Abych zahájila vstup do nového roku 2005 co nejlépe,
naplánovala jsem na druhého ledna výlet "za kulturou" na Mělník -
zámek, neboť má oproti jiným pamětihodnostem tu výhodu, že je otevřen
celoročně a je předpoklad strávit zde čas příjemně pod střechou (pršelo)
a "za větrem" (vál studený vítr). Opak však byl pravdou... Již při
obědě v restauraci U svatého Václava na mne táhlo "od nohou" a
později na zámku ve II. patře vítr pronikal netěsnými okny a povíval závěsy
ve vymrzlých místnostech - venku bylo značně větrno a zámek, jak známo,
stojí na pěkném vršku! Takže čepice, šála i rukavice byly ihned upotřebeny.
Takto zahalena jsem pak procházela vánočně vyzdobenou expozicí a při prohlídce
někdy i zapomněla, jaké je okolo chladno.
Místnosti, vybavení i exponáty
byly krásně upraveny a uspořádány. Prohlídka je zde pouze s "papírovým"
průvodcem a tak je čas zastavit se a obdivovat podle libosti. Kdo se zajímá
o staré mapy a veduty měst, tak ten si zde přijde na své! Proto - i přes třeskutou
zimu - doporučuji návštěvu zámku a na ohřátí pak následně zámeckou
restauraci. Než se však dostanete do jejích prostor musíte projít i místností,
která slouží jako prodejna vín z mělnických vinic a je upravena jako vinotéka.
Kromě zámku si můžete prohlédnout také vinné sklepy, popřípadě prohlídku
spojit s ochutnávkou vín.
Počátky vinařství v Čechách se kladou do 10. století
s příchodem křesťanství, kdy kněžna Ludmila založila na Mělníku první
vinohrad. Ve středověku se stala výroba vína a obchod s ním významnou
aktivitou zdejších měšťanů. Důležitou osobností pro rozvoj vinařství
na Mělníce byl Karel IV. Vytvořil zákony, které definovaly povinnosti a práva
vinařů, zavedl pořádek a podporoval pěstování vinné révy. Je známo, že
na Mělník dovezl révu z Burgundska, dnešní Rulandské modré, tedy jednu z
nejhodnotnějších odrůd.
Rod Lobkowiczů se začal věnovat vinařství počínaje
rokem 1753. Důležitým obdobím pro rozvoj zámeckého vinařství byl přelom
19. a 20. století. V této době došlo k významné modernizaci podniku podle
francouzského vzoru, začal se zde vyrábět sekt Chateau Mělník (1896), na
svahu pod zámkem byla terasovitě upravena vinice Ludmila. Po restituci zámeckého
vinařství v roce 1992 se jeho vlastníci snaží rychlou modernizací výroby
a produkcí kvalitního vína vrátit mělnickému vínu dobré jméno, které
mu jistě patří.
Lobkowiczká vína
Ludmila bílá 2003
-lehké víno k běžnému pití, založené na odrůdě Müller Thurgau. Zámek
Mělník bílý 2003 - chuť je svěží, lehčí, nevtíravá. Chardonnay, výběr
z hroznů 2003 - těžší víno s nižším obsahem kyselin. Rulandské bílé,
pozdní sběr 2002 - vůně intenzivní, ovocná po broskvích, zralých jablkách.
Tramín červený, pozdní sběr 2002 - jemná kořenitost, Víno je suché, bez
zbytkového cukru. Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2002 - těžší, sladké vůně
květů, vyzrálého jádrového ovoce, medu a lékořice. Ludmila červená
2003 - lehké, svěží víno určené k běžné konzumaci. Zámek Mělník červený
2003 - směs Rulandského modrého a Svatovavřineckého. Víno lehčí k běžnému
pití. Rulandské modré, pozdní sběr 2002 - víno je strukturou i barvou
subtilnější. Rulandské modré, výběr z hroznů 2000 - vynikající ročník
2000. Zweigeltrebe Barrique 2002 - víno robustní struktury, výrazný a vyvážený
projev červeného a modrého ovoce. Svatovavřinecké Barrique 2003, jakostní
víno - harmonické víno.
Lobkowiczké vinohrady
Mělnické
vinohrady leží ve výšce 200 m nad mořem a jsou největší v Čechách.
Vinohrady jménem Turbovice, Rousovice, Trautmanka a Šternberka leží severně
od Mělníka. Vinohrad pod zámkem se nachází na jihozápadní straně a nazývá
se Ludmila. Severně od Mělníka leží další vinohrady: Klamovka, Štěpánka,
Thunovka, Koráb a Trojslava na vápencových svazích. Dva vinohrady: Josefka a
Bechlín leží na sopečném kamenivu.
Proč se říká, že je ve víně pravda
Na tuto otázku nám odpoví jedna z řeckých bájí.
Dionýsos byl jedním z mnoha Diových levobočků. Narodil se totiž dceři thébského
krále, s kterou si Zeus zalaškoval. Bohyně Héra, jakožto Diova zákonná
manželka se rozzlobila a svou sokyni zabila. Ale nemluvně Dionýsos přežil a
to jen proto, že jej Zeus ukryl do vlastního stehna. Později ho schoval v
tajemné zemi Nýsi, kde ho vychovali nymfy spolu s moudrým bohem vodních
pramenů a toků Silenosem. Však také jméno Dionýsos podle lidové
etymologie znamená "ten, který se dvakrát narodil". V zemi Nýsi se
Dionýsos naučil hrát na flétnu a objevil mocné účinky vína. Když ho
objevila Héra, postarala se, aby Dionýsos zešílel - proto se mu někdy říká
bakchus, což v řečtině znamená "smyslů zbavený".
Blázen-polobůh se
pak vydal do světa a všude kam přišel, rozpoutal bujnou veselici. Když
dorazil do Asie, čekala tam na něj už bohyně Kybele (Velká Matka Země),
která jej ze šílenství vyléčila a zasvětila ho do mnoha tajemství. Po čase
byl Dionýsos povolán na Olymp, kde byl povýšen mezi bohy a zasedl po Diově
pravici. Z podsvětí vyvedl svoji matku a přivedl ji na Olymp, to tedy měla Héra
velkou radost, ale nemohla s tím už nic dělat.
Dionýsos na svých cestách - převlečen za obyčejného
pocestného - jednou navštívil i sedláka jménem Ikarios. Byl to dobrák a
tak pocestného co nejlépe pohostil vším co měl. a Dionýsos se mu odvděčil
- věnoval mu sazenici vinné révy. Ikarios však tento dar později zaplatil
životem, neboť opil kvašenou šťávou z hroznů pastýře, kteří mysleli
že je chce otrávit a zabili ho. Díky této příhodě se víno stalo známým
a rozšířilo se do celého světa. Všude jej přijímali s nadšením. jeho
lahodná chuť a opojné účinky otevírali každému srdce a napravovaly
charaktery. nikdo se najednou neskrýval za falešná slova, nikdo příliš nepřemýšlel.
Všichni říkali, co jim slina na jazyk přinesla. ve víně je pravda, říkávali
tedy staří Řekové, in vino veritas, opakovali po nich Římané a
opakovali to další a další generace a platí to i v dnešní době.
Zpět na Tajemná místa
plná síly
VEZA