 |
Březina se nachází západně (spíše jihozápadně) od Milešovky, je to náhorní pláň v nadmořské výšce přibližně 650 m. Zajímavostí této lokality je rašeliniště (jediné v Českém středohoří), stará bučina a rybník, který se stal cílem našeho výletu.
Červen si přispíšil
zaklepal na dveře
a vlčí máky
otevřely své květy...
Bylo jich tolik při trati a na náspech, jako by tu někdo rozstříkal červenou barvu. Začíná kvést i modrofialová šalvěj luční. Krajina po deštích je svěží zelená. Modrá obloha jen tu a tam s malými řasami a předpověď počasí jsou příslibem horkého dne.
|
Z Lovosic na Březinu pokračujeme autem malými silničkami a jako vždy nás rozněžní panoráma středohorských kopců, které se před námi rozevře v celé kráse. I když jsou kopce nevysoké, působí mohutně - zvedají se tak nečekaně a prudce a v jejich tvarech se skrývají veliká dramata Země. Před Lovošem se rozprostírá pole ječmenu, který po nedávných deštích pěkně povyrostl. Jeho vousaté klásky sytě zelené se vlní v mírném vánku. Nejednou mě napadlo, jak by tato krajina zapůsobila na Vincenta van Gogha, kdyby sem zavítal, jaké obrazy by namaloval?
 Kohoutek luční |
 Rdesno hadí kořen |
 Hadí mord nízký |
Na Březině nás vítá alej ještě kvetoucích kaštanů, která tu byla kdysi vysazena. Po pravé straně stojí zřícenina bývalé hájenky. Vlevo je na dohled vrchol Milešovky a my se vydáváme k hrázi nevelkého rybníku, lemovanou kaštany - bývalý majitel měl tyto stromy zřejmě v lásce. Vítají nás dvě kukačky - jedna kuká snad někde v aleji a druhá se ozývá z lesa za rybníkem. Na okraji hráze kvete zajímavý nafialovělý druh kakostu, osamělý tmavě růžový kohoutek luční. Objevují se první květy rdesna hadího kořenu v barvě lila. Vůně vody je v horku, které začíná, obzvláště příjemná, tu a tam jemně kuňkají žáby.
 Šídlo královské |
 Leknín bílý |
 Šídlo obecné |
Posadíme se na hrázi a sledujeme dění kolem. Poletují tu šídla malá i velká, občas postávají v letu a pak usednou na stéblo trávy nebo list. Roje malých mušek, ale neštípou nás. A je tu bohatý život ve vodě, z níž tu a tam vyrůstají listy zajímavého drobného kapradí, a listy dalších rostlin včetně leknínů.
Pod hladinou se to jen hemží pulci a drobnými rybičkami celkem nenápadně šedohnědě zbarvenými, některé mají po stranách bělavý proužek. Ale pak nás zaujme rybka, která doslova zlatě zazáří - snad jak na ni z určitého úhlu dopadnou sluneční paprsky.... Že by zlatá rybka? Měli bychom vyslovit nějaké přání jako v pohádce.... ani jsme je nevyslovili, rybička snad jakoby tušila, co by nás mohlo potěšit.
Nad námi se objevil velký tmavý pták s vykrojenými křídly, který zcela neslyšně přelétl rybník a snesl se na protější břeh. Velmi vzácný čáp černý. Tyto ptáky jsem viděla někdy před dvaceti lety v Jeseníkách. Čáp byl dobře viditelný, vykračoval si po břehu, tu a tam něco sezobl. Po chvíli odletěl. Slunce žhne, sedáme si do stínu. Pozorujeme oblohu, obláčků - řas trochu přibylo, ale nic nehrozí.
Rozhodli jsme se obejít rybník. Cesta byla příjemná, listnatým lesíkem, tvořeným břízami, olšemi, jeřáby. Viděli jsme stezky zvěře vedoucí k vodě. Na bahnitém břehu neklamné důkazy, stopy srnčích kopýtek. Z lesa se ozývá hrdlička divoká a budníček lesní. Kukačky chvílemi utichnou, aby nabraly sil k dalšímu kukání.
Na louce objevíme zběhovec plazivý se sytě modrými květy, celá rostlinka připomíná svícen, velkou zajímavostí je osamělý žlutý květ hadího mordu nízkého, zaujmou nás dva druhy rozrazilu a na pokraji lesa mařinka vonná a ptačinec velekvětý, který tu vytváří nádherné bílé kolonie. Zastihneme ještě i úpolín evropský se sírově žlutými květy. Nádhera. Louka se zajímavě rostlými vrbami a kvetoucími rdesny... za týden tu jistě bude záplava jejich květů. Občas přeletí čmelák.
 Ptačinec velekvětý |
 Ohniváček červenoskvrnný |
 Čáp černý |
Motýlů je málo, ale přece jen se objeví zejména bělásek, okáč luční a zvláštní pozornost si zaslouží malý drobnější motýlek žlutavé barvy, který na první pohled připomíná padající list akátu. Když se motýlek konečně usadí na kameni a na chvilku rozevře křídla , zjišťujeme, že kromě žlutavě až okrově zbarvených horních kridel, jsou spodni kridla hnedava a cela kridla poseta tmavymi skvrnkami. Ale dlouho neposedí - opět křídla rozevírá a zavírá a vzlétne Mohl by to byt snad ohniváček černoskvrnný. Létá jich tu několik.
Cesta nás zavede do lesíka a odtud do kaštanové aleje, kde se uzavírá náš okruh.
Z výletu si odnášíme krásné zážitky, je to jedno z mála míst ve Středohoří, jehož charakter určuje voda se svým zajímavým a bohatým životem.
 Zběhovec plazivý |
 Upolín evropský |
Obrázky - archív autorky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka