Dobře utajený hrad

Písecko - malebná krajina jižních Čech, nabízí snad na každém kilometru něco lahodného pro oko i fotoaparát. Především jsou to historická města, jejichž střed prozrazuje středověký původ, klikatící se stuha řeky Otavy, která je páteří tohoto kraje, klidné hladiny rybníků a samozřejmě hrady, tvrze a zámky, z nich mnohé v posledních letech prohlédly do krásy.
Patří k nim i kdysi významný královský hrad v městě Písku, schovaný za domy na Velkém náměstí. Dostaneme se k němu průjezdem domu č. 114 - což je písecká radnice - ke které ukazuje z chodníku cedule s nápisem Prácheňské muzeum. Nesmí vás odradit ani nevábné kontejnery s odpadky, ani parkoviště aut, které hyzdí jinak pěkně upravená prostranství se sochami a květinami...

Od průchodu můžete projít na dvůr pivovaru nebo se dát kolem kašny ke vchodu do hradní budovy. Do dnešních dob se bohužel z hradu dochovalo jen jeho torzo, ale i to málo rozhodně stojí za návštěvu. A pokud byste chtěli mít romantickou svatbu, pak i tento zážitek vám písecký hrad poskytne.

Předchůdcem města Písku byla ves s kostelem sv. Václava na levém břehu Otavy, jež pravděpodobně vznikla již ve 12. století, neboť v roce 1308 ji prameny uvádějí jako Starý Písek. Při archeologickém průzkumu byl na hradním nádvoří nalezen zlomek románského sloupku, pocházející nejpozději z první poloviny 13. století., takže zde již v dřívějších dobách stával nějaký královský hrádek.
Malé středověké město vzniklo asi v polovině 13. století za vlády krále Václava I. jež je zmiňuje ve své listině z roku 1243. Jeho syn Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) zde upevnil svou moc, když nechat zbudovat farní kostel, dominikánský klášter a kamenný most a na hrad dosadil cůdaře, úředníka jež měl právo rovnat spory. Královský gotický městský hrad vystavěla zvíkovsko-písecká stavební huť přímo na objednávku Přemysla Otakara II. Hrad je poprvé vzpomínám roku 1254, kdy se již město rozkládalo na obou březích Otavy.
Do nového hradu se vjíždělo po padacím mostě skrz bránu v parkánové zdi. Vedle byla branka pro pěší, přístupná po samostatném můstku. Průjezdem s věží ve východním křídle se vjíždělo do obdélného nádvoří s otevřenou arkádovou chodbou, jež se táhla po obvodu všech čtyř budov. Písecký hrad patřil k nejvýznamnějším hradním architekturám v Čechách.

V roce 1332 král Jan Lucemburský písecký hrad zastavil svému věřiteli, avšak po návratu do Čech jeho syn markrabě Karel hrad roku 1334 vyplatil a vrátil do majetku královského. Na hrad dosadil purkrabího, který byl správcem panství a vojenským velitelem. Druhým úředníkem byl vladař, který se staral o královské důchody. Město, jímž probíhaly veledůležité cesty z Budějovic a z Prachatic na Plzeň, Cheb a Prahu, bohatlo především na rýžování zlata v Otavě a později i na jeho dolování v Píseckých horách.
Král Jan Lucemburský Písek často navštěvoval a císař Karel IV. na píseckém hradě pobýval v letech 1352 až 1363. Poslední panovník jež na hradě sídlil, král Václav IV., nechal roku 1419 zapsat hrad píseckému purkrabímu Janu Hájkovi z Hodětína pod podmínkou, že hrad nesmí prodat ani zastavit cizáku. Avšak ještě v témže roce začali husitské nepokoje a hradu se zmocnila písecká městská rada, jež stranila Husitům.
Pak není o hradu nikde žádná zmínka až do roku 1453, kdy jej král Ladislav Pohrobek postoupil jistému pánu Malovci. Další zprávu máme až z roku 1479. Ta uvádí jako zástavního držitele pana Jindřicha z Jenštejna, jež dal vymalovat velký sál nástěnnými malbami s tématy: Klanění tří králů, Kalvárie, Svatý Václav a svatý Vojtěch, Dobývání hradu, Turnaj, třicet dva erbů, Postavy českých králů Vladislava II., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a francouzského krále Karla VII. Tyto malby se zachovaly a tak se jim ve velkém rytířském sále můžeme obdivovat i dnes...
Posledním zástavním pánem (od 1495 do 1509) byl Hynek Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti synové hrad s příslušnými polnostmi a lesy prodali městu Písku.

Město mělo na získání hradu eminentní zájem, neboť radním i měšťanům vadilo, že jsou stále pod dohledem panovníka nebo jiného držitele, který měl na hradě své úředníky a těm nic z činnosti města neuniklo. Proto se radní snažili hrad odkoupit a následně jej zlikvidovat i fyzicky, aby nebyla možnost, že hrad jako takový někdo získá ještě někdy zpět.
V roce 1509 se tedy podařilo městu hrad koupit a patřil mu až do roku 1547. Požár, jež město zachvátil v roce 1532 zničil i hrad natolik, že od té doby byla udržována jen jeho část.  K čemu hrad měšťanům sloužil není známo; některé jeho části byly ponechány osudu, některé sloužily jako skladiště. Východní část hradu byla přestavěna na radnici (Stará radnice). V roce 1547 se v dokladech uvádí jako pustý.

I následná doba se s městem a hradem nemazlila. Pro účast na odboji proti králi Ferdinandu I. byl majetek městu Písku konfiskován a teprve v roce 1558 byl mu vrácen „ten pustej zámek“ a část někdejšího obecního majetku.
Při vpádu Pasovských 1611 bylo město i co z hradu zbývalo vypleněno. Na počátku třicetileté války v roce 1620 město vypálila císařská armáda a ze všech obyvatel podle legendy přežilo kromě žen a dětí jen 13 mužů. 

V dalších letech byla zkáza hradu dokonána. Postupně přišel o tři věže, kapli i celé východní křídlo. Z pravidelné čtyřkřídlé stavby kolem obdélníkového nádvoří s patrovými arkádami (podobným jako na hradě Zvíkově), obklopené hradbami a nádvořím, zůstala jen větší část západního křídla nad řekou Otavou s velkým gotickým rytířským sálem, zaklenutým třemi poli křížových kleneb. V přízemí zůstal arkádový ochoz se třemi mírně lomenými oblouky.

V roce 1621 byly hrad s městem a celé písecké panství konfiskovány a zastaveny donu Martinu de Hoeff-Huertovi a Filipu Arrizagovi, který však již v roce1623 postoupil svůj díl Huertovi. Tento španělský dobrodruh si zvolil písecký hrad za své sídlo a časem připravil město o veškeré peníze a majetek. Část hradu včetně kaple nechal v roce 1632 přestavit na pivovar a tak z původních arkád kolem dvora byla ponechána jen jejich přízemní část na západní straně - ostatní dal Huerta zbořit. Od jeho smrti v roce 1637 hrad pustl a v odhadu z roku 1638 se už ani neuvádí. Objekt pak sloužil již jen obecním potřebám (solnice, krámy, skladiště, věznice).
V dalších letech (1646, 1651) město postihly velké požáry, z kterých se nemohlo dlouhá desetiletí vzpamatovat. V roce 1680 byly na hradě v pivovaru hloubeny další sklepy a přitom došlo k podkopání věže k níž přiléhala kaple a oboje se zřítilo.
V roce 1744 byla do města přidělena vojenská posádka, což byla příčina toho, že v roce 1751 bylo zbořeno severní křídlo hradu a v prostoru mezi mostem a hradbami začala výstavba kasáren. Přitom byla zbořena i velká věž, která byla součástí městského opevnění. V letech 1740 až 1765 byla postavena nová pozdně barokní radnice, která dnes vévodí Velkému náměstí, a zakrývá zbytek kdysi tak významného hradu.
Od roku 1850 v Písku sídlil krajský úřad. V roce 1851 byla zbořena stará radnice a s ní i východní křídlo se vstupní věží a parkánem.

Od roku 1884 je hrad sídlem Prácheňského muzea, kde můžete navštívit expozice: Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku, Dějiny regionu, Kulturní tradice Písecka, Chráněná území, Nerostné bohatství, Zlato v Pootaví, Ryby a rybářství (akvária) a další sezónní či příležitostné výstavy v Galerii muzea, Malých výstavních síních a chodbě knihovny.

Ve městě, které je památkovou zónou, se zachovaly části hradeb s baštami, raně gotický kostel Narození Panny Marie, barokní kostel Povýšení sv. Kříže, řada gotických, renesančních a barokních domů a především kamenný most přes Otavu ze 13. století (nejstarší v Čechách).

Ctitelé Haškova Dobrého vojáka Švejka se v Písku mohou podívat (zvenčí) na budovu bývalého četnického velitelství, kde skončila Švejkova slavná "Putimská anabase". Dnešní jednopatrový dům se nachází na levém břehu Otavy v Pražské ulici č. 202, na křižovatce naproti novému mostu.

Nelze se nezmínit, že slavnou píseckou osobností se stal archivář a vynikající historik August Sedláček (1843 - Písek 1926), autor monumentálního díla Hrady, zámky a tvrze království Českého, důkladný znalec starých tištěných kronik, ale i listin a rukopisných materiálů, badatel vědecky přísný, ale i spisovatel s jemným jazykovým citem, vytříbeným na starých českých textech. K nim patří i jeho Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vydaná roku 1894. Četné příspěvky k historii českých měst završila téměř patnáctisetstránková monografie Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou.

Okolí Písku nabízí výlet do Píseckých hor. Z osady U Vodáka jdeme po modré značce okolo bývalých rýžovišť zlata na kopec Jarník, kde můžeme vystoupat na plošinu nedávno otevřené rozhledny a z výšky 35 metrů se kochat pohledem daleko do kraje. Pak sejdeme k výletní restauraci V Živci a červená značka nás zase dovede do osady U Vodáka. Celý okruh je dlouhý 3,5 km.

Pro milce historie, pamětihodností, krásy a turistiky: Město Písek a jeho dobře utajený hrad se na Vaši návštěvu těší!

Zpět na Tajemná místa plná síly

VEZA