Jez zabiják

Psáno v roce 2002 ...

Na řece Jizeře, několik kilometrů před jejím soutokem s Labem, je poblíž obce Otradovice jez. Jde nad ním železná lávka, která umožňuje pěším i cyklistům dosáhnout suchou nohou protějšího břehu. Přestože jsou tu cedule, že se na lávku nesmí, je to tudy jistě bezpečnější než přechod po nedalekém železničním mostě. Snadný přístup k vodě a bílé vlny pěnící se pod jezem lákají v těchto měsících k vykoupání. Přesto je tu na betonovém břehu pamětní deska, která tento zdánlivě malý a neškodný jez řadí mezi jezy-zabijáky.

Jak může takový malý jez být tolik nebezpečný? Na vině je právě ta lákavá vzduchová pěna, kterou tato živá řeka vytváří pod jezem ve značném množství. Prostě vás neunese, propadnete se do ní. A také vodní válec, který sice tlumí erozní sklony prudce proudící vody, ale dokáže člověka uvěznit. Nadlouho… až do smrti.

Místo dalšího zdlouhavého vysvětlování vám nabídnu část povídání, které jsem našel na skvělé stránce:
ABC BEZPEČNÉHO KOUPÁNĺ U PROUDĺCĺCH VOD ANEB 3x4 O ŘECE

Další odstavce jsou již citace ze zmíněného odkazu:

V blízkosti jezů dochází nejčastěji k úrazům a případům tonutí. Přes jezy voda přepadá z různé výšky a na dně pod jezem vymílá tzv. “vanu”. Někdy už bývá tato “vana” zahrnuta do konstrukce jezu. Dopadající voda s sebou strhává množství vzduchu, voda pod jezem je zpěněná a plavec se v ní propadá a také jeho plavecké záběry jsou neúčinné, podobně jako v pásmu “bílé vody” v příbojové zóně u mořského pobřeží. Navíc plavcem smýkají silné vodní válce, vývary a vratiproudy a znovu a znovu jej potápějí zpět pod jez.

Snažit se od jezu odplavat je většinou zcela neúčinné a oběť se jen stále víc vyčerpává. To všechno je třeba mít na mysli, pokud bychom se v takové situaci ocitnuli. Musíme se pokusit uniknout sami, a to co nejdříve, dokud máme dostatek sil. Zachránci vybavení potřebnými záchrannými prostředky většinou v blízkosti nebývají. Z rotující a nenosné vody pod jezem se dá uniknout jedině tak, že se necháme stáhnout co nejhlouběji, nejlépe až ke dnu, protože voda od jezu odtéká hlavně spodem. Překonat vratné proudy pomůže mocný odraz ode dna šikmo ke hladině směrem od jezu, ale nesmíme ztratit orientaci. Vždy je třeba zachovat rozvahu a nebát se potopit dostatečně hluboko, abychom nebyli znovu staženi zpět. Na tomto místě je třeba podotknout, že díky své konstrukci nebo mohutnosti přepadající vody, zejména za zvýšených stavů, mají některé jezy na našich řekách na svém kontě životy mnohých nerozvážlivců. Jsou většinou výstražně označeny. Nepokoušejme proto osud a nesnažme se u nich ani koupat, ani je překonávat na lodi!

Je také nutné si uvědomit, že nerozvážná pomoc může pro nezkušeného zachránce skončit smrtí. Zachránce nemůže ohroženému plavci poskytnout pomoc přímo, protože by se dostal do stejné situace. Málo účinné bývá i hození lana nebo záchranného kruhu, protože lano je stahováno pod hladinu a vyděšená oběť je nemůže uchopit. Dokonce i zachránce upoutaný na laně a zabezpečovaný druhým zachráncem se vystavuje velkému riziku. Určitý úspěch má záchranná akce, při níž je použito lodě uvázané na laně, kterou zajišťuje jiný zachránce na břehu nebo na druhé lodi nacházející se mimo nebezpečnou zónu.

Varujte se jezů, pod nimiž se tvoří válce nebo zpěněná voda! Nezapomeňte, že z válce lze uniknout jen tehdy, neztratíte-li orientaci a využijete-li síly spodního proudu. Odražte se ode dna v šikmém směru od jezu a mocnými záběry vyplavte nad hladinu!

Toto ponaučení si zapamatujte. Může se hodit, ale přeji vám, abyste jej nemuseli použít v praxi.

Léto 2005 - jez zabíjel znovu

V létě 2005 si jez vybral další oběť. K zábradlí lávky je přivázán malý medvídek a u něj svíčka v kelímku, na které je napsáno Kája Prachová 18.7. 2005. A před tím datem již jen křížek. Vedle svíčky je sklenička s trochou lučního kvítí a v ní z překližky vyřezané číslo 12. Kytičky uschly - a mladý lidský život skončil, sotva začal. Zbytečně, jak už to v takových případech bývá.

U lávky někdy bývá cedule, že vstup je zakázán ... pak tam zase není. Jenže je to široko daleko jediný přechod Jizery - od mostu v Káraném po most v Sojovicích. Lidé tu prostě chodí a chodit budou, protože prostě není jiná možnost - leda nedaleký železniční most, kde je ovšem bezpečnost přechodu mnohonásobně nižší než zde, na pevné železné lávce opatřené solidním zábradlím.

Nejde ani tak o pocestné přecházející přes lávku jako o tu, koho jez a jeho okolí zláká ke koupání. Je tu místo, kde má Jizera hloubku a dá se tu plavat. Bublinky vzduchu strženého na jezu do vody příjemně lechtají a šumí ... ale jen do určité hranice. Pak se plavce zmocní spodní proudy a vtáhnou ho pod hladinu zpět k jezu ... a znovu a znovu, točí se tam tak ve smyčce, která má  konec na věčnosti. Slabší člověk nebo dítě nemá šanci vyváznout ... a mnohdy ani dospělý ne. Mít tolik duchapřítomnosti, potopit se a snažit u dna uniknout člověk v panice nemívá.

Přitom by stačilo tak málo. Přidělat k lávce alespoň dva záchranné kruhy s lanem. Kdyby se tonoucí nedokázal zachytit sám, mohl by mu zachránce jištěný lanem přijít na pomoc. Pořizovací cena by jistě nepřivedla Povodí Labe (nebo komu to tu patří) na mizinu. Jak říkám, lidé tudy chodit budou, protože prostě nemají jinou možnost. V okolních lesích se v poslední době objevila spousta informačních tabulí o krásách Pojizeří. Proč sem třeba neinstalovat podobnou tabuli s instrukcemi, jak se chovat při koupání a s informacemi o tom, jaké zde číhá nebezpečí? Podívejte se na snímek vpravo - ta pěna na hladině je krásná na pohled, ale skrývá smrt. I tady by bylo lepší než zakazovat poučit, jak se chovat tak, aby nedocházelo k neštěstím. Aby tento článek někdy v budoucnu nepokračoval dál.

JL

Zpět na Tajemná místa plná síly