 |
 |
Nečekejte, že zde najdete popis drahých náhrdelníků, náušnic a jiných tretek, jimiž se zdobí čert. To si jen lidé podle své fantazie pojmenovali tajemná seskupení balvanů, protože si jejich existenci neuměli nijak vysvětlit.
Slatina - malá vesnička poblíž Blatné v okrese Strakonice, v kraji Jihočeském. Vycházíme z návsi od kapličky po žluté turistické značce směrem na Kadov. Míjíme památník věnovaný presidentu Osvoboditeli a prašnou cestou mezi staveními přicházíme k nedalekém lesíku, kde se ve stromech schovávají rekreační chatky. Je zde velmi příjemně. Prostor mezi chatkami je pěkně nenásilně upraven z místních zdrojů - stromy se střídají s velkými balvany a to vše je korunováno vysokým kamenem typu menhir, který by se mohl jmenovat malý slatinský pastýř...
Vcházíme do lesa - asi po pěti stech metrech pozvolného stoupání na nás čeká první ďábelská bižuterie: Velký čertův náramek. Nemůžeme ho minout, neboť u cesty stojí stojan Naučné stezky okolím viklanu. Ta nás směruje na cestu vpravo a protože je zde les dosti vymýcen, už po pár metrech vidíme co nás tu čeká.
|
|
|
Velký čertův náramek je seskupení několika žulových
víceméně "placatých" kamenů naskládaných na sebe. Zaoblené balvany různých
velikostí jsou rozložené do obvodu dvacet osm metrů a do výšky šesti metrů. Z
jedné strany tvoří schůdné stupně, takže se po nich může vylézt až nahoru. Z
opačné strany je vrchol nepřístupný, dolní kameny jsou zde rozestoupeny a
navršeny tak, že zde vznikla jeskyňka.
Kdysi býval vrchol tohoto kopce holý a širé okolí čertova náramku bylo
obděláváno zemědělci. Byl odsud krásný výhled na Prácheňsko a za jasného počasí
až na šumavské "kopečky". Dnes je vrch zalesněn a tak je výhled jen na paseku,
ale i přesto je to pocit báječný...
K tomuto čertovu náramku se váže místní pověst:
Ve Slatině kdysi žil bohatý sedlák. Měl hezkou dceru a ta - jak to tak bývá -
měla známost s místním chudým mládencem. Samozřejmě, že si sedlák takového
ženicha pro svou dceru nepřál a prohlásil, že k vdavkám svolí jen když mládenec
během jedné noci, a to do rána než kohout zakokrhá, odstraní z jeho pole všechny
ohromné kameny. Mladík by pro svou milou udělal všechno a třeba se i upsat
čertu! Ten se na jeho zavolání objevil a za duši slíbil pomoc. Když se to
dozvěděla dívka, probudila v noci ze spánku kohouta právě ve chvíli, když čert z
pole odnášel poslední kameny. V tom okamžiku čert náklad upustil v místě kde
zrovna byl a jelikož úkol tak docela nesplnil, zmizel. Vše dobře dopadlo - na
sedlákově poli už žádné kameny nebyly, podmínka byla splněna, mládenec byl
zachráněn před peklem a tak mohla být veselka.
 |
 |
Vrátili jsme se zpět na cestu a jdeme dál ke Kadovu. Procházíme mezi loukami s mokřady, v dálce je vidět rybník jako oko uprostřed lesů. Před námi je mírný kopeček a napravo pod začínajícím lesem nepočítaně velkých balvanů, také převážně placatých nebo tvaru trojúhelníka, jakoby pohozených v trávě a mechu, mezi kořeny smrků. Kameny jsou i v lese a u nejednoho se krčí strejda hříbek nebo sličná muchomůrka červená.
Druhé naše zastavení je u tabule naučné stezky, jež nás upozorňuje na další pozoruhodnost a to na obětní kámen, který patří mezi další tajemné kamenné útvary Kadovska. Odbočíme vlevo a lesní cesta nás asi po dvě stě metrech dovede na okraj louky pod zalesněným svahem. Protože je les silně prokácen, vidíme ohromný jedinečný balvan v celé jeho kráse. Seskupení je vysoké asi dva metry, horní kámen má délku asi tři metry a z dálky připomíná viklan. Z jedné jeho strany je možno na něj vystoupit.
 |
 |
Zdejší lidé i někteří archeologové jej pro jeho velikost, tvar a polohu považovali za kámen, který sloužil v dávných časech pohanským obětním obřadům. A to především proto, že se na jeho horní, téměř vodorovné ploše nachází kamenná mísa s víceméně vodorovným žlábkem. Dnes s jistotou víme, že velký balvan i vyhloubená miska jsou dílem přírody, ale jestli sloužil tajemným rituálům zatím není možno ani prokázat ani vyvrátit. Záhadná miska má rozměr 70 x 90 centimetrů a obvykle v ní bývá dvacet centimetrů vody. Vedle misky vidíme několik šrámů, což jsou prý pozůstatky záseků kameníků, kteří chtěli kdysi obětní kámen rozlomit na další zpracování.
 |
 |
Od obětního kamene sejdeme vlevo na louku, která se v létě stává nejspíše rájem skautů. Dřevěné stavby jsou zázemím tábora, kterému vévodí dřevěná věž - pozorovatelna, u jejíž paty je (záměrně) vztyčen přes metr vysoký kámen - menhir. Projdeme nyní pusté prostranství a vyjetou cestou se dostaneme na naší cestu, kterou jdeme dál, abychom se zastavili u cíle našeho putování. Tabule naučné stezky nás vybízí ke vstupu do lesa, kde se ukrývá další z čertových klenotů.
 |
 |
Malý čertův náramek jak později zjistíme není vůbec malý,
neboť jeho obvod dosahuje šestnácti metrů a výška je také úctyhodná. Je zakryt
hustým porostem keřů a stromů, místy se k němu prodíráme. Avšak i tato kamenná
krása stojí za to! Zde se však nahoru nepoleze - kameny jsou na sebe navršeny,
zdá se tak ledabyle, že se snad každou chvíli musí zřítit - tak nebudeme čerta
pokoušet...
Pozornému obdivovateli neunikne, že u horního kamene kus jeho přečnívající části
chybí, ale když si kameny ležící na zemi prohlédneme, uvidíme kus který se kdysi
odlomil, ležet hned vedle.
I k tomuto seskupení obrovských balvanů se váže místní pověst:
Kdysi učil v kadovské škole mladý kantor a děti rády poslouchali jeho vyprávění.
Stalo se jednou, že právě když říkal něco velmi zajímavého, chlapec z poslední
lavice zvolal: "Čert!"
A opravdu! Za oknem stál černý rohatec a kýval prstem na učitele, aby vyšel ven
před školu. Tam se prý ti dva spolu dlouho o něčem dohadovali. Druhý den se mezi
lidmi povídalo, že čert uzavřel s panem učitelem sázku, kdo bude rychlejší. Čert
tvrdil, že přinese z Brd náruč kamení dřív, než se učitel se svými žáky pomodlí
jednou Otčenáš.
Ďáblík se už viděl vítězem a pánem nad jeho duší! Odletěl s obrovským vakem do
vrchů brdských pro kameny. Když se vracel zpátky, modlitba ve škole pomalu
končila. Spěchal a v tom mu vypadl jeden balvan z vaku a zabořil se u vesnice
Pole do země tak hluboko, že se jej marně pokoušel vyzvednout. Otiskl na něm své
kopyto, ale balvan se ani nepohnul. Tím se zdržel a sotva doletěl s nákladem
před Kadov, uslyšel jak děti i učitel právě říkají "Amen". To ho tak rozběsnilo,
že shodil kameny na zem, opodál odhodil i svůj cestovní vak a zmizel, protože
poznal, že sázku prohrál.
 |
 |
Neobvyklé skalní útvary přitahovaly pozornost odjakživa a
protože si lidé neuměli jejich vznik nijak rozumně vysvětlit, přisoudili jejich
původ nadpřirozeným bytostem. V mnoha případech tak u záhadných balvanů či
kamenných útvarů byli za jejich původce označeni čerti. Často se říkalo, že je v
nich ukryt vstup do samého pekla.
Dnes je již toto objasněno: skupiny balvanů nebo balvany samotné na Blatensku
vznikly ryze přírodním postupem a to postupným zvětráváním původní horniny -
biotického granodioritu a následným odnosem zvětralin.
Kadov
Kadov je obec v Blatenské pahorkatině. Již ve 14. století zde stávala
typická dřevěná tvrz obehnaná příkopem, jíž měl postavit vladyka Racek ze
Žíhobec. Roku 1358 se připomíná Kadův dvůr, kde sídlili vladykové z
Kadova - Vintíř, Jaroslav, Jan Šember, Zdeslav. Příjmení Káda vzniklo z obecného
slova káda - nádoba. V 15. století patři Kadov vladykům z Lukavice a další
majiteli - již kamenné tvrze - byli například páni Zábořští z Brloha, Jan
Měsíček z Výškova, hraběnka Kateřina Khunová-Vrábská, Jiří Vojtěch Janovský z
Janovic. Roku 1654 čítala ves osm starousedlých gruntů a od roku 1682 patřil
Kadov k panství Lnářskému.
K pamětihodnostem Kadova jež zde můžeme dnes uvidět - kromě viklanu patří farní
kostel sv. Václava (1765), fara (1758), kaple Nalezení svatého kříže s hrobkou
hrabat Linckerů z Lutzenwicku (1863), chudobinec (1856), škola (1845) a bývalá
tvrz, která během staletí prošla přeměnou na sýpku a na pivovar. K prohlídce
místního muzea vybízí poutač u kostela. Co muzeum nabízí mi není známo, neměla
jsem možnost se tam podívat. Snad někdy příště...
I k viklanu se váže jedna z pověstí:
V obci Slatina žili kdysi dva bohatí a ukrutně lakomí sedláci. Každý měl jeden
pozemek, mezi nimiž probíhala hranice. Jednou se ten lakotnější rozhodl, že
hraniční mezník vykope a posune o pár kroků do sousedova. Když ráno druhý sedlák
přišel na pole a uviděl, že byl oloupen o kus své půdy, vzal motyku a mezník
zakopal o několik kroků do pole souseda, který si tohle začal. A tak se to
opakovalo několikrát, až se nakonec oba lakomci za noci u mezníku střetli.
Mlátili se hlava nehlava, až si ten lakotnější zavolal na pomoc čerta. Slíbil mu
svou duši za to, že pekelník zasadí mezník do sousedova pole tak pevně, aby se
už nikdy nehnul a ještě navíc musí sousedovo pole poházet velkými balvany. Čert
se zaradoval jak snadno přijde k dušičce. Začaroval mezník aby se už nikdy
nehnul z místa a rychle letěl do brdských lesů. Tam vylomil kus skály a radostně
se vracel do Slatiny. Byl to ale asi čert nešika, protože cestou se mu kámen
rozlomil a část dopadla na zem u Kadova. Od té doby má Kadov svůj viklan. Čert
ostatní kameny rozházel po poli a zmizel. Ráno našli lakotného sedláka, jak
ztuhlýma rukama objímá mezník, za který dal čertu svůj život.
(Pověsti jsou volně převyprávěny podle knihy "Čertovy kameny" Jiřího Sekery.)
 |
 |
Od kostela nás k viklanu dovedou ukazatele. I když je vzdálen
jen pár metrů od novodobé zástavby působí impozantně. V parčíku u Obecního úřadu
nás informuje opět tabule naučné stezky (ta má celkem 13 zastavení).
Dvaceti devíti tunový Kadovský viklan je jeden z největších a nejlépe vyvinutých
viklanů v České republice. Nachází se na mírně vyvýšeném pahorku, který je
tvořen plochým skalním výchozem, po obvodu se zaoblenými bloky a balvany.
Samotný viklan na temeni pahorku má rozměry 3,5 x 3,5 x1,5 metru a je tvořen
granodioritem, což je hlubinná vyvřelá hornina.
Pahorek je porostlý trávou, různými bylinami a dřevinami, kde převažují buky a
břízy. V roce 1985 byl vyhlášen maloplošným chráněným územím "Přírodní
památka Kadovský viklan".
Viklan spočívá pouze na malé plošce a odjakživa sváděl k pokusům o rozkolébání. Traduje se, že původně se rozhýbal již při pouhém doteku rukou. V minulosti byla jeho existence několikrát ohrožena a vandalové jej vícekrát shodili z "podstavce", ale anděl strážný nad ním držel svou ochranou ruku a tak se tato krásná hříčka přírody dochovala dodnes. Ovšem i dobří lidé museli mnohokrát pomáhat viklan uchránit a obnovit...
Do Kadova můžete dojet autem a zaparkovat bud u kostela nebo před Obecním úřadem. Pěšky sem můžete dojít z Blatné po vyznačené turistické trase nebo od železniční zastávky ve Tchořovicích. Z nedalekého Vrbna sem vede naučná stezka. V Kadově se křižuje několik cyklostezek, takže je možné navštívit viklan i na kole.
 |
Oblast mezi Kadovem a Blatnou je nádherná, neboť se zde díky kamenitému terénu zachovaly lesíky, vršíky, rybníčky, remízky a cesty, které spolu s přírodními zajímavostmi dodávají krajině osobitý vzhled a půvab. Krášlí jí také četné kapličky u cest, Boží muka, kostelíky a hřbitůvky, památníčky na smutné i dobré události, které najdete na každém kroku při cestách tímto kouzelným krajem.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA