šumavě z roku 1883 se píše o dnešním Plešném jezeru takto:.
Jezero Plöckenstainské leží ve výši 1090 m. nad mořem, pokrývá plochu asi 10 hektarův a jest asi 30m. hluboké. Jeho jezerní stěna řídce jehličnatým i listnatým stromovím a mnohými vývraty pokrytá jest malebnější než kterákoliv jiná stěna jezer Šumavských, a i dojem, který jezero činí, jest méně zádumčivý; zvlášť krásný jest pohled na příkrou skalnatou část stěny, na jejímž temeni se bělá Stifterův pomník. Výtoku jezera, Jezerního potoka, jenž (u Rosenauerovy kapličky) napájí též průplav Švarcenberský, užívá se na jaře k plavbě dříví. (vzdálenost od jezera ke kanálu v přímé čáře 2 3/4, spád Jezerního potoka 228 m.).
Od jezera k Stiftrovu pomníku zapotřebí aspoň 1 hod.
Od jezera vede pohodlná lesní stezka dolů až k Rosenauerově kapličce na Švarcenberském průplavě (skoro 1 1/2 hod.), odkud dáme se vlevo po cestě podle průplavu (proti toku) a dojdeme za 1/2 hodiny k myslivně (865 m.) v Hirschbergen (stanice pro pěstování lososů).
Hirschbergen jest vesnička (199 obyv.) roztroušená v údolí Jezerního potoka. V prostém, ale čistém hostinci Fechterově lze dostati nocleh (3 postele).
Ledovcový kotel (kar) Plešného jezera je zahlouben do severovýchodního svahu hory Plechý, nejvyšší na české Šumavě, jejíž vrchol dosahuje nadmořské výšky 1.378 m. Jezero samo leží o necelých tři sta metrů níže; jeho hladina má nadmořskou výšku přibližně 1 089 m. Jezerní stěna je vysoká 260 m. Výška morénové hráze jezera kolísá mezi 30 až 40 m. Kamenné moře pod hrází sestupuje až 150 m pod jezero.
Tvar jezera je elipsovitý s délkou 540m a šířkou 150 m. Plocha jezera je 7,48 ha a obvod 1 242 m. Jako největší naměřená hloubka se uvádí 18,30 m. průměrná hloubka je uváděna 824 centimetrů. Objem zadržované vody představuje 617 000 m³.
Plešné jezero napájejí dva zřetelné přítoky v jeho jihozápadním cípu.Vydatnost obou dohromady kolísá mezi 0,7 až 2,5 litru vody za vteřinu. Značný objem vody se ovšem do jezera dostává při jarním tání sněhu.
Průhlednost velmi čisté jezerní vody se pohybuje kolem 3,5 metru. Ovšem jako potápěč byste si ji příliš nevychutnali -- voda v Plešném jezeře je totiž velmi chladná. Ještě v červenci mívá pouhé čtyři stupně Celsia a maximální teploty dosáhne koncem srpna; ale i tak je to nejvýše 14 °C. Není ani příliš divu, vždyť jeden z pramenů vytékající z Jezerní stěny má stálou celoroční teplotu +3,5 °C.
V Plešném jezeře roste vzácná vodní rostlina šídlatka jezerní.
 |
 |
Voda z Plešného jezera odtéká Jezerním potokem, který se u Želnavy vlévá do Vltavy a spolu s ní pak do Lipenské přehradní nádrže. . . V souvislosti se stavbou Schwarzenberského plavebního kanálu byla V letech 1789-91 čelní moréna utěsněna a zvýšena. Současně zde bylo osazeno stavidlo pro regulaci průtoku potoka. V roce 1791 byl pak Jezerní potok propojen se Schwarzenberským plavebním kanálem a Plešné jezero se stalo významným zásobníkem vody pro plavbu dříví. Jeho voda byla vypouštěna podle potřeby a napomáhala tak zlepšovat vodní bilanci kanálu. V blízkosti bylo vybudováno k těmto účelům umělé jezírko nad Jeleními vrchy a nádrž nad Říjištěm.
 |
 |
V roce 1911 byla na hrázi postavena Lucemburská chata. Prý se tu čepovalo dobré bavorské pivo ... což by žíznivý poutník uvítal velice převelice i dnes ... , Chata se později stala majetkem Klubu českých turistů. Ovšem pak se stalo to, co v této oblasti bylo spíše pravidlem než výjimkou -- po roce 1948 chatu zabrala Pohraniční stráž a upravila ke svým účelům. Uplynulo čtyřicet let, železnou oponu sežral zub času; ten ale nahlodal i chatu, či spíše to, co z ní zbylo. A protože chata narušovala vzhled morény, nebyla obnovena, ale v roce 1989 zbořena a prostoru byl alespoň zčásti navrácen přírodní ráz. Takže nezasvěcený návštěvník si snad ani nepomyslí, že na srovnané plošině poblíž hráze, kde dnes jsou umístěny lavičky pro odpočinek turistů, bývalo kdysi nějaké stavení.
Plešné jezero navštívil 13. srpna 1868 princ Jan Nepomuk ze Schwarzenberku a proto byl na břeh jezera zvýrazněn pamětní kámen, který připomíná tuto návštěvu budoucího vlastníka panství a stavitele plavebního kanálu. Z kamene si prý princ Jan prohlížel jezero. Kámen sám ovšem neuvidíte vždy -- při vyšším stavu vody se skryje pod hladinou.
 |
 |
Nad severozápadním břehem jezera, vysoko na vrcholu boční skalní stěny karu, stojí Stifterův památník. Přečtěte si, co o něm napsal František Schusser:
Dvacátého osmého ledna 1868 zemřel v Linci "básník Šumavy" Adalbert Stifter. Vídeňský Spolek Němců z jižních Čech chtěl exhumovat Stifterovu mrtvolu a nechat jí pohřbít na břehu Plešného jezera, kde "celý hvozd měl být jeho náhrobkem, lesní květiny úmrlčím věncem a Jezerní stěna jeho pomníkem." Tento záměr se neuskutečnil a tak koncem září 1869 navštívil Jordan Kajetan Markus, frymburský rodák a vícepresident vídeňského spolku s řezbářem Josefem Rinlem Plešné jezero, aby na místě upřesnili stavbu Stifterova pomníku. Dohodli se, že na strmé Jezerní stěně nechají vytesat citát ze Stifterových spisů v podobě pamětní desky. Písmena měla být vysoká dva metry, aby se za pomoci dalekohledu daly číst až z Horní Plané. Ani tento námět však nebyl realizován, protože Jezerní stěna je převislá a postavení lešení by bylo velmi nákladné.
Teprve v roce 1876 mohl J.K.Markus začít realizovat třetí variantu pomníku Adaberta Stiftera. Tentokráte to měl být "jen skromný obelisk." Rozpočet zněl na 1 600 zlatých a 12. března 1876 oznámily Linecké noviny, že dosud bylo vybráno 1 047 zlatých. Práci na pomníku zadal Vídeňský spolek kameníkovi Josefu Paleczkovi z Jeleních Vrchů, který si vybral své čtyři spolupracovníky: Johanna a Franze Saumera, Josefa Schröderera a Franze Stinyho. Otec Josefa Paleczka byl nejen knížecím mistrem a dozorcem nad plavbou Schwarzenberského kanálu, ale také předákem při stavbě tunelu v Jeleních Vrchách, odkud pocházeli i všichni čtyři spolupracovníci.
Pět kameníků pod vedením Josefa Paleczka si připravilo nářadí a v květnu 1876 se dali do práce. Z Jeleních Vrchů vyšli ve čtyři hodiny ráno a po třech hodinách chůze po jezerní pěšině došli na staveniště. Jídlo na celý týden si nechali vždy v pondělí dovážet až k jezeru na dvoukolové káře do níž byl zapřažen vůl a od jezera si vynesli jídlo nahoru na Jezerní stěnu. Nejdříve si postavili chatu, kde bydleli vždy celý týden. "Chata byla velmi nízká a úzká a tak byl každý rád, když jí mohl ráno opustit." Za základ obelisku posloužil jeden velký balvan na Jezerní stěně. "Ačkoliv měli vypůjčeny dvě kladky z tuhových dolů v Černé, trvala doprava tohoto základního kamene na místo po dřevěných kolejích šestnáct dnů." Pak si pořídili dřevěné profily pomníku a podle nich přitesávali jednotlivé kameny. Pracovali denně od východu do západu slunce, ale "mnohdy sestupovali do Lackenhäuser, dolů k Rosenbergerovi na holbu bavorského piva."
Pomník, který má výšku 14,5 metru byl zhruba dokončen ještě do zimy 1876 a v roce 1877 vyspárovali bloky, vytesali nápis a upravili vyhlídkovou plošinu, pod níž si každý vytesal počáteční písmena svého jména. Josef Paleczek se po celou stavbu obelisku neholil a tak při dokončení stavby měl dlouhý plnovous. Za stavbu dostal Josef Paleczek vyplaceno 1 500 zlatých a ten svým spolupracovníkům zaplatil za každý den jeden zlatý.V té době stála veka černého chleba deset krejcarů, takže to byl "velice dobrý výdělek."
Slavnostní odhalení pomníku se konalo 26. srpna 1877. Původně mělo pomník převzít město Horní Planá, kde se Adalbert Stifter narodil. Město však dar odmítlo a tak byl pomník věnován "veškerému obyvatelstvu Šumavy." J.K.Markus napsal a nechal při této příležitosti vytisknout životopis A.Stiftera, "který jeho bratr během slavnosti prodával. Protože ale na prodej neměl úřední povolení, byl později několik dní zavřený." Na slavnosti teklo pivo proudem a také pět kameníků, co pomník stavěli, dostalo velký sud piva. Ti zůstali na Jezerní stěně ještě týden a oslavovali vydařené dílo. "Pivo se muselo vypít, aby náklad z kopce nebyl těžký."
Každoročně pak společně všech pět kameníků vystupovali k pomníku, na místo "kde odvedli kus pořádné, tvrdé práce a vedli dobrodružný život." A když některý z nich zemřel, pak Franz Saumer vystoupil k pomníku a vybarvil černě počáteční písmena jeho jména. Protože ale všechny své spolupracovníky přežil, zemřel až v roce 1937, zůstaly jeho iniciály FS nezačerněné.
Na pomníku jsou vytesány citáty ze Stifterova díla: AUF DIESEM ANGER, AN DIESEM WASSER IST DER HERZSCHLAG DES WALDES (Na tomto trávníku, u této vody tepe srdce lesa), LIEG IN HOHES GRAS GEBETTET, SCHAUE SEHNEND NACH DER FELSWAND (Natažen ve vysoké trávě, dívám se toužebně po skalní stěně).
 |
K Plešnému jezeru se lze dostat, jako obvykle, různými způsoby. V každém případě se na cestu vyplatí rezervovat celý den.
