Řád a chod života se na Athosu - Svaté Hoře
až na malé výjimky opírá o sedm Pořádků, které
vznikaly od doby, kdy se na Athosu začal mnišský život
organizovat až do začátku minulého století. Nejdůležitější
částí jsou stanovy z roku 1924. Podle nich zákonodárnou
moc představuje „Svaté shromáždění“ jež má
dvacet členů – tedy každý klášter zde má svého zástupce
– igumena. Svaté shromáždění se schází dvakrát do
roka v Karyes. Výkonnou mocí se zabývá „Svatá
správa“, která má čtyři členy a jejichž funkční
období je jeden rok.
Athoským poloostrovem vede jediná silnice
dlouhá 12 km, která spojuje přístav Dafni s hlavním
městem Karyes, které leží zhruba v polovině
ostrova. Jednotlivé kláštery a skyty jsou spojené povětšinou
úzkými cestičkami.
Hlavní město, spíše městečko, leží
v nadmořské výšce 370 metrů a má pouze 235
obyvatel. Kdysi dávno se jmenovalo Messi - „střed“ -
to podle své polohy na poloostrově. Začátkem 11. století
bylo pojmenováno na Karyes Lavras a v roce 1394 Skíti
Karyes. V jeho centru je sídlo Svatého shromáždění. Před
ním je biskupský kostel Protaton a okolo fungují malé
obchůdky. Devatenáct větších domků tvoří čtvrť
konakia a jsou v nich byty poslanců. Ve městě i v
okolí je ještě 82 malých pousteven a cel, v kterých žijí
řečtí, ruský, srbský a rumunský mniši.
Biskupský kostel Protaton je zasvěcen
Nanebevstoupení Panny Marie a jsou v něm světoznámé
fresky ze 14. století od Manuela Pansellina. Chrám je dále
zdoben ikonami krétské provenience ze 16. století. Na
hlavním oltáři je známá, zázraky konající ikona
Axion estin.
Podle legendy byl chrám postaven na
začátku 4.století římským císařem Konstantinem I.
Velkým, později jej dal zbořit Julian Paravatis, ale
byzantský císař Nikiforos II. Fókas ho v 10. století
znovu nechal postavit. Ale to nestačilo a tak další
byzantský císař Michael VIII. Palaiologos chrám opět
nechal zbourat a jeho nástupce Andronikos II. Palaiologos
na přelomu 13. - 14. století dal chrám znova vybudovat.
Stará čtverhranná věž skrývá
knihovnu z roku 1534, jež obsahuje 82 manuskriptů
(rukopisných kodexů), například 42 psaných na pergamenu
s nádhernými kreslenými miniaturami. V knihovně je uložen
i první klášterní řád jež je psaný na kozlí kůži
- Tragos.
Athoské kláštery se rozlišují na královské, patriaršské
a stavropigiální. Královské jsou proto, že o jejich
založení rozhodl a pomoc poskytl byzantský císař a nebo
proto, že byly potvrzeny císařskou Zlatou bulou. Patriaršské
kláštery dostaly svůj název podle svého sjednocení s konstantinopolským
patriarchátem, který nad nimi převzal duchovní dohled.
Stavropigiální kláštery nesou svůj název podle kříže,
který vložil patriarcha nebo některý biskup do základního
kamene.
Podle způsobu mnišského života se
kláštery rozdělují na kinoviální a na idiorytmické. V kinoviálních
je vše společné: ubytování, práce, jídlo i modlitba,
zatímco v idiorytmických kromě ubytování a
modlitby (které jsou i zde pro všechny společné) práci
a jídlo si zaopatřují mniši každý sám pro sebe.
V současnosti na Athosu funguje
celkem dvacet klášterů, které se řadí podle
hierarchického pořádku takto:
Z tohoto
počtu je 17 klášterů řeckých a 3 jsou slovanské: ruský
Agiu Panteleimonos, srbský Chilandar a bulharský Zografu.
Celkový počet 20 klášterů je
stabilní a podle řádu Aghion Oros je založení 21 kláštera
zakázané. V případě, že se počet mnichů zvětší
na tolik, že v klášterech pro ně již nebude místo,
budou tito žít ve skytech či kéliích.
Odpověď zní: O Kýrios - Pán nechť požehná.
Klášter byl založen roku 963 svatým Atanášem Athoským za přispění císaře Nikifora Fokase. Byl pojmenován Megistis Lavras (Velká Lávra). Už od počátku byl nejvýznamnějším z klášterů. Byzantští císaři jej podporovali významnými dary, díky nimž vzkvétal až do počátku 14. století. Pod tureckou nadvládou zažíval tíživější období, přesto byl schopen obtíže překonat, zaujmout pozornost nových adeptů mnišství, získat půdu a vybudovat tiskárnu. Megistis Lavras má nejstarší katholikon na Athosu. Vnitřek zdobí fresky z roku 1535 vytvořené žákem krétské školy Theofanem Kritem.
Podle legendy jej založil biskup z
Ierosolyma Klimis, jenž zde dal postavit jednoduchou kapli.
Kolem roku 936 přicestoval do původního kláštera svatého
Klimenta gruzínský důstojník Ioannis Ivir se synem
Efthymiem a několika dalšími gruzínskými mnichy. Tak se
kolem roku 980 stal Iviron prvním neřeckým klášterem.
Byl štědře podporován byzantskými císaři i gruzínskými
vládci a do roku 1366 byl druhým největším a nejvýznamnějším
(hned po Megistis Lavras). Od 16. století se stal významným
kulturním centrem. Kvůli přímořské poloze velmi trpěl
útoky pirátů a později i Turků. Dnes to je klášter řecký,
neboť poslední gruzínský mnich zemřel roku 1955.
Založil jej Ossios Dionysios roku
1363 a původně se jmenoval Nea Petra. Byzantský císař
Alexandr Kominos III. mu roku 1374 poskytl významný dar,
který umožnil dokončit opevnění. Vyjímečný pětilodní
katholikon z roku 1547 je vyzdoben ikonami krétského malíře
Tzortziho.
Jeden z nejstarších a nejkrásnějších
klášterů na Athosu byl založen krátce před rokem 972.
Jeho zakladatelem byl mnich Efthymios, který byl předtím
v Megistis Lavras skladníkem (řecky "dochiaris").
Poloha kláštera na nechráněné pláži jej určila za
snadnou kořist pirátům. V druhé polovině 16. století získal
cenné dary od moldovlašských králů, ale o ty jej vzápětí
připravili Turci. Kamenný katholikon je z roku 1568 a
fresky z roku kolem 1700. Ve věži je knihovna, kterou
ovšem o nejcennější kousky oloupili právě turečtí
dobyvatelé.
Klášter je situován mezi Velkou Lávru
a Iviron. Byl založen kolem roku 1018 a podporován
byzantskými císaři. Nese pojmenování po mnichu
Karakalovi a je zasvěcen sv.Petru a sv.Pavlovi. Má sedm
kaplí a patří k němu 21 kelií. V minulosti
byl klášter snadnou kořistí útočníků jež přicházeli
z moře – pirátů.
Klášter byl založen roku 1015 dvěma
mnichy, Arseniem a Dionysiem, kteří pocházeli z kláštera
Megistis Lavras. Prvním významným patronem kláštera se
stal císař Nikiforos Votaniatis. Vrcholu dosáhl v druhé
polovině 18. století, kdy se v něm usazovali učenci,
nejznámější z nich je misionář Kosmas Aetolos. Klášter
je jeden z mála, který nikdy nepřešel na idiorytmický
řád a dodnes vede přísnější režim než ostatní kláštery.
Fascinující je poloha vysoko nad mořem, uprostřed lesů,
obklopen malými políčky.
Je to přímo fascinující
stavba! Klášter, který založil v roce 1257 svatý Simon,
skýtá skvostný pohled: tři obrovské kamenné stavby
posazené na skále a věnčené balkóny ze dřeva čnějí
k nebi a zároveň se z výše 333 metrů zrcadlí v moři.
Za dobu existence kláštera jej mnohokrát poškodily požáry
a turecké vpády.
Trvale zde žije asi šedesát mnichů,
kteří se zaměřují především na askezi a modlitbu. Úctu
k víře ukazuje v klášteře Simonos Petras například
bohoslužba: svíčka nahrazuje denní světlo, mše je zpívaná,
mniši a poutníci líbají ikony jednu po druhé a uzavírají
se do meditací.
Byl založen pravděpodobně počátkem
9. století, a podle zakladatele Pavla Xiropotama byl do
jedenáctého století nazýván Xiropotamou. Když Pavel
založil druhý klášter, tak ten byl také pojmenován
podle něj a proto tento původně malý a chudý klášter
byl přejmenován na Svatý Pavel. Klášter byl velmi sužován
„návštěvami“ pirátů, jež byli tehdy obávaní vládci
Egejského moře. Ve 14. století byl dokonce zrušen, ale
již roku 1365 jej znovu založil mnich Antonios Paghassis.
Díky darům podunajských knížat začal vzkvétat a brzy
pod jeho střechou žilo 200 mnichů. Katholikon pochází z
roku 1844 a je zdoben vrcholnými díly byzantského
miniaturního umění.
Založen byl koncem 10. století Osiem
Xenofonem. Přežil zpustošení katalánskými piráty, pod
tureckou nadvládou došlo téměř k jeho likvidaci.
Katholikon z roku 1545 s freskami krétského mistra
Antonia. Nachází se zde i knihovna se vzácnými rukopisy.
Klášter je vystaven na příkrých
skalách v malém zálivu. Pojmenován byl po poustevníku
Grigoriovi, který na Athos přišel z hory Sinaj. Na tomto
místě žil nějaký čas ve skalách a potom odešel do
Thrakie, kde založit jiný klášter. Jeho žáci se ve 14.
století vrátili na Athos a vybudovali zde na památku svého
učitele klášter. Ten však zůstal po mnoho let velmi
chudý, přežíval jenom díky darům podunajských knížat.
Několikrát byl rovněž vypálen a na vlastní nohy se
postavil, až když mnich Ioakim Mekrigenis shromáždil na
své pouti trvající dvaadvacet let dostatek finančních
prostředků k jeho přestavbě.
Klášter byl založen ve 12.století, když se
ruští mniši usadili v opuštěném řeckém klášteře.
Ve 14. století byl úplně zničen piráty, ale díky přízni
srbských vládců byl znovu vybudován. Roku 1765 jej mniši
rozšířili směrem blíže k moři. Od počátku
19.století se v něm ve velkém množství usazovali ruští
mniši. Roku 1875 byl poprvé v historii zvolen i ruský
opat a v roku 1902 žilo v klášteře už přes dva tisíce
mnichů. Tehdy byla vybudována i obrovská křídla, schopná
pojmout až tisíc poutníků. Návštěvníka zaujme především
veliký katholikon se sedmi měděnými kupolemi. Vysoká
zvonice vedle kostele ukrývá 13 tun těžký zvon - je
druhý největší na světě.
Tak se nazývají prostorné klášterní
komplexy, podobné spíše hospodářským budovám, avšak
s chrámem začleněným do tohoto komplexu. Rozkládají
se na velké ploše a jsou obývané mnichy, kteří se věnují
převážně polnímu hospodářství.
To jsou komplexy budov o
trochu menší a i na menší rozloze než kelie, též s chrámem
uprostřed. Mniši zde žijí rodinným životem, podobně
jako ve skytech a keliích, věnují se však řemeslům
a ručním pracem. Mnohé kalyvy spolu vytvářejí dojem
osady, avšak nejsou nijak organizovány a vzájemně provázány.
Nejdůležitější kalyvy jsou v oblasti Kapsala v blízkosti
Karyes a v jihozápadní části poloostrova v Mikri
Agia Anna, Katunakia a ve Svatém Vasiliji.
Jsou to malé budovy, podobné kalyvám,
a nacházejí se v blízkosti kláštera ke kterému
patří.
Toto je označení pro skromná obydlí
- poustevny či upravené jeskyně, ve kterých mniši přebývají
na pustých a strmých místech, hlavně v jižní části
poloostrova. Tato místa lze přirovnat k orlím hnízdům
– v těchto odlehlých a nepřístupných místech přebývají
ti, jež se oddali nejpřísnější askezi.
Na celém
athoském výběžku se nachází dvanáct skytů. Podobně
jako kláštery, jsou i skyty rozděleny na kinoviální a
idiorytmické a mniši se věnují různým pracem, například
ikonografii, dřevořezbě, hudbě,…..
Úplně první a původní jsou skyty řecké (idiorytmické):
Zvěstování Bohorodičce čili Xenofontský skyt, Nea
Skyty, Svaté Anny a Kausokalyva, Svatého Dimitrije,
Svatého Jana Křtitele, Svatého Panteleimona, Svatého
Dimitrije.
Kinoviální skyty jsou čtyři: ruský
Proroka Eliáše, rumunský Svatého Jana Křtitele, další
ruský Svatého Andreje a bulharský Bohorodičky.
Na první pohled skyty vypadají jako
kláštery, avšak mají více budov. Centrální chrám (kyriako)
je společný pro všechny a stojí uprostřed nádvoří. Představeným
je mnich zvaným dikaios, který je volen každý rok 8. května.
Se správou mu pomáhají dva až čtyři rádcové.
Svátky slavené v Aghion Oros
jsou časté a každý svátek je svým způsobem jedinečný.
Každý klášter nebo skyt se na den svátku pečlivě
připravuje – chrám je působivě vyzdoben, více kněží
se zúčastňuje bohoslužeb a na slavnost jsou zváni
nejlepší pěvci. Večeře, která následuje, musí
obsahovat vše, co požaduje athoská tradice pro tento den:
nejlepší ryby, nejlepší víno, nejčerstvější saláty,
nejjemnější chléb a především velkolepé doprovodné
formality. Jedna z nich je ta, že při jídle mnich s nejkrásnějším
hlasem čte texty z Písma Svatého a snaží se tak
odpoutat mysl jedlíků od požitku gastronomického a povznést
ji do sfér duchovních.
Kalendář zavedl roku
46 před Kristem Julius Caesar. Jeho rok má 365 dní a také
každý čtvrtý rok je přestupný s 366 dny – stejně
jako náš gregoriánský.
Protože však průměrný juliánský
rok je delší než tropický o 11 minut a 14 vteřin (což
v 16.století byl rozdíl již 10 dní), upravil papež
Gregor XIII. v roce 1582 juliánský kalendář tak, že
po 4.říjnu následný den byl 15.říjen.
V gregoriánském kalendáři není
přestupný rok století ten, který není dělitelný čtyřmi.
(Například rok 1900 nebyl přestupným rokem, protože 19
nelze dělit čtyřmi, ale rok 2000 již přestupným mohl být).
Tímto opatřením byl pro budoucno
vyloučen rozdíl mezi rokem kalendářním a tropickým. Od
1.března 1900 je juliánský kalendář oproti gregoriánskému
opožděn o 13 dní a tak se například pravoslavné Vánoce
slaví 6. ledna.
Tento rozdíl bude 1. března roku
2100 již 14 dní.
VEZA