Menhir v Kersku

Také dráždí vaši představivost menhiry, vztyčené opracované balvany čnící jako varovně vztyčený prst z krajiny? Byly to "jen" orientační body napomáhající k přesnému určení data rovnodenností a slunovratů nebo to byly komunikační prostředky umožňující spojení dávných druidů mezi sebou i s celým Vesmírem? Jsou území na výskyt menhirů bohatá - bretaňské pobřeží, Anglie... Ale i u nás se něco málo těchto unikátních památek na dávno minulé věky zachovalo. Nejvíce jich najdete mezi Kladnem, Slaným, Louny a Žatcem. Polabí je na menhiry poněkud skoupé. No, skoupé - to je slabé slovo... Jediný známý a zachovalý menhir je tu k vidění mezi Nymburkem a Lysou nad Labem, poblíž známé rekreační oblasti Kersko.

Kerský menhir je stručně zmiňován na stránkách Přehled megalitických památek v ČR Klubu psychotroniky a UFO. V příspěvku je uvedena mapka a popsána poloha menhiru – ... kámen stojí na okraji lesa ve vzdálenosti asi 100 metrů od levého břehu Labe a zhruba 1600 metrů jihozápadně od obce Hradišťko, asi 2,8 km východně od Semic, asi 450 m od silnice. Podle uvedeného údaje se mi také menhir celkem snadno podařilo najít.

Kerský menhir je dále zmiňován mezi českými megality v přehledu publikovaném na stránce Megality  pod odkazem Výskyt v Čechách a na Moravě.

Posledním příspěvkem, kde jsem o kerském menhiru nalezl zmínku, je stránka Archeoastronomické otazníky s odkazem na menhir v Kersku (Hradišťku). Zde je uvedena i přesná zeměpisná poloha (14°55´28´´– 50°09´56´´) a nadmořská výška – 180 m. Je tu i přesný náčrtek kamene s rozměry a odhadem hmotnosti (200 kg) a řada fotografií.

Jak se k menhiru dostanete? Pojedete-li autem, pak vezměme jako výchozí bod hradeckou dálnici, kterou opustíte na křižovatce Bříství (poznáte ji již z dálky podle dominantní vyvýšeniny s polozřícenou kaplí Povýšení sv. Kříže. Dáte se na Starý Vestec a po několika stech metrech zde odbočíte po “staré” hradecké silnici č.611 na Poděbrady. Asi po třech kilometrech projedete obcí Velenka a hned za ní, to jste již vjeli do oblasti lesů Přírodního parku Kersko, zahnete vlevo na obec Kersko. Kdo má rád film Slavnosti sněženek na motivy knihy B. Hrabala, připadá si tu jistě hned jako doma. Několik kilometrů rovné silnice vede kolem Josefského pramene, kde se můžete napít uhličité minerálky s čichově i chuťově převládající sírou. Pak již dojedete na křižovatku ve tvaru písmene “T” a dáte se vpravo, směrem na Hradišťko a Sadskou. A teď pozor, blížíte se k cíli. Jakmile po levici skončí les a otevře se pole s výhledem na obec Hradišťko; vlevo odbočuje cesta k lesním samotám, snad zde nikdo proti vašemu na chvíli zaparkovanému autu nebude nic mít.

Dejte se po kraji lesa tak, abyste stále viděli domy obce Hradišťko. Projdete kolem bývalé školky s již vzrostlými borovicemi a skrz cíp lesa k polozbořenému plotu s chatou, která je na mapě (zelená – Edice KČT č.17 - Dolní Pojizeří, Mladoboleslavsko a Nymbursko ) zakreslena kolmo na Labe, přímo proti zanesené zřícenině hradu Mydlovary. Od chaty vede příjezdová cesta, které po několika desítkách metrů navazuje na cestu vedoucí z polí směrem do lesa, vlevo. Před sebou již vidíte Labe a když se na křižovatce obou cest rozhlédnete směrem k řece, měli byste HO již vidět. Není velký, jak by člověk čekal podle obrázků jiných menhirů ze světa – měří méně než metr, asi 76 cm. Místo slov nyní nechme mluvit snímky.

Takhle byste měli vidět menhir od cesty zády k oplocené rekreační chatě. Před vámi je Labe, vpravo asi třímetrový sráz od kraje lesa k poli směrem na Hradišťko. Přes řeku jsou někde tímto směrem v lese trosky hradu Mydlovary.

Labe je přímo před námi. Vpravo pole, vlevo svah k lesu, kde je opět rovina – na ní stojí menhir. Dnešní koryto je ovšem umělé a řeka dříve tekla zřejmě blíže ke mě a k menhiru. Dá se tak soudit z toho, že u zelené značky několik set metrů západně je tabulka upozorňují na bývalé labské koryto.

A nyní se již podívejme na menhir ze všech světových stran.

…a ještě shora. Ty podivné předměty v dolní části snímku jsou prosím mé boty. Moje hlava i fotoaparát by měly být v proudu energie, kterou menhiry údajně vyzařují směrem vzhůru…kam?

Tak, teď když jsme se s menhirem ve stručnosti seznámili, můžeme se na něj podívat blíže. Materiálem je opravdu pískovec; ovšem ne takový ten, co se drolí, jen se na něj podíváte. Je to pískovec pevný, hrubozrnný, s vrostlými částicemi křemene.

Na dokumentárních fotografiích by mělo být něco, co ukáže měřítko snímaného předmětu, jeho skutečnou velikost. Položil jsem tedy ke kameni položil svůj mobilní telefon. V tu chvíli jsem si ještě nevšiml něčeho, co vyniklo až při kontrolním prohlížení snímků na LCD displeji fotoaparátu. Nemusíte mít ani moc fantazie, abyste na menhiru viděli obličej starého druida dívajícího se s přimhouřenýma očima…někam, do minulosti, do budoucnosti? Kdo ví. Jisté je, že kdybychom s ním navázali kontakt, tak by asi mohl leccos vyprávět…

Není jasné, jak je kámen ponořen hluboko v zemi. Může to být třeba vrcholek sloupu vysokého třeba dva metry. Pravděpodobnější ovšem je, že pod zem zasahuje tak dvacet, třicet centimetrů. Snad by pomohlo udělat nějakou sondu, ovšem rušit klid menhiru odpočívajícího možná již celá staletí…asi by mi to musel napřed dovolit.

Ještě jsem pořídil sadu záběrů s bleskem. Tentokrát jsem mířil úhlopříčně od rohů, aby více vynikly případné plastické podrobnosti na povrchu.

Posouzení obrázků vystupujících na povrchu kamene ponechám na vás. Na mě to působí tak, že původně kvádrovité těleso se zaoblenou vrchní částí jeví zhruba od 20 cm od vrcholu známky násilného opotřebení (dodatečného opracování, eroze?). Pokud si s obrázky pohrajete a měníte barvy, kontrast, jas i jiné atributy, můžete tu ovšem vidět ledacos.

Ještě jsem se podíval nad sebe. Místa s negativními výrony energie bývají charakterizována degenerativními změnami vegetace – šroubovitým stočením kmenů, větvemi vytvářejícími pozoruhodné obloukovité či dokonce spirálovité tvary.

Nad menhirem jsem nic “podezřelého” nezpozoroval. Koruny kolem stojících borovic jsou, jako všude kolem, prorostlé jmelím. Je to snad známka působení druidů? Ale ti údajně používali jmelí dubové… No, duby tu ale nejsou; on ani ten les není zase tak starý.

Na závěr několik úvah. Je popisovaný kámen opravdový menhir? Nebo je to vzácně zachovalý milník na polabské magistrále vedoucí od Nymburka na Lysou nad Labem a dále na Mělník a do dnešního Německa? Nebo to byl, jak se zmiňuje čtvrtý citovaný odkaz v úvodu příspěvku, navigační prostředek pro lodníky splouvající Labe? Má souvislost s nedalekou ruinou hradu Mydlovary? A hlavně – stál původně právě v tomto místě? Snad by stálo za úvahu pro toho, kdo se umí v alfa hladině napojit na duchy takových kamenů, zkusit, co mu poví právě tento kámen, tak ojedinělý v této krajině…

Zpět na Tajemná místa plná síly

JL