 |
Dne 10. května 2003 jsme podnikli zajímavý výlet. Necestovali jsme do Středomoří, ale do Středohoří, do vesničky Třtěno na Lounsku, kde nás zaujal zcela nenápadný, pouhých 285 m vysoký typicky středohorský kopeček - homolička s názvem Syslík. Jeho jižní strana, tak jako u většiny lounských vrchů je bezlesá, na vrcholu a ostatních svazích pak nacházíme občas keře a tu a tam listnáče, na západním svahu ještě uměle vysazené smrky a modříny.
Na dnešní den opět nebyla příznivá předpověď počasí. V noci hodně napršelo, na polích zůstaly po dešti místy rybníčky. Cestou do Lovosic byl pohled na Středohoří dramatický, vrcholy kopců vystupovaly dost ostře z mlhy a nad nimi se valily těžké tmavé mraky. Velmi temný byl severozápad, Milešovku nevidět.... Ale tomu nejhoršímu se nám podařilo ujet.
|
Lounské kopce
Vycházíme blátivou cestou ze Třtěna k Syslíku. Nohy se nám boří do bahna, ale postupujeme dále. Mraky zůstávají za námi a dokonce prosvítá sluníčko. Krajina je svěží zelená a prostoupená omamnou vůní kvetoucích hlohů, které ještě s dalšími keři lemují naši cestu. Syslík máme po pravé straně a vlevo jsou pole, za nimiž se tyčí Chožovská hora, Oblík, Srdov a Brník.
Od Chožovské hory se ozývá kukačka a v keřích zpívá spousta dalších drobných ptáčků, z nichž nás zaujmou kouzelné a neopakovatelné trylky pěnice slavíkové. Z květeny nás zaujmou veliké květy pryskyřníku, u cesty kvetou pampelišky a jahoda lesní, v louce modré květy lnu rakouského.
Blížíme se k jižnímu svahu Syslíku, který se místy doslova modrá rozkvetou šalvějí luční. Její květy jsou výrazně modré s nádechem do failova a tato barva výrazně kontrastuje se žlutými květy pryšců. Tu a tam již vykvétá mateřídouška. Ve vyšší partii svahu se vlní kavyly. Naši pozornost upoutají první motýli - zejména bělásci, drobní hnědásci, modrásci a okáči. Na poli zahlédneme srnku.
Náhle je zpěv ptáků přerušen velmi výrazným cvrčením, které se ozývá odněkud z keřů, ale přesné místo nelze určit. Cvrkot je chvílemi tak silný, že v něm ostatní ptačí hlásky téměř zanikají. Nechce se mi to věřit, to cvrčení je mi důvěrně známé z Itálie.... že by to byly cikády? Samečci, kteří přivolávají samičky. Při našich poutích jsme se s cikádami dosud nesetkali. Zdá se mi to natolik neuvěřitelné, že si musím doma ověřit v atlasu, že cikády u nás v teplejších oblastech také žijí. Ne náhodou jsem lounskou oblast Středohoří přirovnala k italské krajině a cikády, nejednou opěvované básníky, mě v tom utvrzují. Naše milované Středohoří nás okouzlilo něčím novým!
 |
Cikáda chlumní
Sedíme u cesty a kocháme se pohledem na krásy zdejší krajiny i její zvuky. V polích se vinou cesty a silničky, po nichž neprojede během naší pouti jediné auto. Zřejmě do tohoto nádherného koutu ještě neproniklo dvacáté nebo vlastně již jednadvacáté století. V rybníčku se ozývají žáby. Zatahuje se a mírný deštík nás nemine.
Pokračujeme v cestě podél Syslíku a představují se nám další rostliny - teplomilnější žlutavě kvetoucí ledenec luštinatý, bílý rožec polní, růžová hluchavkovitá rostlina marulka pamětník, růžová vikev z rodu motýlokvětých a modravý rozrazil rozprostřený. Tráva je tu sytě zelená a černozem po dešti ještě černější. Z trávy se zvedá les loňských zaschlých bodláků pcháčů bělohlavých. Při zemi vyrůstají nové, překrásné růžice jejich listů.
Rozhlížíme se po krajině a před námi se vlevo otevřel pohled na něžně zelené nezalesněné homoličky Křížových vrchů. Přestalo pršet a slunce se znovu ujalo vlády nad krajinou, jejíž barevnost je výraznější. Kopce jakoby se přiblížily.
Vracíme se a na jižním svahu Syslíku se znovu ozývají cikády. Květy hlohů obletují včely, které jsou v posledních letech vzácné... Tu a tam zahlédneme čmeláka.
Radujeme se ze všeho, co nám zdejší štědrá krajina nabízí, ale čas nezastavíme. Sluníčko směřuje k západu - a my, plní krásných a hlubokých dojmů se loučíme se Syslíkem a míříme k východu - na nádraží do Lovosic.
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka, ilustrace autorky