 |
 |
Když pramáti Země počala s velkým Všehomírem, plodem jejich lásky byli dva synové – dvojčata. První byl chladný a tvrdý Vrás. Druhý, ten, co ho držel v mateřském lůně za patičku, to byl žhavý a vznětlivý Vulkán. Ač byli úplně odlišní, byli to bratři, dvojvaječná dvojčata. Oni si jako správní bratři – dvojčata rozuměli a jak se perfektně doplňovali! Obvykle matka tvární svoje děti, v tomto případě probíhal proces opačný. Oba synové s tichým souhlasem svého otce Všehomíra, modrozeleného krasavce, zpracovávali svoji matku Zemi. Jmenovaná matka Země bývala původně žhavá, výbušná, nezkrotná. To právě po ní zdědil povahu její syn Vulkán, ale jí se nedostávalo jeho nespoutané kreativity. Onu tvůrčí vlastnost zdědil po svém skvělém otci Všehomírovi. Onen chlapec, který si pospíšil na svět jako první, totiž Vrás, ten byl celý otec. Chladný, krásný, logický a samozřejmě tvůrčí. Síly v něm bylo tolik, že by ji byl mohl směle na požádání rozdávat!
|
|
Ti dva, tak jak se na správné bratry sluší a patří, ti se vždy domluvili. Měli v sobě zemitost své matky a též její žhavost, k tomu moudrost a odvěkou logiku svého otce. Jejich otec byl dokonalý, na toho neměli. Ale matka, jejich matka potřebovala trochu upravit! Zvýraznit, zvrásnit, zvulkánizovat. Po dlouhé pracovní poradě si rozdělili teritorium. Tam, kde se dotýkaly zemské podpovrchové desky, tam se ujal vlády syn Vulkán. Výsledky jeho činnosti byly brzy na mnoha místech Země jasně patrné. Vrás se nenechal zahanbit, nezůstal pozadu. Vrásnil a vrásnil, radost byla pohledět na jeho krásná díla!
 |
 |
A protože jsou oba bratři potomky nesmrtelného Všehomíra, žijí též neomezeně. Jsou však úzce spjati zemským poutem se svou matkou. Kdyby znenadání zamřela jejich matka Země, byl by její zánik spojen i se zánikem jejich. Po otci nesmrtelnost, po matce pomíjivost, jak to jen dopadne! Pohybují se někde mezi tím. Tak se oba snaží jako o život! Vrásní a vulkánizují jako o závod dnes a denně. Jen ten Vrás už je trochu zchvácený, už nemá tu sílu, není divu v jeho věku! I jeho matka Země je už prastará a snad i sytá dnů. Není ani na první pohled žhavá. Ale srdce, to má žhavé pořád, ukryté pod tvrdou a chladnou slupkou. I já mám pod tvrdou a chladnou slupkou ukryto žhavé a sálající srdce! Víš to?
 |
Ilustrace Jany Vesuvanky
Zpět na Tajemná místa plná síly
Ivana Lena Němcová