 |
 |
Nedaleko Prahy se na obou březích řeky Vltavy rozkládá "průmyslové město"
Kralupy. Paneláky a tovární komíny zcela zakrývají odvěkou dominantu města - skalnatý kopec Hostibejk.
Po průjezdu městem přes Masarykův most směrem na Nelahozeves se najednou otevře pohled na krásnou
vysokou pískovcovou skálu (cca 220 m) s nepřehlédnutelným vyhlídkovým altánkem,
který zde nechal (v první polovině 20. století) postavit kralupský
architekt Anton Karban.
|
|
Pojmenování tohoto kopce se dodnes nepodařilo vysvětlit. Snad zde kdysi dávno sídlil Hostivít a ve své usedlosti se staral o obecního býka - ale to jsou jen dohady. Podle dochovaných historických pramenů zde stávalo pohanské obětiště, mohlo být Slovanů. Archeologické vykopávky keramických střepů zde potvrdili pravěké osídlení. Nicméně zdejší pověst vypráví o vysokých štíhlých kamenech (menhirech?), jež měly podobu lidských postav. Ty zde na kopci prý stály ještě na začátku 20. století. Jedním z nich měla být zkamenělá těhotná manželka hostinského z obce Lobeček. Ta zamkla dům a odešla nahoru na Hostibejk. Dlouho se nevracela a tak když se jí muž nemohl dočkat v návalu vzteku ji proklel. Žena se v tu chvíli proměnila v kámen, který pak drahný čas stával v místech, kde je dnes výletní restaurace.
 |
 |
Tolik pověst jež končí nešťastně. Další neštěstí se zde odehrálo na konci druhé světové války. Na nejvyšším bodě Hostibejku byla postavena v roce 1939 takzvaná protiletecká hláska - betonový bunkr s protiletadlovými děly a kulometnými hnízdy, který měl sloužit dělostřelcům při ochraně kralupské rafinerie.
 |
 |
Po německé okupaci republiky byla usídlena v
kralupských školách po celou válku německá posádka asi 2000 mužů. Když
se v roce 1941 začala situace na východní frontě zhoršovat, odvezli Němci
vojenskou techniku z Hostibejku na frontu.
Na konci války 22. března 1945 spojenci poslali nad Kralupy 125 amerických
letadel, která zde za půl hodiny svrhla přes tisíc pět set bomb. Cílem byla
likvidace zdejší rafinérie minerálních olejů. Nejspíš měli spojenci špatné
informace, neboť v té době již nebyla v
provozu a proto byl nálet zcela zbytečný. To však víme dnes, jak to bylo tehdy
ví jen Pán Bůh....
Při náletu bylo usmrceno 145 lidí a zcela zničeno více jak tisíc budov. Až do
květnové revoluce byl život v Kralupech tímto náletem totálně ochromen.
 |
 |
Němci opouštěli obsazená území a válka už měla na kahánku. Podle jedné verze události jež se zde odehrála, se na Hostibejku 7. května 1945 sešla jako obvykle parta kluků a když dole po silnici projížděla německá kolona, někdo z nich na ni vystřelil z revolveru. Na to se z kolony oddělila motorizovaná ozbrojená hlídka, která vyjela na náhorní rovinu až ke zděnému bunkru a chlapce zde ukryté postřílela. Pomníček, jež tuto událost připomíná, stojí hned vedle místa činu:
Zde padli za vlast
Čermák Zdeněk
Henkl Antonín
Henkl Rudolf
Kretzer Emerich
Müller Jaroslav
Náhlovský Antonín
Někteří mladíci z party před příjezdem Němců utekli a zachránili si život. Sedmým zastřeleným při této akci - na cestě od Lobče - byl František Hořák. Nejmladší oběti bylo 17 let, nejstarší 49 let. Tragičnost události zesiluje to, že zastřelený Antonín Henkl se čtrnáct dnů před tím vrátil z nucených prací v německém Magdeburgu.
 |
 |
Podle druhé verze se na Hostibejku sešla parta kluků už v sobotu 5. května a
koukali se dolů, jak Novou ulici projíždějí konvoje německých vojáků
ustupujících z Prahy na severozápad, a kteří z nějakého důvodu vystřelovali
světlice.
Najednou se k nim začali přibližovat němečtí vojáci, kteří
(od 5. do 7. května) obsazovali vršek
Hostibejka. Pár kluků ihned uteklo srázem dolů k domům v tehdejší ulici Pod
skalou (dnešní Přemyslova), kde se jim podařilo schovat se v jednom dvoře.
Stačili ještě zahlédnout německé vojáky na motorce se sajtkárou, kteří jeli
směrem do Lobče.
O den později již hledali matky své syny, kteří se nevrátili
domů. Až 7. května, kdy německá posádka v Kralupech kapitulovala, byli nalezeni
zastřelení chlapci spolu s dalšími čtyřmi kralupskými občany v jednom zděném
skladu na Hostibejku.
 |
 |
Z Kralup vede na Hostibejk značená úzká silnička, která končí na parkovišti u stejnojmenné restaurace. Pokračujeme-li pěšky po cestě dál, dojdeme na travnatý plácek v jehož průčelí jsou bývalé zděné sklady munice a hned po pravé straně, pod velkými stromy, je pietně upravený pomníček. Mezi pomníčkem a schody dolů je prošlapaná cestička do stromoví, kde po pár krocích již uvidíme betonovou kopuli se střílnami. Bunkr můžeme obejít dokola a podívat se odsud dolů na Kralupy. Jako všechny dostupné objekty a skály ani tento bunkr bohužel neušel debilním projevům debilních sprejerů, kteří si myslí, že tvoří geniální sgrafita...
 |
 |
Od bunkru se vrátíme na plácek, kde k chůzi směrem dolů lákají široké schody a nalevo již vykukující pískovcové skalní útvary. Pod schody, kde kdysi bylo označení, že se nacházíme v chráněné Přírodní památce, se dáme vlevo podél skal až dojdeme k nově opravenému altánku. Bohužel, je zcela pokryt debilními projevy debilních sprejerů. Tato nechutná skutečnost trochu kazí jinak krásný výhled na Kralupy s dominantou kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava a vpravo s velkým kolejištěm zdejšího nádraží.
 |
 |
Hostibejk býval holý vrch s vyšlapanými cestičkami po svazích. Zalesněn byl až po první světové válce, kdy se stal výletním místem Kralupáků a lidí z okolních vesnic. Nyní se procházíme po širokých cestách s lavičkami, místy i osvětlených, což je tzv. Svojsíkova cesta (Svojsík - zakladatel českého skautingu).
 |
 |
Roku 1976 byla na náhorní plošině Hostibejku postavena výletní stylová restaurace a na západní straně kopce (nad obcí Lobeč) vyrostly klasické rodinné domky. Od restaurace se otvírá v průseku stromů nádherný pohled na Vltavu, blízkou Nelahozeves s jejím okouzlujícím zámkem a nad tím vším se na obzoru modrá památný Říp. V těchto místech se mi chce zašeptat: Krajino líbezná....
 |
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA