 |
Žhavá řeka navždy zkameněla
zbavena žáru
proměněna ve varhany
jež hrají už jen tichou symfonii
o zrození hor...
Naše dnešní putování směřovalo k jedinečnému skalního útvaru připomínajícímu píšťaly varhan. Tak pravidelně uspořádané čedičové sloupce místy až 12 m dlouhé nikde jinde v Evropě nenajdeme.
Panská skála byla odkryta těžbou kamene ve vrchu na okraji obce Prácheň u Kamenického Šenova a zaujala geologa Josefa Emanuela Hubsche natolik, že upozornil na její výjimečnost a zasadil se o to, aby další těžba byla zastavena. Od roku 1895 se stala Panská skála a její okolí geologickou rezervací.
Cestou z Lovosic do Děčína jsme obdivovali středohorskou krajinu podél Labe. Stromy a keře se již oblékly do svého podzimního šatu v nejrůznějších odstínech okrových, žlutavých a karmínových barev, které byly dnes tlumenější, obloha zatažená s cáry nízkých mraků zahalujících vrcholy kopců, Velice dramatická scenérie, jejímž výsledkem bude déšť. I špatné počasí má svoji poezii.
Blížíme se ke Kamenickému Šenovu a před námi se otevírá panoráma Lužických hor, i když poněkud zastřené. Kopce Lužických hor se svými tvary podobají středohorským, na jejich vzniku se také částečně podílela sopečná činnost. Znovu se utvrzujeme o kráse a geologické pestrosti severních Čech.
Panskou skálu jsem viděla mnohokrát na fotografii a teď mám možnost ji vidět ve skutečnosti. Kdysi tu býval osamělý vrch s mírnými svahy na severu a východě. Teď se tu před námi tyčí majestátně varhany, při pohledu na ně se tají dech. Zamračené počasí dodává skále zvláštní kouzlo. Zvětralý čedič je na povrchu tmavě šedý a na mnoha místech se stříbřitě zelenavými lišejníky. Uvnitř je kámen černý. Obdivujeme dílo přírody - kamenné sloupce k sobě velmi těsně přiléhají a jsou tak dokonale složené, že místy na příčné straně připomínají dlažbu. Někde se přece jen mezi kameny uchytila semínka trávy a jiných rostlin. Tu a tam dokonce vyrůstají i břízky. Zaujaly nás červeně zbarvené bochníkovité trsy borůvčí.
Začíná drobně pršet, ale my jsme zaujati kouzlem tohoto místa. Obcházíme skálu a prohlížíme si ji důkladně ze všech stran, obdivujeme i jezírko vzniklé zalitím v odtěžené jámy dešťovou vodou. Jeho hladina stoupá nebo klesá, jak máme možnost spatřit podle stop hladiny na kamenech. Na jižní straně skály objevujeme osamělý modře kvetoucí zvonek broskvolistý a žlutý jestřábník zední. Obloha ještě více potemněla. Rozpršelo se vydatně, varhany téměř zčernaly. Pochmurná atmosféra, ale ne tak docela. Kapky dopadají na kámen a mně se zdá, že varhany hrají "Odu na radost".
Sedím ve vlaku. I přesto, že při pohledu z okna je vidět už jen rovina, mám stále před sebou nádhernou Panskou skálu. Začínají se rodit verše, které jsou v úvodu tohoto vyprávění.
|
Obrázek - archív autorky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Jana Vesuvanka