Svátek má Ludolfovo číslo

Když jsem tu informaci uviděl, trochu jsem zamrkal překvapením. Ale ne ... ve Wikipedii na stránkách historických výročí čtu u data 14.březen znovu, černé na bílém - Den čísla pí.

No dobře, když svátek, tak svátek ... A proč zrovna toho 14. března? Ono když se to napíše číselně, tak je to 3/14, ale v anglosaské notaci, kdy se datum píše obráceně než je zvykem u nás. A hleďme ... toho dne se roku 1879 také narodil Albert Einstein ...

Co lidstvo začalo chápat geometrii a dorozumívat se řečí čísel, nedala mu pokoj otázka tak zvané kvadratury kruhu - jak sestrojit čtverec o stejném obsahu jako kruh? A jaký je poměr obvodu kruhu k jeho průměru? No a ono číslo pí právě vyjadřuje ten hledaný poměr. Jak si jistě ze školy pamatujete, tak pí nelze určit přesně -- číslo Π je totiž iracionální, to znamená, že se nedá vyjádřit jako zlomek s celočíselným čitatelem a jmenovatelem  (a jeho přesnou hodnotu nelze zapsat číslem s konečným počtem desetinných míst).

To, že se jedná o číslo iracionální, dokázal v roce 1761 matematik Johann Heinrich Lambert. Ale pí nebo alespoň cosi podobného, to znali již .... staří Římané, chtělo by se člověku vyhrknout instinktivně, neboť jak praví (dnes již) klasik: Již staří Římané natírali lokomotivy suříkem. Ale ne, bylo to ještě dříve. Tak třeba:

Tak šla staletí, až se v novodobé historii roku 1615 proslavil nizozemský matematik a profesor na univerzitě v Leidenu - který se jmenoval ... Ludolph van Ceulen. Ten vyčíslil pí na pětatřicet desetinných míst a číslo pí je dnes nazýváno jeho jménem -- ovšem poněkud familiérně, podle křestního jména Ludolph -- Ludolfovo číslo.

Číslo pí se vyskytuje v řadě matematických vzorců a bez jeho znalosti se neobejde ani embryo budoucího matematika. Hodnotu 3,14 zná asi opravdu každý. Někdo si pamatuje třeba i hodnotu 3,1415926 ... a jak dlouhý rozvoj čísla pí si může člověk zapamatovat, v tom mezi sebou znalci dokonce soutěží. Nooo .... ne že bych vás podceňoval ... ale nesnažte se. Rekordy v memorování číslic čísla π se pečlivě zaznamenávají a sledují ... prozatím je držitelem světového rekordu Lu Chao z Číny s výkonem 67 890 číslic.

Pro fajnšmekry, co si pamatují různé pomůcky, jak si něco zapamatovat .... mám jeden tip. Existuje totiž jistá báseň, jejíž pomocí si lze zapamatovat prvních 3834 číslic čísla pí ... Ta báseň je v angličtině a napsal ji v roce 1996 Mike Keith. Je příkladem tzv. vynuceného psaní (constrained writing), kdy umělecké dílo -- poezie či próza --  je konstruováno pomocí slov tak, aby splňovalo určité vykonstruované podmínky, týkající se například alfabetické či vyzuální struktury výsledného textu.

Mike Keith své dílo nazval Cadaeic Cadenza; je to příběh skládající se z přibližně 4 000 slov rozdělený do 14 sekcí. V tomto případě je podmínka "konstrukce" příběhu jednoduchá. Vezmete první slovo příběhu, spočítáte počet písmen a příslušnou číslici zapíšete. Vezmete druhé slovo ... a další a další slova a píšete tak číslici za číslicí, až získáte pí na skoro 4 000 platných cifer.  I když, mezi námi, se tím dostanete "jen" na nějaké 27-28 místo ve výše zmíněné tabulce. Jde jen o to, že i ten příběh se musíte naučit. Ale to je určitě snazší, než se učit nazpaměť takové velečíslo. Však již dávní druidové se učili poznatky svých předchůdců nazpaměť v podobě veršovaných celků.

Uveďme si tedy alespoň první část příběhu Cadaeic Cadenza ... Celý ho najdete na Internetu.

One                            3
   A Poem                    1    4


        A Raven                                        1    5

Midnights so dreary, tired and weary,                                                        9    2    6    5    3    5 ...... atd ....
    Silently pondering volumes extolling all by-now obsolete lore.
During my rather long nap - the weirdest tap!
    An ominous vibrating sound disturbing my chamber's antedoor.
        "This", I whispered quietly, "I ignore".

Perfectly, the intellect remembers: the ghostly fires, a glittering ember.
    Inflamed by lightning's outbursts, windows cast penumbras upon this floor.
Sorrowful, as one mistreated, unhappy thoughts I heeded:
    That inimitable lesson in elegance - Lenore -
        Is delighting, exciting...nevermore.

Ominously, curtains parted (my serenity outsmarted),
    And fear overcame my being - the fear of "forevermore".
Fearful foreboding abided, selfish sentiment confided,
    As I said, "Methinks mysterious traveler knocks afore.
        A man is visiting, of age threescore."

Taking little time, briskly addressing something: "Sir," (robustly)
    "Tell what source originates clamorous noise afore?
Disturbing sleep unkindly, is it you a-tapping, so slyly?
    Why, devil incarnate!--" Here completely unveiled I my antedoor--
        Just darkness, I ascertained - nothing more.

While surrounded by darkness then, I persevered to clearly comprehend.
    I perceived the weirdest dream...of everlasting "nevermores".
Quite, quite, quick nocturnal doubts fled - such relief! - as my intellect said,
    (Desiring, imagining still) that perchance the apparition was uttering a whispered "Lenore".
        This only, as evermore.

Silently, I reinforced, remaining anxious, quite scared, afraid,
    While intrusive tap did then come thrice - O, so stronger than sounded afore.
"Surely" (said silently) "it was the banging, clanging window lattice."
    Glancing out, I quaked, upset by horrors hereinbefore,
        Perceiving: a "nevermore".

Completely disturbed, I said, "Utter, please, what prevails ahead.
    Repose, relief, cessation, or but more dreary 'nevermores'?"
The bird intruded thence - O, irritation ever since! -
    Then sat on Pallas' pallid bust, watching me (I sat not, therefore),
        And stated "nevermores".

Bemused by raven's dissonance, my soul exclaimed, "I seek intelligence;
    Explain thy purpose, or soon cease intoning forlorn 'nevermores'!"
"Nevermores", winged corvus proclaimed - thusly was a raven named?
    Actually maintain a surname, upon Pluvious seashore?
        I heard an oppressive "nevermore".

My sentiments extremely pained, to perceive an utterance so plain,
    Most interested, mystified, a meaning I hoped for.
"Surely," said the raven's watcher, "separate discourse is wiser.
    Therefore, liberation I'll obtain, retreating heretofore -
        Eliminating all the 'nevermores' ".

Still, the detestable raven just remained, unmoving, on sculptured bust.
    Always saying "never" (by a red chamber's door).
A poor, tender heartache maven - a sorrowful bird - a raven!
    O, I wished thoroughly, forthwith, that he'd fly heretofore.
        Still sitting, he recited "nevermores".

The raven's dirge induced alarm - "nevermore" quite wearisome.
    I meditated: "Might its utterances summarize of a calamity before?"
O, a sadness was manifest - a sorrowful cry of unrest;
    "O," I thought sincerely, "it's a melancholy great - furthermore,
        Removing doubt, this explains 'nevermores' ".

Seizing just that moment to sit - closely, carefully, advancing beside it,
    Sinking down, intrigued, where velvet cushion lay afore.
A creature, midnight-black, watched there - it studied my soul, unawares.
    Wherefore, explanations my insight entreated for.
        Silently, I pondered the "nevermores".

"Disentangle, nefarious bird! Disengage - I am disturbed!"
    Intently its eye burned, raising the cry within my core.
"That delectable Lenore - whose velvet pillow this was, heretofore,
    Departed thence, unsettling my consciousness therefore.
        She's returning - that maiden - aye, nevermore."

Since, to me, that thought was madness, I renounced continuing sadness.
    Continuing on, I soundly, adamantly forswore:
"Wretch," (addressing blackbird only) "fly swiftly - emancipate me!"
    "Respite, respite, detestable raven - and discharge me, I implore!"
        A ghostly answer of: "nevermore".

" 'Tis a prophet? Wraith? Strange devil? Or the ultimate evil?"
    "Answer, tempter-sent creature!", I inquired, like before.
"Forlorn, though firmly undaunted, with 'nevermores' quite indoctrinated,
    Is everything depressing, generating great sorrow evermore?
        I am subdued!", I then swore.

In answer, the raven turned - relentless distress it spurned.
    "Comfort, surcease, quiet, silence!" - pleaded I for.
"Will my (abusive raven!) sorrows persist unabated?
    Nevermore Lenore respondeth?", adamantly I encored.
        The appeal was ignored.

"O, satanic inferno's denizen -- go!", I said boldly, standing then.
    "Take henceforth loathsome "nevermores" - O, to an ugly Plutonian shore!
Let nary one expression, O bird, remain still here, replacing mirth.
    Promptly leave and retreat!", I resolutely swore.
        Blackbird's riposte: "nevermore".

So he sitteth, observing always, perching ominously on these doorways.
    Squatting on the stony bust so untroubled, O therefore.
Suffering stark raven's conversings, so I am condemned, subserving,
    To a nightmare cursed, containing miseries galore.
        Thus henceforth, I'll rise (from a darkness, a grave) -- nevermore!

                        -- Allanpoe, E.
 

Dále můžete pokračovat na stránkách Mike Keitha ... příběh má ještě třináct dalších částí.

 

No a když jsme u těch mnemotechnických pomůcek, tak vám nezištně poskytnu jednu hezkou ....

Laciné ceny prasat nedovolily Prométheovi smésti Europu, gdyš Théhy dýchaly horkou erotikou tmavého ybišku lučního

Ptáte se, co je to za nesmysl ...a ještě k tomu s hrubkama ??? Napišme si to znovu, ale malinko jinak:

Laciné Ceny Prasat Nedovolily Prométheovi Smésti Europu, GdTby Dychaly Horkou Erotikou Tmavého Ybišku Lučního

Přihořívá ... připomíná vám to chemické značky prvků?  ...  Hoří !!! Ano, jsou to Lanthanoidy .... Lantan, Cer, Praseodym, Neodym, Promethium, Samarium, Europium, Gadolinium, Terbium, Dyprosium, Holmium, Erbium, Thulium, Ytterbium a Lutecium.

Podobně existuje pro Aktinoidy věta:

Aktivní Tharkové pařili u Neptuna pupky Američanům cementujícím boky cifer Es familiárním medvědům nosícím lorňony ...


zpět na stránky Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?

JL