Směr lom Homolák

Velice jsem se těšila na jarně letní výlet v mé oblíbené oblasti Českého krasu. Vlakem z Hlavního nádraží v Praze do Berouna, přesedneme na místní autobus a vystoupíme na rozcestí u Koněpruských jeskyň. Do jeskyň tento den nepůjdeme.

Trasu výletu známe, víme kam chceme dojít, zpáteční cesta bude motoráčkem z Litně do Zadní Třebaně a pak Elefantem do Prahy.

Začátek po výstupu z autobusu je sice po silnici, ale brzy se vydáme polní cestou a asi po 1,5 km jsme u Tobolky a čeká nás zelená turistická značka, která nás bezpečně dovede k cíli.

 

 

Krásný jarní les plný slunce, květin, zpěvu ptáků, klid a pohoda. Z rostlin nás zaujmou lechy jarní nebo-li hrachory, které zvláště v Českém krasu velice mění barvu, květy jsou nafialovělé, modré, červené, karmínové, zkrátka proměnlivé. Vidíme žluté prvosenky jarní, tu a tam ještě podléšky, sasanky, violky lesní. Cesta lesem je přírodní, příjemná, pohybujeme se po pravé straně řeky Berounky. Kromě lesa jsou naším cílem vytěžené vápencové lomy Plešivec a Homolák.

 

 

Lom Plešivec přirozeně zarůstá porostem borovic, břízek a jiných keříků, příroda dělá divy, vápenec přijímá různá rostlinná společenství, naším pohledem laika vypadají zdravě.

 

 

U lomu Homolák je jakési nemilé překvapení, před rokem jsme sestoupili až dolů k jezírku vytěženého lomu. Homolák je doposud přenádherný, ale nevím, z jakého důvodu je zavážený, snad mohl být ponechán za určitých podmínek k rekreaci.

 

 

Stromy, které jsem fotila před rokem jsou částečně ve vodě, všude jsou haldy bělavé drtě, sice vypadají romanticky, skoro jako na poušti, ale není to škoda?? Lom Homolák měl neopakovatelnou atmosféru, je stále zajímavý, ale nějak i ve slunci se mi zdá být smutný.

 

 

Opustíme lom a vydáme se nejprve polní a pak lesní cestou na Liteň, v obci Vinařice posvačíme před místním pohostinstvím, které stejně jako vloni nefunguje. Než vstoupíme do lesa, procházíme záplavou trnkových keřů, někde jsou už odkvetlé, ale najdeme místo, kde bělost září tak, až je to skoro neuvěřitelné. Zda-li na podzim na těchto keřích najdeme plody trnek??

 

 

Ve vonícím dubohabrovém lese, kde je i množství statných buků, sem tam i jehličnan, narazíme na poklady, se kterými je moc příjemné setkání. Jsou to vstavače: hlístník hnízdák, kvete nenápadně žlutohnědě, dále pravděpodobně vstavač nachový, vstavač kukačka. Vstavače se začínaly rozvíjet, jejich půvab bude patrný za pár dnů. Potěšíme se, fotím, opatrně, téměř vleže, bojím se, abych vzácné rostliny neponičila. Na množství klíšťat, která tady jistě jsou ani nepomyslím. Naštěstí jsem si domů žádné nepřinesla.

 

 

Po vyjití z lesa se nám objeví přímo před očima panoramatický pohled na druhou stranu Českého krasu s dominantou Karlštejnem. Hrad Karlštejn nás provází až do Litně a můžeme přemýšlet jak úžasně a geniálně byl hrad zasazen do okolní krajiny a vkrádá se otázka, co lom Homolák???, samozřejmě nelze srovnávat hrad s lomem, ale jistě je dobré se zamyslet.

Krátká cesta lokálkou trvá pár minut, je to takové zpestření, po přesednutí do Elefantu jsme přímo v centru Prahy za 40 minut.

Obrázky - archív autorky


Denivka

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?