 |
Ráno šestého června 2012 jsem pár minut před šestou vyjel, jako každý všední den za Brandýs - a na kopečku před nájezdem na silnici R 10 jsem se ze zvyku podíval vlevo k východu. Bývá tam docela pěkný pohled na tak zvané svědecké vrchy rýsující se na východním obzoru ... ale právě v tyto jarní dny čekám, že nadejde jedno takové určité ráno ...Podíval jsem se tedy vlevo - a bylo mi jasné, že se tu dneska zdržím.
Konečně nastal den, který jsem vyhlížel celé jaro a obával se, že už letos ani nebude - ale teď k tomu došlo. Vzduch byl ráno velmi chladný a voda v řece vůči němu relativně teplá ... tedy ideální podmínky pro tvorbu mlhy. A skutečně - nad Labem se tetelilo Sluníčko nad pořádnou mlhovou peřinou. Takže cesta na Prahu upadla pro tento okamžik v zapomnění a já zamířil na opačnou stranu, do Toušeně, k soutoku Jizery s Labem.
|
Napřed jsem myslel, že jsem nepřijel ve vhodnou dobu - nebo že prostě tento den přece jen nebude pro účely fotografování ten pravý. U Labe bylo šedivé tiché šero, řeku člověk před sebou v mlze jen tušil a Slunce se jako malá tečka jen sporadicky prodíralo tím hutným příkrovem.
 |
Ale za několik minut se poměr sil začal měnit. Sluníčko trochu vystoupilo výše nad obzor, nabralo sil, mlhu trochu promíchalo a voda v řece se zviditelnila jeho odrazem. Tu a tam nad hladinou proletěl pták a jinde zas vyskočila ve snaze chytit nějaký hmyz ryba, aby vzápětí s hlučným šplouchnutím spadla zpět do vody.
 |
To jsem již měl rosou promočené boty a byla i docela zima - teploměr v autě mi ukazoval pouhé tři stupně - ale byla to krása. Klid, ticho, příjemný vzduch ... A do té chvíle jen tušený protější břeh pomalu začal zviditelňovat své obrysy.
 |
A jak se viditelnost zlepšovala, viděl jsem, že stojím na správném místě - vlevo Jizera, vpravo Labe - a za mnou již jen Labe.
Mě ta atmosféra mlhy u řeky za východu Slunce naprosto fascinuje ... Tady na
břehu člověk má pocit, že se celý svět pokryl mlhou - ale ta mlžná peřinka
vlastně sahá jen pár metrů vysoko a pár desítek metrů do stran - když člověk
sjíždí shora k řece, je to krásně vidět - svítí sluníčko a nad hlavou je modro
... a najednou se ponoříte do stříbřitého přítmí ...
 |
Občas vykoukne z rákosí kachna s mláďaty, tu a tam vyskočí z vody ryba ... zavíří se u břehu hejno rybího potěru ... i to je krásné - není tomu tak dávno, co Labe bylo mrtvou a páchnoucí stokou. Nyní se opět změnilo v řekou plnou života.
Člověk by tam vydržel dlouho stát v tiché pokoře ...
 |
Ještě se všetečným okem objektivu podívejme kousek proti proudu Jizery ... Zde je ještě temno a mlha tajuplně lemuje pobřežní keře.
 |
Zato proti proudu Labe se krajina rozsvěcí nazlátlou sluneční září
Je tu ale stále takové .... no řekl bych slavnostní ticho , jako před zrodem něčeho nového - všude klid a tajemné přítmí ... Rostliny rýsující se proti vodní hladině připomínají kulisy z černobílého filmu.
 |
 |
A pak se najednou přes příkrov mlhy proderou první sluneční paprsky ....
 |
 |
... stříbřitá mlžná atmosféra se v několika okažicích proteplí až do zlatožluté barvy ...
 |
 |
... na všech rostlinách i pavučinách zazáří statisíce perliček rosy, a na krátkou chvíli promění břehy v úžasnou přírodní klenotnici ...
Vlk Samotář
Zpět na Tajemná místa plná síly