Já osobně preferuji tuto trasu (ale nenechte se tím ovlivnit). Dojet autem na parkoviště nad Novou Pecí; od mostu přes Lipno pokračovat rovně po hlavní silnici, přetnout železniční trať a pokračovat pořád rovně do kopce asi dva kilometry. Přijedete mezi několik domů (vpravo je prodejna, kde lze doplnit zásoby), silnice se stočí prudce vpravo a skončí parkovištěm -- dále již nelze, je tam zákaz vjezdu. Zaparkujete a pokračujete silničkou dále, malebnou březovou alejí mezi chalupami (vlevo) a pak již lesem. Asi po kilometru dojdete na místo zvané Raškov a ocitnete se u Švarcnbeského kanálu. Pokrqačujete vpravo, pořád po silničce vedoucí podél kanálu až asi po zhruba dvou kilometrech (po modré a zelené) dorazíte na křižovatku Rossbach. Zde doporučuji prohlédnout si ojedinělé technické dílo - mimoúrovňové křížení kanálu s Koňským potokem. Zde opustíte kanál a dáte se proti proudu onoho potoka, po zelené značce. Asi tak po kilometru dojdete ke srubu s občerstvením - jmenuje se to tu Říjiště. Na občerstvení bych moc nespoléhal; mívají tu otevřeno jak kdy. Ale lze tu koupit i turistické známku Plešného jezera a Říjiště. U srubu odbočíte vpravo po zelené a pokračujete do kopce tak zvanou Jezerní stezkou ... no, ke stezce to má daleko, stále totiž jdete po silničce postavené v dobách "nutnosti" ostrahy železné opony. Cesta se točí velikým obloukem vlevo a až se ocitnete na vrcholu stoupání, zbystřete pozornost - zde je nutno odbočit ze silničky vlevo, stále po zelené. Oč byla cesta dosud pohodlná, to si teď vynahradí. Půjdete po velkých kamenech hlubokým lesem ... pozor, klouže to - a pokud pršelo, není to cesta, ale potok. Je tu ale doopravdy nádherně a romanticky. Patříte-li mezi cykloturisty, v žádném případě se tudy nedávejte !!! Pokud ovšem kolo používáte k jízdě a ne jako tréninkovou zátěž. Ale i tak by ho tudy vláčel jen šílenec -- ale i takové jsem tu již viděl.
 |
Na kole se k jezeru ovšem dostat dá také -- ale museli byste pokračovat tou silničkou dál, překonat pár kopečků a dvakrát odbočit ostře vlevo ... podle mapy se lze snadno zorientovat a cesta je slušná. My ale stoupáme pěšky lesem. Asi tak po kilometru dojdete na rozcestí, odkud se lze dostat po žluté na Plechý a kolem Stifterova památníku dolů k jezeru. No -- vyberte si. K jezeru zbývá po zelené se žlutou asi tak kilometr celkem pohodlné cesty nádherným Kamenným mořem. Jste ve výšce asi tak 950 m a Plechý má 1 378 -- takže dáte-li se po žluté, zapněte přední pohon. Ale nezoufejte, pokud se nemůžete rozhodnout -- žlutá značka tvoří spolu se zážitkovou stezkou Duch pralesa okruh, který můžete od jezera pak absolvovat v opačném směru. Zážitkem ovšem je i cesta Kamenným mořem. Rázem se ocitnete v jiném světě -- úsek připomíná tatranskou magistrálu; roste zde kosodřevina a cesta poskytující daleké rozhledy vede mezi balvany zvícími mikrobusu ... klobouk dolů před jejími dávnými budovateli. Skoro s lítostí najednou zjistíte, že jste již u jezera....
O zážitkové stezce vedoucí od jezera ke Stifterovou pomníku a pak na vrchol Plechého si můžete přečíst v článku Duch pralesa ...
 |
Další možnost přístupu nabízí osada Jelení vrchy, kde je též parkoviště a jezdí sem v sezóně v Nové Pece. Jelení vrchy vám nabídnou prohlídku muzea Švarcenberského kanálu a je zde i technický unikát -- plavební tunel, respektive jeho dolní portál. Za návštěvu stojí také Jelení jezírko. K jezeru se dejte po modré, podél kanálu. Časem dojdete k Rosenauerově kapličce, kde se vody Jezerního potoka důmyslným systémem koryt buď kříží s kanálem nebo ho napájejí. O kousek dál přijdete na místo zvané Jezerní smyk. Zde máte dvě možnosti -- buď pokračovat po modré, dojít k akvaduktu na křižovatce Rossbach a pokračovat přes Říjiště jako v předchozím případě -- nebo odbočit nahoru a jít neznačenou silničkou pořád dál a dál až se dostanete k odbočce Jezerní stezky, kde se napojíte na zelenou od Říjiště a jdete k jezeru jako ve výše popsané trase.
Tras je ještě více -- lze například zvolit dálkovou trasu a dojet vlakem do Nového údolí, vystoupat na Třístoličník a přes Trojmeznou horu a Trojmezí dojít na Plechý. Odtud pak dolů k jezeru vede stezka Duch pralesa nebo žlutá přes Kamenné moře.
 |
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
