Na středu 5. března toho podle kalendáře připadá docela dost – Popeleční středa, konec masopustu a začátek doby postní. Všechno souvisí s křesťanstvím; ode dneška za čtyřicet dní je Květná neděle a po ní již začíná Modrým pondělím období Velikonoc. Ale co ta slova vlastně znamenají, proč má dnešní středa nějakou souvislost s popelem? Pomalu se to bohužel zapomíná, alespoň mezi těmi, kdo nejsou aktivními křesťany.
Podle stejnojmenného článku ze serveru Katolík, který napsal R.D. Mgr. Petr Šikula (kráceno)
Dnešní dnem - Popeleční středou - se začíná čtyřicetidenní příprava na Velikonoce - doba postní. A nad našimi hlavami zazní: "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" To nejsou příliš líbivá slova a příjemná vyhlídka. Raději možná budeme, když kněz použije druhou formu: "Čiňte pokání a věřte evangeliu!" Popel - to je symbol konce. Ale nemusí to tak být vždycky!
Spojení lidského života a popele nás v myšlenkách bezděky zavádí na hřbitovy. To jsou místa, kde slova "prach a popel" dostávají konkrétní tvář. Když jsem procházel starověká římská pohřebiště - katakomby, sledoval jsem symboliku a výtvarné umění prvních křesťanů. Většinou byly použity motivy z Písma. Ale poměrně často se opakoval jeden obraz, který nemá s Písmem, dokonce ani s křesťanstvím či židovstvím nic společného. Je to výjev, který pochází ze staroegyptské mytologie a zobrazuje vtělení slunečního božstva Re - ptáka Fénixe. Tento bájný pták vždy jednou za 500 let sám sebe spálil a znovu povstal z popelu omlazený. První křesťané použili tento obraz jako podobenství ke vzkříšení člověka - prach a popel nejsou poslední instancí, ale z něj povstaneme k novému životu.
Dostáváme se k náplni a výzvě postní doby. Křesťané by se měli zamýšlet, co na sobě mohou změnit k lepšímu, jak moci povstat omlazený? Život křesťana se odehrává ve třech základních rovinách: ve vztahu k Bohu, ve vztahu k bližnímu a ve vztahu k sobě. Tyto tři roviny jsou v dnešním evangeliu vyjádřeny třemi slovy: modlitba - vztah k Bohu, almužna - vztah k bližnímu a půst či sebezápor - vztah k sobě. Dnešní den a vlastně celá doba postní má být příležitostí zamyslet se, jakým způsobem jsou tato slova naplňována.
Pokud jste křesťany, nezapomeňte: Popeleční středa je dnem přísného postu od masa a postu újmy (je možné najíst se dosyta jen jedenkrát za den)!
Začátek postního období býval ještě v 6. či 7. století šestou neděli před Velikonocemi. Byl pak ale přeložen na předcházející středu. Důvodem bylo to, že neděle není chápána jako postní den. Zvyk udělovat na Popeleční středu popelem znamení kříže na čelo (tak zvaný popelec) pochází z 11. století. Tím, že křesťan přijal od kněze popelec, dal najevo svou kajícnost. Tento symbol pochází z biblických tradic a uchoval se dodnes. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu.
Posvěcený popel, kterým se dělá na čele křesťanů kříž, se u nás získává spálením kvetoucích jívových ratolestí (kočiček), které kněz posvětil rok před tím na Květnou neděli (ta bude letos 13. dubna). Popel by se sice měl získat z ratolestí palmových a olivových, ale u nás jsme se přizpůsobili zdejším možnostem…
Doporučená literatura: Háj – Školák Kája Mařík
Když se řekne masopust, vybaví si ta trochu starší generace legendárního střední útočníka dříve slavné fotbalové Dukly Praha. Generace nejmladší odchované akčními filmy si bohužel asi nepředstaví ani to. Připomeňme si tedy alespoň několika větami, co to masopust vlastně byl.
Masopust je lidový svátek těsně předcházející Popeleční středě a tím i čtyřicetidennímu půstu před Velikonocemi. Dalo by se říci, že je to poslední možnost se trochu "rozšoupnout" před tím, než nastane dlouhé období charakteru spíše duchovního rozjímání. Protože datum Velikonoc je pohyblivé a řídí se podle měsíčního úplňku, jsou zpětně pohyblivé i dny masopustu. O masopustních zvycích na našem území jsou první dochované písemné zprávy již od 13. století. Ale svátek sám je pochopitelně mnohem staršího data.
Masopustní dny začínaly čtvrtkem před masopustní nedělí. Tomu se říkalo "tučný čtvrtek" či dokonce "tučňák". Člověk se měl co nejvíce najíst a napít, aby měl po celý další rok pořádnou sílu. Čtvrtek byl ovšem ještě dnem pracovním; masopustní zábava sama se odehrávala o masopustní neděli. Po bohatém obědě se těžiště dění přeneslo do hospody, k muzice. Tancovalo se i přímo na návsi a zábava se často protáhla až do rána. Následovalo masopustní pondělí, kdy bylo všechno rovněž ve znamení zábavy a tance.
Masopustní veselí vrcholilo v úterý. Vesnicemi procházely průvody maškar a masky prováděly různé taškařice; svou roli v tom samozřejmě hrálo i množství vypitého piva či ostřejších nápojů. Tradiční bývala i masopustní divadelní představení. Ta bývala pod vedením kantora secvičena žáky obecní školy, pro které to byla vítaná možnost rozptýlení a sem tam nějakého toho grošíku, jímž diváci ocenili jejich snahu.
Masopustní zábava končila úderem úterní půlnoci. Jakmile ponocný odtroubil, rychtář všechny vyzval k ukončení veselí – nastávala středa a s ní začínal dlouhý předvelikonoční půst.
JL