Kamenní strážci a němí svědci

Při jedné jarní toulce na kole po Šumavě v okolí Železné Rudy jsem nashromáždil pár záběrů zdánlivě "obyčejných" kamenů. No, dá se ale vůbec říci, že by nějaký kámen byl obyčejný? Mnohdy záleží na úhlu pohledu, na osvětlení, na tom jediném okamžiku v roce, kdy kámen najednou vypadá jinak a promluví. Ne snad lidským hlasem, ale svou řečí beze slov. Stojí na svém místě třeba tisíce let a vidí - a jeho paměť se plní. Proč ne, na principu křemíku jsou přece z větší části založeny i dnešní polovodiče. Někteří lidé se dokážou v hladině alfa do kamene ponořit a poznat jeho osud. Já se přiznám, že to nedovedu - i když bych moc rád. Tak alespoň takové mlčenlivé strážce času zachycuji do paměti fotoaparátu. Snad promluví na vás, snad jednou promluví i na mě...

Kořeny stromu objímající kámen na Polední hoře neboli Poledníku. Je to snad ztělesnění skřítka Kamenožrouta nebo výraz hrůzy, kterou prožil mladý strom, když na vrchol hory vtrhlo vojsko a začalo tu budovat obludně obří odposlouchávací stanici? Snažil se snad tehdy ještě malý strom kamene zachytit, aby nebyl smeten? V každém případě je tu takových pařezů s "kamenem v náručí" v okolí ještě několik.

Na Modravě vzniká soutokem Modravského a Roklanského potoka řeka Vydra. Údolí Roklanského potoka patří k nejkrásnějším místům na Šumavě (pokud zde můžeme vůbec hovořit o něčem "méně" krásném). Kolem potoka najdete hezkých pár impozantních kamenů. Vypadají, jako by je tu vytrousil neviditelný obr. Nebo jako by se tu zastavily na cestě za svým tajemným cílem. Jen tak, posedět, odpočinout si. A kdo ví, třeba ano - mají přece mnohem více času než my. A zdejší louky k odpočinku opravdu lákají.

Náš starý známý menhir v Modravském potoce. Zimu přežil, jak se zdá bez úhony a vyhřívá se na jarním slunci. Za chvíli mu nastanou krušné časy. Houfy turistů začnou proudit směrem na Březník a toto místo láká k odpočinku a hrátkám neúnavných dětí. Ale starý obr má trpělivost a stojí na svém místě i když jeho poloha není z nejstabilnějších. A že někteří tvrdí, že to není žádný menhir? Ale to přece nevadí, je krásný ať mu říkáme tak či onak. A něco jistě skrývá - virguli pana Kozáka bych asi přece jen spíše věřil.

Kousek od křižovatky silnice Železná Ruda - Hartmanice s odbočkou na Prášily je místo, kde kdysi stávala obec Skelná. Dnes již nestojí, srpy a kladiva ji smetly z povrchu Země. Pokud jedete směrem na Rudu, je za lesíkem louka a na ní po pravé straně, těsně u silnice, leží řada velkých kamenů. Ty mě odjakživa fascinují - když se k nim blížím (nejlépe na tom kole, v autě ubíha vše příliš rychle), mám pocit, že je v seřazení kamenů nějaký záměr, že jejích umístění má kruhový tvar a rozestupy jsou pravidelné. Zastavím, vyndám fotoaparát - a je po iluzi. Snad se nechtějí nechat vyfotografovat nebo si ze mě dělají jejich duchové jen legraci; ... no a taky třeba budu teď pro legraci vám. Ale i tak je tam pohoda, co říkáte?

Při cestě údolím Modravského potoka směrem na Březník mě hned vedle potoka zaujaly tyto kameny. Napřed jsem jel dál, ale znáte to, po pár metrech to v hlavě hlodalo - vrať se, budeš litovat. No tak jsem se vrátil a vyfotografoval ty dva. Připadají mi jako zkamenělý znak principu Jin Jang (co na tom, že není kulatý, o to víc je trvalý). Také by to mohlo být tantrické sousoší plodivých sil ... nebo také .... no to, co v tom uvidí vaše oko a vaše fantazie.

Poblíž Javoří pily protíná cesta na Modravu kamenný kruh. Pan Kozák jej ve své knížce Tajemná místa v Pošumaví označuje jako megalitickou stavbu. Pokud jsem mohl posoudit, kameny skutečně tvoří kruh, dnes částečně poškozený procházející vyasfaltovanou cestou. Zdá se, že jejich počet je dvanáct. Že by pohádka "O dvanácti měsíčkách" měla reálný základ v silách skrytých v podobném takovém kamenném uspořádání?

Dnešní setkání s kamennými strážci Šumavy zakončím dalším velkým balvanem. Je v místě Hauswaldské kaple, která stávala poblíž Vchynicko-Tetovského kanálu a vzala za své také v padesátých létech. Tento kámen vypadá jako kazatelna a měl by jí také být - uvádí se v souvislosti s mariánským zjevením při příležitosti záchrany dvou žen před medvědem a údajně i s dalšími zjeveními zasutými již hluboko v minulosti.

JL