První letní den na Karfilátu

Karfilát... Co to má být? To zajímalo i nás, a tak jsme se vydali dne 21. června 2005 na místo s tímto zajímavým názvem, který tak trochu připomíná karafiát, a jak jsme zjistili, ne náhodou.

Den začíná jasnou oblohou a sluníčkem. A co víc si člověk může přát na výlet? Motoráček vyjíždí z Roudnice. Trať se vine po okraji města a dál loukami, políčky, hájky. Krajina se mírně vlní a z toho vlnění se vlevo vyhoupne Říp a po pravé straně na obzoru ve slabém oparu část Českého středohoří. Upoutá nás barevnost polí pod Řípem, na žlutou plochu hořčičného pole navazuje pole světle modrofialově kvetoucích rostlin, přemýšlíme co by to mohlo být, ale marně (Dodatečně jsem zjistila, že na poli roste medonosná svazenka vratičolistá - Phacelia tanatcetifolia, původem ze Severní Ameriky.). K dokreslení obrazu krajiny přispějí dvě srnky v poli u trati.

Svazenka vratičolistá

Svazenka v detailu

Naší cílovou stanicí je Kleneč, nacházející jižně od Roudnice, odkud se vydáváme pěšky jihovýchodním směrem. Po necelé půlhodince chůze stoupáme úzkou cestičkou na kopeček Karfilát, odkud je vlevo krásný výhled na blízký Říp a vpravo na obzoru vidíme Milešovku a Kletečnou. Karfilát je zčásti porostlý borovicemi, mezi nimiž nacházíme dub a akát. Na vrcholu kopce na západní a východní straně je písčitá, planina, kde se uchytily různé druhy trav a dalších rostlin. Velmi zajímavá je fialově okrová tráva s květenstvím laty. Žlutě kvete svízel, siřišťový, světle fialové květy má chrastavec, krásné jsou trsy růžově kvetoucí čičorky pestré, nechybí ani bodlák máčka ladní, na okraji lesa ojedinělé kvete bílý tužebník. Potěší nás dokonce i motýl nápadný svým zbarvením - bílý s hnědočernými velkými skvrnami, okáč bojínkový.

Svízel siřišťový

Čičorka pestrá

Okáč bojínkový

Blížíme se k vrcholu a před očima nám zazáří bílé květy bělozářky liliovité a rozvine se celý koberec barev vyrůstajících z písku. Nejvzácnější rostlinkou je drobný bíle kvetoucí hvozdík písečný (Dianthus arenarius), který tu vyrůstá v trsech a bohatě kvete. Zaujme nás jeho velmi jemná vůně. Je to rostlina, kterou nenajdeme nikde jinde na světě než zde (endemit).

Hvozdík písečný

Bělozářka liliovitá

Kromě hvozdíku písečného zde kvete i hvozdík kartouzek s tmavě růžovými květy.

Procházíme místo, našlapujeme opatrně, abychom nic z té krásy neponičili. A je co obdivovat. Krásné chrpově modré květy pavince horského, kterých je místy hodně, ostrůvky hvozdíků, rozkvétá řebříček, drobně žlutě kvetoucí mochna písečná, rozchodník ostrý a bílý lomikámen vždyživý. Nesmím zapomenout na rozzářená květová sluníčka nízkého jestřábníku chlupáčku a mateřídoušku...

Mochna písečná

Jestřábník chlupáček

Pavinec horský

Nad květy poletují čmeláci a motýli - zejména zmíněný okáč bojínkový a drobnější rezavě hnědý motýlek, který neposedí. Motýlů je tu opravdu hodně - křidélka se jen třepetají.

Posadíme se do stínu pěkně urostlé borovice na okraji louky. Vůně, barvy, zpěv ptáků, před námi Říp. Impresionistický obraz léta, které budiž pochváleno. Udělám si malou skicu pohledu na Říp z tohoto magického místa. A pak nám nezbývá než se rozloučit a vydat zpět na nádraží.

Sedím ve vlaku obohacena o hluboké dojmy a zážitky. Říp se halí do jemné bělavé pavučiny tvořené řasami a já mu ještě zamávám z okna.

Obrázky - archív autorky

Zpět na Tajemná místa plná síly

Jana Vesuvanka