Svatodušní svátky (Boží hod svatodušní, Letnice), připadající letos (2005) na neděli 15. května, nejsou příliš známy v povědomí lidí, jako třeba Velikonoce nebo Vánoce. Přesto je to svátek stejně významný, jak si můžete přečíst na dalších řádcích.
Na otázku Petry N. na serveru Víra:
Svatodušní svátky byly pro církev též velikým svátkem, a že jako je Vánocích a Velikonocích "hod Boží", tak prý byl i o Letnicích. Proč tomu tak již není a proč církev Letnice již dnes moc neslaví?Odpovídá ThDr. Michael Slavík Mons., generální vikář pražské arcidiecéze:
Svatodušní svátky jsou také velkým církevním svátkem a podobně jako je Hod Boží vánoční a Hod Boží velikonoční máme i Hod Boží svatodušní. Vidím více rozdíl ve společenském vnímání těchto svátků než v církevním. Pro církev jsou to tři klíčové slavnosti. O letnicích je méně lidových zvyků, proto tyto svátky nejsou možná tak výrazně vnímány. Ale například v Německu mají volné svatodušní pondělí, podobně jako je u nás volné velikonoční pondělí.
Svátky svatodušní nemají pevné datum - nastávají totiž sedmou neděli po Velikonocích. Jsou to v kontrastu s alternativním označením Letnice svátky slavené v období plného jara; do léta je přece jen ještě daleko.
Když řeknu, že se svatodušní svátky slaví o letnicích, tak to mnohým posluchačům asi moc nepoví. Pokusím se to tedy trochu vysvětlit. Letnice slavíme přesně padesátý den po Velikonocích. Jsou vlastně vyvrcholením, nebo řekněme naplněním Velikonoc. Velikonoce i letnice mají prapůvod v oslavách přírody: Velikonoce byly původně svátky jara, letnice oslavou začátku sklizně. Pro Židy i pro křesťany však oba tyto svátky znamenají mnohem víc, protože mají spojitost s událostmi z dějin spásy. Židé si každoročně o Velikonocích připomínají historickou událost zázračného vyvedení Bohem vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích si připomínají další důležitou událost - darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Pro křesťany jsou Velikonoce svátkem vzkříšení, zmrtvýchvstání Pána Ježíše, a letnice jsou svátkem seslání Ducha svatého, svátkem skutečné plnosti života. Jde tu tedy o nesmírně veliké věci s obrovským dopadem na život každého člověka, i když si toho třeba někdo není, nebo zatím ještě není vědom.
Předchozí odstavec byl jen malou částí rozhovoru ze záznamu rozhlasového pořadu z 26.5.2004 - Letnice - svátek skutečné plnosti života; celý text si můžete přečíst na serveru Víra.
Jak bývá zvykem, křesťanské svatodušní svátky jsou tak trochu určeny k "přemaskování" původních pohanských zvyků. O tom svědčí i nejstarší písemná zpráva o oslavách svatodušních svátků vůbec, zapsaná již kronikářem Kosmasem. Dle jeho kroniky"
... český kníže Břetislav v roce 1092 vyhnal z české země všechny čarodějníky, věštce a hadače. Povedlo se mu „vykořenit“ obyčeje a zvyky, které v té době vesničané o letnicích v úterý nebo ve středu zachovávali ...
Jaké to byly zvyky? Koncem 11. století ještě lidé zachovávali zakořeněné pohanské zvyky a přinášeli prý ke studánkám dárky a zabité oběti obětovávali duchům.
Dalo by se říci, že naši předkové si na rozdíl od dnešní dobyi moc dobře uvědomovali důležitost vazby člověka s přírodními silami, obzvláště pak s místy, odkud vyvěrala čistá pramenitá voda. Jakmile byl složen hold přírodě, nabyl již žádný důvod, proč jí také neoslavit hostinou, zpěvem a tancem.
V křesťanské podobě se přímý hold přírodě vytrácí V sobotu před svátky se pečlivě vymetlo a vyzdobilo celé stavení; k výzdobě, která byla celá v duchu jarní zelené barvy, se použily lipové ratolesti. To proto, aby si měl v neděli Duch svatý při návštěvě obydlí v podobě holubice, kam sednout.
Jako každé svátky, tak i tyto měly své krajové tradice. Tak třeba na Šumavě se práskáním bičů na návsi zaháněly čarodějnice. Jak je vidět, lidé se čarodějnic dosti báli - ale když šlo do tuhého, rádi u nich hledali pomoc.
Následující úryvek je z knihy Velikonoční příběh, kterou napsali Robert Brunelli, Michail Fjodorov a vydalo ji nakladatelství Ikar v roce 1997. Ukázku (a některé další) najdete na serveru Víra.
Deset dní po Ježíšově nanebevstoupení nastaly letnice, jeden z největších svátků roku, kdy Hebrejci přicházeli do Jeruzaléma ze všech zemí, do nichž se odstěhovali. Město bylo plné cizinců: byli to všechno Židé, ale zdálo se, že to jsou cizinci, protože se oblékali podle způsobu národů, s nimiž žili a jejichž jazyky mluvili.
Apoštolové se shromáždili v domě, kde žili, spolu s Marií, Ježíšovou matkou, a se skupinou učedníků. Náhle sestoupil přislíbený Duch svatý: dům se zachvěl jakoby hukotem prudkého vichru a zjevily se jakoby ohnivé jazyky a spočinuly na hlavě každého z nich.
Zázrak! Zatímco ještě ne dlouho předtím apoštolové byli naplněni strachem a skrývali se, nyní se cítil silní, odvážní a plní radosti Okamžitě vyšli ven a zástupu, který byl zvědavý, co znamenal ten vichr a hluk, začali zvěstovat o Ježíšovi a zvali všechny, aby se stali jeho následovníky.
Zázrak nad zázraky: posluchači, pocházející z různých zemí, mluvili různými jazyky, a přesto každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou řečí! Také proto věnovali pozornost tomu, co jim říkali.Především Petr mluvil, a to tak přesvědčivě, že když skončil, mnozí se ho zeptali: "Co tedy máme dělat?"
Petr odpověděl: "Kajte se za své hříchy, každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista a také vy tak spolu se křtem dostanete dar Ducha svatého."
Mnozí z nich ho poslechli. Toho dne se dalo pokřtít na tři tisíce lidí: stali se tak součástí Církve, rodiny Ježíšových učedníků, křesťanů.
Formulace ... Náhle sestoupil přislíbený Duch svatý: dům se zachvěl jakoby hukotem prudkého vichru a zjevily se jakoby ohnivé jazyky a spočinuly na hlavě každého z nich. ... je jako vystřižená ze scifi - popis přistání kosmické lodi s poselstvím lidstvu. Za zamyšlení pak stojí slova ... a přesto každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou řečí! ... Jak ono je to s telepatií? Je přenos myšlenek poplatný jazyku, kterým příslušný respondent běžně hovoří? Nebo jsou všechny mozky lidí na celém světě schopny vnímat jediný tok myšlenek bez ohledu na svůj jazyk? Možná, že je možnost dvojí - podobně jako existuje jazykově závislý psaný text a obrázkové piktogramy srozumitelné všem bez rozdílu.
Pokud se necháme unést fantazií, lze si tak představit i známé "babylónské zmatení jazyků". Lidstvo se začalo rozvíjet rychleji, než bylo očekáváno a jeho možnosti se začaly vymykat jeho tvůrcům (?), ochráncům (?) či snad těm, kdo ho jen využívali? Proto bylo zbaveno možnosti telepatické komunikace a přechodem na mluvenou řeč se vytvořily jazykové bariéry a z toho plynoucí nedorozumění, vyúsťující v konflikty, války ... a podle známého "rozděl a panuj" bylo pro nebezpečí zažehnáno (což trvá dodnes). Je to moc odvážná fantazie nebo není? Kdo ví ...
(Převzato ze stati Dary Ducha svatého a Panna Maria na serveru Pastorace)
Dar bázně ( L 1, 30 - 34 )
Anděl jí řekl: Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš…. Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
Dar síly ( L 1, 35 - 38 )
Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní: proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť u Boha není nic nemožného." Maria řekla:" Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Dar zbožnosti ( L 1, 39 - 42 )
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle, byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla".
Dar rady ( J 2, 1- 5 )
Třetího dne byla svatba v káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka, na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: " Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."
Dar umění ( J 2, 6 - 10 )
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: " Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tutu chvíli."
Dar rozumu ( L 2, 46 - 52 )
Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? " Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Dar moudrosti ( L 1, 46 - 55 )
Maria řekla: " Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, Že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně, Vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, Hladové nasytil dobrými věcmi A bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky. "
Škoda jen, že lidé tyto dary nějak zapomněli využívat; zvláště pak ty poslední dva !
JL
zpět na stránky Rok na planetě Zemi