 |
Konstatovat, že Černé jezero patří mezi nejkrásnějších šumavská jezera -- to by bylo dosti scestné. Myslím, že se nedá rozhodnout, které z jezer je více krásné a které méně. Každé z nich má své kouzlo, kterým dovede zapůsobit a vrýt se nezapomenutelným dojmem do paměti návštěvníka. Černé jezero má ale jeden primát -- je ze šumavských jezer největší. Své jméno dostalo podle zdánlivě černé vody. Dojem je dán značnou hloubkou jezera a odrazem okolních lesů v jeho hladině. Ovšem ... pokud jezero navštívíte za slunečného letního dne, tomuto tvrzení stejně nebudete věřit. Mezi rozjásanými odstíny modré a zelené je ti černý tak leda asfalt na silničce vedoucí přes hráz jezera. Ano, jezero má samozřejmě hráz - zčásti uměle upravenou, neboť jako většina vysoko položených vodních ploch sloužilo (a dodnes slouží) lidem. Druhdy k plavbě dříví, dnes voda odevzdává v případě potřeby svou energii hydroelektrárně hluboko v údolí.
A jezeru se neříkalo Černé vždy - dříve mu lidé říkali také Bystřické, Desenické nebo České...
|
Černé jezero na historické mapě z mapování v letech 1836 - 1852
Čertovo jezero rozezná se pouze svojí velikostí od jezera Černého. Na skutečnost, že obě jezera jsou si podobná, upozorňovaly již první turistické průvodce. Při pohledu od hráze směrem ke stěně se opravdu na mnoha snímcích pletou.
 |
Černé jezero ..... vzniklo nade vší pochybnost v období čtvrtohor. Kdybyste se tenkrát dostali do šumavských lesů, poznali byste, že řada jejich svahů byla pokryta menšími ledovci. Zajisté je příměr o návštěvě tehdejší Šumavy pouze akademický, protože každý živáček by tu v tu ránu zmrzl. Byla totiž doba ledová.
Ale časem se, jak známo, kde co mění, a tak nastal čas, kdy doba ledová začala ustupovat. Nepředstavuj si ovšem, milý poutníče, že ony změny probíhaly v řádu několika desítek let. Trvalo to daleko, daleko déle.
Ledy tedy zmizely, ale zanechaly po sobě na památku zahloubené pánve, které známe pod jménem "kary". No a právě tyto pánve byly jakoby schválně připravené, aby mohla vzniknout šumavská jezera.
(Z knihy Tajemné stezky kouzelnou Šumavou od Jiřiny Doležalové; knihu vydalo nakladatelství Regia v Praze roku 2004)
Turisté začali Šumavu objevovat poměrně nedávno (ona ovšem i turistika jako takové je takřka mladice, když si to tak vezmeme ...).A právě Černé jezero a jeho okolí patřilo k prvním šumavským lokalitám turisty objevovaným. K jeho dosažení se ze Špičáku přes Špičácké sedlo nemusely překonávat žádné hory, cesta vede téměř po vrstevnici. Po vybudování pohodlné lesní cesty bylo možné k jezeru v létě dokonce dojet kočárem a v zimě na saních.
Sestupujeme-li dolů po strmé stráni, přijdeme, když jsme byli vpravo zatočili, ku vyhlídce na jezero. Překvapení, kterého se nám tady dostane tím, že vystoupivše z hustého mlází, spatříme najednou tmavé jezero na úpatí skoro 300 metrů vysoké skály, jest tak veliké, že nám nikdy z paměti nevyhyne.
Obejdeme-li jezero po břehu, přijdeme k odtoku jezera, odkud máme nejkrásnější pohled na tmavé zrcadlo vodní a na strmou skálu Jezerní stěny. Kdo chce zůstati nějakou chvíli, aby se oddal tichému dumání, nechť jde do Gloriettu na severním břehu postaveného, kde si může na sedátkách ve stínu odpočinouti
(Z Průvodce po Šumavě z roku 1878)
Není proto divu, že se na břehu jezera koncem sedmdesátých let devatenáctého století začaly objevovat i různé stavby. Vedle opodál stojící myslivny se tu postupně zbudovalo několik turistických chat a přístřešků. Dnešního poutníka, který snadno podlehne dojmu, že se tu nikdy nic nesmělo a nikam nemohlo - tak jako je tomu dnes -- snad překvapí, že tu až do padesátých let dvacátého století stával i dvoupatrový hotel.
S nastupující érou turistiky se ruku v ruce rozvíjelo i nové odvětví obrazového zachycování krás světa na papír -- fotografování. A být fotografem krajiny v té době nebyl žádný med - těžká byla již velkoformátová fotografická komora s dřevěnou konstrukcí sama o sobě, skleněné desky měly malou citlivost, takže podmínkou "udržení" několikavteřinových expozic byl pevný dřevěný stativ ... obdivuhodné bylo se s takovou výbavou do hor. Přesto se zachovala řada pohlednic, na kterých lze vidět, jak Šumava vypadala, když ji začali lidé "objevovat".
Díky starým pohlednicím třeba víme, že na břehu Černého jezera stával poměrně velký dřevěný pavilón, který by se mohl stát ozdobou jakýchkoliv tehdejších říčních lázní. Pohlednice z roku 1901 zachycuje již vzrostlé stromy kolem , což dokazuje, že zde pavilón musel stát již nějaký ten rok ... Tento pavilón potkal častý osud dřevěných staveb -- podlehl ohni a vyhořel.
Z roku 1907 je pohlednice, na které lze vidět menší, také dřevěnou restauraci, stojící na místě pavilónu. I tato restaurace vyhořela -- a na jejím místě byl vystavěn již zmíněný dvoupatrový hotel.
 |
Obrázek ze serveru mapy.cz
V Řivnáčově průvodci po Šumavě z roku 1883 se navrhuje výlet, během kterého navštívíte jak Čertovo, tak Černé jezero.
Cesta nejprve poutníka zvedla k Čertovu jezeru .... od něho pak začal stoupat ....
Po stěně nad Čertovým jezerem vede cesta na vrchol Jezerní stěny; na tuto cestu musíme se dostati.Jděme od stavidla lesem vlevo (bez stezky, letos však má se stavěti pohodlná stezka), nevzdalujíce se příliš od jezera v oblouku nejprve vlevo, pak vpravo se zatáčejíce, až (asi po 10 minutách) na onu cestu vystoupíme. Z této velkým nákladem zřízené stezky , vedoucí přes mnohé rokle a úžůabiny potůčků, máme krásný pohled dolů na Čertovo jezero, i dosti daleko do kraje. Asi po půl hodině přijdem k ukazováku (do Eisensteinu -- k Černému jezeru, od kterého vede vlevo lesním průsekem dosti obtížná stezka přímo na Kamenné moře (Steinernes Meerú, jak nazván balvany posetý hřeben Jezerní stěny. (1343 m.) a Malého Kouta (Zwergeck), a pak vpravo k věži pro vyhlídku, stojící nedaleko sotva znatelného vrcholu Malého Kouta (1330 m.). Kdo jde bez vůdce, nechť nesejde z cesty, a dojde, řídě se ukazováky, za 1 1/4 hod. k věži. S dřevěné této věže jest táž vyhlídka jako z Jezerní hory, rozmnožená pouze ve směru jižním, kde za jasného počasí viděti pásmo Alpské od Watznannu až po Dachstein.
Jdeme-li od věže asi 5 minut směrem severovýchodním (jen se spolehlivým vůdcem, žádná stezka nevede přes okluzké balvany), staneme na kraji téměř kolmé stěny Černého jezera, na které patříme se závratné výše asi 300 m. Pohled tento patří mezi nejkrásnější na celé Šumavě.
Od věže vedou dvě cesty k Černému jezeru; jedna točitá, krátká, ale srázná a teď již zanedbaná a nebezpečná, druhá delší a pohodlnější, ale velkou oklikou k severu (na křižovatkách vždy cestou vpravo); touto druhou cestou sestoupíme asi za hodinu k jezeru, na jehož severním břehu stojí dřevěný pavilón.
