Svatá paní z Lemberka

Na den 30. května připadá podle církevního kalendáře den sv. Zdislavy. Svatá Zdislava byla prohlášena za svatou 21.5. 1995 papežem Janem Pavlem II. za celoživotní  touhu po záchraně duší a její zázračnou moc pomáhající tělesně trpícím.

Věhlas Zdislavy se šířil již za jejího života. Jednou z prvních zmínek o ní nacházíme v Dalimilově kronice:

"Roku 1252 po zrození milého Jezu Krista odešla ze světa Zdislava, paní vzácná, počestná a čistá, jež pomáhala bědným povstat z már, slepcům kouzlem zrak zpět vracela, maláty uměla docela vyhojit, léčila mrzáky a konala četné zázraky."

Nejstarší písemné záznamy o Zdislavě pocházejí ze začátku 14. století, tj. z doby zhruba pouhého půl století po jejím úmrtí, a to v Dalimilově kronice a ve Žďárské kronice. Pozdější legendy nejsou spolehlivé.

Rodina

Na Českomoravské vysočině u města Žďáru poblíž Velkého Meziříčí ve městě Křižanově se Zdislava narodila. Přesné datum jejího narození není známo, ale podle různých dochovaných zpráv a antropologického průzkumu kosterních pozůstatků se předpokládá, že to bylo v letech 1220 až 1225.

Zdislava byla prvorozenou dcerou pana Přibyslava z Křižanova, královského purkrabího v Brně a na hradě Veveří, a paní Sibyly, jež byla cizinka původem ze Sicílie. Zdislava měla mladší sourozence - tři sestry a bratra: Eufemii, Elišku, Libuši a Petra.

Zdislava, Eufemie a Eliška se provdaly za české velmože a získaly si později mnoho chvály svým ctnostným životem, zvláště Zdislava.

Otec, pan Přibyslav z Křižanova byl jedním z důvěrníků českého krále Václava I. Zemřel nejspíše v roce 1251, pohřben byl u minoritů v Brně.

Matka, paní Sibyla přišla do Čech jako dvorní dáma v průvodu Kunhuty Štaufské, dcery Filipa Švábského, nevěsty budoucího krále Václava I., jemuž byla zasnoubena asi roku 1207. Krásná žena jižního typu byla vzdělaná a proniknutá zbožností. V Čechách se provdala celkem třikrát. Pan Přibyslav si ji vzal jako vdovu po zemřelém velmoži Bohušovi. Sňatek uzavřeli kolem roku 1220 a paní Sibyla se pak přestěhovala na Moravu.

Jako Přibyslav i paní Sibyla věnovala svou přízeň klášterům. Po smrti Přibyslavově provdala se potřetí za pana Jindřicha, kastelána žitavského. Tímto sňatkem vešla také do příbuzenského vztahu s rodem Berků z Dubé.

Když paní Sibyla ovdověla potřetí, usadila se ve Žďáře. Přidružila se k ní její dcera paní Eufemie, rovněž vdova, a se služebnou Leogardou žily všechny po způsobu poustevnic v malých domcích vedle cisterciáckého kláštera. V ústraní a tichu vyšívaly kostelní roucha a náležitým způsobem pečovaly o klášter, jak zaznamenal klášterní kronikář Jindřich. Matka Zdislavina zemřela roku 1262 a byla pochována ve žďárském klášterním chrámu, jehož byla zakladatelkou.

Svatba

Značně mladá (podle různých pramenů mezi 15. až 20. rokem) se provdala za syna děčínského purkrabího Markvarta pana Havla Jablonského, předního českého velmože, pobočníka krále Václava I.

Havel, zrovna dostavěl na ostrohu nad obcí Lvová (okres Česká Lípa) nový hrad Lowenberk - Lemberk a právě na tento hrad se Zdislava po svatbě připisované k roku 1241 přistěhovala již jako paní z Lemberka.

Manželé se zasloužili o vskutku nebývalý hospodářský, ale i duchovní rozkvět zdejšího kraje. Původní celní obec Jablonné se zakrátko stala prosperujícím městem, kde byl během doby založen velký farní kostel a klášter se špitálem.

Z manželství vzešli čtyři děti: Havel, Markéta, Jaroslav a Zdeslav. 

Poznámka: jméno Zdislava je slovanského původu a má ještě tvar Zdeslava. Význam slova je "zde slavná".

Synové a vnuci

Syn Havel zemřel již v mladším věku. Další tři synové se stali důstojnými nástupci svých rodičů a setkáváme se s nimi na mnoha písemných listinách z konce 13.století.

Pan Jaroslav z Turnova - jehož pečeť se lvicí z roku 1281 se zachovala - měl čtyři syny, kteří se všichni jmenovali Havel:

Pan Zdeslav, Jaroslavův bratr založil koncem 13.století hrad Zvířetice. Jeho potomci se později psali Zvířetičtí z Vartenberka a od 14. století měli ve znaku polcený štít. (Zvířetičtí, kteří vymřeli v polovině 16. století, přežili více jak o sto let pány z Lemberka.)

Hradní paní Zdislava

Světicí se Zdislava stala jako manželka a matka rodiny, ale její život a činnost se neomezovaly jen na soukromí. Zdislava vzdělávala a vychovávala také hradní čeleď, ošetřovala a i jinak pomáhala ve špitále, který založila pro nemocné, chudé, bezdomovce a válečné uprchlíky. (Byla to krutá doba tatarských vpádů do střední Evropy.)

V době časté manželovy nepřítomnosti (byl oporou krále Václava I., když se proti němu vzbouřil jeho syn Přemysl Otakar II.) neboť musela za něho vést celé panství.

Havel  jí projevoval nejen úctu a lásku, měl i plné pochopení pro její úsilí. Bez jeho pomoci by paní Zdislava stěží realizovala dílo své dobročinnosti.

Je pravděpodobné, že se Zdislava seznámila s blahoslaveným Česlavem, polským dominikánem (žákem sv. Dominika) a to byl pro ni podnět, že se stala dominikánskou terciářkou. Spolu s manželem pozvali dominikány do Jablonného a do Turnova, kde pro ně založili kláštery a chrámy.

O jejím manželovi Havlovi se dochovaly zprávy, že byl mužem velmi iniciativním v politice a vojenství. Trávil mnoho času mimo své panství a Zdislava bývala často samotná se svými dětmi. Avšak brzy po svém příchodu na Lemberk se začala starat také o zdejší chudé. Poutníci, nemocní a potřební nalézali u ní vždy laskavé přijetí. Podporovala je kde jen mohla a sama žila velmi skromně. Po svém vzoru - Anežce Přemyslovně - oblékala chudobný šat a vedla prostý život. Byla proto všemi milována a nazývána matkou chudých.

Časem Zdislava proslula zejména svým uzdravováním nemocných. Podle legend křísila mrtvé, uzdravovala slepé a malomocné.

Zdislava zemřela pravděpodobně na tuberkulózu. Hned po smrti byla Zdislava uctívána jako mocná přímluvkyně a pomocnice. Lid na ni nikdy nezapomněl.

Bratři kazatelé - dominikáni ji pochovali do hrobky na čelném a čestném místě klášterního gotického kostela sv.Vavřince v Jablonném.

Od 13. století ji věřící uctívají jako světici a vzývají o pomoc s ostatními českými patrony.

Hrob paní Zdislavy byl vždy chován v náležité úctě. Roku 1660 dal Jindřich Henckel zbudovat nový náhrobek a nechal ho vyzdobit sochami. Rovněž krypta byla vyzdobena 24 obrazy ze života světice.

Roku 1979 byly pozůstatky převezeny do Národního muzea v Praze k odbornému vyšetření. Zachovalost pozůstatků je však velmi špatná. O paní Zdislavě se dá soudit, že nepřekročila věk 33 let, což znamená, že se musela narodit před rokem 1220. Byla asi 160 cm vysoká, štíhlé postavy. Je možné, že zemřela na pokročilou tu-berkulózu plic, ale nelze to dostatečně doložit. Za bezprostřední příčinu smrti se v některých pramenech udává i její špatný zdravotní stav po porodu posledního dítěte.

Jediné skutečně známé datum o jejím životě je, že zemřela 1.ledna 1252.

Kult svaté Zdislavy

V 18.století nechal na místě dřívějšího gotického kostela postavit hrabě F.A. Berka z Dubé velkolepý barokní chrám sv.Vavřince k budoucímu blahořečení Zdislavy, o něž se začalo usilovat. K vysvěcení chrámu (dostavila jej již paní hraběnka Kinska) došlo roku 1729 a ostatky paní Zdislavy byly uloženy do znovu sestavené původní hrobky. Její lebka je uschována v relikviáři na mariánském oltáři vlevo v chrámové lodi.

Tento kostel je uznáván za nejcennější stavitelskou památku této doby v severních Čechách.

Zdislavin staletý kult dobroditelky, manželky a matky, paní svatého života potvrdil roku 1907 papež Pius X. a zařadil ji mezi blahoslavené.

V roce 1947 zahájil kardinál Štěpán Trochta, biskup litoměřický, diecézní proces svatořečení. Zdislavu pak dne 21.5.1995 svatořečil papež Jan Pavel II. při své návštěvě v Olomouci.

24.10.2000 byl jablonecký kostel papežem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor (menší) s titulem "sv. Vavřince a sv. Zdislavy" a ona prohlášena za hlavní patronku Litoměřické diecéze.

Od jara 2002 je Zdislava patronka celého Libereckého kraje.

Hrob Zdislavy se těší úctě věřících nepřetržitě od její smrti dodnes, přijíždějí sem na pouť nejen Češi a Moravané, ale též Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové, Němci a Rakušané. Dodnes u jejího hrobu dochází k podivuhodným vyslyšením, uzdravením a jiným divům na přímluvu této světice. Její památku si připomínáme vždy 30.května.

Modlitba k sv. Zdislavě

Blahoslavená matko Zdislavo
matko našeho rodu, vyslyš modlitbu Tvých potomků a
ochraňuj nás, kteří jsme z Tvé krve
ochraňuj nás, kteří jsme z Tvého ducha
ochraňuj nás, kteří jsme z Tvého stavu

Zámek Lemberk

Asi dva a půl kilometru od Jablonného je zámek Lemberk s dochovanými památkami čtyř stavebních slohů. Vznikl počátkem 13.století jako strážní pevnost na Žitavské obchodní cestě. Hrad původně sloužil k ostraze obchodní a vojenské stezky ze Žitavy do Mimoně a dále do Čech, a dlouhodobě také jako šlechtické sídlo.

Nynější zámek vznikl na místě původního hradu. Na hradním ostrohu, chráněném ze tří stran strmými srázy dnes stojí čtyřkřídlá dvoupatrová stavba s nádvořím, přístupná po úzké šíji, chráněné trojicí bran se dvěma, původně padacími mosty. Dominantou zámku se stala cibulová báň nad sloupkovým ochozem hlavní věže, z této doby pochází také tzv. Zdislavina světnička - připomínající manželku zakladatele hradu.

Počátky Lemberka sahají do doby, kdy šlechtici v panovnických službách upevnili své postavení a začali pociťovat potřebu vlastních mocných sídel, z nichž by mohli spravovat získané zboží. To je i případ hradu Lemberk. První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1241, kdy byl v držení Markvartice Havla z Jablonného a Lemberka, zakladatele linie pánů z Lemberka a ze Zvířetic.

Pocházel z rozvětveného severočeského rodu Markvarticů. Působil na dvoře krále Václava I. a území v údolí sevřeném od západu Lužickými a od východu Jizerskými horami získal někdy v první třetině 13. století odměnou za své věrné služby. Když se mladý kralevic Přemysl Otakar vzbouřil proti svému otci, stál pan Havel věrně po boku krále Václava I. a nemálo přispěl k jeho vítězství v tomto zápase, které mu roku 1249 zabezpečilo trůn.

Na nově získaném panství založil několik nových vsí a také postavil nový hrad s tehdy módním německým jménem Löwenberg odvozeným od rodového erbovního znamení. Původní barvy lemberské lvice se nedochovaly. Zlato-modrá kombinace vychází ze znaku ve hrobce kostela sv.Vavřince v Jablonném, založeném kolem roku 1252 blahoslavenou paní Zdislavou.

V písemných pramenech se hrad, pro který se brzy vžila počeštěná forma jména Lemberk, poprvé objevuje v listinách ne zcela jistě datovaných do roků 1241 a 1244. V první spolehlivě datované listině z roku 1249 se již Havel píše z Lemberka a Jablonné.

Za bojů mezi stoupenci a protivníky krále Václava IV. se Hašek z Lemberka dostal do sporu se svým příbuzným z další markvartické větve Janem z Vartemberka. Roku 1398 byl Lemberk obležen a patrně i dobyt. Někdy v té době Hašek zemřel a kolem roku 1400 se novým pánem na Lemberku stává Jan řečený Chudoba z Vartemberka

V současné době zámek Lemberk nabízí dva prohlídkové okruhy:

Zdislavina studánka

Podle legendy je voda v ní léčivá a Zdislava s ní léčila oční a kožní nemoci. Nachází se pod hradem Lemberkem na břehu Panenského potoka při cestě z Jablonného v Podještědí do Lvové a zdobí ji kaple blahoslavené Zdislavy (empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy v kopulce.) Vyvěrá zde pramen vody, kterou byli mnozí uzdraveni, když ji pili nebo se jí omývali a vzývali paní Zdislavu.

Sama voda léčivá ani radioaktivní není, jde o normální dobrou pitnou vodu

Jablonné v Podještědí

Město leží na úpatí Lužických hor 30 km západně od Liberce a patří k nejstarším městům na severu Čech. Vzniklo již kolem roku 1240, neboť tudy vedla obchodní stezka spojující Čechy (Prahu) s Lužicí a dále s Baltem. Město, které má gotický půdorys, bylo obehnáno masivními hradbami, které se na některých místech dochovaly ve fragmentech dodnes. Jeho centrum je dnes městkou památkovou zónou.

Nedaleko náměstí se nachází nádherná barokní bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy s přilehlým klášterem. V podzemí baziliky se nachází hrobka sv. Zdislavy a nepřístupné katakomby s mumiemi.

V době kolonizace od 12. stol. přicházeli do nově zakládaných osad i němečtí kolonisté. S tím souvisí i pronikání rodu Markvarticů do Podještědí. Výraznou postavou tohoto rodu byl Havel z Lemberka, který ve 40. letech 13. stol. patřil k důvěrníkům krále Václava I. V únoru 1249 se v Jablonném sešli spojenci krále Václava I. k rozhodujícímu tažení proti Přemyslovi Otakarovi I.

Havlův podpis na listině s označením „de Yablonni" je vlastně první prokázaná zmínka o městě.

Doporučuji

VEZA

Zpět k Mostu ?