Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení císaře Augusta, aby byl proveden soupis lidu. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlémem, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila jej do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Narodil se Ježíš Kristus, dospěl a chodil světem. Chodí dodnes. Když jednou svým učedníkům lámal chléb a rozdával jej pravil, že skrývá jeho tělo. Když podával plný kalich říkal, že v kalichu je jeho krev . A dodnes je ve vzduchu jeho dech. A světlo Slunce a třpyt hvězd je odlesk jeho pohledu. A déšť jsou jeho slzy. A sníh je jeho měkká dlaň, pod jejímž pohlazením usínají děti i ovce. Toto mějme na paměti - když každého dne zrána otvíráme víčka, díváme se mu do očí. A on nesnese křivý pohled, ani když ho budete na štědrý večer schovávat za zář vánočních svící. I ony jsou přece jeho tělo. Vždyť plamen každé svíce je odlomkem velkého ohně, který je věčný. Světem zní: Pokoj lidem dobré vůle !
Když usedáš ke štědrovečernímu stolu s jinými lidmi víš, že řádem toho večera by mělo být dobro. Cítíš kdesi okolo srdce, že všechny bys pojal do svého úsměvu a všechny bys obestřel svým požehnáním - děti, ženu, rodiče ... Je-li to pocit tak silný, že ti vtlačuje do očí slzy, míra tvé pravdy je naplněna, neboť miluješ. Jsou-li ovšem s tebou u tabule lidé nemilovaní, máš se mezi nimi, jako bys byl zamřížován a každé slovo ti působí bolest. Tušíš, že tu existuje určitý řád vztahů. Inu, říká ti náš Pán - kdyby měly všechny studny stejně dobrou vodu, nic by tě nenutilo putovat krajem a hledat tu, která má vodu nejchutnější a nejzdravější. Zůstal bys stát. Kdyby se ti líbily všechny barvy, přestal bys vnímat krásu obrazů. Tak je to i s lidmi. Kdyby byli všichni stejní, zemřel bys touhou po někom špatném a někom dobrém, protože bys mezi ně nemohl vstoupit jako soudce a říci jim, jak jednají. Přestal by v tobě existovat náš Pán, který ví, že zlí jsou tady proto, aby ses více vázal k dobrým a ví také, že hledání je pohyb, při kterém vzniká vítr, jenž ti blahodárně omývá tváře.
Když usedáš ke štědrovečernímu stolu, přišel jsi nikoli k dobrotami přetížené tabuli, ale... k lidem. Miluješ-li je, jsou tvým závětřím. A Pán ti žehná, protože vyznáváš dobro těch lidí, které je i v tobě samém.
Když se narodil Ježíš v Judském městě Betlémě za dnů krále Heroda, hle: mudrcové od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se kde je, ten pravé narozený král Židů. Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. A hle: ta hvězda kterou viděli na východě šla před nimi až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.
V Betlémě sám syn boží sestoupil do lidstva, pro naši záchranu, štěstí a spásu. Proto naději a radost šiřme obojí svou čestností, spravedlností, horlivostí a pravou láskou. Naplňuje s Kristem ve vzájemné svornosti smysl života a dějin.
Podle desky Vánoce v katedrále - Amabile, 1992
JL