Malé povídání z veliké Číny (2)

Mám se dobře, škola mi začala, tak už toho mám dost na práci a nemám moc času na zinkání....ale to já si vždycky nějaký najdu.

Nejprve, jak to nakonec dopadlo s mou školou ... chodím na intenzívní čistinu každý den 3 hodiny čistého času ... což se může zdát málo, ale po zbytek dne člověk dělá úkoly, takže to tak málo není :) moji spolužáci jsou asi čtyři Mexičani, jedna Španělka, dva z Ameriky, dvě Korejky, Indonésanka z Jakarty a další...neurčitelní jedinci, kteří se tolik neprojevují.

Ve třídě je to dobře, docela tam máme dobrou partu ... Mexičani tvoří takové silné jádro a tak tam máme srandy jako na střední, že když má třeba někdo začít číst, tak to většinou musí být Lei, protože to jeho mexičtí kamarádi řeknou ....
Učitelka ... "Kdo chce číst?"
a Shanon (Mexičan) vykřikne ... "Lei!".
Takže jako malé děti.

Mexičani mají uzavřenou skupinu, tak se k ním moc nedá dostat, tak se kamarádím s Korejkama ... to je nejlepší, protože oni neumí moc anglicky a tak se musíme pokoušet čínský...a to je i jediná moje čínština, kterou používám ... A to jsem v Číně a okolo je tu samej Číňan, ale s nikým jsem zatím nemluvila.

Naše nejvíc třídní učitelka je fajn, máme ji každý den, takže se ji už trochu učím rozumět ... ostatní učitelky jsou zatím pro mě dost nesrozumitelné. Nejhorší je poslech ... to se nechytám vůbec .... ale mám dobré jméno ANNA, tak mě často vyvolávají. Ve třídě je ještě jedna holka Anna, ale ona je ANA, tak to je velký rozdíl, který sice naše učitelky umí krásné rozlišit, ale já ani ta druhá nikdy nevíme, která to je. Je to rozdíl jako AAAAA-NA.....a AAAANNN-NA a tohle zkuste slyšet :D já jsem ta AAAANNN-NA. Jména korejských spolužaček nejsem schopna si zapamatovat...takže to vám řeknu třeba až příště.

Dostali jsme nabídku nějakých nepovinných předmětů...chtěla jsem nějakou historii činy, ale nic takového tam není. Je tam gongfu, taiji, malování, lidové písně, rukodělky, kaligrafie, čínské znaky a ještě něco. Protože ale mám ještě jiné předměty, tak mužů chodit jenom na kaligrafii , tak je to trochu škoda...mohla jsem si zkusit malovat :) nebo zpívat...třeba to bude i v létě a budu si to zase moci zvolit. Uvidíme.

Jaro v Číně

Jinak mám ještě dva předměty na počítačové škole. Ten jeden je v angličtině, je to udělat nějaký návrh projektu. Jsem v týmu ještě se třema klukama ... trochu se toho děsím, i když je to vlastně to, co jsem dělala už v práci. Ale tady nemám šéfa, který tomu rozumí a řekl by mi, co mám dělat. Včera jsem musela psát úvod k tomu projektu, že umím nejlíp anglicky, jakožto zahraniční student. Tak doufám, že neodhalí, že mi to moc nejde.

Druhý předmět je ještě větší sranda ... z původní nabídky anglicky vyučovaného předmětu sešlo. Změnil se učitel, a tak je to v čínštině, ale stejně tam mužů chodit ... tak nevím, jak to dopadne ... učitel anglicky neumí a já čínský nerozumím ... Tak jak mi bude zadávat úkoly tedy opravdu nevím, třeba mě pošle domů... Tento týden tam totiž půjdu teprve podruhý... Je to zajímavý, koukáme se tam na různé filmy, jak se vytváří počítačové animace a mohla bych se tam naučit dělat v programu Maya a Photoshop, což by se mohlo hodit -- nic takového u nás ve škole nemáme....

Kamarád Zhao a ještě jedna Číňanka, co byla teď taky půl roku v Čechách, mě vzali na večeři... Největší pochoutkou byli takové kousíčky masa na kostech :) tak to bylo dobře. V té restauraci měli i živé žáby, ale ty jsem já nechtěla..vezmeme s sebou i Josefa, protože on chce zažít veškerou exotiku. Pak jsem byla dotázána jestli chci zkusit jist psa, tak jsem řekla, že asi spíš ne :) člověk nemusí mít všechno ... Pro mě bude větší exotika nějaké skopové, či jehněčí či takové nějaké.....tak na žáby snad půjdeme někdy tento týden.

Josef, Ting a Zhao ... a shánění karty do menzy

Žába živá na ukázku a tepelně upravená v alobalu

V sobotu navečer jsme šli s Josefem zase ven, šli jsem se podívat do dalších z ulic v centru... Pak jsem si šli dát strašně drahé kafe (kafe je tu totiž výsada cizinců, tak je nesmírně předražené) ale já co by kafe konzument, jsem si musela to kafe dát :) Asi bych si měla kafe odvyknout a raději začít chodit do čajovny, to by nemuselo být tak drahé.

Pak jsme šli zkusit, jak to vypadá večer v sobotu v hospodě... Hospoda zela prázdnotou .... chichi ... To byste se divili, tak jsme si že slušnosti dali jedno malé pivo, dostali k tomu buráky a šli jsme pryč.... Za pivo v krámě dáte tak 2 yuany, v hospodě to samé z láhve stalo 20 yuanu !

Čínské pivo a čínské peníze

V neděli odpoledne bylo hezky teplo, Josef šel běhat na stadión, tak jsem šla s ním ... Ale ne běhat! (neděste se). ... Jen tak chodit okolo po stadiónu a učila jsem se ... Asi po 3 kolečkách se na mě usmívali nějak moc jedna holka a kluk, co tam hráli předtím badminton ... Tak jsem za nima šla a pak jsme si povídali...Ona dělá výzkum ve zdravotnictví o obezitě Číňanů a taky učí; on je doktorand na strojárně ... Bylo jim 28 a byli ze severu Činy. Ten kluk byl velký asi tak 190 cm. Moc velký na Číňany, které já znám. Obezita Číňanů začíná být docela problém, protože jak teď začínají konzumovat mléčné výrobky a naše různé věci z pšenice, tak hodně tloustnou. Rýže asi není tak výživná. Jí se tu hodně zeleniny a jenom málo masa..... Šli jsme pak spolu na večeři. Objednali a zaplatili nám, měli jsme kousky medúzy ... bylo to jako syrové, taková vodová guma, která nejde moc kousat. A ještě jsme měli nějakou rybu... Ta se zase ji tak, že si dáte kousek do pusy a pak plivete všude okolo neřízené kosti. Tak úplně neřízené ne, snažíte se trefit na talířek, ale plivání to je.

Po večeři jsem se s nima domluvili, že Josef si s tím klukem půjde někdy zahrát basketbal, když jsou oba takový velký a já se domluvila s tou holkou, že se zase potkáme někdy o víkendu.... Že se mnou bude mluvit nebo procvičovat čínštinu... Jen není jistý, jak dlouho tu ještě bude, protože má jet na stáž do Ameriky a teď čeká na vízum...tak uvidíme, co z toho bude.

Symboly této doby - Rok Krysy a olympijské kruhy .... a také maskoti olympiády

Dneska jsem byla poprvé v normální menze ... chci tam chodit, musím si zařídit takovou kartu akorát... Je to tam levnější a člověk to jídlo rovnou vidí a jenom ukazuje. Nemusí nic říkat, protože tam stejně není nic slyšet a ukazují tak všichni. Tak alespoň vyzkouším různá jídla...jen nebudu vědět jméno, toho nejoblíbenějšího a určitě se párkrát i šeredně napálím.... Tak to je teď úkol do dalších dnů, sehnat si tuhletu kartu do menzy.... protože tady u nás v menze se dá platit hotové, tak jsem ještě žádnou nepotřebovala.

Ještě jedno pozorování: stojící "bambus", který je u každého zelinářství, není bambus ale cukrová třtina, kterou si můžete koupit a oni vám ji okrájejí a vy ji pak jíte... Musím to zkusit. Řeknu vám, jestli je to lepší než cukrová řepa.

Můj pokojíček se mi líbí, je na jižní stranu, tak je tu hezky světlo. Až bude tepleji, tak se mi asi už tolik líbit nebude. Ale je to tu zatím hezké... jen se tu hodně práší... Je to tak každý den zametat a vytírat .... tak to nechávám, ono si to samo třeba taky pomůže.

Zátiší studentky a pohled z jejího okna

Ještě o tom, jak jsme tady jako republika známí. Vůbec ... mnoho Číňanů ani neví, že existujeme a to my doma si myslíme, že naše problémy hýbou světem.... Myslím, že by pomohlo vyhrát na olympiádě třeba v basketbalu a máme zajištěno, že nás budou znát, alespoň podle jména. Jinak Česká republika se řekne ...

 捷克共和国.......  [t'ie kche kung he kuo].

Zpět na Tajemná místa plná síly

Anna