 |
 |
 |
Na severu Čech, tam, kde se k sobě přibližují Krkonoše a Český ráj, protéká řeka Jizera místy jež lze nazvat mystická, čarokrásná, romantická. Jizera pramení v Jizerských horách, přesněji řečeno v pohraničním Vysokém Jizerském hřbetu. Zdrojnice Jizery tam vytékají z mokřin vyplňujících jižní svah jedné z dominant polské části hřbetu - hory Stóg Izerski a na české straně pohoří přilehlou kotlinku, směřující ke Smrku.
Dominantou střední části Jizerských hor je mohutný masiv Jizery (1122 m n.m), jež je součástí hejnického hřebene. Vrcholkem je mohutná členitá skála z hrubozrné žuly, upravená na vyhlídku pro turisty. Ve strmých svazích Jizery s hojně roztroušenými balvany se na několika místech nalézají suťová pole. V okolí je přírodní rezervace Prales Jizery.
Je-li jasné počasí spatříme ze skalnaté vyhlídky vrcholky sousedních Krkonoš, Smrk, Bukovec, Černou a Smědavskou horu, přehradu Souš, liberecký Ještěd, Trosky a rašeliniště klečových luk.
Rašelinné pláně na úbočí Jizery jsou významnou pramennou oblastí několika "barevných" horských bystřin. Bílá, Hnědá a Černá Smědá napájejí řeku Smědou, která je přítokem Lužické Nisy, z jižního temene Jizery odtékají směrem ke stejnojmenné řece Bražecká voda, Bílá a Černá Desná. Původ barevného pojmenování těchto jizerských potoků lze hledat buď v temném odstínu rašelinných vod nebo třeba v bělavě zpěněných peřejích horských bystřin.
|
|
|
Jméno Jizera (a další varianty) však v "Jizerkách" nenese jen známá hora a řeka.
je malebné místo v Jizerských horách se zajímavou minulostí. Již v 15. století chodili po zdejších horách italští prospektoři a hledali drahé kameny - od toho se vžilo pojmenování Vlašský hřeben, kde pramení Safírový potůček. V okolí osady byly nalézány safíry, rubíny, vzácně smaragdy a další drahokamy, které toto naleziště proslavilo po celé Evropě. V roce 1607 na Jizerku zavítal sám císařský prospektor Jan Jindřich Koberscheit, aby se seznamil s nalezištěm safírů. V roce 1609 majitelka panství Kateřina Rederová povolila hledačům hledat na Jizerce drahokamy.
Sklář Riedl v roce 1828 požádal majitele frýdlantského panství Clamm -Gallase o povolení k založení sklářské huti. Tehdy se začala psát sklářská historie Jizerky. A tak se osada rozrůstá a v roce 1884 je zde 42 domků včetně pily, pekárny a panského domu majitele sklárny a v huti pracuje 30 sklářů.
Na ochranu části "nivy Jizera" se slepými rameny, loukami a roztroušenými starými duby - pod názvem V luhu - bylo v roce 1987 území vyhlášeno jako CHPV. Území leží mezi obcemi Dražice a Horky nad Jizerou. Původní lužní lesy od druhé poloviny 16. století postupně vymizely a vzhledem k častým záplavám byla většina pozemků přeměňována na louky a pastviny. V nivě Jizery jsou zachována dvě mrtvá ramena. To větší se nazývá "Stará Jizera", má tvar podkovy a leží na vnitřní straně meandru. U břehů pokrývají hladinu společenstva plovoucích a vznášejících se rostlin - lakušníku, voďanky žabí, okrouhlolistého, okřehku menšího a trojbrázdého, vodního moru kanadského a růžkatce ponořeného. Místy se vyskytuje stulík žlutý, rdesno obojživelné a trsy leknínu bělostného.
Menší rameno "Měsíc" leží na jeho vnější straně pod silnicí. Chráněn je poměrně zachovalý komplex mokřadů a luk s rozptýlenými solitery mohutných dubů. Je to jedna z posledních ukázek nivního ekosystému na Jizeře. Vodní vegetaci Měsíce tvoří ponejvíce lakušník okrouhlý, růžkatcem ponořeným, vodním morem kanadský, hvězdoš, ale i vzácná žluťucha lesklá.
V okolí meandru se vyskytuje celá řada významných druhů motýlů, je zde vidět chrostíkovníka blatouchového, drobníčka olšového, trávníčka, pouzdrovníčky, makadlovku, vílenky, stužkonosku vrbovou, světlopásku bahenní, perleťovce kopřivového a ohniváčka modrolemého. Z obojživelníků zde žije skokan hnědý a skřehotavý a ropucha obecná, zahlédnete i ještěrku obecnou a užovku obojkovou.
Zpívají, cvrlikají a jiné zvuky zde vydávají ptáčkové budníček menší, drozd zpěvný, konipas bílý, kos černý, pěnice černohlavá, pěnice slavíková, pěnkava obecná, strnad obecný, špaček obecný, žluva hajní, lyska černá a kukačka obecná.
si řeka získala pravděpodobně tím, že pramení v oblasti Jizerských hor. Prameniště Jizery je součástí takzvaného Sporného území, kde přes tři sta let - od první poloviny 16. století až do roku 1845 - docházelo k četným sporům a bojům především o hranici českého a slezského panství. Spor ukončilo až kompromisní vyznačení hranice umělým průsekem po nevýrazném hřbítku mezi dvěma potoky.
 |
 |
 |
Dnes tady tok Jizery tvoří v délce více jak 10 km přírodní hranici mezi Polskem a Českou republikou, je to jedno z nejklidnějších a zároveň nejtajuplnějších zákoutí v pohoří, kterému se vyhýbá i turistické značení. Pouze západního okraje se dotýká turistická cesta směřující k hoře Smrku v blízkosti největšího chráněného území - národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery.
Horní tok Jizery je sevřen v hlubokém zalesněném údolí. V korytě je mnoho balvanů, které vytvářejí souvislé peřeje a stupně.
Na cestě od hor Jizera protéká Semily, Železný Brod, Malou Skálu, Turnov, Český Dub, Mohelnici, míjí zříceninou hradu Zásadka.
V těchto místech je posilněna přítokem pstruhového potoka Mohelky, který se vine v délce asi osmi kilometrů romantickým údolím mezi stráněmi s porostem lesů - tento překrásný a idylický kout doporučuji ctěné pozornosti především cykloturistů. Dále protéká Svijany, u hubálovského jezu míjí Mnichovo Hradiště. Tok řeky je posilněn dalším potokem Zábrdkou, pak pokračuje k Mladé Boleslavi, protéká Benátkami nad Jizerou a u Lázní Toušeň se vlévá do Labe.
Řeka Jizera patří spolu s Mumlavou, Jizerkou, Labem a Úpou k hlavním krkonošským tokům. Na Mýtě nedaleko Harrachova se k ní zleva připojuje Mumlava a Jizera pak pokračuje romantickým balvanitým řečištěm hlubokého Jizerského dolu.
V Jizerském dole, rozkládajícím se mezi Mýtem a Rokytnicí, se zachovaly jedny z nejrozsáhlejších přirozených smíšených horských lesů s dominantními buky.
Podzimní zbarvení bučin v Jizerském dole je stejně nezapomenutelné, jako záhy na jaře rašící bílá květenství devětsilů, které vedle bledulí, sasanek, česneků, lýkovců a později pak majestátných hroznů zvonků širokolistých a překrásně vonících měsíčnic vytváří svérázný kolorit okolní říční nivy.
V severních horách žil kdysi starý kouzelník a ten měl syna jménem Krakonoš. Pod kouzelníkovým zámkem tekl bublající potůček a v něm přebývaly víly - jejichž královna se jmenovala Jizera. Starý Krakonoš každého večera rád víly navštěvoval a těšil se z jejich tanečků a rejů.
Jednoho dne však starý kouzelník zpozoroval, že se mu z jeho klenotnice ztrácejí vzácné drahokamy. Dlouho pátral po tom, kdo mu je bere... Až přistihl svého syna Krakonoše, jak z klenotnice vybírá ty nejkrásnější kusy a strká si je do kapes. I ptal se ho, pro koho to chystá, ale mladý Krakonoš neřekl ani slovo. Teprve po dlouhém naléhání otci prozradil, že ty šperky nosí půvabné královně víl, do které se zamiloval.
Kouzelník se velmi rozhněval a spanilé vodní víly upadly v jeho nemilost. I vyřkl zaklínací formuli a v té chvíli se Krakonoš proměnil ve vysoké hory a královna víl v prudkou řeku. Ostatní její družky se staly různými potůčky a potoky. Starý kouzelník z kraje zmizel.
Od té doby na východu naši zemi uzavírají hory zvané Krkonoše, z vedlejšího hřbetu hor Jizerských pak stéká řeka jež se zove Jizera. Nedaleko jejích břehů pak lze někdy nalézt vzácné kameny - a to jsou ty drahokamy, které zamilovaný Krakonoš nosil své královně víl.
 |
 |
 |
Krkonoše mají Krakonoše, Orlické hory Rampušáka, Jeseníky Praděda. A Jizerské hory? Kromě různých skřítků, víl, vodníků a jiných rozmanitých bytostí mají také svojí vládkyni - princeznu Izerýnku. Izerýnka je skryta v kapce ranní rosy, v cárech mlhy nad išti, v růžových červáncích nad obzorem, v páře, která po dešti z lesů stoupá, v proudu lesního potůčku, v křišťálovém rampouchu, který visí ze smrkové větvičky, ...
Na kopci, kde je dnes rozhledna Štěpánka, stával kdysi dřevěný hrádek Hvězda, kde přebýval rytíř s dcerkou Izerýnou. Byl vdovec, maminka děvčátku zemřela při porodu. Pán o dítě moc nedbal, věnoval se jen lovu a svým zábavám. Když Izerína vyrostla do krásy, rytíř nedbal jejích skutečných citů a zaslíbil ji bohatému a bezohlednému sousedovi. Usoužená Izerína raději prchla do hlubokých lesů Jizersjkých hor. Zde unavená klesla u skály na vrcholku Bukovce. Ráno, překvapená, spatřila svého věrného sluhu Tomše, jak jí připravuje snídani na skromném ohni.Oddaný služebník vzal sebou též poklad - šperky - který Izeríne zůstaly po matce. Spolu žili v lesích, až do těchto končin zabloudil při lovu Izerinin otec. Dívka na útěku rychle ukryla svůj poklad v jeskyni, ale proud kamení zasypal sluj se všemi šperky.
Krutý otec svou dceru nikde nenalezl. Vrátil se tedy na hrad Hvězda, ale v divoké bouři blesk zapálil dřevěnou stavbu. Hvězda byla v jednom planemi, nikdo nepřežil.
Když nebezpečí pominulo, Izerína se setkala se svým milým a odešla za ním na hrad Nístějku.
A poklad ? Prý jeho část odpočívá ve skalách Bukovce, aby se podzemí jednou do roka, vždy na 1.máje, otevřelo a jen na krátkou chvilku dalo naději šťastnému nálezci. Ale tu větší část třpytivých drahokamů prý už dávno roznesla voda. Však také nacházeli lidé odedávna v potocích drahé kameny. Těm nejhojnějším, černým granátům se říká izeríny…
 |
 |
|
Romantickým údolím Jizery obklopeným prudkými stržemi vede nádherná turistická cesta nazvaná Riegrova. Jedná se o část Riegrovy turistické stezky vedoucí ze Železného Brodu přes Spálov do Semil až na horu Kozákov.
Riegrova stezka byla slavnostně otevřena
na podzim roku 1909.
Po vybudování této turistické stezky spojující Semily
se Železným Brodem se semilští turisté pustili do další
náročné práce. Semilská a železnobrodská část
Riegrovy stezky se setkávají v Podspálově, v místě
soutoku řek Jizery a Kamenice.
K realizaci nesnadného úkolu se v roce 1911 připojil Klub Českých Turistů ve Velkých Hamrech, který následně započal výstavbu stezky pod zříceninu hradu Navarov. Tato část stezky byla předána veřejnosti v roce 1912. Stavba navazujícího úseku na Spálov byla po společné realizaci kolaudována v listopadu roku 1913.
4. září 1983 objevil Antonín Mrkos na hvězdárně na Kleti novou planetku 4698) JIZERA = 1986 RO1. Pojmenována byla po české řece Jizeře pramenící v Jizerských horách a plynoucí městy Turnov a Mladá Boleslav ke svému soutoku s Labem. Její jméno navrhl Z. Moravec.
VEZA