 |
 |
Na sever po sté snad vracím se k horám,
v cestě jak první mi horský pás stojí
ten, co se pozvedá z roviny polí.
Zářivou modří mne do očí bolí...
Minule jsem Českým středohořím doputovala k Portě Bohemice a zastavila se na malebné zřícenině hradu Kamýku. Tentokrát si zajdeme na vyhlídku pro mne nejkrásnější a srdci mému nejmilejší - ke zřícenině hradu Košťálov.
|
|
Pohled od Třebenic na Košťálov v 19. století.....a v současné době
Jedete-li autem, necháte jej na návsi v obci Košťálov a vydáte se odtud pěšky
po zelené značce dál silničkou, která se po pár metrech mění v polní cestu, která jde loukami
stále vzhůru a co chvíli na levé straně probleskne černý obrys zříceniny. Stále
stoupáte až projdete lesíkem a vstoupíte na lesní silnici. Tou se dáte vlevo a
prudkým stoupákem vyjdete do sedla, kde vás již ukazatel nasměruje po žluté
značce vlevo
do lesa. A opět vzhůru po prošlapaných cestičkách, která všechny vedou na
vrchol ke
zřícenině. Když se kolem sebe rozhlédnu, stojím na výrazném skalnatém čedičovém
suku s velmi příkrými svahy, v nichž se nacházejí ještě strmější stěny a srázy.
Jak upozorňuje cedule, zřícenina je životu nebezpečná. Ano, drolí se zde kamení,
zdivo opadává. Držím se proto pouze na vyšlapaných cestičkách a nesnažím se za
každou cenu vylézt co nejvýš na zbytky zdí. Proč taky? Vždyť okolo zříceniny
vede cestička, která nabízí pohledy úchvatně malebné!
 |
Pohled na Košťálov z protějšího vrcholu Lovoše
Odchází oddíl skautů, zůstávám u zříceniny sama jen se svým psem. Usedám do
trávy vonící všemi možnými bylinami, nakonec ulehám s rukama za hlavou a shlížím
do dáli, kde pomalu zapadá slunce. Je teplo, silný vítr osvěžuje stále horký
vzduch, který sálá z rozpálené kamenné zdi. Tohle je ráj na zemi!
Možná, že přede mnou na tomhle místě seděl kdysi i Karl Hynek Mácha, možná tu i
přespal, nedivila bych se, je tu opravdu překrásně a ta vysoká samota přímo
ukolébává.
 |
 |
Pohled z louky za vsí Košťálov ..... Obvodové zdivo paláce
Vrch Košťálov (481 m n. m.) se stejnojmennou zříceninou hradu je jednou z dominant Českého středohoří a zároveň patři k nejromantičtějším místům kraje v okolí Lovosic. Po mnoho let přitahuje nejen milovníky hradních ruin a obdivovatele dalekých výhledů, ale rovněž botaniky, neboť na jeho svazích lze spatřit pozoruhodnou květenu. Vrch se zříceninou je v přírodní rezervaci.
Ve starých kronikách lze najít zmínku o dřevěné tvrzi župy Trebenické na
území Lutomericů. Za vlády Boleslava II. tato župa zanikla a s ní i tvrz na
vrchu Košál (v pozdějších dobách zkomoleno na Košťál). V polovině 13. století za vlády Václava II. zde měla
být vystavěna již tvrz kamenná. V dalších letech 1253 až 1420 zde sídlili
královští purkrabí, jako například Albrech ze Slavětína. Kronika v letech 1276
až 1303 pak připomíná jistého Petra z Košálu.
Gotický hrad vznikl patrně
počátkem 14. století. Dodnes není zcela jasné, kteří páni ho nechali vystavět, s
největší pravděpodobností Házmburkové či Slavětínští. Hrad zvaný též Košťál je
poprvé připomínám roku 1372, další zmínka o hradu je z roku 1422, kdy byl obléhán husity.
Od roku 1420 až do 1610 byli majiteli hradu páni Kaplířové ze Sulevic. Ti se
však později uchýlili na pohodlnější hrad Skalku. Současně pod vrchem Košťál
postavili tvrz Mladý Košťálov, z kterého později vznikla vesnice Košťálov.
Zápisy ze 16. století hrad popisují
jako pustý, za majitele Jana Kaplíře (rok 1550) měl být již
zříceninou. Další zápis dokládá, že v roce 1611 přešlo zboží košťálovské na
Adama ze Vchynic, avšak pro jeho účast ve stavovské vzpouře mu bylo
zkonfiskováno. Roku 1629 košťálovské zboží kupuje Magdalena Trčková z Lobkovic.
V roce 1655 statky košťálovské dědí Adolf svobodný pán z Varrensbachu a po jeho
smrti panství kupuje pražský klášter Svatého Jiří a spojuje je s Třebenicemi.
Když císař Josef II. klášter zrušil připadlo panství c.k. Náboženskému fondu a
při veřejné dražbě roku 1819 je získal za 210 052 zlatých Josef Glasserfeld. V roce 1836 se zřítila celá západní stěna hradu. Později se stal
majitelem hrabě Schönborn. V současné době je zřícenina v soukromém vlastnictví.
Byla sice nabídnuta obci ke koupi, ovšem cena prý byla nehorázná! A tak líbezný
Košťálov chátrá rok od roku dál a to i přesto, že několik obětavců z okolí mu
věnuje svůj čas a dá si práci aspoň s vysekáním náletových křovin... Za to úsilí
jim patří velký dík!!!
 |
 |
Bývalé hradní místnosti ..... Západní strana paláce, kde se v trávě tak krásně odpočívá...
Dnes hrad připomínají zbytky hradních zdí, z nichž je patrný obdélníkový půdorys původně třípatrového hradu. Otvory ve zdivu umožňující nádherný výhled jsou pozůstatky původních oken. V severovýchodní části lokality byly nalezeny zbytky kachlů, sazí a nádobí, což nasvědčuje tomu, že zde byla pravděpodobně kuchyně. V severozápadní části nálezy ukazují na to, že zde byla kovárna a sklad železa. Uprostřed lokality jsou zasypané sklepy. Na mnoha místech zříceniny byly nalezeny zámky a klíče z 15. století, střely, ostruhy, uzdy, podkovy a další historické cennosti, které jsou vystaveny v archeologické části Muzea českého granátu v Třebenicích.
Košťálov poskytuje okouzlující kruhový pohled na západní část Českého středohoří s jedinečnou možností spatřit trojlístek zřícenin hradů. Na jihu se vypíná král Českého středohoří hrad Házmburk, západně zřícenina Oltářík a severozápadně se bělá nad osadou Vlastislav věž Skalky. Z výrazných vrchů v okolí nelze opomenout zalesněný táhlý Ovčín a za ním dominantu kraje - vrch Lovoš. Jako na dlani pod námi vidíme městečko Třebenice.
Svahy Košťálova o rozloze 6 hektarů byly prohlášeny v roce 1960 za Přírodní rezervaci. Zvláště na jihozápadním svahu vyrůstá hlaváček jarní a koniklec luční český, na jihovýchodním úpatí nalezneme několik dubů pýřivých. I svět hmyzu zde má své zástupce - například Otakárka fenyklového či ovocného.
Hrad i vrch se staly inspirací pro nejednoho významného českého umělce. Poprvé se o vrchu Košťálově zmiňuje již Kosmas při vyprávění o lucké válce. O mnoho století později okouzlil Košťálov i Svatopluka Čecha a následně i Konstantina Biebla. Na malířském plátně se objevil také několikrát. K nejznámějším malířům, kteří byli okouzleni tímto krajem patří především Emil Filla (1882 - 1953) a Otakar Nejedlý (1883 - 1957).
 |
Pozdravuj od nás Košťálov v nynější zasmušilosti a v neustálém měnění,
kdy se mraky převalují po jeho hřbetě a kdy vítr a chumelenice ho přikrývají v jeho opuštěnosti v krajině ...(Emil Filla, 9. únor 1953, z dopisu Ladislavu E. Drahošovi)
Košťálov dál zůstává záhadným místem a o časech, kdy a jak se zde žilo, se
dochovaly jen pověsti a báje.
Podle jedné z nich je někde pod zříceninou ukryt poklad, který hlídá pes s
ohnivýma očima, který každého zažene. K pokladu je možné se dostat jen na Květnou neděli. Jistý člověk
prý kdysi nalezl trhlinu ve skále, odehnal psa a nabral si peněz co unesl. Doma
však shledal, že si nabral jen bezcenné střepy a do rána ho ranila mrtvice!
V Pověstech o českých hradech a zámcích Josefa Pavla se
dočteme zajímavou košťálovskou událost.
V úrodném a krásném kraji na zemanském hradě jménem Bílina žili manželé Běla
a Košál. V hospodářství se jim dařilo a tak jim zanedlouho nestačili pro jejich
stáda dobytka pozemky kolem Bíliny. Proto se porozhlédli dál po kraji a našli
zalíbení v údolí potoka Modla, kde se na příhodném vrchu rozhodli vystavět své
nové sídlo. První hrad se jmenoval podle Běli Bílina, tak nový hrad pojmenovali
Košálov (později zkomoleno na Košťálov).
Lesy pod vrchem vypálili, založili zde nové dědiny, pole i pastviny. Stalo se,
že jednou Běla vyjela s družinou dívek z Bíliny na Košálov. Když projížděli
lesem, vyřítili se na ně dva statní medvědi, každý na jedné straně cesty, takže
nebylo možno uniknout. Ale Běla statečně seskočila z koně a dodávajíc dívkám
odvahu všechny se vrhly s oštěpy v ruce na medvědy. Ubodaly je k smrti a šťastně
se dostaly na hrad. Pak byli sluhové posláni pro zabité šelmy, ty byly staženy a
jejich kůže k poctě statečné Běli nechal Košál pověsit na bránu hradu. V místech
boje dal les vymýtit a nechal zde postavit dvorec jménem Medvědice.
Stalo se pak, že do kraje kolem Bíliny přitáhl z půlnoční strany s početnými
lidmi i stády bohatý zeman Kolostoj. Když našli vyvěrající teplý pramen, usadili
se u něj a začali stavět hrad jménem Teplice. To se nelíbilo Běle a tak se Košál
se svými lidmi vypravil na Kolostoje, aby ho vypudil z kraje pryč a jeho hrad
pobořil. Avšak když se Košál neopatrně přiblížil k hradbám Teplice, Kolostoj na
něj vystřelil šíp, který mu proklál hlavu. Pak už jen stačilo Košálovi lidi
zahnat na útěk.
Desátého dne po této události, zdrcená žalem nad smrtí milovaného muže,
rozžehnala se se světem i Běla. Říká se, že skočila z nejvyšší košálovské věže a
zabila se o skály pod ní...
Nelze se nezmínit o Třebenicích.
Městečko Třebenice v mělkém údolí potoka Modla je vzdáleno jihozápadně 7 km od
Lovosic. Je možné, že právě tudy putovalo Libušino poselstvo za Přemyslem do
nedalekých Stadic.
V kraji převládá především zemědělství, ale v
minulých dobách se zde dobýval slavný český granát, který zde má své Muzeum
českého granátu. V současné době je k Třebenicím připojeno několika dalších
obcí: Kocourov, Kololeč, Lhota,
Lipá, Medvědice, Mrsklesy, Sutom, Teplá a Třebenice.
O trhové vsi Třebenicích je první zmínka okolo roku 1173, kdy ji král
Vladislav II. věnoval právě založenému klášteru Svatého Jiří na Pražském hradě.
Klášter držel Třebenice s přestávkou, kdy patřily jiným majitelům, až do roku
1782. V roce 1299 již Třebenice získávají statut města, když postupně dostaly
všechna městská práva a král jim udělil právo vybírat clo. Význam města klesl po
reformách císaře Josefa II., kdy byly důležité instituce soustředěny do
nedalekých Lovosic. Město bylo v minulosti postiženo morem (1660) a mnoha
požáry; poznamenala je i třicetiletá válka.
Třebenice byly od nepaměti české, německá kolonizace proběhla ve dvou vlnách a
až na konci 17. století.
Přesto i dnes zde nalezneme mnoho zajímavých míst. K historii Třebenic patří kostel Narození Panny Marie ve slohu vladislavské gotiky, barokní hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice a vedle stojící dřevěná zvonice s původním zvonem z roku 1576. Okolím Třebenic prochází mnoho turistických tras a cyklostezek, kterými se lze dostat mj. k Luckému mlýnu na potoce Modla, k nedaleké zřícenině hradu Košťálov či zřícenině Skalka v obci Vlastislav.
Bez zajímavosti není ani skutečnost, že mezi vrchem Košťálov a Třebenicemi procházela během druhé světové války hranice se Sudety - Košťálov byl tehdy již součástí Sudet. Čeští Němci si v Třebenicích už v roce 1902 postavili svůj německý luteránský kostel. Ten byl v roce 1959 stavebně upraven pro nynější Muzeum českého granátu. To v roce 1872 založil místní vlastenec a buditel doktor Václav Pařík
 |
Litografie z roku 1892 - Antonín Levý: Košťálov a Třebenice
Z Košťálova se mi nechce odejít, ale
začíná se stmívat a žaludek volá po nějakém tom jídle, vždyť duše už je
nasycena...
Při jízdě do Prahy si už plánuji, jak příští víkend vyšlápnu na Lovoš,
nepřehlédnutelný majestátný čedičový kopec nad Lovosicemi.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA