 |
 |
Proč takový podivný titulek? A víte co, zkuste na to přijít sami .... Určitě vám napoví následující obrázky.
|
|
Tak co, poznáváte? Pokud ne, tak napovím ... malej kulatej a dlouhej tenkej ... oba v rukou aktovky ... Ještě nic ... ? Jeden řidič Pavel, druhý jeho závozník Otík ... tak to už přihořívá .... ten první Marián Labuda a ten druhý János Bán ... hoří !!!
No jistě -- film Vesničko má středisková a tady z toho statku chodili Ti Dva každé všední ráno ke svému náklaďáku Praga S5T ... Jsme v Křečovicích, rodišti Josefa Suka.
 |
 |
Křečovický kostel sv. Lukáše a u něj hřbitov, na kterém je hrob Josefa Suka
Brána statku, kde oba pracovali je hned naproti, přes silnici -- jen ten nápis JZD už tam není. A krajina je tu opravdu krásná, že není divu, že si zdejší pan doktor v nezapomenutelném ztvárnění Rudolfa Hrušínského tak rád kochal .... a plechy řinčely ...
 |
 |
Vjezd do statku ... no a ta krajina za kochání opravdu stojí, ne?
Nezapomenutelná je scéna, jak chudák doktor přejede sám sebe. Povznesen nad takovou malichernost, jako je ruční brzda, vystoupí u košaté lípy s křížem a kochá se ... zatímco děs v očích jeho psíka jménem Karl von Bahnhoff je přímo hmatatelný ... auto se pomalu rozjíždí ... no a dál to znáte.
 |
 |
Tak ta scéna se odehrála tady
Když jsem ty obrázky šel fotit, raději jsem u svého auta zařadil zpátečku, zatáhl ruční brzdu a pod kola dal kameny ... co kdyby to místo nějak působilo na auta opravdu divně. Vše dobře dopadlo ... Ta malebná vesnička dole se jmenuje Strážovice -- jedno z mnoha míst, které dostalo název od toho, že se tu, obvykle z nějakého vyvýšeného místa, střežil kraj a kdyby se něco nedobrého dělo -- třeba se blížilo nepřátelské vojsko -- zapálily by se strážní ohně a zpráva se dala na vědomost širému okolí. I když ... tehdy asi bylo v podstatě každé vojsko pro vesničany nepřátelské.
A kdy už se konečně dostaneme k tomu hradišti? Ale třeba hned. To jsem si jednou prohlížel mapu a u těch Strážovic (pocházel odsud otec mé ženy, to jen na vysvětlenou, kde jsem se tam vzal) mě upoutal odkaz, že je tam "něco" popsaného v legendě. Tak jsem tedy mapu otočil na takové ty popisky a skutečně ...
Strážovice ... halštatské hradiště (západně od obce) zničené kolem roku 500 př.n.l. Stopy podélných valů se táhnou až k vrchu Svinný.
Na Internetu jsem našel na příslušný dotaz poměrně lakonický text, který je zřejmě kopírován z místa na místo, proto jej převezmu také celý, tak jak je -- ze stránek Cesty krajem.
Hradiště postavené na konci starší doby železné a využívané i ve středověku je na zalesněném kopci zvaném Lhotský vrch. Hradiště má tvar nepravidelného kruhu o průměru přibližně 80 metrů. Součástí valů jsou i přirozené skalní útvary. Další valy jsou i mimo vlastní opevnění.
 |
Lhotecký vrch označuje šipka; lípa s křížem je na červeně značené cestě, kde se lomí v pravém úhlu na konci nápisu Pod Svinným
Inu - tak jsem se vydal na Lhotecký vrch. Jak to tam vypadá, posuďte sami. Hledat v lese stopy po hradišti, zničeném před dvěma a půl tisíci lety, není žádná legrace. Leccos si můžete představovat, domýšlet a malovat ve své fantazii, ale zkušené oko historika či archeologa mi chybí ... přiznávám upřímně.
 |
 |
 |
 |
Cestou k vrchu ... Kameny, různá návrší, stopy nerovností ... práce lesáků nebo stopy z minulosti?
 |
 |
 |
 |
Vrchol Lhotského vrchu je momentálně odlesněn. Jsou tu odkryté různé kamenné kupy - může to být zbytek opevnění nebo také kameny vynosené z nějakého dávného políčka, dnes pohlceného lesem. Ale pole tady, na vršku? Třeba je to opravdu zbytek pradávného opevnění.
 |
 |
 |
 |
Severní strana vrcholu působí mnohem věrohodněji. Když si člověk odmyslí ten les kolem, musel tu být výborný výhled do kraje. Vrch zde působí dojmem, že byl srovnán do plochy a pak se prudce svažuje dolů. Opravdu si tu lze představit osídlenou plochu chráněnou kamenným valem s dřevěnou palisádou. Ale jistě to nevím. Každopádně, až se tam zase někdy podívám, zkusím pátrat dál. No a kdyby někdo z vás něco náhodou věděl ...
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
