 Pohled na Vesuv s lávovým proudem z roku 1944 |
 Letecký pohled do kráteru Vesuvu |
Někdy je člověk téměř magicky přitahován určitým místem na Zemi, vzdáleným třeba i tisíce kilometrů od místa, kde žije. Tím místem je pro mě Vesuv a jeho okolí.
Poprvé jsem se s ním setkala ve svých šesti letech na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu a už tehdy mi učaroval svým tvarem a tím, že z jeho vrcholu vystupoval kouř. Ve škole jsem se pak nejednou při pohledu na nástěnnou mapu Evropy zatoulala k Neapolskému zálivu. Vše spojené s tímto místem mě zvláštním způsobem přitahovalo...
Pohled na Vesuv s lávovým proudem z roku 1944 |
Letecký pohled do kráteru Vesuvu |
Začátkem června 1998 to už nebyl sen, ale skutečnost. Vydaly jsme se s dcerou na cesty za italskými vulkány.
Toužebně očekávaný Neapolský záliv je před námi. Slunce se blíží k západu, hladí Vesuv svými paprsky a dodává mu nafialovělý odstín. A pod ním září Neapol, omývaná temně modrým mořem. Celá krajina hýří kontrastními, ale zároveň neobvykle jemnými barvami. Vzpomněla jsem si na okřídlené úsloví "Vidět Neapol a zemřít", k němuž dalo podnět nejen samotné město, kdysi slavné kulturní centrum Evropy, ale především jeho jedinečná geografická poloha a panoráma slavného vulkánu.
 Neapolský záliv |
Projíždíme městem Torre del Greco, nad nímž se tyčí obrovský kužel Vesuvu, který je na dosah, ale dostat se k němu není jednoduché. Podařilo se nám to až potřetí. , kdy jsme byly nasměrovány na správnou odbočku. Byla to úzká, strmá ulička s vysokými domy, na jejímž konci začínala fascinující divoká scenerie - obrovské balvany načervenalé lávy bizarních tvarů, místy porostlé žlutě kvetoucími kručinkami a dalšími rostlinami, které jako by tryskaly z kamení.
 Kručinky na Vesuvu |
 Rostliny na Vesuvu |
Stoupáme serpentinami, vedoucími pestrými pásmy vegetace, keřů, listnatých stromů a borovic. Na parkoviště, které je přibližně v nadmořské výšce 1000 m, přijíždíme kolem devatenácté hodiny, ale přístup ke kráteru je už zavřený. Nevadí. Usadíme se poblíž. Strávíme tu krásný večer s výhledem na Neapol, moře, ostrovy Capri, Anacapri, Ischia a Sorrentský poloostrov. Po levé straně máme vrchol Vesuvu a za námi je částečně vidět stěnu kráteru původního vulkánu Monte Somma, v jehož kaldeře se zrodil vlastní Vesuv. V údolí mezi Vesuvem a Monte Sommou, zvaném Atrio del Cavallo je kamenná řeka - tudy protékala čedičová láva při poslední erupci v roce 1944. Atmosféra plná romantiky je spojená s malým přírodovědným průzkumem. V těchto místech končí vegetační pásmo a začíná království popelu a lávy, kde se jen tu a tam uchytí kytička.
Ještě než se setmí, si namaluji obrázek tohoto pro mě téměř posvátného místa.
 Pohled na Monte Sommu z úbočí Vesuvu |
 Pohled na Vesuv od Sorrenta |
Druhý den jsme mezi prvními turisty, vystupujícími k vrcholu (1281 m nad mořem) a na cestu nám svítí sluníčko, jehož paprsky zvýrazňují barvy kamení - od šedavě hnědé přes různé červenavé až nafialovělé odstíny. Tato láva charakteristidká pro Vesuv se nazývá "lava rossa". Obdivujeme obrovské bloky lávy zajímavých tvarů a přicházíme ke kráteru, který je fascinující. Jeho průměr je přibližně 500 m a hloubka téměř 200 m. Na dně je popel a ve stěnách kráteru je zapsána každá erupce ve vrstvách lávy a popelu, které se střídají dost nepravidelně - přesně tak, jak jednotlivé erupce probíhaly. V západní stěně je patrný žhavý dech hory, V puklinách lávy je místy vysrážená žlutá síra, pěkně kontrastující červenavé lávě.
 Rostliny šplhají k vrcholu Vesuvu |
 Fumaroly |
Škoda jen, že kráter není možné obejít celý. Máme ještě dost času, který využíváme k podrobnějšímu pozorování a vnímání obrovské energie vulkánu.
Na kameni sedí ještěrka a dole v kráteru poletuje jakýsi drobnější bělavý motýlek s tmavšími skvrnkami. Zaujme nás několik rostlinek, kterým se v kráteru zalíbilo.
A opět nádherný rozhled k Neapoli, moři, ostrovům, Sorrentu a Pompejím, tentokrát barvách poledního slunce. Věnujeme pozornost strmému svahu s velkými kusy lávy, které jsou tu zřejmě dobře zaklíněné. A tu a tam rostlinka, jen tak osaměle, ale kousek dál je ostrůvek rostlin s nápadnými karmínovými květy Mnohem později zjistím, že je to mavuň červená - Centranthus rubra (italsky Valeriana rossa). Další rostlinou s narůžovělými drobnými kvítky je druh šťovíku, pravděpodobně Rumex scutatus. Zvláštní pozornost si zaslouží kvetoucí kručinky. Je jich více druhů a jeden je obzvláště zajímavý - kručinka etnenská (Genista aetnensis), která byla na Vesuv dovezena z Etny začátkem 20. století a daří se jí tu výborně. Vesuv představuje unikátní společenství rostlin a živočichů na vulkanickém půdním podkladu, které si zaslouží přísnou ochranu. Proto zde byla vyhlášena přírodní rezervace "Parco nazionale del Vesuvio".
 Valeriana rossa |
 Vesuv od Pompejí |
Je tu nádherně a já se tu cítím tak dobře, jsem plná radosti a mám pocit, jako bych sem patřila. Snad bychom tu zůstaly do večera, ale musíme se s Vesuvem rozloučit, před námi je cesta na Sicilii a na Liparské ostrovy, kde nás čekají další činné sopky a krásné zážitky s nimi spojené.
Vesuv vznikl asi před 400 000 lety (některé prameny udávají jen 12 000 let) podmořskou erupcí jako samostatný ostrov, který se při dalších erupcích rozrůstal, až se spojil s pevninou.
Jednou z nedávno doložených erupcí je tzv. Avellino, k níž došlo asi před 3 000 lety. Pak pravděpodobně nastalo delší období klidu - zakladatelé Pompejí nepamatovali žádný výbuch, Vesuv byl považován za vyhaslý. Před osudným výbuchem v roce 79 byla hora (nyní nazývaná Monte Somma) podstatně vyšší, asi 2300 m nad mořem. Výbuchem došlo ke zhroucení kráteru a vytvoření kaldery, z níž vyrůstal nynější Vesuv. K dalšímu výbuchu došlo v roce 203 a dále následovaly menší erupce po delších přestávkách až do roku 1631, kdy došlo k obrovskému výbuchu a nastalo období větší aktivity - zejména v 18. století. K poslední erupci došlo v roce 1944. Od té doby je Vesuv v klidu, ale žije, jak nasvědčují fumaroly, vystupující ze západní stěny kráteru. Kdy se Vesuv probudí, nevědí ani vulkanologové. Může to být kdykoliv, ale může mít i své delší období klidu.
 Erupce Vesuvu 1944 |
V roce 1842 byla na Vesuvu vybudována první vulkanologická observatoř, kde byl umístěn seismograf a později další přístroje. Po roce 1913 byl Vesuv sledován pravidelně i v období klidu.
Podnětem ke vzniku vědního oboru vulkanologie byly dva dochované dopisy Plinia mladšího, v nichž popisuje svému příteli Tacitovi průběh výbuchu Vesuvu v roce 79.
Žádná hora na světě se netěšila takové pozornosti umělců, zejména malířů, jako Vesuv. Bylo to jednak díky náhodným objevům antických měst Pompejí a Herculanea při výkopových pracích a pak častými erupcemi, které byly velkou inspirací.
Pietro Fabris - |
Pietro Fabris - |
Obrazy a rytiny Vesuvu nacházíme v mnoha galeriích, muzeích i soukromých sbírkách i za hranicemi Itálie. Kresby a malby erupcí jsou cennými dokumenty pro vulkanology. Obrazy Vesuvu namalovali:.Pietro Fabris, Wiliam Turner, Joachim Christian Dahl, Wiliam Turner, Camille Corot, Franz Ludwig Catel a mnozí další.
 Wiliam Turner - Výbuch Vesuvu 1817 |
 Joachim Christian Dahl Výbuch Vesuvu |
Obrázky - archív autorky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka