 |
 |
Pod vrchy Lovoše mezi obcí Malé Žernoseky a Velemín je ukryto romantické údolíčko. Cesta vede skoro stále podél Milešovského potoka, který se u malých Žernosek vlévá do Labe. Potok má písčito-kamenité koryto, křišťálově čistou vodu a je k němu na mnoha místech přístup, takže pocestní si zde mohou opláchnout ruce i obličej a pejskové se mohou napít a pobrodit. Musím podotknout, že i fotící pocestný si zde přijde na své!
O zřícenině hradu Oparno jste si mohli počíst v článku
Krajina líbezná - Oparno. Při sestupu lesem do
Opárenského údolí si nemohu nevšimnout kamenných seskupení v zeleném mechu mezi
stromy. Prý jsou to pozůstatky míst, kde se dobýval kámen, z kterého byly tesány
mlýnské žernovy. Na svahu je dobře patrný šikmý růst zdejších stromů.
Pokračovat v cestě za poznáním budeme
tedy líbezným údolím; provázet nás bude celou cestu třpytivý a šumící Milešovský potok.
Od Černodolského mlýna se vydáme jedinou možnou cestou (jak pro pěší, tak pro
cyklisty) a to po modré značce vpravo, po proudu potoka.
|
|
Opárenské údolí vzniklo ve starohorách a prvohorách z přírodnin jako je rula, ortorula a migmatit. Ve zbytcích přirozených olšin můžeme na jaře obdivovat nápadné květy pryskyřníků, sasanek, dymnivek a lechy. V nivě potoka kvetou plicník lékařský, pižmovka mošusová a devětsil lékařský. V doubravě, vyskytující se typicky na jihozápadě Českého středohoří, naleznete z chráněných rostlin medovník meduňkolistý, lilii zlatohlávek a vemeník dvoulistý. Nejvíce zde roste jasan ztepilý. V Milešovském potoce se prohánějí pstruhové potoční, na březích běhají mloci skvrnití a hnízdí zde konipas horský a střízlík obecný. Touto spodní částí údolí prochází Naučná stezka Lovoš, která seznamuje s místními přírodními zajímavostmi.
Dříve v údolí klapalo několik mlýnů: Císařský, Mádrův,
Černodolský, Švýcarský, Nový, Horákův, Kačírkův. Do dnešních dnů se zachovaly
stavby pouze čtyř z nich a ty už mají jiný vzhled i jiné využití. Černodolský
mlýn (dříve Schwarzthaler Mühle) jsou tři zchátralá stavení před rekonstrukcí, avšak
poskytující občerstvení a úkryt před deštěm. Švýcarský mlýn (Schweizemühle),
později Havelkův, je dnes zcela k nepoznání. Místo mlýna je zde kemp Jordán a dětský
tábor. I zde ale najdete kiosek k občerstvení a odpočinku. Císařský mlýn
je dnes soukromý rekreační objekt. Čtvrtý mlýn jsou opuštěná a zdevastovaná dvě
stavení se stodolou s číslem popisným 29.
O zaniklém Mádrově mlýnu se lze dočíst v "Lovosickém dnešku", že byl
jedním z nejstarších. Uvádí se, že měl (v roce 1929) sklep hluboký padesát metrů,
který pocházel ještě z dob pohanských. Byl prý využit i za první světové války, kdy
v něm bylo skladiště potravin. V Mádrově mlýnu se pekl výborný chléb pro širé
okolí a byl v provozu ještě i za druhé světové války.
 |
 |
Nedaleko od Císařského mlýna si nelze nevšimnout krásného místa
u potoka. Leží zde na vyvýšeném místě Morový kámen s reliéfem dvojitého
kříže. Deska sem byla přemístěna z původní lokality morového hřbitova a je
památkou na oběti morové epidemie v roce 1680.
Cesta to tedy není vůbec nudná - procházíte po můstcích, okolo jezů a ve stráni
nad cestou, kudy vede železniční trať, je několik malých viaduktů na
průchod. Nelze než obdivovat cit pro přírodu a dovednost lidí, kteří tuto trať
vybudovali, aniž by narušili romantický ráz údolí.
 |
 |
Na mnoha sloupech i stromech, které jsou podél cesty, mne zaujaly nápisy: Poppova operetní trasa, Trasa Franze Poppa a podobné. Mnou vlastněný průvodce Českým středohořím se o ničem takovém nezmiňuje. Leč dodatečně jsem zjistila, že touto cestou chodívala známá osobnost - bývalý šéfdirigent Teplické operety Franz Popp (zemřel ve věku 78 let v lednu 2003). A právě na jeho památku je většina cest v západní části této oblasti označena jako Poppova operetní trasa.
 |
 |
Značky mapující Poppovu operetní trasu
Příjemnou procházkou skoro po rovince přijdeme až na okraj Malých Žernosek. Zde
se můžeme opět občerstvit v nově zbudovaném sportovním areálu. Sice je zde jen
kiosek a pár židliček pod slunečníky, ale dobré pivo a žlutou limonádu mají jak
led!
Dále cesta pokračuje už po silnici (pozor na auta!) skrze chatovou oblast
do vilové čtvrti, kde na první pohled zaujme dům, který patří do původní
zástavby Opárenského údolí. Býval dříve velice známou výletní restaurací. Dnes
je s přístavbou upraven na rodinnou vilu.
Z Oparna až sem je to cca 3 kilometry.
 |
 |
Pokud nechcete dojít až k přívozu přes Labe do Velkých Žernosek, tak doporučuji se vrátit zpět, protože cesta přes Malé Žernoseky - ikdyž je to pěkná obec - není již vůbec romantická. Uvidíte tam sice v korytě stoky stát kámen velice připomínající menhir a hned za ním přes silnici novou stavbu nepodobnou rozhledně - což je věž s hodinami nad budovou zdejšího hasičského sboru, ale to je tak asi vše. Je-li na rozpáleném asfaltu ulice skoro 40 stupňů, tak přeci jen je lepší chládek Opárenského údolí. A vůbec nevadí, že stejnou trasu jdete dvakrát. Překvapí vás, co jste poprvé přehlédli a zase jiné pohledy na klikatící se tok Milešovského potoka.
Procházku údolím si můžete prodloužit výstupem na Lovoš i mimo naučnou stezku. U morového kamene odbočíte po žluté turistické značce na Císařské schody. To jsou desítky kamenných stupňů ukrytých v lesích, které byly vybudovány v 19. století. Tudy jsem ještě nešla, tudíž nemohu zodpovědně referovat "jaká je cesta", ale měla by vést přes Panenské kameny. Snad se tam vypravím někdy příště.
Protože jsem se z průvodců tímto krajem ani z webových stránek věnovaných Opárenskému údolí nedozvěděla nic o trase na druhou stranu údolí (od Černodolského mlýna po cestě vlevo), tak při mém druhém výletě do tohoto údolí jsem se vydala tímto směrem. Zdálo se mi totiž dosti divné, že v této části údolí by nebylo nic, co stojí za to vidět. A nemýlila jsem se. Ovšem tato část údolí vzbuzuje spíše smutek...
Po cestě od Černodolského mlýna dojdeme po několika minutách k pozemku
střelnice. Ta je používána, a tak se občas údolím rozléhají rány jak z
kanónu. Stojíte-li v té chvíli na zřícenině hradu Oparna, připadáte si,
jako by hrad byl zrovna obléhán...
Cesta dál se vine lesem a dvakrát spolu s potokem prochází pod krásným
viaduktem, po kterém každou hodinu a půl profrčí vláček motoráček. Za velkou
slunnou pasekou se za keři a stromy skrývá strašidelné stavení. Ale myslím, že
by zde žádné strašidlo, ba ani čert, nevydrželo. Je to bývalý mlýn. Jeho tři kdysi půvabná
stavení jsou vybydlena - všude odpadky, rozbitý nábytek, střepy...
Tak toto je ten smutek, který vládne v jinak krásném údolí...
 |
 |
Po ztrouchnivělém můstku se dostaneme před bránu stodoly, kudy se nejspíše vjíždělo do dvora. Podle stavu elektrického vedení a tašek na střeše se domnívám, že tu tak před 15 lety bylo ještě velice živo a mlýn, ačkoliv již nebyl mlýnem, sloužil k nějakému účelu. Bohužel o tomto místě více nevím. Kdo by věděl, byla bych vděčna za každou informaci.
 |
 |
Od brány stodoly pokračuje cesta dál a po pár metrech nalevo začíná cestička
vzhůru do lesa - modrá značka. Touto zkratkou se dostanete nahoru ke zřícenině
hradu Oparno a pak dále do obce Oparno a chcete-li dojdete až na Lovoš.
Hlavní cesta se před malým viaduktem rozdvojuje. Podél obou teče potok, tak která
je ta správná? Kudy se dál dát?
Naštěstí je zde rozcestník a co nevidět zde bude i tabule (nejspíše) naučné
stezky; zatím zde je připraven nový stojan se stříškou.
Z rozcestníku se dozvídám, že cesta po zelené značce (rovně pod viadukt) vede
podél Chotiměřského potoka do obce
Chotiměř (stále do kopečka jeden a půl kilometru); a dále do Velemína (tři kilometry).
Při této cestě nás nečeká nijaké "dobrodružství", pouze polorozpadlá stavení v
Chotiměři smutně volají po lidské péči. Tam, kde se lidé o ně starají, je radost
pohledět. Na návsi je malý rybníček, jehož vody smáčí stěnu velké stodoly.
Zase se mohu pouze domýšlet, že tohle mohl být kdysi také pěkný mlýn...
 Rybník v obci Chotiměř |
 Rozcestí u mlýna |
Obec leží uprostřed Chráněné krajinné oblasti České středohoří při silnici z
Velemína do Litochovic Je vzdálena pět kilometrů severozápadně od Lovosic a dva
kilometry severovýchodně od Velemína. Protéká jí Chotiměřský potok, pramenící na
Hrušovce a vtékající do Milešovského potoka.
Historie obce je velmi pestrá a zde si dovolím použít citace z
Kroniky obce Chotiměře:
Původními majiteli chotiměřského panství byli zdejší vladykové. První zmínka o
obci je z roku 1228, kde se obec připomíná jako zboží Kláštera svatého Jiří v
Praze. Podle zápisu zde kolem roku 1280 sídlil vladyka Petr z Chotiměře.
Jméno obce Chotiměř (Chotimiř, Chodomiř) připomíná strážní (chodskou) službu v
pomezním hvozdu. V průběhu století měnila ves poměrně často své majitele
(patřila například k Sulejovicím, k Lovosicím a pod.).
Tak jako v sousedních Dobkovičkách byly odedávna i v Chotiměři dvě tvrze. Dva
statky tu byly již na samém začátku XV. století - na jednom z nich seděl v roce
1404 (nějaký) Smil, na druhém Zdeněk ze Vchynic a v roce1406 Mikuláš Skříčka.
Kolem roku 1424 získali ves Kaplířové ze Sulevic. Tvrziště i celý chotiměřský
statek získali v roce 1492 Lungvicové a jej drželi téměř čtyřicet let. (Jeden
statek patřil Janu a Václavu Osterským ze Sulevic.) Tento statek pak od bratrů
Václava a Albrechta Osterských se dostal Rynoltovi z Lupkovic a jím byl prodán
roku 1531 Zikmundu Jílovskému z Greštorfu, který se na "na Chotiměři" psal.
Druhá tvrz připadla ke konci patnáctého století ke hradu Ostrému. Dne 7. října
1505 prodal Kameš ze Sulevic tvrz, dvůr a svůj díl vsi Chotiměř panu Jindřichu
Venclíkovi z Vrchovišť. Tento díl koupený v roce 1508 Albrechtem z Kolovrat,
přešel 20. prosince 1523 na Albrechta z Valdštejna. Tato tvrz zpustla a byla
odprodána kolem roku 1530 Jakubovi z Klenče, který ji prodal již roku 1537 výše
jmenovanému Zikmundu Jílovskému, který od té doby celou ves držel.
Od této doby pak zde byla již jedna tvrz. Po jeho smrti zdědil Chotiměř jeho syn
Hanuš, který záhy zemřel. Statek pak připadl dceři Ludmile a sestrám Barboře
Panvicové a Magdaléně Rausendorfové.
Roku 1585 skoupila Barbora díly ostatních a roku 1588 prodala celý statek
Bohuslavu Kaplíři ze Sulevic. Ten si vzal za manželku Kateřinu Hofmanovou,
děvečku ze dvora v Roudníce, jíž roku 1601 na statku chotiměřském věnoval 100
kop míšeňských.
Před rokem 1615 nabyl Chotiměře Bedřich z Bílé, který se taktéž "z Chotiměře"
psal. Tento pán, kterému i blízké Řehlovice patřily, vyjednával v září 1618
spolek se Slezany. Byl jediný, který po zavržení Ferdinanda hlasoval pro
kurfirsta saského. Stalo se tak proto, že byl národnosti německé a měl statky v
severních Čechách. V Praze měl dům na malé Straně ve Vlašské ulici "U tří
seker".
Po krvavém soudu na Staroměstském náměstí 21.června 1621 byl šestým popraveným a
jeho hlava byla vystavena na Mostecké věži. Ze zkonfiskovaných jeho statků byla
Chotiměř prodána roku 1622 Adamu z Valdštejna, majiteli lovosického panství za
20 000 zlatých rýnských. Johana Emilie z Valdštýna, rozená ze Žerotína, jako
poručnice svého nezletilého syna prodala Chotiměř 2. července 1646 za týž peníz
paní Marii Polyxeně, hraběnce z Valdštýna.
Jan Viktor, hrabě z Valdštýna vypůjčil si od Kláštera svatého Kříže v Praze 21
000 kop míšeňských a za tento dluh Chotiměř získal. Hraběnka Sylvia Kateřina
Černínová (rozená Carreto z Milesima) reversem z 5. prosince 1646 zavázala se
tento dluh za 12 000 kop převzít a ves nabyla ke svým statkům v roce 1653. Tyto
statky pak zdědil její druhý manžel hrabě Leopold Vilém z Baden-Badenu. Tak
zůstala Chotiměř při Lovosicích s výjimkou 2 čísel, která náležela k Borči.
V roce 1780 bylo ve vesnici 30 čísel. Při sčítání roku1830 zde bylo 33 popisných
čísel se 175 obyvateli. Byl zde dvůr s ovčínem, škola, hostinec, pohodnice, tři
panské chalupy a zahradnictví nedaleko vsi. Dvě čísla zůstala u Borče a přešla s
panstvím borečským k Lovosicům.
V roce 1900 bylo napočteno 314 obyvatel. Úředně nebyl uveden ani jeden Čech,
ačkoli bylo ve dvoře šest rodin českých a jedna v obci.
Dnes v obci nejsou žádné stopy po zdejší tvrzi, která zanikla před rokem 1800.
Z bývalých sídel se nedochovaly žádné památky ani pozůstatky. Mezi pamětihodnosti obce patří barokní kaple a selské stavení z 18. století. V současné době v obci trvale žije 242 obyvatel, kteří se živí převážně zemědělstvím a sadařstvím. Řada jich však dojíždí za prací do nedalekých Lovosic nebo Litoměřic. V obci je autodoprava, pila, výkupna ovoce, mateřská škola, obchod a hostinec. Železniční stanice Chotiměř leží na trati Lovosice - Teplice. Odtud vede zelená turistická značka z Velemína do Opárenského údolí a dále do Malých Žernosek (cyklostezka, přívoz přes Labe). V závěru roku 2004 byla dokončena výstavba části cyklostezky z Velemína k Rozcestí u mlýna (Opárenské údolí ) do Chotiměře. Z obce jsou překrásné výhledy na okolní kopce Českého středohoří - Lovoš, Milešovku, Kletečnou a další.
Tak o tuto obec mám velkou obavu, aby nezanikla, neboť podle plánu výstavby by těsně vedle ní měla vést dálnice D8. Nedaleko posledních stavení by měla "překročit" po dlouhém obloukovém mostě líbezné Opárenské údolí...
 |
 |
Na přemostění Opárenského údolí se smutně dívá Milešovka...
Co k tomu dodat? Vize více něž chmurná a přírodě odporující...
Varianta vést dálnici pod Českým středohořím tunelem byla zamítnuta jako velice
drahá (o dvě miliardy navíc). Podle generálního ředitele silnic a dálnic bude dostavba zbývajících 16
kilometrů dálnice, zahrnující dvacet devět mostů, dva tunely a tři mimoúrovňová křížení vozovky,
zahájena do konce tohoto roku. Ministerstvo životního prostředí totiž zamítlo
námitky ekologů, kterým se nelíbilo, že Správa chráněné krajinné oblasti České
středohoří souhlasila se stavbou dálnice D 8 přes České středohoří, přestože
vést dálnici (jakoukoliv) přes chráněnou krajinnou oblast Zákon o ochraně
přírody a krajiny zakazuje. Poslední
úsek dálnice přes centrální České středohoří bude prý dokončen do konce roku
2010 a bude stát kolem deseti miliard korun.
Zpráva z tisku 24. dubna 2007:
Naposledy Českým středohořím bez dálnice D8 se prošla skupinka Přátel
přírody.
"Svůj boj o dálnici D8 jsme definitivně prohráli, ale i prohrávat se musí
umět. Máme tak patrně poslední šanci prohlédnout si centrální část Českého
středohoří bez dálnice" - řekl u pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích
ekolog Marian Páleník.
Ekologické organizace tak stále trvají na svém: dálnice nepřiměřeně zasáhne do
chráněné krajiny a České středohoří už nikdy nebude takové jako teď. A jen čas
ukáže, zda je D8 přes Středohoří spása pro lidi, či tragédie pro přírodu...
Tak tedy zpět před viadukt k rozcestníku.
Cesta vlevo je označena jako cyklostezka a
je vzorně upravena. Bohužel je neznačena a zdejší turistický ukazatel ji
ignoruje. Přesto svádí, aby se jí šlo dále. Vede podél železničního náspu, ten probíhá někde
nahoře ve stráni a prochází nad malými viaduktíčky - průchody pro zvěř i lidi.
 |
 |
Procházíme přes nově zbudované můstky u nich jsou tůňky křišťálové vody. Z lesa
vycházíme na velkou louku, za kterou jsou vidět rekreační chaty. Při bližším
pohledu vidím, že chaty stojí na starých kamenných základech, vlastně jen
jednom velice dlouhém, který vykukuje asi metr ze země a probíhá několik desítek metrů
od hráze výše
položeného rybníčka. Jak se z nápisu na jednom přístřešku dozvídám, jsem v
jedné ze vzdálenějších částí obce Oparno.
Rybníček a kamenné základy - ano, zde musel kdysi také stát mlýn! Cesta dál vede
kolem dalších rekreačních objektů. Ty jsou velice opečovávané svými majiteli a jsou to
novostavby. Ale mezi nimi opět smutně vykukují rozpadlé stodoly a jiná dnes už
neidentifikovatelná stavení. A musela to být parádní stavení, protože na jedné
zahradě se klene oblouk vchodu do podzemního sklípku - to je vše, co tu z nějaké
budovy zůstalo. Smutné, velice smutné podívání...
Dozvídám se, že cesta dál pokračuje až do Velemína. Protože je vedro, vracím se zpět do stinného údolí s vidinou zaslouženého odpočinku v Černodolském mlýně. Chladné Postřižinské pivko a pečená klobáska zaženou chmury a pro vylepšení nálady si zaběhnu ještě nahoru ke zřícenině hradu Oparna. Ach vy naši předkové, vy jste si uměli vybrat místa líbezná pro své hrady...
 |
 |
Občerstvení v Černodolském mlýně pod zříceninou hradu Oparno
Dále čtěte .... Krajina líbezná - Oparno.
Pro všechny turisty a přátele Českého středohoří mám dobrou novinu - turistická chata na vrcholu Lovoše má nyní již své vlastní webové stránky, kde najdete nejen zajímavosti o Lovoši a okolí, ale i odkaz na webovou kameru, jejíž pomocí si můžete prohlédnout krásné panoráma výhledu z hory. Ten výhled opravdu stojí za to a necháte-li se jím přilákat k osobní návštěvě, nebudete zklamáni. Nemusíte se bát, výstup není příliš náročný.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA