Porta Bohemica

České Středohoří, krajina pro mnohé turisty ještě nepoznaná, zapomenutá a nedoceněná je nebývale klidná, malebná a líbezná. Nepříliš vysoké čedičové vrchy vzniklé sopečnou činností táhnoucí se od Loun přes Lovosice, Litoměřice, Ústí nad Labem až na sever k Děčínu a České Kamenici, svírají ve svém středu široké koryto řeky Labe a vytváří hluboký kaňon. Právě zde nalezneme onen proslulý úrodný kraj nesoucí jméno Zahrada Čech, na jehož jižním okraji podle pověsti stanul bájný praotec Čech, když shlížel z památné hory Říp.

Pokud se domníváte, že okolí takových měst jako jsou Lovosice či Ústí nad Labem nechvalně proslulých svými chemičkami, nemá co nabídnou, tak opak je pravdou. Také jsem tomu nevěřila a proto se tam jela podívat. Od té doby neznám líbeznější pohled než z vrcholku Košťálova nebo Lovoše! Proto se tam každoročně vracím (alespoň na den) a objevuji nové a nové krásy. Vždyť zde snad každý vyšší vrch je korunován zříceninou hradu nebo se k němu váže nějaká událost! Zdejší krajina učarovala jak jinak i "běhateli po kopcích" básníku Karlu Hynku Máchovi, a svého času si sem přijížděl pro inspiraci do svých mayovek známý německý spisovatel Karl Friedrich May (1842 - 1912).

Porta Bohemica je překrásné kaňonovité údolí naší nejmohutnější řeky Labe, asi dva kilometry po proudu za Litoměřicemi. Horopisně lze vstup Labe do Brány Čech vymezit vrchy Hrádek (268 m n m) a Kalvárie (239 m n m) na pravém břehu a vrchem Dobrý (311 m n m) na břehu levém. Břehy jsou v úseku dlouhém přibližně čtyři kilometry lemovány skalnatými svahy a strmými skalními stěnami, do kterých se po obou stranách zařezává železniční trať. Žernosecký úsek vystavěli v letech 1916 až 1917 italští váleční zajatci, jak připomíná pamětní deska na viaduktu s nápisem: LAVORI CONSTRUITI DAI PRIGIONIERI DI GUERRA ITALIANI MCMXVI. - VII.

V místech, kde vrch Malá Vendule (239 m n m) s kaskádovitými vinicemi spadá do rokle zvané Jelení příkop se vine lesní cesta, která nás zavede až na vrchol vedlejší mohutné skály s třemi kříži na holém temeni. Rulový skalní ostroh nazývaný Kalvárie nebo též Tříkřížový vrch (dříve německy Dreikreuzberg) tvoří dominantní část Brány Čech. Po původu jména ostrohu není třeba složitě pátrat, neboť dodnes jej korunují tři masivní dřevěné kříže. Jejich předchůdci zde stávali již od roku 1587. Čas od času se některý z křížů zbortí, ale vždy se našel (i v době vlády komunistů) nějaký nadšenec, který sem umístil kříž nový.

Proč název Kalvárie?
Kalvárie - latinsky Calvaria - je název vrchu u Jeruzaléma (v Izraeli), na kterém byl ukřižován Ježíš (spolu s dvěma darebáky - proto tři kříže). Kalvárie je ve spojitosti s Ježíšovou smrtí zmiňována ve všech čtyřech svatých evangeliích. Míst zvaných Kalvárie nebo Golgota je po české krajině roztroušeno více. Jedná se skoro vždy o poutní místa s kříži nebo kaplí.

Dávná pověst vysvětluje přítomnost tří křížů na Kalvárii takto. Mělo se stát, že do sličného a udatného rytíře, který pobýval na nedalekém hraděKamýku, se zamilovaly tři panny - věrné přítelkyně na život a na smrt. Protože ale rytíř byl jen jeden a ony tři, tak se rozhodly, že když ho nemohou mít za manžela všechny, tak ani jedna - a svorně běžely na skálu a z ní skočily do Labe. Když se o jejich smrti dověděl onen rytíř, dal postavit na jejich památku na skalisku tři kříže, které tam od té doby stojí.

Vrcholová náhorní plošina vrchu Kalvárie byla osídlena patrně již asi tisíc let před naším letopočtem, o čemž svědčí mohutné valové opevnění táhnoucí se v délce 500 metrů, které je zdola, z cesty podél Labe, velmi dobře patrné.
Později se zde usídlili Keltové a po nich si tu zbudovali své hradiště Slované. Nepodložená pověst říká, že zde kdysi stával i hrad.

Vrch Kalvárie společně se sousední Velkou Vendulí byly v roce 1993 prohlášeny přírodní rezervací (8,71 hektaru), kde je chráněna jak fauna tak flora. Z rostlin se zde daří kozinci bezlodyžnému, kosatci bezlistému, tařici skalní, divizně brunátné a Ivanovu kavylu.

Vznik tohoto přírodního unikátu nebyl lehký, ve třetihorách byl prastarý prvohorní podklad tvořený rulou, svorem a dalšími horninami vyzdvižen nad mladší vulkanický terén. Labe si tak muselo znovu prorazit cestu a postupem času se zařezávalo hlouběji a hlouběji, až vytvořilo údolí hluboké místy i 140 metrů.

Jak se ke Kalvárii dostanete? Je to jednoduché - stačí dojet do známé vinařské obce Velké Žernoseky, odtud okolo restaurace před kostelem sejít k Labi (směr přívoz) a pokračovat po břehu po proudu (okolo loděnice a chatek) až pod skálu, na které již z dálky vidíte tři kříži. Tam odbočíte vpravo pod železniční viadukt a vstoupíte na lesní cestu. Po několika metrech narazíte na ukazatel, a u něj začnete stoupat po prudké stezce nahoru ke křížům. Odměnou vám bude krásný výhled do širokého okolí - vlevo na Radobýl a Litoměřice, vpravo od něj Hazmburk, v dálce zřícenina hradu Košťálov, přímo naproti vrch Lovoš s vysílači a občerstvovací stanicí, za ním Milešovka a zcela vpravo, zdá se to co by kamenem dohodil - přes další kaňon - vrch Hrádek se stejnojmennou zříceninou. Při průzkumu zde byly nalezeny historické střepy a mince z 12. století. Funkci měl nejspíše strážní a signální.
Velice mile mne překvapila nad ním vlající česká vlajka!
O kousek dál na východ je vrcholek Malého Hrádku, kde stávala menší tvrz obehnaná valem. Našly se zde četné zkameněliny. Nyní je zde kaple Panny Marie na Hrádku (vystavěna roku 1759). Na severním hřbetu vrchu se nachází podivný balvan zvaný Čertův kámen, který je pokryt záhadnými runami...

Přestože cesta, kterou jdeme z Velkých Žernosek po břehu Labe je cyklostezka, s kolem se nahoru na Kalvárii nedostanete. Stezka, úzká opravdu tak pro dvě nohy, se totiž prudce klikatě vine vzhůru, na mnoha místech je podemleta a je třeba dávat dobrý pozor na větve a kořeny. Těžko se zde vyhýbá člověk člověku. Navíc je na toto chráněné území vjezd bicyklům zakázán.
Pokud je mi známo, lze se s kolem dostat na rozcestí pod vrcholek Kalvárie polní cestou od obce Kamýk, což jsou asi 2 km; k vrcholku pak zbývá pár metrů.

Nelze se nezmínit o vinařské obci Velké Žernoseky, která leží na levém břehu Labe nedaleko Lovosic i Litoměřic.
Poprvé byly Velké Žernoseky zmíněny v přípisu Zakládací listiny litoměřické kapituly sv. Štěpána (1056 - 1058) dané Spytihněvem II (Zernosech - Sernossiceh terra rusticalis). Jméno obce bylo odvozeno od tehdejšího zaměstnání zdejších obyvatel - sekání velkých žernovů mlýnských. První písemná zmínka o obci samé je ale až z roku 1218, v listinách potvrzených Přemyslem Otakarem I..
Historie zdejšího věhlasného vinařství sahá až do 10. století. Za zakladatele jsou považováni mniši z cisterciáckého kláštera Altzelle v Míšni, kteří získali část Žernosek do svého vlastnictví. Od roku 1251 zde žili ve dvorci, začali pěstovat víno a zřídili zde vinné sklepy pojmenované Dlouhý, Krátký, Apoštolský, Panenský a Jánský, vytesané do opukové skály, které se dochovaly dodnes i s původní vyzrávající metodou vína v dubových sudech. Mniši se zdejšími pány stali na více jak sto let.
Poté Žernoseky připadly českým pánům z Lípy. Do husitských válek se zde páni rychle střídali a poté se držitelem Žernosek stali páni z nedalekého Kamýku. K roku 1543 je zde doložena tvrz s majitelem Vilémem Kamyckým. Za třicetileté války a po švédském vpádu byla tvrz vypálena a pobořena. V roce 1667 se majitelem stal Jan Hartvig z Nostic, který nechal na místě původní tvrze postavit dnešní střední část barokního zámku. Jeho vnuk nechal koncem 18. století přistavit do půdorysu kříže jednopatrová křídla. V roce 1916 koupila panství vinařská firma Jan Oppelt a synovec. Po roce 1945 bylo vše včetně sklepů a vinic zestátněno, dnes je zámek se sklepy majetkem soukromé společnosti.

Nosticův zámek

Erb Nostic-Rienecků

Viniční domek na Malé Venduli

Zajímavostí a památek je dnes v obci k vidění hned několik. Barokní zámeček naleznete na okraji návsi, v jeho portálu si můžeme povšimnout kamenného erbu Nostic-Rienecků. Ze vstupní haly vede přístup do vinných sklepů ve skalách pod zámkem. Sklepy jsou velké 2146 metrů čtverečních a jsou v nich uloženy mimo jiné i obří sudy. Od roku 1967 slouží sklepy jako lisovna a stáčírna proslulého Žernoseckého vína.
Z daleka viditelnou dominantou obce je pozdně gotický kostel sv. Mikuláše, jehož hodiny pocházejí z roku 1906. Dochovalo se rovněž několik empírových zděných domů z první poloviny 19. století a kovárna na náměstí (dům čp.10).
Pokud se vydáte od kostela směrem k labskému přívozu, spatříte z břehu Labe vinice se starými viničnými domky - Mariánská stráň, Malá a Velká Vendule.
Za horkých letních dnů se lze osvěžit v Žernoseckém (Píšťanském) jezeře.
Z Velkých Žernosek existuje do malých Žernosek již od pradávna přívoz. Dříve stačilo zavolat "přívoz" a za pouhou korunu jste se ocitli na druhé straně. Mnozí starousedlíci pamatují manžele Guderovi, kteří převoznickou činnost vykonávali po celý svůj život a to i přesto, že jim v roce 1945 Labe vzalo jejich syna. Přívoz byl v roce 1969 zrušen a to na dlouhá léta. Protože ale k Velkým i Malým Žernosekám neodmyslitelně patří, byl 24. září 1999 přívoz přes Labe slavnostně obnoven. V současné době jej zajišťuje motorová loďka jménem Ludmila, které vás převeze i s kolem, protože tudy prochází Labská vinařská cyklostezka.
Po dlouhých letech bylo v obci dne 25. srpna 1991 obnoveno tradiční Žernosecké vinobraní, které se zde poprvé pořádalo v roce 1946 a naposledy bylo v roce 1967. Poté jako by bylo zapomenuto, až se našli lidé, kteří tradici obnovili. Vinobraní se pořádá v druhé polovině září, trvá dva dny a nechybí na něm ani mystické a historické postavy, jako jsou například bůh vína Bacchus sedící na sudu, krojovaná družina císaře Karla IV. nebo mniši cisterciáci. Tradičně zde probíhá dražba obrovského hroznu vinné révy, kdy jednotlivé hrozny jsou vpleteny do kovové konstrukce tak, aby vznikl jeden hrozen - obr těžký 30 kg. Dražbu řídí rychtář. Samozřejmě že při slávě nechybí burčák ani vína odrůdová či archivní.

První - sklenka jako med
Druhou - proto dáš si hned
Třetí - tobě chuti dodá
Čtvrté - nikdo neodolá
Pátou - chválit nepostačí
Šestou - žízeň neuhasíš
Po sedmé - si pleteš esa
Po osmé - ti hlava klesá
Z deváté - jde hlava kolem
Po desáté - je už ámen.

Pro všechny turisty a přátele Českého středohoří mám dobrou novinu - turistická chata na vrcholu Lovoše má nyní již své vlastní webové stránky, kde najdete nejen zajímavosti o Lovoši a okolí, ale i odkaz na webovou kameru, jejíž pomocí si můžete prohlédnout krásné panoráma výhledu z hory. Ten výhled opravdu stojí za to a necháte-li se jím přilákat k osobní návštěvě, nebudete zklamáni. Nemusíte se bát, výstup není příliš náročný.

Krajina líbezná - Porta Bohemica