 |
Úvodem jedno upřesnění - bude se jednat o rozhlednu na Neštětické hoře poblíž Chvojínku ...
Už jsem to asi psal vícekrát.... Odněkud někam jezdíte a pokaždé jedete kolem Čehosi v Dálce ... a říkáte si, že tam byste se měli někdy podívat. A léta plynou a pořád tudy jezdíte dál a dál, neb cíle volají a času není nazbyt. Ale pak si (snad) jednou řeknete - dost. A otočíte volantem, řidítky nebo jen pozměníte směr chůze ... a zamíříte Tam.
|
Na cestě z Benešova do Neveklova projedete kolem Konopiště, kus za tamním rybníkem odbočíte vlevo přes obec Vatěkov, po chvíli po levici serpentinami minete obludnou skládku, která bývala ještě před pár lety nádherným údolím ... a za dalších pár kilometrů se po pravé straně otevře pohled, jako z Ladovy pohlednice. Rozhled do kraje a v tom kraji kopeček a na kopečku ... ne domeček, ale krásný kostelík ... a kolem pár domků ... a to celé se jmenuje, podle silničního ukazatele, stejně krásně, jako je krásný ten pohled - Chvojínek.
 |
 |
Před časem jsem si chtěl v Neveklově koupit turistickou známku - dostal jsem se kvůli tomu do klenotnictví, kde je zcela nečekaně prodávají - a tam jsem obdržel známku s rozhlednou na Neštětické hoře. Že prý je to tam poblíž, ale na rozhlednu ať nelezu, že je v dezolátním stavu a že bych si koledoval o zabití. Pak jsem se jednou podíval na mapu - a hle: Neštětická hora je právě ten vrch, pod kterým leží vesnička Chvojínek.
 |
 |
Pak už bylo jen otázkou času, kdy rozhodnutí dozraje. A tak jsem jednoho hezkého dne na začátku listopadu - bylo to cestou do Křečovic na Dušičky - konečně odbočil. Z hlavní silnice to není do Chvojínku ani kilometr, ale již po pár stovkách metrech si všimnete, že tu asi mají rádi koně .. je jich tu opravdu spousta na všech stranách.
Dá se tu projít okružní cesta, která se dá zvládnout za necelé dvě hodinky; v tom případě se auto vyplatí nechat hned na začátku vesnice - vrátíte se totiž tudy, odkud jste přijeli.
O Chvojínku jsem toho moc nenašel. Jen pár informací. Strohé úřední stránky praví, že v obci je evidováno 22 adres, ale není tu evidována žádná ulice. Všechny adresy v části obce mají PSČ 257 56.
Dobrá, vydejme se nepojmenovanou ulicí, která je pokračováním té silnice, co jste po ní přijeli. Silnička začne prudce klesat; sledujte žlutou značku. Mezitím si přeříkejme, co o Chvojínku praví Ottova encyklopedie z roku 1908:
Chvojínek - Chvojenec, osada v Čechách u Neštětic, hejt. Benešov, okr., fara a pš. Neveklov; 20 d., 137 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Václava (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk. Osada původně rozdělena na vladyčí statky, z nichž zůstal v XVI. stol. některý svobodnický statek rodiny Sezimův a udržel se do r. 1850. Kostel stal se v XVII. stol. filiálním.
Dále se o obci zmiňují Genealogické stránky - Historický lexikon obcí z roku 2005
CHVOJÍNEK v r. 1869 pod názvem Chvojinek t. Chvojence osada obce Neštědice v okr. Benešov, v r. 1880-1890 pod názvem Chvojinek osada obce Neštětice v okr. Benešov, v r. 1900-1979 osada obce Neštětice v okr. Benešov, od 1.1.1980 část obce Neveklov v okr. Benešov
Ale to již jsme skoro pod kopcem, tak pozor. Za posledním statkem vpravo odbočuje vozová cesta a s ní i turistická značka. Je tu všude vydatně bahna, ale podle komentářů čtenářů různých stránek s tématikou rozhleden a výletů je to zde spíše pravidlem. Cesta stoupá; po nějaké době se výhled do údolí vlevo uzavře lesem a vpravo se naopak objeví velká mýtina. Tak pozor, žlutá značka na konci mýtiny odbočí z vozové cesty prudce vpravo a začne stoupat tak strmě, že psům závidím přední pohon ... Nad mýtinou se cesta stočí do původního směru a také její sklon se trochu zmenší. Asi po dvou stech metrech je třeba zbystřit pozornost, neboť značka i tuto cestu opustí - jak je tradicí, tak opět vpravo.
 |
 |
Nyní již není k vrcholu daleko. Poznáte to podle stromů, jejichž vzrůst je tu mohutnější a tvary rozeklané, jak to tak bývá v místech, kde vegetace musí bojovat s povětrností.
 |
 |
Blíží se vrchol Neštětické hory - a na něm, v nadmořské výšce 536 metrů, je jeden z cílů naší cesty - rozhledna. Nevím jak vám, ale mně na první pohled připomínala řídící věž pro ostré střelby z kanónů nebo tanků na nějakém vojenském cvičišti. Nebo šoupátkovou věž na protržené přehradě v Jizerských horách. Hmmm ... to jsou představy, ostatní pějí chválu nad netradičním půdorysem ve tvaru podkovy, o památníku ... a já tady s tankodromem.
 |
 |
Nojo, nějaký půdorys ta věž mít musí ... ale památník to doopravdy je. Na boku věže je deska s nápisem:
Památce slavných předků, kteří zde roku 1627 v nešťastné bitvě za svobodu umírali, postavili vděční potomci. 1627 - 1927.
Dějepisu se věnujme později, teď tedy, když už jsem tady, tak jak to s tou rozhlednou vypadá?
O Neštětické hoře a její rozhledně se lze dočíst na webu krásné povídání:
... Není to vlastně ani hora - spíš kopec. Koneckonců posuďte sami - Neštětická hora má nadmořskou výšku 536 metrů. Věřte mi ale, že až budete stát nahoře, budete mít pocit, že jste pokořili osmitisícovku!
Hora, celá porostlá lesem, je památným místem - právě tam bylo roku 1627 poraženo selské povstání vedené proti Pavlu Michnovi z Vacínova, tehdejšímu majiteli konopišťského panství.
Na činy svých předků lidé nezapomněli a v roce 1927 tam obyvatelé Neštětic postavili rozhlednu. Věří, že druhá taková jinde ve světě není.
Když vystoupáte po osmdesáti schodech nahoru, naskytne se vám výhled vpravdě originální! Smrk, borovice, bříza, lípa, třešeň... Ne, z téhle rozhledny není vidět do světa, , jen" do korun stromů.
Po hrůzyplném líčení rozhledny v Neveklově jsem čekal nějakou Věž Hrůzy ... stavbu pocházející snad ze samého Mordoru ... ale přes absenci jakýchkoliv dveří vypadá betonové točité schodiště solidně ... Já mám z výšek respekt, ale tohle vypadá opravdu dost slušně ... tak se opatrně vydávám nahoru
 |
 |
Nahoru jsou to asi čtyři patra točitých schodů - prý jich je 48 - a schodiště je opravdu bezpečné, nikde se nic nekýve, nevrzá, nejsou vidět praskliny ... Horší je to s okny v tubusu věže - jsou to jen prázdné rámy; sklo samozřejmě vandalové vytloukli a dovnitř tedy prší a sněží, podle libosti. Vyjdete na betonové plošině ve výšce 11 metrů, opatřené bytelným zábradlím - rovněž betonovým. Kde je tedy ta hrůza, před kterou varovali?
 |
 |
 |
 |
Přece jen něco ... Vy vyjdete na plošině s tím solidním betonovým zábradlím, které je kompletní a plně funkční. Kolem věže však vede ještě betonový ochoz, jehož podlaha je sice dobrá ... na pohled ... ale zábradlí tu bohužel zcela chybí. Nejnutnější zajištění poskytuje drátěné pletivo připevněné k chatrným železným sloupkům ... lepší něco než nic, ale zakopnout bych tam nechtěl.
Návštěvníci rozhledny bývali zklamáni ... jak bývá u nás dobrým zvykem, okolí většiny rozhleden zarostly vysoké stromy. Radost má jen přírodovědec, který může sledovat život v jejich korunách, zatímco turista prahnoucí po pohledech do šíra bývá zklamán.
Rozhledna je volně přístupná, leč okolní stromy brání ve výhledu. Stav rozhledny je zoufalý. - píše se na webu ...
V tomto ohledu mám štěstí - a budete ho mír pár desítek let i vy, pokud se sem podíváte. Část lesa byla totiž nedávno odtěžena a výhled tu znovu je, alespoň částečný.
Pro zajímavost si uveďme jeden komentář čtenáře uvedený na stránkách Hrady.cz:
Rozhlednu nelze najít na žádné mapě vydané v šedesatých letech, pro soudruhy to bylo strategické místo, kde byla umístěna i ozbrojená vojenské jednotka. Rozhledna patří státu, pozemky vlastní Občanské společenstvo Chvojínek.
 |
O rozhledně samotné praví strohý technický popis:
Rozhledna má čtyřpodlažní železobetonovou nosnou konstrukci v podstatě na čtvercovém základu s přizděným půlkruhovým závěrem na východní straně, ve kterém je na každé podlaží dvouramenné schodiště vždy s úzkým oknem na mezipodestě. Ve výšce 12 metrů je na západní straně malá nekrytá terasa, na kterou navazuje vykonzolovaný vyhlídkový ochoz. Ochoz měl původně parapetní zídku vyzděnou mezi ocelové sloupky. Zídka byla zřejmě postupně sházena dolů a nyní je mezi ocelové sloupky nataženo drátěné pletivo. Celkovou výšku 16 metrů ukončuje železobetonový strop vytažený do elegantní tenké markýzy nad vyhlídkovým ochozem. Kvůli vzrostlým stromům je z něj však otevřený výhled pouze směrem na Posázaví přiblížně od Jílového k Týnci nad Sázavou. Na terénu jsou patrné zbytky půlkruhového nástupu k rozhledně s několika vyrovnávacími stupni na terasu před rozhlednou.
Jistě vás nepřekvapí, že rozhledna je "otevřena celoročně" a vstupné se tu neplatí ... Prý tu má být také vrcholová kniha ... skutečně, na vyhlídkové plošině je připevněna příslušná schránka, i tužky v ní jsou - jen psát není kam.
Nyní se podívejme, cože se tu vlastně stalo, že je rozhledna vlastně památníkem - či spíše památník rozhlednou?
... památník je vzpomínkou na selské povstání z roku 1627. Tehdy se asi 8 000 nespokojených sedláků pod vedením Adama Hodějovského (pozn. jako vůdce se uvádí také Matouš Ulický) pokusilo o odpor proti svému utiskovateli Pavlu Michnovi z Vacínova. V boji mělo převahu panské vojsko; sedláci se proto uchýlili na Neštětickou horu. Zde špatně vyzbrojení sedláci podlehli najatým žoldnéřům.
O 300 let později, roku 1927, uctili občané Neveklova jejich památku postavením památníku, který měl podobu rozhledny. Betonový objekt má zvláštní asymetrický tvar s půlkruhovým půdorysem a vyhlídkovou plošinou 12 m nad zemí. Betonová stavba byla slavnostně uvedena do provozu za účasti asi 20 tisíc osob 18. srpna 1927.
 |
Správně, Benýsku ... bylo to v roce 1627
Vrátit se můžete stejnou cestou, jakou jste přišli - ale nemusíte. Žlutá cesta pokračuje směrem ke Konopišti, dovede vás hezkým lesem a širokou vozovou cestou k silnici, a po té se vrátíte do Chvojínku. Tam ještě výlet neskončíme - je tu přece ten kostelíček na kopečku ...
 |
 |
Ten kostelík na kopečku, co jako kdyby utekl ze štětce mistru Ladovi, je zasvěcen sv. Václavovi a je hřbitovní. A také pěkně starý - raně gotický. Ale nenechte se zmást; jeho vnější úprava je totiž pseudorománská. Jednolodní stavba však pochází z konce 13. století (1262). Má trojboce ukončený presbytář, v němž se dochovala tři lomená okna s původními kružbami. Prý tu kdesi stával i klášter, ale ten byl vypálen husity.
Kostel je uveden v Seznamu opevněných kostelů v Čechách s komentářem:
Chvojínek (BN) - Za ostěním severního vstupního portálku jsou kapsy po odsouvací závoře.
Teď je ten pravý čas na další krásné povídání:
Víska leží v prudkém kopci a až úplně nahoře, na malém kulatém návrší, stojí kostelík. Pochází ze 13. století, ale jeho fasáda nese ještě stopy dob, kdy v Cechách vládla lehká renesance.
Toto místo není ledajaké. Na hřbitůvek, který se dá změřit deseti kroky, se vchází rozvrzanými, rozeschlými vrátky. V portále nad nimi se ohýbá pár stébel suché trávy. Cihlová zídka kolem hřbitova se rozpadá a zarůstá mateřídouškou. Zeď kostelíka je oprýskaná, ale vyhřátá od slunce. Pod návrším lány obilí a nad hlavou - nebe. V nejstarším hrobě odpočívá kněz Josef Černý, který působil v Neveklově na přelomu 18. a 19. století.
Zvláštní - kázat v krásném barokním kostele sv. Havla v Neveklově a přát si složit kosti na Chvojínku. Zvláštní - právě tato místa si vybral spisovatel Karel Nový pro děj svého románu Železný kruh.
Až budete mít.jednou, třeba v neděli čas - přijeďte se podívat, jaké umí být nebe jen nad Chvojínkem.
A víte, že to s tím nebem je pravda? Je tu krásně ... klid a mír vládne vůkol. Ale v místech, kde žije tolik koní, ani jinak být nemůže.
 |
 |
Kostel ve Chvojínku si zahrál i ve filmech. Při hledání informací o tomto kraji jsem se na webu dozvěděl odpověď na jeden dotaz, týkající se filmu Kytice:
Dotaz: Kde se nachází ten kostelík, který je zmíněn skoro ve všech "pauzách" mezi baladami. Díky moc a přeju hodně dalších úspěchů, přinejmenším takových, jakého jste dosáhl Kyticí!!!
Odpověď: Kostelíček je u vesnice Chvojínek i strom v jeho blízkém okolí. Svatební košile je natáčena v Radotíně a POlednice též u Chvojínku.
Kostel si zahrál také ve filmu Kříž u potoka, jehož exteriéry byly v roce 1937 natáčeny zčásti právě zde.
 |
 |
Ještě se podívejme, kdo byl ten člověk, kvůli kterému ty vypuklo to krvavě potlačení povstání ...
Hrabě Pavel Michna z Vacínova († 1632) byl představitel českého šlechtického rodu Michnů z Vacínova.
Pracoval jako sekretář v české kanceláři. Po porážce českého stavovského povstání v roce 1620 vycítil příležitost a spojil se císařským místodržícím Karlem z Lichtenštejna a pozdějším vrchním velitelem císařských armád Albrechtem z Valdštejna. Stal se generálním dodavatelem císařské armády za třicetileté války. Podílel se rozsáhlých majetkových transakcích zabaveného majetku vůdců stavovského povstání a na tzv. mincovním konsorciu, které razilo znehodnocené mince. Znehodnocení měny vedlo až ke státnímu bankrotu. Svým obratným jednáním získal rozsáhlé jmění. Po roce 1623 vlastnili Michnové z Vacínova kromě jiného Chodov, Hlubočepy, Butovice, Smíchov, Košíře, Dolní Břežany, Týnec nad Sázavou, Konopiště, Neveklov aj. Ještě před svojí smrtí v roce 1632 začal na malostranském Újezdě (po vzoru Albrechta z Valdštejna) budovat barokní palác (dnes Tyršův dům).
(Zdroj: Wikipedie)
Tento šlechtic proslul velkým útlakem poddaných, kteří proti němu nakonec v roce 1626 povstali a o rok později vypálili benešovský klášter a dobyli Konopiště, odkud musel Michna narychlo uprchnout. Jak povstání nakonec dopadlo, to již víte ...
Na stránkách Hrady se můžeme přečíst o Neštětické hoře a Chvojínku pověst O zlaté studánce.
Za dávných časů byla v lesích u Neštětické hory malá studánka, obrostlá travou a nízkým křovím. To se jasného dne i v noci třpytilo ryzím zlatem. Kdysi jel kolem panský kočár z tloskovského zámku a náhodou mu šel vstříc starý pasák. Nesl v ruce proutěné košíčky. Pán vyhlédl z kočáru a viděl, že se starcovy košíčky blyští zlatem. Kázal zastavit a vyptával se, kde na ně řeže proutky. I vyprávěl mu stařeček, že je již dlouhý čas řeže na Neštětické hoře u studánky. Dlouhou dobu se už prý živí pletením a prodáváním košíčků. Pán koupil také jeden košíček a brzy poznal, že je z ryzího zlata. O tom také věděli hospodyně z blízké vsi (Malého CHvojínku).Jejich slepice se pásly na oné hoře. Často pak našly v jejich žaludku zlaté předměty, které se prodávaly. Studánka je již vyschlá a málokdo o ní ví. Dříve se tu zlato skutečně těžilo. Dokladem je Kubova jáma, pozůstatek po dolování.
JL
Zpět na Tajemná místa plná síly
