V minulých letech si ho náhodný či projíždějící návštěvník
ani nevšiml. Byl to takový oprýskaný nevzhledný bezejmenný objekt. Kdo by si pomyslel, že
mezi nově postaveným městem a pozdější socialistickou zástavbou se nachází starý
hrad a jaký parádní! V současné době je krásně opraven a již z dálky je vidět
jeho mohutnost a důstojnost. Znovu se zrodil, jako bájný pták Fénix z popela...
Město Mladá Boleslav je významné centrum Pojizeří, které původně vzniklo jako podhradí knížecího hradiště, založeného asi již v 10.století Boleslavem I. nebo Boleslavem II. na skalnatém ostrohu nad soutokem Jizery a Klenice. Že se jedná o přemyslovské hradiště dokládá nález románského zdiva v areálu dnešního hradu.
První věrohodná zpráva o existenci lokality se datuje k roku 1130. V té době byli kastelány příslušníci rodu Markvarticů (v roce 1184 Záviš) a tuto funkci si udrželi minimálně do roku 1262, kdy je doložen poslední známý kastelán Jaroslav Markvartic, předek pánů z Valdštejna. Vlastní gotický hrad byl vybudován někdy kolem poloviny 13.století.
V roce 1334 získal původně královský majetek do svého vlastnictví již výše zmíněný rod Markvarticů a ten se postaral o jeho první zásadní přestavbu. Jan Správný z Michalovic téměř vzápětí k původnímu hradu založil nové město.
V době husitských válek stál Jan Michalec věren katolické víře proti husitům. V roce 1420 pod hradbami pražského Vyšehradu padl jeho syn Jindřich a husité ještě téhož roku Boleslav obsadili. Téhož roku se na hradě usadil husitský hejtman Kunat z Počapl, roku 1433 pak Václav Kruknár z Lobkovic a v blíže neurčené době Bohuš z Klinštejna.
Po skončení husitských válek byla Boleslav navrácena synu Jana Michalce Janu mladšímu Kruhlatovi. Ten však neměl mužské potomky a Boleslav přešla spolu s jeho dalším majetkem na jeho sestru Magdalenu provdanou Tovačovskou z Cimburka. Po ní dědil její syn Adam, kterým roku 1502 vymřela tovačovská větev pánů z Cimburka po meči. Adam odkázal celý svůj majetek Johance Krajířové z Krajku, která na boleslavském panství hospodařila se svým druhým manželem kancléřem Českého království Janem ze Šelmberka. Již roku 1513 jej po dohodě s manželem, zapsala svému bratru Konrádovi Krajíři z Krajku. Ještě před tím však nechala v průběhu 16.století Boleslav znovu radikálně přestavět. Po požáru v roce 1555 rod Krajířů z Krajku upravil hrad v renesančním stylu - stavitelem byl údajně slavný Matteo Borgorelli (stavitel zámku v Brandýse nad Labem).
Roku 1639 vyplenilo Boleslav chorvatské vojsko, o osm let
později zase švédský generál Banér. Švédové poničili Boleslav i v letech 1642 a
43. Hrad byl poté dobyt a opevňován císařskými vojsky. Roku 1648 nechal císařský
generál Coloredo hrad pobořit, aby jej zase neobsadili Švédové. Na likvidaci
hradu se horlivě zúčastnili i boleslavští
občané – odnášeli zbytky inventáře i stavební materiál na opravu městských
hradeb.
Anna Marie z Valdštejna požadovala, aby Boleslavští objekt postavili
znova na své náklady s tím, že rozkaz k poboření platil pouze na hradby, ne na
hrad. Město ale požadavek odmítlo. V roce 1678 hrad definitivně přešel do
majetku města.
Po dalších sto let byl objekt pustý, pouze pod zbylými klenbami měl dílnu zvonař
Jan Pricquey.
V rozvalinách zůstal až do 18.století. Roku 1748 rozhodla
vojenská komise o přestavbě hradu na kasárna a tak byl v letech
1752 až 1783 obnoven a přebudován Ignácem Palliardim. Tehdy byl o jedno patro
zvýšen palác a z původního hradu se zachovala jen část hradební zdi s cimbuřím a
některé další prvky. Od té doby sloužil upraven na kasárna, čímž výrazně
utrpěl jeho historický vzhled. Přeměna na kasárna byla tak dokonalá, že ještě v
době stavebních úprav termín „zámek“ vymizel z veškerých písemností a objekt byl
nadále veden jen jako kasárna.
Vystřídalo se tu několik generací vojáků. Pobýval tu i
proslulý 36.pluk rakouské armády, který se do historie zapsal tím, že za
I.světové války kompletně přešel na ruskou stranu!
Následovaly další úpravy, ve 20. století tady byl i sklad
textilu, až v roce 1972 začala kompletní rekonstrukce celého areálu, který se
poté stal sídlem Muzea Mladoboleslavska s historickými a národopisnými sbírkami.
Zajímavým technickým prvkem je dobře zachovaný „polygonální
bollwerk“ na jihozápadní straně areálu pod palácem. Jedná se o velkou zemní
pozdně gotickou vícebokou baštu, přesně obezděnou nekrytou plošinu, na kterou se dal
umístit i větší počet těžkých děl.
Zajímavý je i tvar palácových oken, neboť připomínají okna
Ludvíkova křídla na Pražském hradě. Odborníci se domnívají, že stavebník hradu
nad Jizerou zřejmě využil služeb známého Benedikta Rejta.
Po roce 1990 se uskutečnila poslední velká rekonstrukce a v muzeu byla otevřena stálá expozice „Paměť města“ se zaměřením na dějiny Mladé Boleslavi, vývoj maloměsta a venkova v 19. a 20. století. Prohlídka je možná celoročně (kromě pondělí) a to i samostatně bez průvodce. V areálu hradu je kavárna a Státní okresní archiv. Parkoviště je půl kilometru od hradní brány.
Spletitý a záhadný je labyrint chodeb pod boleslavským hradem, běda tomu, kdo by v nich zabloudil. Jedna podzemní chodba vede údajně až na hrad Michalovice, k pokladu ukrytému pod nakloněnou věží zvanou Putna. Ta se v 19.století nahnula po výbuchu, provázeném záhadným zeleným ohněm a pohřbila pod sebou nenechavé hledače pokladů. A tak tu duchové rozmačkaných hledačů hlídají cennosti dodnes.
Druhá chodba z boleslavského hradu směřuje do podzemí
městské radnice, další do místních kasáren a do staré lékárny. Na průsečíku
chodeb se rozlévá velké jezero, u kterého se zjevuje přízrak bílého rytíře na
ohnivém koni. Snad se jedná o jednoho z majitelů hradu, který střeží ohromný
poklad potopený na dně vodní nádrže.
K cennostem se ještě nikdy nikdo nedostal. Naopak –
odvážlivci byli bílým rytířem oloupeni a radovali se, když zachránili alespoň
holý život.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA