Kláštery na Athosu (2)

 Řád a chod života se na Athosu - Svaté Hoře až na malé výjimky opírá o sedm Pořádků, které vznikaly od doby, kdy se na Athosu začal mnišský život organizovat až do začátku minulého století. Nejdůležitější částí jsou stanovy z roku 1924. Podle nich zákonodárnou moc představuje „Svaté shromáždění“ jež má dvacet členů – tedy každý klášter zde má svého zástupce – igumena. Svaté shromáždění se schází dvakrát do roka v Karyes. Výkonnou mocí se zabývá „Svatá správa“, která má čtyři členy a jejichž funkční období je jeden rok.

StavronochitaAthoským poloostrovem vede jediná silnice dlouhá 12 km, která spojuje přístav Dafni s hlavním městem Karyes, které leží zhruba v polovině ostrova. Jednotlivé kláštery a skyty jsou spojené povětšinou úzkými cestičkami.

Karyes

Hlavní město, spíše městečko, leží v nadmořské výšce 370 metrů a má pouze 235 obyvatel. Kdysi dávno se jmenovalo Messi - „střed“ - to podle své polohy na poloostrově. Začátkem 11. století bylo pojmenováno na Karyes Lavras a v roce 1394 Skíti Karyes. V jeho centru je sídlo Svatého shromáždění. Před ním je biskupský kostel Protaton a okolo fungují malé obchůdky. Devatenáct větších domků tvoří čtvrť konakia a jsou v nich byty poslanců. Ve městě i v okolí je ještě 82 malých pousteven a cel, v kterých žijí řečtí, ruský, srbský a rumunský mniši.

Biskupský kostel Protaton je zasvěcen Nanebevstoupení Panny Marie a jsou v něm světoznámé fresky ze 14. století od Manuela Pansellina. Chrám je dále zdoben ikonami krétské provenience ze 16. století. Na hlavním oltáři je známá, zázraky konající ikona Axion estin.

Podle legendy byl chrám postaven na začátku 4.století římským císařem Konstantinem I. Velkým, později jej dal zbořit Julian Paravatis, ale byzantský císař Nikiforos II. Fókas ho v 10. století znovu nechal postavit. Ale to nestačilo a tak další byzantský císař Michael VIII. Palaiologos chrám opět nechal zbourat a jeho nástupce Andronikos II. Palaiologos na přelomu 13. - 14. století dal chrám znova vybudovat.

Stará čtverhranná věž skrývá knihovnu z roku 1534, jež obsahuje 82 manuskriptů (rukopisných kodexů), například 42 psaných na pergamenu s nádhernými kreslenými miniaturami. V knihovně je uložen i první klášterní řád jež je psaný na kozlí kůži - Tragos.

Athoské kláštery se rozlišují na královské, patriaršské a stavropigiální. Královské jsou proto, že o jejich založení rozhodl a pomoc poskytl byzantský císař a nebo proto, že byly potvrzeny císařskou Zlatou bulou. Patriaršské kláštery dostaly svůj název podle svého sjednocení s konstantinopolským patriarchátem, který nad nimi převzal duchovní dohled. Stavropigiální kláštery nesou svůj název podle kříže, který vložil patriarcha nebo některý biskup do základního kamene.

Podle způsobu mnišského života se kláštery rozdělují na kinoviální a na idiorytmické. V kinoviálních je vše společné: ubytování, práce, jídlo i modlitba, zatímco v idiorytmických kromě ubytování a modlitby (které jsou i zde pro všechny společné) práci a jídlo si zaopatřují mniši každý sám pro sebe.

V současnosti na Athosu funguje celkem dvacet klášterů, které se řadí podle hierarchického pořádku takto:

  1. Megisti Lavra
  2. Vatopedi
  3. Iviron
  4. Chilandar
  5. Dionysiu
  6. Kutlumisiu
  7. Pantokrator
  8. Xiropotamu
  9. Zografu
  10. Docheiariu
  11. Karakalu
  12. Filoteu
  13. Simonos Petra
  14. Agiu Pavlu
  15. Stavronikita
  16. Xenofontos
  17. Grigoriu
  18. Esfigmenu
  19. Agiu Panteleimonos
  20. Konstamonitu.

PanteleimonZ tohoto počtu je 17 klášterů řeckých a 3 jsou slovanské: ruský Agiu Panteleimonos, srbský Chilandar a bulharský Zografu.

Celkový počet 20 klášterů je stabilní a podle řádu Aghion Oros je založení 21 kláštera zakázané. V případě, že se počet mnichů zvětší na tolik, že v klášterech pro ně již nebude místo, budou tito žít ve skytech či kéliích.

Při vstupu do kláštera je zvykem říci: Evlogite – Požehnejte.

Odpověď zní: O Kýrios - Pán nechť požehná.

MONI MEGISTIS LAVRAS

Klášter byl založen roku 963 svatým Atanášem Athoským za přispění císaře Nikifora Fokase. Byl pojmenován Megistis Lavras (Velká Lávra). Už od počátku byl nejvýznamnějším z klášterů. Byzantští císaři jej podporovali významnými dary, díky nimž vzkvétal až do počátku 14. století. Pod tureckou nadvládou zažíval tíživější období, přesto byl schopen obtíže překonat, zaujmout pozornost nových adeptů mnišství, získat půdu a vybudovat tiskárnu. Megistis Lavras má nejstarší katholikon na Athosu. Vnitřek zdobí fresky z roku 1535 vytvořené žákem krétské školy Theofanem Kritem.

IVIRON

Podle legendy jej založil biskup z Ierosolyma Klimis, jenž zde dal postavit jednoduchou kapli. Kolem roku 936 přicestoval do původního kláštera svatého Klimenta gruzínský důstojník Ioannis Ivir se synem Efthymiem a několika dalšími gruzínskými mnichy. Tak se kolem roku 980 stal Iviron prvním neřeckým klášterem. Byl štědře podporován byzantskými císaři i gruzínskými vládci a do roku 1366 byl druhým největším a nejvýznamnějším (hned po Megistis Lavras). Od 16. století se stal významným kulturním centrem. Kvůli přímořské poloze velmi trpěl útoky pirátů a později i Turků. Dnes to je klášter řecký, neboť poslední gruzínský mnich zemřel roku 1955.

MONI DIONYSIOU

Založil jej Ossios Dionysios roku 1363 a původně se jmenoval Nea Petra. Byzantský císař Alexandr Kominos III. mu roku 1374 poskytl významný dar, který umožnil dokončit opevnění. Vyjímečný pětilodní katholikon z roku 1547 je vyzdoben ikonami krétského malíře Tzortziho.

 MONI DOCHIARIOU

Jeden z nejstarších a nejkrásnějších klášterů na Athosu byl založen krátce před rokem 972. Jeho zakladatelem byl mnich Efthymios, který byl předtím v Megistis Lavras skladníkem (řecky "dochiaris"). Poloha kláštera na nechráněné pláži jej určila za snadnou kořist pirátům. V druhé polovině 16. století získal cenné dary od moldovlašských králů, ale o ty jej vzápětí připravili Turci. Kamenný katholikon je z roku 1568 a  fresky z roku kolem 1700. Ve věži je knihovna, kterou ovšem o nejcennější kousky oloupili právě turečtí dobyvatelé.

MONI KARAKALOU

Klášter je situován mezi Velkou Lávru a Iviron. Byl založen kolem roku 1018 a podporován byzantskými císaři. Nese pojmenování po mnichu Karakalovi a je zasvěcen sv.Petru a sv.Pavlovi. Má sedm kaplí a patří k němu 21 kelií. V minulosti byl klášter snadnou kořistí útočníků jež přicházeli z moře – pirátů.

MONI FILOTHEOU    

Klášter byl založen roku 1015 dvěma mnichy, Arseniem a Dionysiem, kteří pocházeli z kláštera Megistis Lavras. Prvním významným patronem kláštera se stal císař Nikiforos Votaniatis. Vrcholu dosáhl v druhé polovině 18. století, kdy se v něm usazovali učenci, nejznámější z nich je misionář Kosmas Aetolos. Klášter je jeden z mála, který nikdy nepřešel na idiorytmický řád a dodnes vede přísnější režim než ostatní kláštery. Fascinující je poloha vysoko nad mořem, uprostřed lesů, obklopen malými políčky.

MONI SIMONOS PETRAS 

Je to přímo fascinující stavba! Klášter, který založil v roce 1257 svatý Simon, skýtá skvostný pohled: tři obrovské kamenné stavby posazené na skále a věnčené balkóny ze dřeva čnějí k nebi a zároveň se z výše 333 metrů zrcadlí v moři. Za dobu existence kláštera jej mnohokrát poškodily požáry a turecké vpády.

Trvale zde žije asi šedesát mnichů, kteří se zaměřují především na askezi a modlitbu. Úctu k víře ukazuje v klášteře Simonos Petras například bohoslužba: svíčka nahrazuje denní světlo, mše je zpívaná, mniši a poutníci líbají ikony jednu po druhé a uzavírají se do meditací.

MONI AGHIOU PAVLOU

Byl založen pravděpodobně počátkem 9. století, a podle zakladatele Pavla Xiropotama byl do jedenáctého století nazýván Xiropotamou. Když Pavel založil druhý klášter, tak ten byl také pojmenován podle něj a proto tento původně malý a chudý klášter byl přejmenován na Svatý Pavel. Klášter byl velmi sužován „návštěvami“ pirátů, jež byli tehdy obávaní vládci Egejského moře. Ve 14. století byl dokonce zrušen, ale již roku 1365 jej znovu založil mnich Antonios Paghassis. Díky darům podunajských knížat začal vzkvétat a brzy pod jeho střechou žilo 200 mnichů. Katholikon pochází z roku 1844 a je zdoben vrcholnými díly byzantského miniaturního umění.

MONI XENOFONTOS  

Založen byl koncem 10. století Osiem Xenofonem. Přežil zpustošení katalánskými piráty, pod tureckou nadvládou došlo téměř k jeho likvidaci. Katholikon z roku 1545 s freskami krétského mistra Antonia. Nachází se zde i knihovna se vzácnými rukopisy.

MONI GRIGORIOU

Klášter je vystaven na příkrých skalách v malém zálivu. Pojmenován byl po poustevníku Grigoriovi, který na Athos přišel z hory Sinaj. Na tomto místě žil nějaký čas ve skalách a potom odešel do Thrakie, kde založit jiný klášter. Jeho žáci se ve 14. století vrátili na Athos a vybudovali zde na památku svého učitele klášter. Ten však zůstal po mnoho let velmi chudý, přežíval jenom díky darům podunajských knížat. Několikrát byl rovněž vypálen a na vlastní nohy se postavil, až když mnich Ioakim Mekrigenis shromáždil na své pouti trvající dvaadvacet let dostatek finančních prostředků k jeho přestavbě.

MONI PANTELEIMONAS

Klášter byl založen ve 12.století, když se ruští mniši usadili v opuštěném řeckém klášteře. Ve 14. století byl úplně zničen piráty, ale díky přízni srbských vládců byl znovu vybudován. Roku 1765 jej mniši rozšířili směrem blíže k  moři. Od počátku 19.století se v něm ve velkém množství usazovali ruští mniši. Roku 1875 byl poprvé v historii zvolen i ruský opat a v roku 1902 žilo v klášteře už přes dva tisíce mnichů. Tehdy byla vybudována i obrovská křídla, schopná pojmout až tisíc poutníků. Návštěvníka zaujme především veliký katholikon se sedmi měděnými kupolemi. Vysoká zvonice vedle kostele ukrývá 13 tun těžký zvon - je druhý největší na světě.

Kelie

Tak se nazývají prostorné klášterní komplexy, podobné spíše hospodářským budovám, avšak s chrámem začleněným do tohoto komplexu. Rozkládají se na velké ploše a jsou obývané mnichy, kteří se věnují převážně polnímu hospodářství.

Kalyvy

To jsou komplexy budov o trochu menší a i na menší rozloze než kelie, též s chrámem uprostřed. Mniši zde žijí rodinným životem, podobně jako ve skytech a keliích, věnují se však řemeslům a ručním pracem. Mnohé kalyvy spolu vytvářejí dojem osady, avšak nejsou nijak organizovány a vzájemně provázány. Nejdůležitější kalyvy jsou v oblasti Kapsala v blízkosti Karyes a v jihozápadní části poloostrova v Mikri Agia Anna, Katunakia a ve Svatém Vasiliji.

Katizmata

Jsou to malé budovy, podobné kalyvám, a nacházejí se v blízkosti kláštera ke kterému patří.

Isychastiria (askitiria)

Toto je označení pro skromná obydlí - poustevny či upravené jeskyně, ve kterých mniši přebývají na pustých a strmých místech, hlavně v jižní části poloostrova. Tato místa lze přirovnat k orlím hnízdům – v těchto odlehlých a nepřístupných místech přebývají ti, jež se oddali nejpřísnější askezi.

Skyty

Na celém athoském výběžku se nachází dvanáct skytů. Podobně jako kláštery, jsou i skyty rozděleny na kinoviální a idiorytmické a mniši se věnují různým pracem, například ikonografii, dřevořezbě, hudbě,…..

Úplně první a původní jsou skyty řecké (idiorytmické): Zvěstování Bohorodičce čili Xenofontský skyt, Nea Skyty, Svaté Anny a Kausokalyva, Svatého Dimitrije,  Svatého Jana Křtitele, Svatého Panteleimona, Svatého Dimitrije.

Kinoviální skyty jsou čtyři: ruský Proroka Eliáše, rumunský Svatého Jana Křtitele, další ruský Svatého Andreje a bulharský Bohorodičky.

Na první pohled skyty vypadají jako kláštery, avšak mají více budov. Centrální chrám (kyriako) je společný pro všechny a stojí uprostřed nádvoří. Představeným je mnich zvaným dikaios, který je volen každý rok 8. května. Se správou mu pomáhají dva až čtyři rádcové.

Svátky

Svátky slavené v Aghion Oros jsou časté a každý svátek je svým způsobem jedinečný. Každý klášter nebo skyt se na den svátku pečlivě připravuje – chrám je působivě vyzdoben, více kněží se zúčastňuje bohoslužeb a na slavnost jsou zváni nejlepší pěvci. Večeře, která následuje, musí obsahovat vše, co požaduje athoská tradice pro tento den: nejlepší ryby, nejlepší víno, nejčerstvější saláty, nejjemnější chléb a především velkolepé doprovodné formality. Jedna z nich je ta, že při jídle mnich s nejkrásnějším hlasem čte texty z Písma Svatého a snaží se tak odpoutat mysl jedlíků od požitku gastronomického a povznést ji do sfér duchovních.

Na Athosu stále platí juliánský kalendář

Kalendář zavedl roku 46 před Kristem Julius Caesar. Jeho rok má 365 dní a také každý čtvrtý rok je přestupný s 366 dny – stejně jako náš gregoriánský. 

Protože však průměrný juliánský rok je delší než tropický o 11 minut a 14 vteřin (což v 16.století byl rozdíl již 10 dní), upravil papež Gregor XIII. v roce 1582 juliánský kalendář tak, že po 4.říjnu následný den byl 15.říjen.

V gregoriánském kalendáři není přestupný rok století ten, který není dělitelný čtyřmi. (Například rok 1900 nebyl přestupným rokem, protože 19 nelze dělit čtyřmi, ale rok 2000 již přestupným mohl být).

Tímto opatřením byl pro budoucno vyloučen rozdíl mezi rokem kalendářním a tropickým. Od 1.března 1900 je juliánský kalendář oproti gregoriánskému opožděn o 13 dní a tak se například pravoslavné Vánoce slaví 6. ledna.

Tento rozdíl bude 1. března roku 2100 již 14 dní.

Doporučené webové stránky

VEZA