Černé jezero (1008 m.) zvané též Eisenstrasským, jest největším ze všech jezer šumavských; pokrývá plochu 36,8 hektaru; a jest dle jedněch 57 m. (Möchel) dle jiných až 90 m. (Prášek) hluboké. Nejkrásnější pohled na jezero a 260 m. vysokou stěnu nad ním jest z pavilónu. Ozvěna odtud zbuzená trvá asi 10 vteřin. V jezeře nachází se hojně skalní pstruh (Salmo silvestris), a vyloveni odtud pstruzi vážící i 6-7 kg. Výtok z Černého jezera, Jezerní potok, pádí divokou lesní roklí (tvoře tak zvané "Černé slapy") k Úhlavě; je však u jezera upraven na způsob kanálu, jímž se s jara ddříví plaví. - Tři čtvrti hodiny na severovýchod od jezera jest Jezerní myslivna (Seeförest), nejstarší v této krajině a vřelého odporučení hodná místnost hostinská. Velmi zajímavá jest vyložená zde pamětní kniha.
Na Internetu si můžete prohlédnout historické fotografie z této doby - například od Jana Eckerta.na stránkách Pavla Scheuflera nebo na stránkách Stará Šumava.
 |
 |
 |
Opačným extrémem k cestování s horským vůdcem bývala sezónní autobusová linka ze Špičáckého sedla k Černému jezeru, kde ještě koncem osmdesátých let minulého století jezdil s výletníky dnes již historický krásný autobus Škoda 706 RTO. Silničku ze Špičáckého sedla, využívanou hojně pěšími i cyklisty, zde vybudoval krátce před 1. světovou válkou nadlesní Julius Komárek, otec univerzitního profesora Dr. Julia Komárka.
Černé jezero možno obejíti za 45 minut. Nad jezerem se zvedá Jezerní stěna do výše 280 m nad hladinou, jež je ve výši 1008 m.n-m. Její stěny jsou ohlazeny ledovci, jezero je ledovcového původu. Ze stěny stéká pramen, vlévající se do jezera v jižním cípu. Na severozápadním břehu železný kříž. Z některých míst ozvěna, od stěny největší. Plocha hladiny měří 18,93 ha. Nejhlubší je v místě pod stěnou, jižně od chaty, přesně 40,2 metru. Pro spodní ledové proudy je nebezpečno se v něm koupati. Roku 1911 byla zřízena knížetem Hohenzollerem, majetníkem tohoto panství, rezervace okolo Černého a Čertova jezera.
(Z Průvodce Šumavou z roku 1938)
 |
 |
... my se však vrátíme na Špičák, abychom se ještě stačili ponořit do lesů a shlédnout se ve vodě šumavských jezer. Na této cestě neočekávejme energetická místa ani svatyně; nejsou tam. Přirozeně vzniklé vodní nádrže mají jiná tajemství a vzbuzují otázky a myšlenky týkající se jejich jmen.
...
Cesta z Čertova na Černé jezero je dlážděna stříbrnými a zlatými kameny, a to na obou stranách rozvodí. Nikde na Šumavě nevidíme na povrchu tolik rudy pohromadě; pokud si však budeme chtít sebrat kamínek pro štěstí, nezapomeneme o něj v duchu poprosit nejbližšího skřítka. Je-li kámen větší, bude jeho strážce patrně nevrlý.
Název Černé jezero je už při pohledu z hráze hodně podivný. To, ce blýská pod vodou na povrchu balvanů, má úplně jinou barvu. I hladina je ve slunečním svitu příjemná a skoro teplá. Ale přece je tu něco skryto. Nemyslím legendy o válečném pokladu, žádnou energii lidských výtvorů jsem v jezeře nenašel. Tomu, kdo se umí vcítit do prostoru, jež je běžným lidským smyslům uzavřen však jezero přece jedno tajemství vyjeví ... Přebývá tu několik přírodních vodních astrálů. Jsou všichni dobří a chtějí mít klid; většinou jsou daleko od břehu. Jedna rusalka přišla na mou prosbu ke hrázi a vysvětlila mi některé věci. Může se prý zhmotnit nebo zviditelnit jen v noci a jen o některých zvláštních svátcích. Děje se to mimo jezero a sice proto, že za denního světla patří hladina i voda dobrým astrálům, potmě však vystupuje z hlubin vodní démon a má nad jezerem moc.Věděl jsem už o něm, když to řekla. Až z nejhlubšího dna byla zřetelná jeho skutečně černá myšlenka a síla. Vím, že nikdy nezůstanu u jezera do tmy.
