 |
Doufám, že mi to prominete. Dnes vás nepozvu přímo do kotle Českého Meránu, ale za hřeben, za městečko Chyšky, za devatero silniček, sedmero potůčků a dva vrchy. Vydáme se k vesničkám Hrazany a Hrazánky, kde navzdory jejich jménu nenajdete oppidum Hrazany, ale kámen Kněz a obrovskou svatyni na vrcholku kopce. Nevím, zda je název svatyně na místě, ale snad to po přečtení tohoto článku posoudíte sami.
Ke Knězi se nejlépe dostanete z vesnice Hrazany, ať už přijíždíte z Petrovic, od Chyšek nebo od Milevska.
|
Ve vsi vás přivítají první kameny. Leží si tu jen tak na návsi a tváří se tajemně. My je v tom ponecháme a půjdeme kolem kravína nahoru k lesu po polní cestě. Musím se přiznat, že při první návštěvě této lokality, jsme kámen hledali asi tři hodiny a nenašli. A to přesto, že jsme přišli vybaveni návody z knih p. Bartla a p. Kozáka a povídám z internetu. Hledali jsme totiž na špatném místě. Až při další návštěvě, na kterou se nás uvolil doprovázet kamarád, jsme byli nasměrováni a dovedeni do cíle. Díky tomu všemu bloudění vám teď mohu říci, že kámen Kněz je úchvatný, ale vršek kopce nad ním skrývá možná mnohem větší záhady.
Vtip je v tom, že když jdete po polní cestě vzhůru, po chvíli odbočuje napravo mezi stromy a křovím louka. Po chvíli se opět stočíte vpravo dolů po okraji porostu. Cestou potkáváte různé „objekty“, jako například z druhé strany louky ostře modře zářící kámen, spoustu žampionů (dle ročního období), nádherný obrovský buk mezi balvany… a když se zdá, že už dál nejde jít, vyšplháte kousíček po kamenném svahu vlevo. Citliví jedinci mohou jít bezpečně podle toho, odkud cítí energii. Uvítá nás zadumané oko s kmeny stromů a modrou oblohou. Kněz.
 |
 |
Až se dostatečně pokocháte, je čas na průzkum kopce. Kamenů s oky je tu totiž víc a pokud budete mít zájem, čas a vodu, můžete si věštění z oka vyzkoušet v praxi.
 |
 |
Celý kopec je jedna velká změť kamenů, větví a stromů, člověk by tu mohl bloudit do večera a nacházet stále nové tvary. Třeba zářezy v kamenech. Že by stavební ruch na posvátném místě? Ne, spíše to vypadá na protičarodějnickou činnost z naší minulosti, kdy se kameny odstřelovaly, opalovaly, rozbíjely a zahrabávaly.
A teď slíbená lahůdka, vrcholek kopce nad vsí a loukou. Rozloučíme se s Knězem a jeho nezodpovězenými otázkami a rovnou se vydáme hledat další. Loukou dojdeme zpět na hlavní cestu a pokračujeme stále vzhůru mezi pastvinami a ostrůvky lísek. Lísky uprostřed louky? Kde se vzaly? A proč mají všechny houštiny kruhový tvar a stejnou velikost? To je potřeba prozkoumat zblízka. Oříškové houštiny zakrývají cosi podivného. Haldy kamenů. Ale jak zvláštní! Kameny nakupené po obvodu kruhu, jakoby pozůstatek mohyly. A obrovský balvan, snad vchod? Musí být pěkně těžký, vždyť je vysoký jako já.
 |
 |
Sem tam jsou k vidění zkroucené stromy, sem tam uskupení bloků navozujících představu trilitů. Na některých kamenech jsou vyškrábány znaky, které se dají vykládat všelijak. Ale laik nemá možnost zjistit, zda je vyškrábali kdysi naši předkové, anebo neukáznění turisté z řad současného pohanstva. Každopádně jsou zajímavé.
Na samém vrcholku kopce je hustý porost. Smrky, sem tam borovice, habry. Místy jen těžko prostupné shluky houští, borůvčí. Kameny. Hranaté jako oltář, kulaté jako obří bochníky, hory s miskou na vrcholku. Co tu kdysi bylo? Svatyně? Mohyla? Shromaždiště? Ohrazený posvátný prostor? Otázky bez odpovědí, co vás nenechají spát za horkých letních nocí. Toto místo rozhodně stojí za návštěvu.
 |
 |
 |
 |
(Napsáno pro Zpravodaj Bratrstva Keltů)
Zpět na Tajemná místa plná síly
Falka