 |
Nadešel opět vánoční čas se svou atmosférou pokoje, radosti a lásky. „Narodil se Kristus Pán, veselme se!“ ozývá se z rádia a z televize, zpívají lidé u štědrovečerního stolu i v kostelích… Ale – přemýšleli jste někdy nad tím, kdo se to vlastně narodil? Proč jeho narozeniny lidé slaví už 2000 let? Proč se narodil právě ve chlévě? Je mnoho otázek, které se vztahují k tajemství této vánoční události…
Ježíš se narodil v Betlémě. A nebylo to obyčejné narození. To Boží Syn sestoupil z nebe, z dokonalé čistoty a slávy na naši zem. Narodil se v lidském těle, do největší bídy a špíny chléva. Dobrovolně, z lásky k nám. Stalo se tak skrze Marii. Vstoupil do našeho světa lidské ubohosti, omezenosti, lidské zloby a nenávisti.
Proč k nám vlastně přišel?
Povím vám příběh. Jeden člověk spadl do hluboké jámy. Zranil se, bezmocně ležel na dně, naříkal a volal o pomoc. Kolem procházeli různí lidé. Někteří zaslechli jeho volání, ale řekli si, že si to zavinil sám a šli dál. Jiní přišli až k jámě a radili mu, jak se má dostat ven. Pak také odešli. Po čase tudy procházel Ježíš. Uslyšel volání zraněného, spustil se dolů, vzal zraněného člověka do náruče, vynesl ho ven a ošetřil.
Každý člověk ve svém životě mnohokrát klopýtne a může se dostat až na dno svých sil. Prožívá bezvýchodnost situace, jako by se ocitl v hluboké jámě, v propasti hříchu, zoufalství a beznaděje. Někdy se člověk snaží zvládnout situaci sám, jindy se obrací o pomoc k druhým lidem. Avšak nejhroznější propastí, které se žádný člověk nemůže vyhnout, je propast smrti. Člověk zoufale volá: kdo mne zachrání? Je pro mne nějaká naděje?
Dobrá zpráva pro každého!
Naší jedinou nadějí je právě poselství Vánoc. Ježíš se narodil proto, aby byl zachráncem všech, kteří k němu ve své bezmocnosti volají o pomoc. Udělal to z lásky ke každému člověku. Podobně jako záchranář, který pomáhá lidem dostat se z různých propastí, Ježíš sestoupil do té nejhlubší propasti – do propasti smrti. Bylo to tehdy, když zemřel za naše hříchy na golgotském kříži. Třetího dne však z této propasti vystoupil jako vítěz nad smrtí. Ježíš žije opět v nebi a nabízí pomoc každému člověku.
Zvěst o Pánu Ježíši není pouhou vánoční idylkou pro několik svátečních dní. Je to dobrá zpráva pro každého. Dnes si možná myslíš, že se tě to netýká, že jeho pomoc nepotřebuješ. Ale nezapomeň, že do nejhlubší propasti – do propasti smrti, se jednou dostaneš i ty. Ani nevíš, kdy to bude.
Ježíš neodmítne nikoho, kdo k němu s důvěrou přijde. Je skutečným Zachráncem pro každého, kdo ho o pomoc prosí. Dá mu nový začátek, novou budoucnost, daruje mu věčný život. Ještě dnes ho můžeš i ty poprosit, třeba těmito slovy:
Pane Ježíši, děkuji Ti, že ses narodil jako člověk, abys byl i mým Zachráncem. Děkuji Ti, že i mne miluješ, a že Ti na mně záleží. Od této chvíle chci spoléhat jen na Tebe, Tobě patřit a Tebe poslouchat. Když upadnu a budu ztrácet naději, pomoz mi vstát. A když se jednou přiblíží konec mého života, vezmi mě do své náruče a přenes mě do nebe – k věčnému životu v Božím království. Amen.
|
Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy budou vánoční prázdniny, a ty menší se ptají, kolikrát se ještě vyspinkají než přijde Ježíšek, mnozí dospělí říkají: "Už aby bylo po svátcích -- to zase bude blázinec!" Jsou to hlavně ženy, které takto mluví. Na nich totiž spočívá nejvíce práce spojené s přípravou svátků.
Slavit je umění
Slavit je umění, kterému se člověk musí naučit. Dětská spontánní radost, se kterou jsme slavívali Vánoce, v dospělosti nezůstává. Slavení má svá pravidla a svůj řád. Svátky jsou dny, kdy se můžeme a máme věnovat tomu, na co ve všední dny nemáme dostatek času. To ovšem neznamená dohánět resty nebo celý čas prospat. Svátky nejsou dny lenošení, jsou to dny pro jinou činnost.
Učme se být spolu
Věnujme se rodině, mysleme na děti, hrajme si s nimi, čtěme jim pohádky, choďme na společné procházky, zkrátka buďme spolu. Možná, že nechuť, s níž někteří mluví o svátcích, pramení z toho, že už spolu vůbec nedovedeme komunikovat. To je zlé znamení. I v tom nám mohou Vánoce otevřít oči pro realitu ... Zkusme myslet i na druhé, navštívit příbuzné a přátele, povídat si, vyslechnout je a sdílet s nimi radost. Nebuďme sobci. Vždyť na svátcích je krásné, že můžeme připravit radost druhým. Ve světle jejich radosti se pak rozsvítí i radost naše. Buďme vynalézaví: v okolí každého z nás je mnoho lidí, kteří se cítí být "na okraji" a toužebně vyhlížejí po někom, kdo by o ně projevil zájem.
Vše bývá jinak ...
Nechtějme všechno přesně naplánovat, obvykle to dopadne jinak; dědeček nastydne, Zuzanka dostane zarděnky, návštěva se omluví nebo přijde později. Nechtějme řídit Vánoce jako generál nebo režisér, ale nechme se řídit Vánocemi.
Zavčas přibrzdit ...
V dnešní úchvatné době mějme na paměti jeden úkol -- zpomalit. Proto radím omezit horečné přípravy, které ještě zvýší požadavky na výkon a zrychlí tempo vašeho života. Máme-li se o Vánocích zastavit, musíme už dlouho před nimi brzdit. Jedeme, jak se dnes říká "jako o život" a brzdná dráha je dlouhá. Ty, které do poslední chvíle pojedou rychle, čeká tvrdý náraz.
Zoufalý pokus o úklid ...
Nestačí, když napečeme cukroví. naděláme salátu, nakoupíme potraviny a nápoje, rozvěsíme jmelí a větvičky a provedeme zoufalý pokus o generální úklid. To vše nestačí! I to najednou překáží. Vánoční svátky potřebují ještě jinou přípravu.
Příprava srdce ...
Vánoce jsou svátky smíření Boha s lidmi, proto vyžadují přípravu lidského srdce. Tam především je potřeba uklidit, tam je potřeba přichystat místo pro příchod a spočinutí Páně. Do srdce musí přijít smír, neboť pak přijde i tichá radost a pokoj. Je známo, že se Kristus narodil v Chlévě, kde se rozhodně o pořádku nedalo mluvit. Nemyslím tím, že bychom měli před svátky přestat uklízet a mýt nádobí. Podstatné však je, že Ježíš byl položen do láskyplné náruče Mariiny a zahrnut péčí starostlivého Josefa. A tak b betlémském chlévě zářila především srdce z narození Spasitele.
Advent v nás
Zkuste letos prožít adventní dobu jinak. Pozvěte Ježíše Krista do svého srdce a poproste ho o nový začátek. Vždyť to byl On, který zemřel za naše hříchy a tak nám umožnil smíření s Bohem. Dává každému naplněný život a ukazuje cestu dál. Smiřte se s ním i se svými bližními. Radost a pokoj vás budou provázet nejen o Vánocích, ale i po celý rok. V biblické knize Zjevení svatého Jana se píše: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou". Jenže dveře našeho nitra mají jenom jednu kliku -- zevnitř. Kristus ji ani nevylomí ani nevypáčí. Zevnitř je můžeme otevřít jenom my ...
 |
Tak to obvykle chodí ...
Přesvědčujeme sami sebe, že náš život bude lepší a my šťastnější, když jednou založíme rodinu, když budeme mít děti. Potom jsme zklamáni, že naše děti jsou malé a potřebují hodně péče. Těšíme se, že to bude snad lepší, až vyrostou.. Když dosáhnou puberty, zase jsme otráveni, že se s nimi těžko domlouvá. Určitě budeme šťastnější, až z ní vyrostou. A tak to pokračuje: namlouváme si, že náš život bude lepší, když nám náš partner bude lépe rozumět, když naše děti budou úspěšné, když si koupíme modernější auto, když pojedeme na úžasnou dovolenou, když budeme mít dobrou práci, nebo už konečně odejdeme do důchodu.
V našem životě se stále něco odehrává, stále něco "musíme" překonávat: překážky, různé zkoušky, něčemu věnovat spoustu času, něco dokončit, zajistit, vyřídit, odnést, přinést, udělat ... Stále však věříme, že potom už náš život konečně začne!
Opravdu skutečný život?
Člověk by si měl uvědomit, že život jsou právě tyto překážky a každodenní věci! Tento úhel pohledu nám pomůže pochopit, že dospět k vrcholu štěstí nelze. Štěstí je cesta samotná. A tak už nemusíte čekat: až začnete nebo ukončíte školu, až zhubnete nebo až přiberete, až začnete pracovat, až se vdáte nebo oženíte, až budete mít nové auto a zaplatíte půjčku, až bude jaro nebo zima ... Opakuji znovu, štěstí je cesta a ne její cíl. Nikdy není vhodnější čas na to "být šťastný" jako právě teď. Žít a prožít tuto chvíli! A těšit se z ní!
Kdo jsou ti nejlepší?
Na své pozemské pouti se setkáváme se zajímavými lidmi. Ať už osobně nebo na televizních obrazovkách. Zamyslete se a pokuste se odpovědět na tyto otázky: dovedli byste vyjmenovat pět nejbohatších lidí na světě, pět posledních Miss World nebo pět posledních držitelů Nobelovy ceny? Že je to těžké? Netrapte se s tím, to si málokdo pamatuje. Potlesk pomine, trofeje zapadnou prachem. I na vítěze se zapomíná.
A zkuste teď vyjmenovat tři učitele, kteří se podíleli na vašem vzdělání, tři přátele, kteří vám pomohli, když jste to potřebovali a pět lidí, se kterými byste chtěli prožít svůj čas. Zvládli jste to! Je to mnohem lehčí? Je to tak! Lidé, kteří ve vašem životě něco znamenají, nemusí být "nejlepší". Nemají nejvíc peněz, nedostávají nejvyšší ocenění ... Jsou to však ti, kdo se o vás starají a jsou vám nablízku, ať se děje cokoliv. Na takové se nezapomíná ...
A teď vy ...
Na kterém seznamu se nacházíte? Znají vás lidé jen "od vidění" nebo jste pro ně "důležití"? Povím vám krátký příběh.
Při Speciální olympiádě v Seattlu stálo na startu závodu v běhu devět postižených atletů. Zazněl výstřel, závod začal. Ne každý mohl běžet, ale každý se chtěl zúčastnit a třeba i zvítězit. Běželi ve trojicích. Najednou jeden ze závodníků zakopl a upadl. Rozplakal se. Těch osm ho zaslechlo -- zpomalilo a obrátilo se dozadu. Potom se zastavili a ... vrátili se. Všichni ! Jedno děvče s Downovým syndromem si sedlo vedle něho, objalo ho a zeptalo se: "Je ti už lépe?" A potom šlo všech devět až do cíle a drželi se za ruce. Diváci povstali a začali tleskat. Lidé, kteří to viděli, o tom mluví ještě dnes.
Kdesi hluboko v nás všichni tušíme, že nejdůležitější věc v životě není to, abychom sami vyhrávali. Nejdůležitější věcí je pomáhat vyhrávat druhým. Dokonce i tejdy, když to znamená zpomalení a změnu v našem vlastním běhu. Když se nad tím zamyslíme, možná se v našich srdcích začíná něco měnit. A možná i v srdci někoho jiného ... Vždyť svíčka neztratí nic ze své síly, když se použije k zapálení druhé svíčky ...
 |
Podle materiálů, které vydala BTM -- Brněnská tisková misie, křesťanská ekumenická nezisková společnost, a které jsem získal v kostel sv. Lukáše v Křečovicích.
zpět na stránky Rok na planetě Zemi
JL