(Citace z knihy Tajemná místa Pošumaví, kterou napsal Pavel kozák a vydalo nakladatelství MH v Berouně v roce 2000)
Černé jezero je podle pověsti bezedné. Jednou se o tom chtěli tři muži přesvědčit a na voru vypluli do středu jezera, aby do hlubin spustili provaz. Najednou se jezero otevřelo, že viděli až na samé dno, a ozval se strašný řev: "Když mě změříš, tak tě pohltím". Muži raději od svého úmyslu upustili.
Jednadvacátého ledna roku 1926 byla spuštěna na dno jezera urna s popelem průkopníka plzeňského lyžování ing. Julia Poláka za účasti jeho přátel Arna Juránka, náčelníka lyžařů Norberta Langa, V. Hory, bratrů Hudcových, Stangla, Dr. Mayera aj. Do skály proti hrázi byla na památku této události vsazena bronzová destička. Tu však vandalsky poškodili střelbou pohraničníci.
V létě 1964 byly v jezeře nalezeny bedny s německými materiály z 2. světové války, které ovšem pod hladinou nebyly uloženy ustupující německou armádou, ale pracovníky ministerstva vnitra ČSSR v červenci 1964, za účelem vyprovokování německé kontrarozvědky k akci, což se však nepodařilo.
 |
 |
Vysoko v Královském hvozdu leží Černé jezero. Je bezedné. Když se do něj hodí kámen, musí padat celou věčnost. Ale tři nevěřící muži na to nedali a chtěli hluboké jezero změřit do posledního sáhu. Udělali si vor a pádlovali doprostřed jezera. Tam spustili provaz. I když byl hodně dlouhý, na dno jezera nedosáhli. Voda se začal vřít, jezero se otevřelo, až bylo slyšet jeho strašlivé dno a ozval se řev:
"Když mě změříš, tak tě pohltím!"
Tu ti tři zahodili své pomůcky a rychle veslovali ke břehu. O hluboké vodě už pak nikdy nemluvili.
(Z knihy Legendy a pověsti staré Šumavy, kterou vydalo nakladatelství Levné knihy v Praze roku 2002)
Černé jezero vzniklo pohybem ledovce ve čtvrtohorním pleistocénu. Své jméno dostalo od zdánlivě černé barvy vody jezera, vznikající odrazem okolních hustých lesů. Najdete na svahu Jezerní hory (1.343 m) asi 4 kilometry severoseverovýchodně od Železné Rudy -- leží v nadmořské výšce 1.008 m. Nad hladinou se tyčí ledovcem vytvořená 330 m vysoká skalní stěna zvaná Jezerní, dosahující téměř k vrcholku Jezerní hory.
Jezero zaujímá plochu 18,5 ha (jinde se uvádí 18,93 ha), přičemž od hráze k Jezerní stěně byste naměřili zhruba 800 m. Kdybyste jezero chtěli obejít -- což není dnes dovoleno -- museli byste ujít tisíc osm set devět metrů. Jezero zadržuje úctyhodných Objem vody je 2,8 miliónu krychlových metrů vody. .Je značně hluboké -- jeho dno mnohde leží v hloubce až až 40 m. Dno je kamenité a je pokryto až devět metrů silnou vrstvou kalu z pylu okolních stromů, ukládaného zde po statisíce let
Hráz jezera je zpevněná - vody jezera pohánějí první přečerpávací hydroelektrárnu v ČSR, vybudovanou roku 1929 Škodovými závody Plzeň pro ZČE (soustrojí 2,5 MVA, spád 240 m). Hladina jezera proto během dne o několik centimetrů kolísá. Dnes již se voda z Úhlavy do jezera nečerpá, ale k pohonu elektrárny se využívá ve špičkách stále.
Černé jezero je součástí přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero o rozloze 175 ha -- ta byla vyhlášena již roku 1911.
Vody Černého jezera se využívají nejen k výrobě elektřiny. Nám již známý nadlesní Komárek, který vybudoval k jezeru přístupovou silnici, nasadil v květnu 1890 do jezera 1 800 kusů mladých sivenů amerických, odchovaných v umělé líhni v Železné Rudě. Rybám se v jezeře se dařilo, proto zde bylo v květnu 1892 nasazeno dalších 8 950 kusů. V roce 1893 zde bylo nasazeno dokonce 30 000 kusů ryb, a to za osobní účasti profesora A. Friče. Kromě sivena amerického zde byl nasazen i siven alpský. Siven je ryba nesmírně dravá, takže se mu podařilo brzy vyhubit ostatní nasazené ryby -- například marény, kterých bylo do jezera r. 1893 nasazeno 5 000.
Výzkumu jezera se věnovala řada našich předních odborníků a výzkumy pokračují dodnes.
 |
 |
Černé jezero, snad díky poměrně snadné přístupnosti, inspirovalo některé naše spisovatele; psali o něm například Jan Neruda v Romanci o Černém jezeře, A. V. Šmilovský v díle Paranasie a Jaroslav Vrchlický nazval své vyprávění prostě Černé jezero. O jezeru psal dále Adolf Heyduk (U horského jezera), Eliška Krásnohorská i další autoři.
Černé jezero se dostalo i do hudby -- Antonín Dvořák nazval ve svém cyklu Ze Šumavy první část U Černého jezera.
 |
K Černému jezeru se nejrychleji dostanete asfaltovou silničkou po žluté značce z parkoviště Špičácké sedlo asi 3,5 km. Od Černého jezera můžete navštívit asi 2,5 km vzdálené Čertovo jezero po červené přes Rozvodí a Jezerní horu, nebo Bílou Strž (odkud je možné po upraveném chodníku sejít až do blízkosti 7 m vysokého vodopádu) po červené zhruba 4 km. Odsud lze pak sejít až do údolí a vrátit se do stanice Špičák vlakem - jízda tunelem je nevšední zážitek.
Cyklisté mohou od Bílé strže pokračovat dále na Stateček a pak ještě dále ... třeba až do Svaté Kateřiny, odkud lze sjet do Nýrska a vrátit se i s koly vlakem.
 |
Obrázek ze serveru mapy.cz
Pokud jdete pěšky od Špičáckého sedla, všímejte si tabulí naučné stezky. Mimo jiné se vám osvětlí význam "zámečku" -- zdánlivě nemotivované stavby stojící prostřed lesa. Je tam skryt vzdušník vyrovnávající rázy vody v potrubí, které přivádí vodu na turbímy vodní elektrárny postavené hluboko pod vámi, v údolí vytvořeném řekou Úhlavou, v nadmořské výšce 728 m (využívá se tedy energie vody ve spádu 274 m). Elektrárna Černé jezero byla postavená letech 1929-30 jako první přečerpávající vodní elektrárna na našem území. Je technickou památkou, ale dosud je v provozu, se zachovalým původním zařízením.
Přehrazením Úhlavy vznikla dolní nádrž, které sloužila jako zásobárna vody pro čerpání vody zpět do jezera v době energetických sedel. Nádrž je hrazena 7 m vysokou a 64 m dlouhou hrází a pojme 25000 m3 vody. Elektrárna byla vybudována podle studií technického rady Zemského úřadu v Praze ing. Karla Koseka, autorem projektu byl ing. František Pech. Do provozu byla uvedena 6. prosince 1930.Elektrárna je vzhledem k velikému spádu vody osazena Peltonovou turbínou a generátorem o výkonu 1,6 MW. Voda je na turbínu přiváděna 2 km dlouhým podzemním potrubím. Přečerpávací provoz skončil v šedesátých letech 20. století.
Pro energetické zpracování odtoku vody z vyrovnávací nádrže byl zhotovitelem Strojírny Brno, a.s., v r. 2004 v samostatném objektu instalován nový turbogenerátor o výkonu 40 KW s horizontální průtočnou Kaplanovou turbinou. V roce 2005 pak byl do strojovny původní elektrárny instalován další nový turbogenerátor o výkonu 370 kW s Peltonovou turbinou.
 |
 |
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
