 |
Při slově "fontány", se nám vybaví většinou fontány vodní, ať už jsou to vyvěrající termální prameny (například v Karlových Varech) anebo umělé fontány a fontánky různě v parcích a zahradách.
Ale na některých místech Země se čas od času objevují fontány ohnivé, kdy na povrch prudce vyráží řídké, hodně zásadité čedičové magma z krbů, uložených ve velkých hloubkách (například až 60 km na Havajských ostrovech).
Tyto okamžiky trvají zpravidla krátkou dobu než pod povrchem klesne tlak a z kráteru nebo trhliny se ještě nějakou dobu rozlévá žhavá řeka. Těmito poměrně mírnými erupcemi vznikají tzv. štítové sopky, které mívají celkové pozvolné, táhlejší svahy (na rozdíl od stratovulkánů se strmými kužely, chrlících popel i lávu).
Ale i stratovulkány (například Etna) mívají výlevy lávy, které mohou začít ohnivou fontánou.
S ohnivými fontánami se můžeme setkat na Havajských ostrovech (současně velmi aktivní Kilauea na obrázku), na Galapágách, Islandu, ale i na dalších ostrovech, které se nacházejí většinou na tzv. "horké skvrně", kde je oceánská deska velmi tenká, takže tu magma snadno proniká na dno oceánu a vznikají podmořské sopky. Podobně je tomu i na oceánských hřbetech - na rozhraní dvou kontinentálních desek, kdy pronikající magma na obě desky tlačí a tím je od sebe oddaluje (středooceánský atlantský hřbet).
Podmořské sopky dalšími erupcemi postupně narůstají, až se jejich vrcholy objeví nad hladinou a je tu nový ostrov - základna pro život. Jeden takový, který za čas "vykoukne" prostřednictvím ohnivé fontány nad hladinu Pacifiku a stane se součástí Havajského souostroví, se pomalu připravuje. Přestože je ještě hodně hluboko, už má své jméno - Loihi.
|
Obrázek autorky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka