 |
Čertovo jezero, opředené pověstmi, za které vděčí díky svému jménu ... nebo je to snad naopak? Druhé největší jezero české Šumavy je rovněž ledovcového původu a najdete ho na jihovýchodním svahu Jezerní hory, v nadmořské výšce 1030 m. Jako jediné ze šumavských jezer náleží k povodí Dunaje. Ač poměrně obtížně dostupné (nedostanete se sem na kole), patří k nejnavštěvovanějším místům západní Šumavy. Bývá navštěvováno při jedné cestě s jezerem Černým -- a spolu s ním je také vyhlášeno přírodní rezervací. Jezero je obklopeno smrkovými lesy, které zůstaly kolem jezera celkem zachovány i po řádění pustošivého orkánu Kirill; porost na vrcholu Jezerní hory, pod kterou jezero leží, však byl silně tímto orkánem poničen.
|
... Tak se díváš na temnou hladinu a máš pocit jistého tajemna. Jak také ne, když samo jezero je tajemné už pověstí, která vypráví, jak došlo svého jména a kterou si zajisté rád poslechneš.
Kdysi v oné krajině, kde prý bylo jen maličké jezírko, hlídkovali čerti v naději, že se jim podaří někoho odnést do pekla. Jeden takový měl službu právě ve chvíli, kdy tudu kráčela mladá dívka. Pěkná, silná, a jak už tak šumavské holky bývají, nebojácná a statečná. Čertu se líbila jako taková a navíc se těšil, že se mu v pekle dostane pochvaly za pěkný úlovek. I neváhal a na dívku se vrhl.
Ale i když jako pekelník mnohé znl, v šumavských děvčatech se zrovna moc nevyznal a proto počítal s tím, že se dívka trpně nechá stáhnout do pekla.
Holka se začala bránit a s čertem se statečně prala, a ten, chudák překvapený, jak se snažil udržet na nohou, vyryl svými drápy dolinu. Ale nad dívkou se mu stále nepodařilo získat převahu. Ba právě naopak. Statečná holka nejen čerta srazila na zem, ale pokusila se ho dokonce svázat. Nicméně provaz byl krátký, a tak alespoň sebrala velký kámen , zachytila ho do smyčky a druhý konec přivázala čertu na ocas. Vrazila zprudka do pekelníka a ten se poroučel do vody.
To víte, čerti byli poučeni v ledasčem, ale vodní sporty jim byly cizí. A tak se čert v tom jezírku utopil.
No a časem se celá prohlubenina naplnila vodou a dostala jméno Čertovo jezero.
Na tom ovšem legenda nekončí. Praví se, že se do dnešních dnů občas z jezera vynořují prapodivné postavy.
Jednou z nich prý je žena, veliká elegantnice oblečená do modrých šatů, svádivě přiléhajících k postavě a obutá do černých střevíců. Takové zjevení by bezesporu potěšilo poutníka rodu mužského. Tajemná žena totiž nikdy neubližuje -- a pokoukat se na ženský půvab nikomu ještě neuškodilo.
Mužský poutník by se ale nepotěšil zjevením dalším -- a dokonce ani dáma -- poutnice -- by v něm nenašla zalíbení.
Další bytůstka vynořující se z hlubin jezera je totiž mrňavý, ani ne metr vysoký mužíček s obličejem nepříliš pěkného dědečka, ozdobeným dlouhým vousem. A stejně jako půvabná žena, tento skřet se jen nechá vidět a také neublíží.
On prý, jak vysvětluje legenda, pouze hledá svou unesenou ženu. No, podle toho, jak mužíček vypadá, se lze domnívat, že se žena nechala unést ochotně a ráda a patrně se vůbec nebude snažit, aby jí mužík našel.Ale to už je jen zlomyslný dodataek, který k legendě nepatří.
(Z knihy Tajemné stezky kouzelnou Šumavou od Jiřiny Doležalové; knihu vydalo nakladatelství Regia v Praze roku 2004)
Dolinu, v níž se Čertovo jezero nachází, vyryl podle pověsti ďábel, neboť mu dívka, kterou chtěl odnést do pekla, přivázala na ocas velký kámen. Dodnes se prý z jezera vynořují skřeti a podivné postavy.
Z roku 1571 se dochoval záznam, ve kterém je toto jezero obyvateli sousedních Bavor nazýváno Krotensee. U nás bylo později nazýváno jezerem Girglovým, podle dvora Girglhofu v Železné Rudě vsi, k němuž částí patřilo.
Již roku 1911 byla kolem Černého a Čertova jezera zřízena majitelem tohoto panství knížetem Hohenzollernem rezervace. Ta ovšem byla již za 1. světové války porušena. Rezervace dnes zaujímá plochu 175 ha.V rezervaci jsou zastoupeny i některé druhy vzácných živočichů. Patří mezi ně především ptáci -- tetřev hlušec, křivka obecná, krkavec velký, sokol stěhovavý a ze šelem je to rys ostrovid. Z rostlinné říše zde najdeme ostrůvkovité porosty kleče, na několika místech roste hořec panonský. Z běžnějších rostlin je zde zastoupen vřes, jeřáb ptačí klen a některé další druhy rostlin.
V roce 1957 bylo jezero prozkoumáno pod hladinou, zda se zde neskrývají nějaké relikty z války. Nic nebylo nalezeno. Mnohem později, v červenci roku 1964, byly pod hladinou nalezeny bedny s výbušninami. Ty byly přímo u jezera likvidovány - výbuch vytvořil kráter o průměru 5 m a hloubce 2,5 m. Tím bylo opět narušeno území přírodní rezervace, což je přičítáno bezohlednosti činitelů tehdejšího ministerstva vnitra. (Pozn. -- Nevím, co to bylo za výbušniny, ale s dvacet let starými náložemi bůhvíjak poškozenými pobytem pod vodou by se mi tedy krutě nechtělo tahat v ruce přes kořeny a kameny někam ven z rezervace...).
 |
Historická mapa z Prvního vojenského (Josefínského) mapování z let 1764 - 1768. Obě jezera jsou zde dosud beze jmen; nahoře Černé, dole Čertovo; vpravo dole je Špičík (Spitz berg) Mezi jezery je vyznačena Jezerní stěna (See Wand). Všimněte si široké odlesněné části krajiny vedoucí k Čertovu jezeru
 |
Dnešní letecký pohled na Čertovo jezero (zdroj: mapy.cz) - vpravo krajina rozrytá sítí sjezdovek na Špičáku
V Řivnáčově průvodci po Šumavě z roku 1883 se navrhuje výlet, během kterého navštívíte jak Čertovo, tak Černé jezero.
K Čertovu jezeru, na Jezerní stěnu k věži na Malém Koutě a okolo Černého jezera zpět. Celý výlet - většinou širokými upravenými cestami - vykonati lze i dámám pohodlně za 5 hodin.
Nejlépe vzíti si u Prokopa průvodce a potravu i víno na cestu. Ostatně možno se bezpečně obejíti bez průvodce, vyjímaje první 3/4 hodiny k Čertovu jezeru a odtud na lesní jízdní stezku vedoucí na Jezerní Stěnu; dále jsou však na křižovatkách ukazováky, takže nemožno zablouditi.
Od hostince jde se přímo na západ po svahu Špičáku(na jehož vrcholu bohužel v posledním čase les vykácen byl), a deště pak prsť spláchly nejprve přes malý lesík, pak po pastvině (kde cesta jest označena obílenými kameny) poněkud vpravo, k rozsáhlému lesu, a tím špatnou lesní cestou až k Čertovu jezeru (od Prokopa 3/4 hod), které se tří stran tmavým lesem porostlým stráněmi, a na západě vysokou (1343 m. nad m.) Jezerní stěnou uzavřeno, temným svým vzezřením dalo podnět k mnoha bájím a pověrám. Čertovo jezero vyplňuje plochu 23 hektarů a jest asi 35 m. hluboké. - Z Eliščiny skelné huti(u Eisensteinského nádraží) vede až k jezery pěkná cesta (1 1/2 hod.) - Od Čertova jezera můžeme dojíti níže popsanou cestou nad jezerem za hodinu k Černému jezeru, a sice přes dosti nízký hřbet hřbet zvaná "Certovy příkopy" (Rothe Gräben) odbočující od Jezerní Stěny na východ ke Špičáku. Tento horská hřbet, dělící Čertovo a Černé jezero náleží k poříčí Dunajskému, výtok pak Černého jezera k poříčí Labskému.
Po stěně nad Čertovým jezerem vede cesta na vrchol Jezerní stěny; na tuto cestu musíme se dostati.Jděme od stavidla lesem vlevo (bez stezky, letos však má se stavěti pohodlná stezka), nevzdalujíce se příliš od jezera v oblouku nejprve vlevo, pak vpravo se zatáčejíce, až (asi po 10 minutách) na onu cestu vystoupíme. Z této velkým nákladem zřízené stezky , vedoucí přes mnohé rokle a úžůabiny potůčků, máme krásný pohled dolů na Čertovo jezero, i dosti daleko do kraje. Asi po půl hodině přijdem k ukazováku (do Eisensteinu -- k Černému jezeru, od kterého vede vlevo lesním průsekem dosti obtížná stezka přímo na Kamenné moře (Steinernes Meerú, jak nazván balvany posetý hřeben Jezerní stěny. (1343 m.) a Malého Kouta (Zwergeck), a pak vpravo k věži pro vyhlídku, stojící nedaleko sotva znatelného vrcholu Malého Kouta (1330 m.). Kdo jde bez vůdce, nechť nesejde z cesty, a dojde, řídě se ukazováky, za 1 1/4 hod. k věži. S dřevěné této věže jest táž vyhlídka jako z Jezerní hory, rozmnožená pouze ve směru jižním, kde za jasného počasí viděti pásmo Alpské od Watznannu až po Dachstein.
Dále poutník pokračoval k Černému jezeru ....
Na stránkách Internetu najdete historické fotografie; například na stránkách Stará Šumava (z let 1901 až 1930) nebo dokonce z let 1880-1882 od fotografa J.Eckerta.
 |
 |
 |
 |
... my se však vrátíme na Špičák, abychom se ještě stačili ponořit do lesů a shlédnout se ve vodě šumavských jezer. Na této cestě neočekávejme energetická místa ani svatyně; nejsou tam. Přirozeně vzniklé vodní nádrže mají jiná tajemství a vzbuzují otázky a myšlenky týkající se jejich jmen.
Čertovo jezero je záhadnější, avšak možná jen svým vzhledem. Není se tu čeho obávat. Bytost, po které se nazývá, se zdržuje na protějším břehu a ve vodě žádná jiná není. Pro každý případ rozhodně radím ani myšlenkou démona nepokoušet, zvláště jsme-li u jezera sami.
Cesta z Čertova na Černé jezero je dlážděna stříbrnými a zlatými kameny, a to na obou stranách rozvodí. Nikde na Šumavě nevidíme na povrchu tolik rudy pohromadě; pokud si však budeme chtít sebrat kamínek pro štěstí, nezapomeneme o něj v duchu poprosit nejbližšího skřítka. Je-li kámen větší, bude jeho strážce patrně nevrlý.
(Citace z knihy Tajemná místa Pošumaví, kterou napsal Pavel kozák a vydalo nakladatelství MH v Berouně v roce 2000)
 |
 |
Do divokého Čertova jezera kdysi vtékal mohutný potok. Jednou šli po jeho břehu dva muži a najednou uviděli, jak voda vystříkla do výšky a vyplavali dva čerti. Vypadalo to, že se spolu perou a stříkají si vodu do očí. Pak jeden z nich najednou zdivočel, plival oheň a snažil se dostat toho druhého ke břehu. Když oba muži o té podívané vyprávěli, řekli jim lesáci, že to už viděli několikrát, ale že jenom jeden čert je pravý, ten druhý že je naopak nebohá duše, která musí zakletá plavat v jezeře a v jeho mocném přítoku celých tisíc let sem a tam. Bylo jí ale předpovězeno, že když se někdy dostane na suchou zem, bude její zatracení věčné.
Protože se už blížila doba vysvobození, zkoušel ďábel všechno možné, aby dostal nebohou duši z vody a stal se tak jejím pánem. Nakonec dostal nápad postavit hráz a odklonit přítok, aby celé jezero úplně vyschlo. Udělal to. Ale soucitné nebe seslalo pořádný liják, skály se sesuly a zavalily hráz i přítok.. V jeho místě tekl průzračný potůček, který jezero napájel. V hlubinách bublajícího pramene teď duše v klidu toužebně čeká na svoje vysvobození.
Po pěti letech šli ti dva muži náhodou opět kolem. jezera. Tu se ze stříbrného pramene vztyčil urostlý mladý muž v parádním loveckém obleku a z plných plic zahalekal tak, až mu od Jezerní stěny ozvěna zajuchala nazpátek. Pak zmizel v lese.
Hluboko v Královském hvozdě leží velké jezero, které napájí všechny potoky, a řeky pohoří, i Černé jezero. Když byly ve Svaté Kateřině ještě zlaté a stříbrné doly, prorazil jeden kovkop stěnu štoly. Podíval se otvorem a hluboko pod sebou viděl, jak se tam blýská překrásné jezero s vodou čirou jako křišťál. Rychle běžel pro svoje druhy. Když jim ale chtěl ten skalní zázrak ukázat, nemohl najít ani chodbu ani otvor.
Jednou přijde čas, kdy se jezero z hory vyvalí a zaplaví a zničí celý kraj u jejího úpatí.
Vlastně všechna jezwera Královského hvozdu jsou spolu pod zemí propojena. Stačí chtyti v Černém jezeře mřenku, protáhnout jí žábry rudou stuhou a hodit ji nazpátek do vody. Brzy potom ji můžeme chytit v Čertově jezeře.
(Obě pověsti jsou z knihy Legendy a pověsti staré Šumavy, kterou vydalo nakladatelství Levné knihy v Praze roku 2002)
Jezerní pánev vyhloubená působením ledovce v období pleistocénu, ve svoru na jižním svahu Jezerní hory (1343 m) má sběrnou oblast vody o ploše 0,857 km2. Vyplňuje ji jezero s plošnou rozlohou 10,31 hektaru, jehož hladina je v nadmořské výšce 1030 m. Nad jezerem se tyčí 313 m vysoká karová stěna. Obvod jezera je 1360 m a průměrná hloubka kolem18 m. Největší naměřená hloubka je 36 m. Ovšem s tou hloubkou .... Většina jezer se bánila změření své hloubky temnou hrozbou, že měřícího pohltí. Mají být také podle pověsti všechna propojena velkým podzemním jezerem.
Zajímavé je, že jezerní stěny Čertova i Černého jezera jsou jedinými místy na Šumavě, kde vznikají laviny.
Jezero má dva menší přítoky a je odvodňováno Jezerním potokem do Železného potoka, který je přítokem Řezné (Regen) a posléze Dunaje. Mezi Čertovým a Černám jezerem po hřebeni mezi Jezerní horou a Špičákem probíhá hlavní evropské rozvodí. Voda z Čertova jezera proto odtéká do Černého moře, zatímco blízké Černé jezero (vzdušnou čarou jen 1,5 km) je odvodňováno do Úhlavy a posléze až do moře Severního.
Přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 175 ha byla založena již roku 1911 a znovu vyhlášená v roce 1992. Rezervaci tvoří obě jezera se stěnami nad nimi, přilehlé porosty a vrchol Jezerní hory..
 |
 |
Čertovo a Černé jezero jsou tak blízko sebe (při pohledu na mapu, ovšem). že většina návštěvníků Šumavy je chce navštívit při jednom výletu. Možné to samozřejmě je, ale předem si řekněme, že těch 1,5 km vzdušnou čarou mezi oběma jezery je hodně nahoru a zase hodně dolů ... A předem jedno upozorněn - k Čertovu jezeru na kole nelze jet. Viděl jsem tam sice pár šílenců, co bicykly táhli na zádech ... ale asi z toho radost neměli. Naproti tomu k Černému jezeru vede asfaltová silnička téměř po vrstevnici, a tam se na kole dostanete velmi pohodlně.
Při čtení odstavců z Řivnáčova průchodce si můžeme melancholicky povzdychnout ... Tehdy sice turistické značky neexistovaly a jen tu a tam stál nějaký ten "ukazovák" ... ale cestující člověk mohl všude. Dnes si o výstupu na obě jezerní stěny můžeme nechat jen zdát a cedulemi s příkazy a zákazy by se mohla dláždit cesta. Asi to tak musí být, dokud se lidé chovají tak, jak se chovají. A uhlídat ty tisíce lidí, co tu projdou ... není v lidských silách. Ale přece jen ... nějak by to přece mělo jít, aby se ten, kdo má hory a přírodu rád, mohl podívat tam, kam turistické cesty běžně nevedou - třeba s tím vůdcem a za nějakou rozumnou cenu.
K jezerům lze jít mnoha způsoby. Mně se osvědčila cesta, jejímž východiskem je nádraží na Špičáku, u kterého lze na velkém parkovišti bez problému zaparkovat. Pohodlné by bylo nabrat výšku lanovkou na Hofmanky a pak sejít do Špičáckého sedla a jít napřed k Černému a potom k Čertovu jezeru. Já však musím volit opačný směr a lanovku vynechat, neb náš retrívr Benýsek lanovkou jezdit neumí a na klíně bych ho s jeho 35 kily neudržel.
Od nádraží jděte po silničce směrem k portálu železničního tunelu, po pár minutách přijdete do lyžařského areálu, kde jezdí nová čtyřsedačková lanovka na Špičák. Tady to je trochu náročné na orientaci - je potřeba neztratit modrou značku a po sjezdovce chvíli prudce stoupat sjezdovkou. Asi po půl kilometru opravdu prudkého výstupu se objeví po levé straně rozcestník (tedy ukazovák ...) a kolem něj cesta do lesa - tato tak zvaná Jezerní cesta vás, nyní již po žluté, dovede asi po dvou a půl kilometrech k Čertovu jezeru. Cesta je poměrně náročná na vaši pozornost - je velice kamenitá a vede přes četné kořeny. Zhruba půl kilometru před jezerem si všimněte dalšího "ukazováku" - sem se pak od jezera musíte vrátit a pustit se do svahu, který máte v tuto chvíli po pravé ruce. Jak bývá u šumavských jezer zvykem, přístupná je jen nepatrná část obvodu jezera při jeho hrázi.
 |
 |
 |
 |
Až se pokocháte krásami jezera, vraťte se k "ukazováku". Zde odbočte do kopce a pokračujte po červení značce ... Výstup je to opět poměrně strmý ... prostě kolmo na velice husté vrstevnice ... Když se vydrápete nahoru, dostanete se na lesní silničku vedoucí po hřebeni. Vpravo byste se dostali na vrchol Špičáku - nově k horní stanici sedačkové lanovky; vy se ale dejte (stále po červené) vlevo a pokračujte až k místu zvanému Rozvodí. Kousek dál je rozcestí, odkud vede cesta (pořád se držte červené) rovná, jako když střelí, přímo k Černému jezeru. S tím "jako když střelí" to je doslovné - v době železné opony by se vám v těchto místech mohlo stát, že by si vás nějaký opušťákuchtivý pohraničník odstřelil. Zde totiž vedly "dráty" a chodili tu vojáci s ostře nabitými samopaly. K jezerům se sice tehdy mohlo, ale ne tudy, ale velkou oklikou.
 |
Zde zanechme popisu cesty -- ten bude navazovat v dalším pokračování našeho povídání, tentokrát o Černém jezeru.
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
